Stupeň nebezpečí velký. Maroko prohrálo

Byl by asi zázrak, kdyby to dopadlo jinak, desetitisíce Maročanů by vyšly poklidně do ulic, pak se zase poklidně rozešly. Ne, takhle to nefunguje.

Fotbalové Maroko dosáhlo fantastického úspěchu. Jako první africká země se probojovalo do semifinále MS ve fotbalu. Ale zapomeňte na Afriku, takhle vnímáme Maroko my Evropané. Maročané, kteří vyrazí ve středu do ulic evropských měst, se budou ztotožňovat hlavně s arabským světem. Budou oslavovat a zároveň protestovat.

Že to nedává smysl? Dává, hned uvidíte proč. Kdyby s Francií vyhráli, ale i když nakonec prohráli a budou hrát „jen“ o bronz, tak je to důvod k oslavě. Slaví vítězství svého sportu, ale zároveň i vítězství politické a kulturní. Zadruhé se však zlobí a protestují.

Už samotná účast v semifinále je pro ně satisfakcí. Maročané, například ve Francii jich žije na 1,3 milionu (jsou marockého původu, ale mají už i francouzský pas), plus dalších už skoro 450 tisíc přistěhovalců, se mají vesměs ekonomicky líp, než by se měli v Maroku.

Jenže ve Francii, Belgii, Nizozemsku… mají sice práci, ale málokdy prestižní, spíš tu podřadnější. Pohybují se v nižších patrech společnosti. A protože se ve vysněném světě porovnávají se starousedlíky, vidí, že jsou bráni jako občané druhé kategorie.

Někdy si za to mohou i sami, ale to se jim těžko vysvětluje. Částečně ale mají i pravdu, Západ tu jejich integraci zpackal a řešení není v dohledu.

Ta propast se s přibývajícím počtem imigrantů spíš zvětšuje, než by se zacelovala. Protože sami tak ostentativně dávají najevo svou odlišnou kulturu a náboženství, svoji neochotu se asimilovat, žít a pracovat jako místní, tím více starousedlíky odpuzují. Je to začarovaný kruh.

Ale zpět k fotbalu. Ve středu vyšli do ulic, aby slavili, ale také aby vychrstli onu frustraci, kterou si po tři generace v sobě nosí.

Už před týdnem to mnohde nezačalo hned násilím, rozbíjením výloh, zapalováním aut a házením kamenů po policistech. Začalo to bujarými oslavami v ulicích. Protože s tím však už police má své zkušenosti, snažila se být připravena. Připravena v podstatě na všechno. A tak byly v kritický čas na kritických místech naštosovány stovky antonů, vodních děl, kordony policistů se štíty a psy a nad tím vším vrtulníky.

Stejný scénář se opakoval i po středečním utkání. Na Twitteru slavil francouzský prezident Emmanuel Macron – vyzdvihl francouzský tým, ale zároveň blahopřál Maročanům, kteří podle něj „hráli ohromně dobře“.

Pak Macron připojil další tweet: „Našim marockým přátelům: Blahopřejeme k tomuto velkému úspěchu. Zapsali jste se do historie fotbalu.“

Stovky lidí zpívaly francouzskou hymnu na nejslavnější pařížské třídě Champs-Elysées, oblohu nad metropolí barvily ohňostroje a vzduch těžkl kouřem z dýmovnic.

Kromě Paříže slavili fanoušci v dalších městech po celé Francii. V některých se však situace, dle očekávání, rychle zvrtla. Například v Nice na Azurovém pobřeží. Tamní prefektura sice zakázala pyrotechniku, ale list Le Figaro krátce po konci utkání informoval, že noční obloha připomíná silvestrovské oslavy.

Tím to však nekončilo, potyčky mezi příznivci obou týmů se právě ve městě na Azurovém pobřeží začaly rychle přiostřovat a už 20 minut po zprávě o ohňostroji Le Figaro informovalo, že v Nice lidé zahalení v kapucích pronásledovali fanoušky marockého týmu a vykřikovali „Arabové domů“.

Později v noci pak policie zasahovala ve městě Lyon ve středovýchodní Francii. Podle místního deníku Le Progrès vytlačila slavící fanoušky z náměstí Bellecour, ti jí odpověděli dělobuchy.

V Paříži se po předchozích zkušenostech chystaly na středeční večer úřady důkladně. V ulicích metropole nastoupily dva tisíce policistů, což je o 800 víc než v sobotu. Fanoušci prý byli vyzváni, aby zůstali na chodnících a vyhýbali se silnicím. Už z toho bylo jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Fanoušci běžně obsazují a vládnou ulicím.

Asi to nejde udělat jinak, ale hlavně pro mladé marocké, ale i další arabské výrostky je to jako rozbuška. Proč nás policajti takhle provokují, říkají téměř unisono ve Francii, Belgii i Nizozemsku.

Policie na oplátku říká, že kdybych na místě vůbec nebyla, ovládli by její oponenti ulice a stejně by nakonec došlo na násilí. Mezitím se to ale v médiích zlehčuje, donekonečna se o tom filozofuje a přefouknutá korektnost poráží realitu.

Takhle zní podle AFP hlášení pařížské policejní prefektury o sobotních událostech na pařížské třídě Champs-Elysées, kde „oslavovalo“ na 20 tisíc lidí: „19 policistů utrpělo lehká zranění. Házeli na ně světlice, zapálili tři skútry a postavili barikádu. Byla poškozena výloha kavárny a okno banky.“ Za pozornost stojí dodatková poznámka – „nebyl však hlášen žádný závažný incident“.

Na videozáběrech světových agentur a televizí to vypadalo trochu drsněji. Někteří rozbíjeli výlohy obchodů a rvali se s policií. Pořádkové síly zasáhly a zadržely na 90 osob. Hlavní ale je, že se nestal „žádný závažný incident“.

„Vždy docházelo k diskriminaci Maročanů. Pokud se něco stane, jsou za tím Maročané. Oni (policie) mají představu, že jsme špatní lidé. Od té doby, co jsem byl ve škole, vždy panovala představa, že když se stalo něco špatného, udělali jsme to my,“ řekl stanici Deutsche Welle Mohamed El Marcouchi, belgický šampion v boxu marockého původu.

Mluví o Belgii, ale z 99,9 % to samé platí i pro Francii nebo Nizozemsko. I starší Maročané říkají, že úřady svou přísnou policejní taktikou situaci jen zhoršují. Celé to napětí s policií vrcholí během mistrovství světa. Je to příležitost, kdy se někteří mladí členové marocké komunity mohou cítit posíleni.

Ještě něco se do těch oslavných protestů, nebo jak to správně nazvat, promítne. Už se promítlo. Všudypřítomné palestinské vlajky a palestinské šátky, symboly palestinského útlaku. K Maročanům se přidají Alžířané, Tunisané a další Arabové, aby demonstrovali podporu Palestincům. Pouhá účast marockého národního týmu a boj o bronz na MS v Kataru je inspirací pro arabský svět.

Problém je i v tom, že někteří radikální západoevropští politici to napětí často dál přiživují a roztáčejí. Francouzský poslanec Evropského parlamentu Gilbert Collard například napsal na twitter příspěvek o oslavné marocké vlajce, která byla vztyčena na veřejné budově ve francouzském městě Amiens. Obvinil marocké imigranty z toho, že se „zmocnili“ Francie.

Aktualizace: doplnili jsme výsledky utkání a bezprostřední události po jeho konci.