Článek
Kdo si tohle tipl, je génius. Ale spíš to tipl náhodou. Německo dominovalo v zápase s Kostarikou 4:2, přesto podruhé za sebou na MS končí v základní skupině. Postupují mazaní Španělé a hlavně entuziastičtí Japonci, kteří je ve vzájemném zápase porazili senzačně 2:1.
Bude to v Německu zase šok, budou se otřásat základy německého fotbalu. Ale Němci si vypadnutí zavinili sami zejména v prvních dvou utkáních.
Kostarika na tom není o moc lépe. Co je platné, že tihle „uspávači hadů“ jednu chvíli postupovali ze skupiny, když nakonec všechno ztratili. Hráli od začátku bizarní fotbal – jakousi megasměs lenosti, neumětelství s občasnými geniálními záblesky.
A tak z tohoto až neuvěřitelného guláše nakonec vynikla rozhodcovská trojice žen, která soudcovala v historii MS úplně poprvé. Francouzka Stéphanie Frappartová, Brazilka Neuza Backová a druhá asistentka Mexičanka Karen Diazová za sebou v tomto neskutečně náročném a překvapivém utkání po sobě zanechaly svěží a profesionální dojem.
Nebylo to bez chyb. Zejména Diazová se zarputilým výrazem zápasnice MMA kupila ze začátku omyly. Jednou neviděla tutový roh pro Němce, podruhé odmávala ofsajd, když nebyl… To naprosto nenápadná Brazilka Backová byla na druhé čáře téměř bezchybná.
Nakonec tomu šílenému chaosu dominovala „malá velká“ šéfka Francouzka Frappartová. Nenápadná, až minimalistická, nevynucovala si pozornost a respekt, nechala utkání běžet. Zasahovala jen tehdy, když to bylo opravdu nutné. Jednoduše řečeno, nijak si nehonila v největším utkání svého života ego.
Možná někdy výjimečně pustila faul. Ale na druhé straně dala utkání spád, nedrobila jej a hráči se jí odměnili plynulou hrou. Musela vlastně za celou dobu řešit jediný ostřejší konflikt – strkanici ke konci utkání v brankovišti Kostariky. Jenže on se v podstatě vyřešil sám, lépe řečeno, vyřešili si ho sami hráči.
Vytáhla jedinou žlutou kartu. Když se nad tím po utkání zamyslíte, musíte jí dát za pravdu, že to bylo „all right“. Mohla jich dát šest, mohla vytasit i jednu červenou. K čemu by to ale bylo? Kdo ví, zda právě tohle průlomové ženské trio nemohlo za to, že jsme neviděli likvidační fauly ani scény jako v jiných utkáních.
Frappartová s culíkem a lahví pití za pasem všechno v pohodě uběhala. Ostatně má dobrý trénink, dá si třikrát týdně výběh až 14 kilometrů. Bylo zajímavé sledovat ji, jak se pohybuje. Nesnažila se být u všeho na dva metry. Pozorovala dění spíš ze střední vzdálenosti. Ale jedno si fakt hlídala téměř úzkostlivě – aby nebránila hře a nepletla se hráčům do řemesla.
A sami hráči? Evidentně ji respektovali. Nebo ještě lépe, vypadalo to, že si skoro nevšimli nebo nebrali v potaz, že by se na hřišti pro ně něco změnilo. Ono se také vlastně nic nezměnilo.
