Návod pro Messiho. Koho poslouchali Maradona a Kempes, aby byli šampiony

Jde patrně o poslední světový šampionát, na kterém se představí fenomenální Lionel Messi, držitel sedmi Zlatých míčů pro nejlepšího fotbalistu světa v anketě francouzského časopisu France Football.

Mocně prahne po tom, aby se zapsal do kroniky argentinského fotbalu, aby naplnil touhy občanů jihoamerické země a postavil se po boku legend, jako jsou Mario Kempes a Diego Maradona.

K tomu je potřeba, aby se mezi ním a trenérem vytvořila zvláštní vazba, jako tomu bylo v předchozích zlatých případech.

Vytáhlý kouč, známý jako El Flaco (hubeňour), dostal od totalitní vojenské vlády generála Jorgeho Rafaela Videly úkol nejvyššího státního zájmu – dovést Argentinu na domácím šampionátu k titulu mistra světa.

Úkol na první pohled docela zvládnutelný, neboť jihoamerická země vždy nabízela velké množství výborných fotbalistů. Jenže Menotti nemohl povolat hráče působící v Evropě, protože „příliš nasákli duchem demokracie“, v diktátorském režimu by mohli působit rušivě, až závadně.

A bylo by z čeho vybírat. Předešlého šampionátu 1974 ve Spolkové republice Německo se zúčastnily ikony Atlétika Madrid, které v roce 1977 vydobylo španělský titul, útočník Rubén Ayala a stoper Ramón Heredia (v létě 1977 přestoupil do francouzského Paris Saint-Germain), ještě na lepší adrese – v Realu Madrid – se pohyboval spolehlivý obránce Enrique Wolff, Ángel Bargas působil v FC Nantes.

Všichni v ideálním fotbalovém věku. Jenže nebyli politicky průchozí.

Trenér vybíral z domácí nabídky, dupl si jen jednou – aby kádr posílil famózní útočník Mario Kempes, jenž ničil soupeřovy obrany ve španělské Valencii.

Prosadil si ho, vsadil na jeho herní i lidské kvality a odměna byla sladká – Kempes se stal se šesti góly nejlepším střelcem turnaje, dvakrát skóroval ve finále proti Nizozemsku (3:1), výrazným vkladem přispěl k triumfu.

Nevzal kometu Maradonu

Sice nová kometa argentinského fotbalu Diego Maradona ještě nenabyla plnoletosti (chyběly tři měsíce), ale mluvilo se o jeho schopnostech už s úctou. A hlasy národa volaly, aby dostal šanci.

Menotti tlaku veřejnosti nepodlehl, upozorňoval, že mladíček musí tělesně i duševně ještě dozrát. A mužstvo má v ofenzivní činnosti svého lídra jménem Kempes, když defenzivu organizoval kapitán Daniel Passarella.

Sázka na jediného evropského legionáře vyšla, Argentina se poprvé v historii stala mistrem světa.

Po nevydařené obhajobě mistrovského titulu na mundialu 1982 ve Španělsku převzal po Menottim argentinský výběr Carlos Bilardo, zvaný pro výrazný čichový orgán El Narigón (nosáč). Dobře si uvědomoval, že má k dispozici nejlepšího fotbalistu té doby Diega Maradonu. Bohem obdařeného génia, jehož je potřeba jen zvládnout a přinutit, aby pracoval ve prospěch kolektivu.

Maradona neprožíval nejlepší období. Na šampionátu 1982 vyhořel, jeho frustrace vyvrcholila vražedným zákrokem na Batistu v utkání s Brazílií, za který byl vyloučen. Příliš zdařilé nebylo ani angažmá v katalánské Barceloně včetně vážného zranění.

V italské Neapoli, kam přestoupil v roce 1984, sice jely noční party plné tělesných radovánek a povzbuzujícího bílého prášku, ale fotbalově byl na výši. Naprosto převyšoval ostatní hráče světa včetně takových osobností jako Platini, Zico, Rummenigge, Elkjaer Larsen či Romerito. A mnozí soudili, že svrhl kultovního Pelého z pomyslného trůnu krále fotbalu.

Úplná volnost

Bilardo svěřence ukáznil silou svého charismatu, vystupováním, vzděláním a znalostmi, druhá jeho přezdívka ostatně zněla El Doctor. Ponechal mu úplnou volnost, nezatěžoval ho taktickými pokyny. Věděl, že se vždy na hřišti rozhodne pro to nejlepší řešení.

Maradona vstřelil v Mexiku pět gólů (o jeden byl lepší jen anglický snajpr Gary Lineker), sám vlastně vyřadil dvěma zásahy ve čtvrtfinále Anglii a v semifinále Belgii. Tento počinek sice hyzdí podlost, kdy v duelu s Anglií míč poslal do sítě rukou a drze to popíral, jeho sóla byla ovšem famózní.

Ve finále se Spolkovou republikou Německo poskytl své umění kolektivu. Sice se mezi střelce nezapsal, ale stál v zárodku smrtících gólových úniků Jorgeho Valdana a Jorgeho Burruchagy.

Společně s trenérem ještě došli ke stříbru na MS 1990 v Itálii, pak se jejich cesty rozešly. Maradona se na dalším šampionátu 1994 v USA ušpinil dopingovou aférou, Bilardo se začal věnovat vzdělávání a fotbalové teorii.

Jestli se má stát titul mistra světa potřetí argentinskou kořistí, tak ho musejí ulovit dva lvi, dva Lionelové – trenér Scaloni a vůdce smečky při honu a nejlepší hráč zeměkoule posledních let Messi. Tak vidí odborníci šance jihoamerického týmu, který se už probojoval do semifinále, tedy do boje o medaile.

Vzájemné souznění dvou osobností je žádoucí a nezbytné. Přitom je od sebe dělí jen o něco více než devět let, což je u poměru trenér a jeho svěřenec docela nízký věkový odstup.

Když Lev z Pujata, jak zní Scaloniho přezdívka pro místo narození ve městě Pujato v provincii Santa Fe, převzal v roce 2019 před Copou América argentinský výběr, bylo mu jednačtyřicet let.

V historii pouze na prvním šampionátu v roce 1930 v sousední Uruguayi vedl reprezentační výběr jihoamerické země mladší kouč – Juan José Tramutola slavil teprve sedmadvacáté narozeniny. A přivezl přes řeku La Platu stříbro.

Od Scaloniho se očekává víc – zlato. Třetí do síně slávy.

Spoluhráč z Německa

Jeho vztah s Messim je zvláštní, tedy co se týče služebního poměru. Když v roce 2006 v Německu hrála Argentina ve čtvrtfinále proti Mexiku (2:1 po prodloužení), na pravé straně obrany zachytával útoky protivníka Lionel Scaloni. V 84. minutě nahradil tehdejšího tvůrce hry Javiera Saviolu devatenáctiletý talent Lionel Messi. „Už tehdy předváděl neuvěřitelné věci,“ doznal později Scaloni.

O patnáct let později se ze spoluhráče stal jeho podřízený. A nyní mají shodný záměr – znovu převézt za Atlantský oceán pohár pro mistra světa. „Mám vzácnou možnost ho trénovat,“ zvážil situaci Scaloni. „Ale kdybych byl fanouškem, zaplatil bych si lístek, abych ho viděl, a koupil bych si jeho dres bez ohledu na zemi, kterou reprezentuje,“ složil v září, dva měsíce před šampionátem, Messimu poklonu.

Vlastně tím přiznává, že mu v ofenzivní činnosti ponechává volné ruce (tedy spíše nohy) a nezatěžuje ho taktickými úkoly. „Nezbývá než si ho užít,“ přiznává kouč. „Protože nevím, jestli se něco takového bude ještě někdy opakovat,“ naráží na fakt, že jde nejspíše o poslední Messiho šampionát.

Účinná La Scaloneta

Obrannou činnost však Scaloni organizuje s velkou pečlivostí. Uvědomuje si, že v ní tkví základ úspěchu, Messiho nadstavba pak dodá potřebné gólové zásahy. A jako bývalý obránce se zkušenostmi i z mistrovství světa ví, jak na to.

Jeho obrannému systému, který argentinský tým vyznává tři roky, se říká La Scaloneta. Přezdívka kombinuje Scaloniho jméno a slovo camioneta, což v překladu znamená dodávka nebo autobus. Tedy v českých končinách vyhlášený zaparkovaný autobus.

A do tohoto systému přispívá při ztrátě míče nebo při počátečním presinku i Messi.

Mají společný cíl – zisk zlata. Kdyby se to podařilo, konečně by Messi u argentinského lidu požíval stejné úcty jako Kempes a Maradona. A zářivé místo v kronice by zaujal i Scaloni.