Maradonova božská ruka pokořila úhlavního nepřítele

Podle původního plánu měla v roce 1986 šampionát pořádat Kolumbie. Za perfektní organizaci se zaručil přímo prezident republiky Júlio César Turbay, který to považoval za výbornou propagaci státu.

Jenže když ho v roce 1982 vystřídal Belisario Betancur, vše bylo jinak. „Máme dost svých starostí, abychom se pouštěli do takového riskantního podniku,“ vysvětlil světové fotbalové federaci, když Kolumbie pořadatelství složila. „Stačí nám radost z úspěchu Gabriela Garcíi Márqueze,“ připomenul kolumbijského laureáta Nobely ceny za literaturu.

Převzít odpovědnost hodlali dva kandidáti, za něž lobovaly brazilské veličiny. Za USA fotbalový král Pelé, který v letech 1975–1977 hrál za New York Cosmos, za Mexiko předseda FIFA bohatý podnikatel João Havelange.

Jeho chráněnec nakonec zvítězil. Poprvé v historii světový šampionát hostila některá země podruhé.

A zase řádil tektonicky nestabilní americký kontinent. Osm měsíců před zahájením turnaje v září 1985 postihlo Mexiko silné zemětřesení o síle 8,1 stupně Richterovy škály, brzy následovalo další s epicentrem v Tichém oceánu se silou 7,8 stupně.

Tisíce mrtvých, tisíce zničených budov. Přípravy na šampionát však pokračovaly, stal se otázkou národní hrdosti. Protože byl počet účastníků už čtyři roky předtím ve Španělsku rozšířen na 24, už k prověřeným pěti stadionům z MS 1970 (Mexico City, Guadalajara, León, Toluca a Puebla) se přidaly další čtyři (Monterrey, Querétaro, Irapuato a Nezahualcóyotl).

Všechno se včas stihlo.

Čtvrtfinále mezi Argentinou a Anglií na stadionu Aztéků v hlavním městě Mexico City vešlo do dějin. Podlostí a parádou. Oboje měl na svědomí bezesporu tehdy nejlepší fotbalista světa čertovský Diego Armando Maradona. V 55. minutě při výskoku na centr vsunul nad hlavu ruku a míč lehce plácl přes brankáře Petera Shiltona. Tuniský rozhodčí Ali Bennaceur prohřešek neviděl, nepomohli mu ani kolegové na čarách – Bulhar a Kostaričan. Neregulérní gól platil.

O čtyři minuty později Maradona prokázal, proč byl považován za fotbalistu z jiné planety. Převzal míč na vlastní polovině a neskutečným slalomem projel celé hřiště a přidal druhý gól. Nejlepší střelec šampionátu Gary Lineker už stihl jen snížit.

Maradonův přečin se začal ihned řešit, záběry kamer ho z podvodu jasně usvědčily. Nepřiznal se k němu ani po zápase, tvrdil, že šlo o ruku boží. Na Argentince – a slavně celý tým i národ – se navalila vlna velké nevole. Londýnské sázkové kanceláře vyplácely jako správné i tikety, na nichž byla remíza.

S mravním odsudkem se přidal Gary Lineker, který i po skončení kariéry velice vydatně komentoval veškeré fotbalové dění a všímal si především projevů nesportovního chování.

Ale to se ozvala už i druhá strana. Bývalá hvězda argentinského týmu Antonio Ubaldo Rattín, stejně jako Maradona legenda klubu Boca Juniors, připomenul své podivné vyloučení ve čtvrtfinále MS 1966 v Anglii, kdy dlouhé oslabení otevřelo domácím cestu za podezřelým titulem. Pro zajímavost – Rattín se vydal po skončení kariéry na politickou dráhu, v letech 2001–2005 byl zvolen jako první bývalý fotbalový reprezentant do parlamentu za Stranu federalistické jednoty.

Spontánní Maradonův prohřešek – nic jiného než touhu vyhrát v tom v té chvíli nikdo nehledal – se přelil na politickou scénu a jen doložil vyhrocené vztahy mezi Argentinou a Anglií – přesněji Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska –, které se nejvíce projevily ve válce o Falklandské ostrovy (pro Jihoameričany zvané Malvíny).

Válečný konflikt vypukl v dubnu 1982, předcházely mu po staletí dlouhé spory o nadvládu nad tímto územím, kde se nacházejí obrovské zásoby ropy a zemního plynu. Oficiálně nebyla válka ani jednou ze stran vyhlášena, v Argentině byla považována za zabrání vlastního teritoria, ve Spojeném království za narušení nezávislosti britské državy. Skončila porážkou Argentiny a vlastně vedla k pádu vojenské diktatury.

Prolila se ovšem i do fotbalu. V londýnském klubu Tottenham Hotspur získali angažmá dva mistři světa 1978, Maradonovi spoluhráči, záložníci Osvaldo César Ardiles a Ricardo Julio Villa, kteří se stali miláčky fanoušků. Během války však museli z bezpečnostních důvodů ze země odejít, bylo vyhrožováno jim i rodinám. Ardiles si našel hostování ve francouzském Paris Saint-Germain.

V Buenos Aires je památník obětem ve válce o Malvíny, jde o pietní místo, kde se každoročně klaní padlým za vlast nejvyšší představitelé státu. Maradonova boží ruka zasáhla tedy úhlavního nepřítele. Přiznat se, že učinil něco nečestného, mu z národního zájmu nebylo ani povoleno.

Mistrovství světa 1986 – Mexiko

Účastníci (24): Argentina, Francie, Mexiko, Itálie, Spolková republika Německo, Brazílie, Španělsko, Polsko, Portugalsko, Paraguay, Belgie, Skotsko, Bulharsko, Dánsko, Uruguay, Maďarsko, Anglie, Sovětský svaz, Severní Irsko, Irák, Jižní Korea, Maroko, Alžírsko, Kanada

Semifinále: Spolková republika Německo – Francie 2:0, Argentina–Belgie 2:0

O 3. místo: Francie–Belgie 4:2 po prodl. (2:1, 2:2)

Finále: Argentina – Spolková republika Německo 3:2 (1:0)