Článek
Prolnutí Brazílie, fotbalu a samby je neoddělitelné, tvoří jeden celek, jeden svět. V Riu de Janeiru i jiných brazilských městech vás nesmí překvapit, když na vás ze stěn domů shlížejí obrovské portréty jejich takřka nadpozemských fotbalových hrdinů.
Po Romáriovi či Bebetovi přišel Ronaldo, Rivaldo, pak třeba Ronaldinho. A po něm zase Neymar. A ač by to ještě před pár hodinami čekal málokdo, bude-li útočník Richarlison na šampionátu v Kataru pokračovat tak, jako ve svém střeleckém představení proti Srbsku, ve kterém zaznamenal obě branky vítězů, může do této galerie zbožštělých vstoupit také. Ideálně coby mistr světa, jak by si jistě celá Brazílie přála. Ale k tomu je ještě daleko.
Pětadvacetiletý Richarlison se stal poněkud překvapivým hrdinou zápasu. Některé možná zaskočilo už to, že se objevil v základní sestavě, třeba na úkor Gabriela Jesuse, zářícího na podzim v barvách Arsenalu. Tam mimochodem zamířil z Manchesteru City, a to za 52,2 milionu eur.
Jeho kolega z reprezentace Richarlison v létě pro změnu nabral směr Tottenham. Stal se tedy hráčem klubu s kohoutem ve znaku a je historicky největším rivalem Jesusových Gunners.
V barvách svých aktuálních zaměstnavatelů zaznamenali ti dva zatím notně odlišnou bilanci. Gabriel Jesus si v Premier League v dosavadním průběhu sezony připsal pět gólů a šest asistencí. To Richarlison po příchodu z Evertonu za 58 milionů eur v Tottenhamu dosud jen paběrkoval. Obvykle naskakuje do hry jako náhradník, v Premier League dosud neskóroval a gólové přihrávky mu napočítali tři.
V reprezentaci se ale Richarlisonovi daří, proti Srbsku vstřelil svou 18. a 19. branku. Pro zajímavost, jeho konkurent Gabriel Jesus jich v národním týmu dosud zaknihoval také 19, ovšem v 56 zápasech. Richarlisonovi k téhle střelecké bilanci stačilo o 17 utkání méně.
Uvážlivý šedesátník Tite, vládce brazilské lavičky, vsadil na svou intuici a při tvorbě základní sestavy pro vstupní zápas Brazilců na šampionátu ukázal na Richarlisona.
A upřímně řečeno, dlouho to vypadalo, že přitom šťastnou ruku neměl. Zhruba hodinu platilo, že byl Richarlison prakticky neviditelný. A mnohým se dokonce jevilo, že je hlavním adeptem na brzké vystřídání.
Souvisela s tím i skutečnost, že první půli Brazilci proti Srbsku tak trochu proflákali. Po změně stran a nejspíš i po hlasitější slovní masáži v kabině „kanárci“ zrychlili kombinaci, přidávali stále častěji střelbu ze střední vzdálenosti. A do té doby skálopevnou srbskou obranu začali přece jen obtěžovat s natolik rostoucí inrenzitou, že začala povolovat.
Klíčový okamžik utkání nastal v 62. minutě, kdy Neymarův průnik nabídl střelu Viniciusovi. A poté, co ji srbský gólman vyrazil, pak i životní příležitost Richarlisonovi. Využil ji, stál ve správnou chvíli na správném místě a dorážku nepokazil.
V tu chvíli narostla borcům v kanárkově žlutých dresech křídla a předváděli naplno, jaký úžasný technický potenciál a fotbalová vášeň se v nich skrývají, když se zbaví nervozity.
Zároveň srbská obrana povolila ještě víc. A v 73. minutě toho neatakovaný Richarlison dokázal znovu využít. Troufl si na velmi náročnou střelu v akrobatické pozici, šmikl nůžkami vychýlenými na pravou stranu. A byl z toho pohádkový gól na 2:0.
Pamětníci si přitom možná vzpomněli na podobný zásah Mexičana Manuela Negreteho z MS 1986. jež se hrálo v jeho rodné zemi. Jen tehdy proti Bulharsku střihl vychýlenými nůžkami na opačnou stranu než tentokrát Richarlison – podívejte se.
Dá se říct, že díky estetickému půvabu své branky se Richarlison už teď zapsal mezi fotbalové mágy, na které se bude dlouho vzpomínat. Vstřelit spektakulární gól na té nejsledovanější scéně, tedy v průběhu MS ve fotbale, je pochopitelně požehnáním.
Fotbaloví labužníci si nikdy nepřestanou donekonečna přehrávat Maradonův slalom proti Anglii, Bergkampovo chladnokrevné zakončení proti Argentině po de Boerově pasu nebo okamžik, kdy Ronaldinho nachytal anglického gólmana Seamana na švestkách. Však se přes prokliky podívejte na ty góly také.
Takové ikonické góly se vlastně nesmazatelně vrývají do paměti lidstva. A ten nejčerstvější, Richarlisonův, jednoznačně aspiruje na to, aby se do této galerie zařadil.
Brazílie usínala s blaženým pocitem na rtech. Její reprezentanti proti Srbsku spojili krásu s úspěchem. A tak to mají v této zemi rádi. Ostatně, kdo by neměl?
