Jak němečtí soudruzi porazili kapitalistické bratry

Mezikontinentální kvalifikace evropské a jihoamerické zóny způsobila hodně potíží. Postavila proti sobě Sovětský svaz a Chile, kde v září 1973 proběhl násilný převrat, při němž vojenská junta v čele s generálem Augustem Pinochetem odstavila demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho.

Po celé zemi se rozprostřely koncentrační tábory, kde byli vězněni a likvidování odpůrci nového režimu. Jeden z nich vznikl i na národním stadionu v hlavním městě Santiagu de Chile, na němž v roce 1962 podlehl ve finále československý tým Brazílii.

První zápas kvalifikace proběhl v září v Moskvě (0:0), odveta se měla konat v listopadu. Sovětský svaz však odmítal na stadionu, kde byli mučeni lidé, nastoupit. FIFA však přesun do neutrální země či aspoň do jiného města nepovolila a střetnutí kontumovala ve prospěch Chile.

V den utkání vyběhla chilská reprezentace proti nikomu, hráči si párkrát přihráli a pak dopravili míč za obrovského aplausu přítomných do prázdné branky…

Když vedení FIFA přikleplo pořadatelství šampionátu Spolkové republice Německo, nikdo netušil, jak si osud s fotbalovým šampionátem pohraje. Poprvé se totiž na vrcholnou akci kvalifikoval i tým Německé demokratické republiky a los postavil obě ve válce poražené země vzniklé z okupačních zón (NDR ze sovětské, SRN z americké, anglické a francouzské) proti sobě.

Napětí mezi oběma německými státy, které od sebe odtrhávala politika a nesmiřitelná ideologie, bylo stále třaskavé. Období, kdy byly schopny vyslat na světovou akci jeden sportovní tým jako na olympijských hrách 1956 v australském Melbourne, bylo dávno pryč. Zbořila ho svým postavením Berlínská zeď, která se začala stavět v srpnu 1961.

Mistři světa 1954 ze Švýcarska, stříbrní medailisté 1966 z Anglie a bronzoví 1970 z Mexika neměli pro své bratry z východní části jediného přívětivého slůvka, místní tisk mluvil o týmu Georga Buschnera jako o partě běžců a skákačů, kteří neumí kopnout do balonu.

Rozporuplná byla i osobnost trenéra pořadatelského týmu Helmuta Schöna. Rodák z Drážďan, jenž před válkou šestnáctkrát reprezentoval Říši, začal po skončení aktivní kariéry trénovat v Sasku, které patřilo pod sovětskou okupační zónu.

V roce 1950 odešel nelegálně do západního sektoru. Převzal tehdy svobodný tým Sárska, jež spadalo do francouzské zóny a v kvalifikaci mistrovství světa 1954 se utkalo se Spolkovou republikou Německo. V roce 1956 bylo k ní Sársko připojeno se statusem spolkového státu.

Schön převzal funkci asistenta trenéra Seppa Herbergera, čímž se stal ve své rodné zemi (nyní už NDR) přímo nežádoucí osobou. Herberger totiž už v roce 1933 vstoupil do nacistické strany NSDAP a byl neustále pokládán za věrného stoupence vůdce Adolfa Hitlera a nositele jeho zrůdných teorií o germánské nadřazené rase.

Socialistická vláda NDR pod dohledem Moskvy se mocně proti fašistické minulosti i vyhraňovala. Trenér Schön, jenž v roce 1964 převzal mužstvo jako hlavní kouč, se stal tímto spojením zrádcem.

Dne 22. června v Hamburku před 62 tisíci diváků došlo k historické události – poprvé (a naposledy) se střetly oba německé týmy na úrovni A výběrů. Hosté díky gólu Jürgena Sparwassera senzačně zvítězili. Pro titul mistrů světa si však došli domácí, když ve finále v Mnichově zdolali vynikající Nizozemsko.

Až později útočník východoněmeckého týmu Hans-Jürgen Kreische zjistil, že byl vyloučen z kádru pro olympijské hry 1976, protože tajná policie Stasi věděla o jeho korespondenci se západoněmeckým politikem Hansem Apelem, což orgány NDR zakázaly.

Kontakt se přitom vůbec netýkal politiky, šlo o neformální sázku: Kreische správně předpověděl, že trofej vyhraje tým pořadatelů. Apel mu poslal trochu whisky, aniž by si byl vědom potíží, které by to způsobilo.

Mistrovství světa nabídlo ještě jednu zvláštnost v ideově rozeklaném světě. Některé zápasy skupiny A s oběma německými výběry hostil Západní Berlín, jenž požíval statusu otevřeného města a ležel uprostřed sovětské okupační zóny. Právě Berlínská zeď spustila tu nejtvrdší železnou oponu.

Aby se účastníci šampionátu dostali ke stadionu, museli letět či jet vlakem přes území NDR, což bylo vždy politicky choulostivé. „Kupé měla stažené rolety přes okénka, nic jsme neviděli,“ vzpomínal na zážitek Stanislav Hlaváček, redaktor slovenského deníku Šport.

Mistrovství světa 1974 – Spolková republika Německo

Účastníci (16): Chile, Itálie, Spolková republika Německo, Německá demokratická republika, Brazílie, Nizozemsko, Skotsko, Švédsko, Uruguay, Argentina, Polsko, Bulharsko, Austrálie, Jugoslávie, Zair, Haiti

Semifinálová skupina A – pořadí: 1. Nizozemsko, 2. Brazílie, 3. Německá demokratická republika, 4. Argentina.

Semifinálová skupina B – pořadí: 1. Spolková republika Německo, 2. Polsko, 3. Švédsko, 4. Jugoslávie.

O 3. místo: Polsko–Brazílie 1:0 (0:0)

Finále: Spolková republika Německo – Nizozemsko 2:1 (2:1)