Čtyři roky od Putinova trapného momentu. Prestiž je pryč a ruský fotbal v troskách

Za dva týdny začíná fotbalový šampionát v Kataru, ale tým ze země, kde se turnaj konal minule, nepřijede. Rusko by přitom nejspíš nebylo bez šancí.

FIFA Rusy z kvalifikace vyřadila kvůli invazi na Ukrajinu. Z březnového semifinále play-off tak bez boje postoupilo Polsko, které pak ve finále porazilo Švédsko 2:0 a zajistilo si v Kataru účast.

Špičkový sport hrál v plánech ruského prezidenta Vladimira Putina vždy speciální roli. Měl se stát nástrojem, jak ukazovat sílu Ruska i těm, kteří by o ní bývali pochybovali.

Rusko za neskutečné peníze nachystalo v roce 2014 zimní olympiádu v Soči, v místě, kde do té doby byly vlastně jen přímořské lázně. O čtyři roky později uspořádali Rusové MS ve fotbale, které bylo rozeseto po stadionech od Evropy až po Sibiř. Jen pro představu: z Kaliningradu do Jekatěrinburgu za Uralem je to 3 000 km. Z Petrohradu do Soči hodně přes 2 000 km.

K tomu počítejme seriál osmi závodů F1 na autodromu v Soči. Odhaduje se, že do výstavby stadionů a úpravy infrastruktury spojené s pořádáním fotbalového MS 2018 v Rusku nateklo celkem 14,2 miliardy dolarů, nejvíc v historii fotbalových šampionátů. Olympiáda v Soči byla ještě nejméně třikrát dražší.

Všechny ty akce se vlastně povedly. Premiér Dmitrij Medveděv odhadl, že během fotbalového turnaje navštívily Rusko tři miliony zahraničních turistů, a to navzdory obavám z rasismu a náladám proti LGBT.

Prezident FIFA Gianni Infantino nazval turnaj nejlepším mistrovstvím světa všech dob. „Každý objevil krásnou zemi, přívětivou zemi, která chce světu ukázat, že všechno, co bylo dříve řečeno, nemusí být pravda. Mnoho předsudků bylo změněno, protože lidé viděli skutečnou povahu Ruska,“ řekl Infantino.

To vše mělo zkrášlit zářnou mozaiku země, která je rozlohou největší na světě, má atomové zbraně, spoustu ropy a plynu a musí být tudíž podle svých činitelů významná.

To, že ruská představa o filozofii sportovních soutěží se míjí s představou západní civilizace, že politika tam bude hrát ve sportu obrovskou a nezdravou roli, bylo prakticky od počátku zřejmé. Jenže velký světový sport se potýká s financemi a ruské petrorubly se velmi hodily. Stejně jako peníze z Číny a teď z Kataru. Navíc když tučné sumy nezřídka značně vylepšily životní situaci mnoha mezinárodních funkcionářů, kteří o pořádání akcí v Rusku rozhodovali nebo pro ně hlasovali.

Putin na akcích získával body silného politického, světového lídra. Při fotbalovém šampionátu se například fotil před Kremlem s Brazilcem Ronaldem, německým šampionem Matthäusem či prezidentem FIFA Infantinem.

Už od začátku ale přicházelo dost varovných signálů, že tohle všechno nestojí na zdravých základech.

Některé by se daly nazvat jen drobnou chybou v bontonu. Třeba když se při závěrečném ceremoniálu finále MS ve fotbale v Moskvě spustil prudký déšť.

Zatímco nad Putinovou hlavou držela ochranka po celou dobu deštník, o francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a chorvatskou prezidentku Kolindu Grabarovou Kitarovičovou se dlouho nikdo nepostaral. Nezájem Putinových poskoků byl obludný a jejich šéf pod deštníkem nezasáhl.

Mezitím se objevovaly důležitější náznaky, že v celém ruském sportu něco nehraje. To když se začala nafukovat bublina ruského dopingu. Atleti, lyžaři, biatlonisté… nekonečná řada ostud, která brzy ukázala, že se ruští sportovci neutrhli jen tak sami ze řetězu, ale že doping je v mnoha sportech v Rusku prakticky státem řízený.

Proč? Protože sport v Putinově Rusku není sportem, ale nástrojem k předvedení dominance a nadvlády. Proto jsou povoleny i nedovolené prostředky.

Po zimní olympiádě a fotbalovém šampionátu se možná předsudky vůči Rusku opravdu změnily. Ale nezapomínejme, že už po ruské anexi Krymu v roce 2014 to začínalo všechno pořádně skřípat. Zejména mezi Ruskem a Ukrajinou. Někteří si asi ještě pamatují, jak tehdejší ukrajinský prezident Porošenko vyzval spojence k bojkotu ruského fotbalového šampionátu dlouho před tím, než vůbec začal. A když konečně začal, ukrajinská televize utkání nevysílala.

Brutální letošní invaze na Ukrajinu pak definitivně smazala všechny iluze. Rusko se propadlo do chladu a mezinárodní sport se k němu otočil zády.

Země tak přichází ve sportu o všechno, co vytvořila. A ruský fotbalový tým, jenž na MS doma před čtyřmi lety došel až do čtvrtfinále, kde prohrál s Chorvaty, bude v Kataru chybět. Nebudou tam jeho největší hvězdy, které hrají v zahraničí – záložník Aleksandr Golovin (AS Monaco), záložník Alexej Mirančuk (Turín FC), brankář Stanislav Kritsjuk (Gil Vicente) ani útočník Arťom Dzjuba (Adana Demirspor). Ten hlavní důvod neúčasti není vůbec sportovní, ale politický.

A to je jen špička ledovce. Z ruských týmů odešly významné zahraniční posily a trenéři. Počty uprchlíků se vyšplhaly na desítky. Obrovské jsou finanční ztráty. Oficiální zpráva UEFA za sezonu 2020/21 popsala, že ruským klubům bylo v sezoně 2020/21 vyplaceno na prize money 97 milionů eur (23,5 miliardy korun), přičemž Zenit, Krasnodar a Lokomotiv Moskva získaly každý přes půl miliardy korun za účast v Lize mistrů. Celek CSKA Moskva vydělal za účast v Evropské lize téměř čtvrt miliardy.

V této sezoně studna UEFA vyschla. Soči, klub založený teprve v roce 2018, který skončil jako ruský vicemistr, nesmí hrát Ligu mistrů v sezoně 2022/23. Dynamo Moskva, Krasnodar a Spartak Moskva si nezahrají v Evropské lize. Všechny tyto kluby mohly počítat s příjmy UEFA, ale ani kolektivní ruské odvolání k Arbitrážnímu soudu pro sport nepochybně nepřinese zrušení zákazů.

Ruský fotbal opustili i zahraniční sponzoři. Ruská fotbalová unie včetně národního týmu přišla kvůli invazi na Ukrajinu o svého významného sponzora – německou oděvní značku Adidas. Trh opustil i Nike, takže o sponzora přišel jak Spartak, tak Zenit.

Dalším hlavním sponzorem ruského fotbalu byla poslední tři roky Tinkoff Bank. Politický postoj jejího zakladatele Olega Tiňkova však tento vztah ukončil. Během několika dní poté, co na Instagramu kritizoval invazi na Ukrajinu, byl Kremlem donucen prodat v bance svůj 35procentní podíl.

V ruském fotbale tak zeje obrovská finanční díra. Všechny plány padly. „Mohu říci, že asi 80 procent koncepce rozvoje ligy, kterou jsem připravil, je nyní irelevantní. Teď se musíme pokusit žít v jiné realitě,“ řekl před časem webu Theathletic.com dnes už bývalý prezident ruské Premier Ligy Ašot Chačaturjan, který mezitím rezignoval.

Situace je zdrcující. Fotbal v Rusku chátrá. Brutální invaze na Ukrajinu, kterou uskutečnil prezident Putin, z něj udělala vyděděnce. Nejhorší na tom je, že ruských fotbalistů je možná lidem líto, ale ruský fotbal na šampionátu vlastně nikomu chybět nebude. Dlouhodobé odstavení ruských sportovců od světového dění tak bude katastrofou jen pro ruský fotbal a celý ruský sport.