Chorvati našli recept, jak porazit Brazílii. Má jednu nevýhodu: nejde použít

Před čtyřmi lety si Chorvaté došli v Rusku pro stříbrné medaile strhující ofenzívou. Kreativní Luka Modrić – držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu světa v anketě francouzského časopisu France Football za ten rok – v roli tvůrce hry, po boku neméně myšlenkově bohatý Ivan Rakitić, na hrotu rozbíječ Mario Mandžukić, po stranách hbití nájezdníci Ivan Perišić, Andrej Kramarić či Ante Rebić.

V sedmi zápasech nastříleli hráči v červeno-bílých šachovnicových dresech 14 gólů, v průměru dva na zápas, nikdy neodcházeli bez úspěšného zásahu včetně finále proti Francii (2:4), jen v osmifinále s Dánskem se trefili jen jednou.

Letos vypadají docela jinak – spoléhají na obranu. Jen proti Kanadě se urvali a zatížili konto soupeře čtyřmi kusy, jinak bída: bezbrankové duely s Marokem a Belgií, přechod v osmifinále přes Japonsko na střely ze značky pokutového kopu po remíze 1:1.

Chorvatsko však góly nedostává, průměr obdržených činí 0,5, prokousává se pavoukem stále dál. V osmifinále však stojí před ním Brazílie a její smrtící útok. Odolají obhájci stříbra?

Mezi osm nejlepších se Chorvaté doslova propotili přes Japonsko, i ti nejzarytější navijači (fanoušci) uznali, že soupeř byl herně lepší. Ale vyslanci země vycházejícího slunce nezvládli penaltový rozstřel, což se ukazuje jako obrovská chorvatská síla.

S trochu nadsázky by se dalo napsat, že nejúčinnější recept, jak vyřadit Brazílii, Chorvaté objevili: nehrát zápas a jít rovnou na penalty. Má ovšem zřejmou nevýhodu. Nejde použít.

Na šampionátu v Rusku před čtyřmi lety Chorvaté v rozstřelu odstranili z cesty v osmifinále Dánsko poměrem 3:1, následně ve čtvrtfinále domácí Rusko 4:3.

S letošním zdarem proti Japonsku se stává Chorvatsko v tomto ohledu přeborníkem, nikdy při něm na mistrovství světa neselhalo.

Historie a statistiky znalý šťoural může ovšem připomenout, že v roce 1990 v Itálii ještě společný jugoslávský výběr vypadl po penaltách ve čtvrtfinále s Argentinou. Brankáře Tomislava Ivkoviče, rodáka ze Záhřebu, sice nepřekonali božský Diego Maradona a Pedro Troglio, na druhé straně však neuspěli tehdejší hvězda týmu Dragan Stojković, který letos vedl srbský výběr, černohorský útočník Dragoljub Brnović a bosenský muslim Faruk Hadžibegić.

Chorvatský národ se tedy k tomuto zklamání nehlásí. Jeho hráči neselhali.

Vytváří si vlastní historii a ta je v penaltovém rozstřelu zatím stoprocentní. V Rusku při nich mužstvo držel brankář Danijel Subašić, jenž v té době byl ve francouzském klubu AS Monaco jen náhradníkem a nepočítalo se, že bude na šampionátu chorvatskou jedničkou. Leč stalo se a nikdo nelitoval.

Bylo by vůči němu nespravedlivé tvrdit, že měl štěstí, ale určitě byl na vyšší přízeň připravený, dva protivníci trefili tyč. Jinak se Subašić vrhal předem na stranu, dvakrát se mu podařilo ji vystihnout a uspěl. Když se dánský útočník Nicolai Jørgensen rozhodl v poslední sérii poslat míč na prostředek, zachytil jeho pokus nohama. Styl nikterak líbivý, ale vyplatil se.

Kdežto Dominik Livaković, jinak rovněž rodák ze Zadaru, jenž před čtyřmi lety plnil roli náhradníka, si počínal proti Japonsku daleko promyšleněji. Neskákal předem na jednu stranu, jen pohybem hlavy a ramen naznačoval, kam půjde. Tím střelce vyváděl z míry a reagoval až na směr míče.

Přitom ho žádná pověst penaltového specialisty nepředcházela. Spíše se soudilo, že to bude jeho velká slabina. Při svém debutu v zimě 2017 totiž na China Cupu proti Chile v tomto ohledu úplně pohořel. Čtyřikrát skočil na druhou stranu a nechytil nic. Poučil se, nyní je na tyto vypjaté situace dobře nachystán.

Proti Japonsku chytil v Kataru tři penalty. Podobný kousek se vydařil jen portugalskému Ricardovi ve čtvrtfinále mistrovství světa 2006 v Německu proti Anglii. Livaković vstoupil do kroniky. „Nejlepší okamžik mé kariéry,“ neskrýval po utkání nadšení.

V celé kariéře Livaković, jehož vzdáleným příbuzným je kultovní střelec Josip Skoblar, z osmapadesáti pokutových kopů, jimž v soutěžních zápasech čelil, zneškodnil sedmnáct, a drží tak mimořádnou devětadvacetiprocentní úspěšnost. Prostě borec.

Chorvatsko je pořád ve hře o kovy. „Trochu mi to připomíná naši cestu v Rusku,“ zavzpomínal na stříbrné tažení Modrić, který ovšem psychickému tlaku při rozstřelu s Japonskem vystaven nebyl. Střídal zcela vyčerpaný v prodloužení. A jeho přínos je doposud hodně nevýrazný.

Tím je jen doloženo, že se evropský tým prosazuje trochu odlišnými zbraněmi. Základem se stala pevná obrana, kterou drží spolehlivý brankář, do nějž se Livaković posunul a dodává ostatním důvěru ve své schopnosti. Vyzkoušené pravidlo pak zní, že když mužstvo nedostane gól, neprohraje. Maximálně zápas vyústí ve střely ze značky pokutového kopu a v tomto oboru jsou Chorvaté silní.

Ve čtvrtfinále však stojí proti brazilskému ohni, který v osmifinále nesmiřitelně spálil jihokorejské naděje. A na rozdíl od předcházejícího šampionátu nemají Chorvaté kromě úpěnlivého vzdoru moc co nabídnout.

Nejlepší hráč ruského turnaje Luka Modrić je jen stínem bojovného hajduka, před kterým se třásli soupeři. Dohrává zápasy zcela vyčerpaný, nezvládá nasazené tempo. Trenér Realu Madrid, italský odborník Carlo Ancelotti už vyjádřil obavy, že svého klíčového muže nebude mít k dispozici na důležitá střetnutí jarních kol Ligy mistrů, neboť hráči po návratu ze šampionátu dostatečný odpočinek nestihnou.

FOTO: Osmička nejsilnějších, jeden bude šampion. Anglie, Francie, Brazílie?

Nepříjemné bylo, že Chorvatsko muselo už v základní skupině hrát na doraz, v posledním střetnutí vzdorovalo vyřazení a velké blamáži proti silné Belgii, trenér Zlatko Dalič nemohl nikoho pošetřit na další kola.

Na rozdíl právě od Brazílie, která nasadila jako už jasný postupující ve třetím střetnutí skupiny G proti Kamerunu náhradníky, byť to odnesla nepříjemným zápisem do análů v podobě porážky. Ale proti Chorvatsku, které má navíc v nohách osmifinálové prodloužení s Japonskem, půjde o mnoho čerstvější.

Chorvaté se však předem poraženi rozhodně necítí. „Jsme malý národ,“ porovnal trenér Dalić evropský stát s necelými čtyřmi miliony obyvatel s nejlidnatější zemí Jižní Ameriky s 214 miliony. „Ale není radno nás podceňovat,“ dodal s patřičnou hrdostí. „Kdo nás podcení, tomu se to vymstí,“ varoval favorita.

A v Chorvatsku věří, že fotbalová reprezentace bude schopna zopakovat ruskou jízdu. „Všichni jsou přesvědčeni, že přejdeme i přes Brazílii, nikdo o tom nepochybuje,“ odhaluje náladu u Jadranu hráčský agent Milan Martinović, rodák ze Záhřebu.