Brazilský výprask. Němci dostali o poločase pokyn šetřit Kanárky

V roce 1950 podlehla Brazílie v rozhodujícím zápase na Maracaná odvěkému rivalovi Uruguayi 1:2. Když se konečně dočkala další možnosti pořádat turnaj, očekávala celá země, že konečně šestým triumfem tuto šmouhu vymaže.

Přišla však mnohem horší porážka: ostudný výprask 1:7 s Německem v semifinále, který ještě znásobilo Nizozemsko výhrou 3:0 v boji o třetí místo.

Brazilci doma nebrali žádnou medaili.

Po porážce v roce 1950 se Brazilci rozhodli, že zavrhnou své tradiční bílé dresy a přejdou na žluté, které ostatně lépe ladí k modrým trenýrkám. Stali se z nich Kanárci. Ve žluté pětkrát pokořili svět (1958, 1962, 1970, 1994 a 2002), doma však vyzobali ostudu.

Průběh prvního poločasu na Estádio Mineirão v Belo Horizonte byl pro domácí tým příšerný. Němci nemilosrdně sázeli za záda brankáře Júlia Césara jeden gól za druhým, zastavili se na čísle pět.

Jak se později provalilo, na žádost funkcionářů FIFA trenér německého týmu Joachim Löw své svěřence nabádal, aby v demolici moc nepokračovali, protože už tak bylo ostudy dost. Evropský tým přidal ve druhé půli už jenom dva zásahy, minutu před koncem se čestného gólu dočkali i Brazilci.

Jestliže v roce 1950 celá země plakala, nyní byli obyvatelé doslova zděšeni. Tohle nemohl tušit nikdo ani ve snu.

Tvrdí se, že v Brazílii je fotbal víc než náboženství, každopádně je velkou politickou silou. Dva roky před zahájením šampionátu ministr sportu Aldo Rebelo v plamenném projevu hlásal. „Nemůžeme opakovat národní tragédii z roku 1950. Nemělo to vliv jen na fotbal, ale i na sebevědomí celé země. I proto je triumf na domácím mistrovství důležitý,“ zdůrazňoval.

Občané si po německém výprasku připomenuli, jak velké finanční prostředky, které se mohly využít jinde – např. ve zdravotnictví či školství –, byly na pořádání vydány. Při stavbě stadionů se stávkovalo, při Konfederačním poháru, který se hrál rok předtím, aby se ukázalo, jak je šampionát připravený, vyšly do ulic miliony nespokojených.

Uchlácholit je měla velká vítězná sláva. Nekonala se. Národní sebevědomí bylo zničeno a země ještě víc zabředla do nelichotivé hospodářské situace.

Německo si připsalo 4. titul v historii, na rozdíl od předchozích (1954, 1974 a 1990) ho dobyl hodně kosmopolitní tým.

Tuniského otce má ofenzivní záložník Sami Khedira, albánský původ a muslimské vyznání nezapírá obránce Shkodran Mustafi.

Zvláštní pozornost zaslouží stoper Jérôme Boateng, berlínský rodák ze smíšeného manželství – matka Němka, otec pochází z Ghany. Jeho starší nevlastní bratr z otcovy strany Kevin-Prince Boateng reprezentoval Ghanu a nastoupili proti sobě v utkání skupiny E ve Fortaleze s výsledkem 2:2. Bratr (byť nevlastní) bránil sourozence, aby nevstřelil jeho týmu gól. Uspěl, prosadili se jiní.

Hodně složitými okamžiky prošel ofenzivní záložník tureckého původu Mesut Özil. Když v roce 2007 získal německé občanství a rozhodl se hrát za novou vlast, o tři roky později na něj turečtí fanoušci při vzájemném střetnutí pískali. Když pomohl dobýt světové zlato, Německo mu klečelo u nohou, kancléřka Angela Merkelová se s ním fotila a přiživovala se na jeho slávě a popularitě.

Před čtyřmi lety se při turecké volební kampani nechal vyfotit s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem, bývalým ligovým fotbalistou, a stal se zrádcem. Nejvíce ho kritizovala protiimigrační strana Alternativa pro Německo. Vztahy států od roku 2007 natolik ochladly, že se jakýkoli vstřícný projev k prvnímu muži Turecka považuje za závadný.

Özil kritice čelil tak, že se vzdal reprezentace. „Necítím respekt ke své osobě,“ vysvětloval tento krok. O rok později mu šel prezident Erdoğan na svatbě za svědka.

Dvěma góly ke zlaté medaili přispěl útočník Miroslav Klose, čímž se se 16 zásahy na světových šampionátech (skóroval na čtyřech) stal nejlepším kanonýrem v historii, překonal brazilského útočníka Ronalda. V německé reprezentaci se trefil 71×, o tři góly předstihl bájného Gerda Müllera, mistra světa z roku 1974.

Narodil se v polském Opolí, rodiče utekli z totalitního režimu, když mu bylo osm let. Vyučil se tesařem, hrál amatérsky fotbal, ale na velkou kariéru to dlouho nevypadalo. Všechno se otočilo, když si ho všiml skaut slavného 1. FC Kaiserslautern. Polský rodák je německou legendou.

Na šampionátu v Brazílii se v útočné řadě po jeho boku představil spíše v roli náhradníka Lukas Podolski, jenž se narodil v Hlivicích. Ve městě, které vešlo do dějin, když si nacistická propaganda v září 1939 vzala fingované přepadení místní radiostanice za záminku k rozpoutání 2. světové války.

Mistrovství světa 2014 – Brazílie

Účastníci (32): Francie, Argentina, Belgie, Španělsko, Itálie, Německo, Brazílie, Anglie, Chorvatsko, Nizozemsko, Rusko, Řecko, Portugalsko, Švýcarsko, Bosna a Hercegovina, Chile, Ekvádor, Uruguay, Kolumbie, USA, Mexiko, Kostarika, Honduras, Austrálie, Jižní Korea, Írán, Japonsko, Ghana, Alžírsko, Kamerun., Pobřeží slonoviny, Nigérie

Semifinále: Argentina–Nizozemsko 0:0 (4:2 pok. kopy) , Německo–Brazílie 7:1

O 3. místo: Nizozemsko–Brazílie 3:0 (2:0)

Finále: Německo–Argentina 1:0 po prodl. (0:0)