Brazílie musí večer nasadit starce. Dědek Dani touží po zlatu

Když se Dani Alves, rodák z městečka Juazeiro ze státu Bahia, ocitl ve 26členné brazilské nominaci na letošní mistrovství světa v Kataru, mnozí se divili, proč trenér Tite bere starce, který má už zenit výkonnosti za sebou.

Ale Dani Alves to neřešil. „Při každé nominaci se vždycky diskutuje, kdo pojede,“ přemítal. „Soustředím se jen na své výkony. Nemůžete se zavděčit všem. Nikdy to tak nebylo a nebude,“ zdůraznil.

Očekávalo se, že hráč, jenž za svou profesionální kariéru nasbíral neskutečných 43 trofejí, což je podle některých statistiků světový rekord, bude spíš jen do počtu. Ale pamětník brazilské ostudy na domácím světovém šampionátu 2014, kdy kanárci v semifinále podlehli Německu 1:7, a který se na další turnaj o čtyři roky později v Rusku trenéru Titemu do kádru vůbec nevešel, překvapil.

Proti Kamerunu nastoupil a situace ve zraněními prořídlých obranných řadách Brazílie napovídá, že vyběhne i v osmifinále proti Jižní Koreji.

Startem proti Kamerunu se Dani Alves stal nejen nejstarším hráčem, který kdy za Brazílii nastoupil na světovém šampionátu, ale 125. mezistátním duelem vyrovnal Roberta Carlose, mistra světa 2002 z asijského turnaje. „Roberto Carlos je pro mě idol,“ vyjádřil se. „Přítel, kterého mi dal fotbal. Hodně se s ním ztotožňuji. Rozumíme si, protože jsme si velmi podobní. Je krásné vyrovnat se takovému fotbalistovi. Teď aby nás doháněli ostatní,“ vyzval následovníky.

Vícekrát oblékl dres jihoamerického týmu jen legendární Cafú (142), jenž má ve své síni slávy dvě zlata z mistrovství světa 1994 a 2002, a stříbro 1998. Po medaili touží i Dani Alves, zatím mu však úspěch na nejvyšší úrovni nebyl přán. Zúčastnil se sice už MS 2010 v Jižní Africe, kde Brazílie podlehla ve čtvrtfinále Nizozemsku, na blamáž z domácího vystoupení 2014 – bramborová medaile – by nejraději jako každý obyvatel nejlidnatější země jihoamerického kontinentu zapomněl.

Nyní je opět u toho a trhá kalendář. A má pořád ještě koho překonávat. Brazilští obránci totiž vynikají dlouhověkostí. Nejstarším mistrem světa země pětinásobného triumfu je Nilton Santos, jenž ve finále mistrovství 1962 v Chile proti Československu nahlásil věk 37 let a 32 dnů.

Před Dani Alvesem ještě stojí velké výzvy.

Kdyby se chtěl stát nejstarším hráčem v historii světových šampionátů, musel by se prodrat do nominace Brazílie nejen na příští turnaj v roce 2026 a nastoupit na něm, ale i na další v roce 2030, kdy by slavil 47 let.

To už by pak byl opravdu největším Metuzalémem.

Rekord totiž drží brankář Ísám Haddárí, jenž před čtyřmi lety v Rusku nastoupil v základní skupině proti Saúdské Arábii ve věku 45 let a 161 dnů! Mnozí poukazují, že šlo o jeho účelové nasazení a kulišárnu argentinského trenéra Héctora Cúpra, neboť v prvních dvou zápasech proti Uruguayi a Rusku chytala jednička egyptského týmu Mohamed Šanaví, a v souboji dvou už vyřazených týmů z postupu do vyřazovacích kol už o nic nešlo. Každopádně rekordní zápis tu je. A hodně těžko překonatelný.

Kdyby si došel Dani Alves pro mistrovský titul, odstavil by sice v této kategorii z trůnu krajana Niltona Santose, ale první místo by nadále držel kapitán italských světových šampionů z MS 1982 ve Španělsku legendární Dino Zoff, jenž pozvedl nad hlavu trofej ve věku 40 let a 133 dnů.

Ale poměřovat se v této disciplíně s brankáři není radno. Drží v ní osm míst v TOP 10.

Brazilský veterán vždy velice rád podporoval útok, jeho hbité výpady po straně hřiště byly pověstné. Ostatně v minulosti působil i v záložní řadě a vždy měl ofenzivní spády. V reprezentačním týmu už také osmkrát skóroval. Kdyby se trefil i v Kataru, byla by to jistě paráda, ale kroniky jako nejstarší střelec by nepřepsal.

Nezkrotný kamerunský lev, útočník Roger Milla se proti Rusku na mistrovství světa 1994 v USA gólově prosadil ve věku 42 let a 39 dnů, kdy však jen zmírnil nepříjemnou porážku 1:6.

Jelikož se Kamerun tímto utkáním s turnajem loučil, je Millův start rovněž rekordem nejstaršího hráče v poli. K jeho překonání by však brazilskému obránci stačilo zúčastnit se příštího světového šampionátu v roce 2026.

Dani Alves se však vyhoupl na stříbrnou pozici, když odstrčil o několik dní legendárního argentinského útočníka Angela Labrunu. Z medailového piedestalu shodil pak anglického sira Stanleye Matthewse, držitele prvního Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy v anketě francouzského časopisu France Football za rok 1956.

Všechno by jistě brazilský obránce vyměnil za dobytí fotbalového trůnu. A tento úspěch by mu také přihodil další věkové rekordy.