Anglie–Írán. Klečelo se. První náznaky skandálu v Kataru

Anglie je jedním ze silných aktérů, od něhož se čeká suverénní postup do čtvrtfinále. Proti ní Írán, o němž si odborníci myslí, že s Japonskem to bude druhý asijský tým, který má schopnost postoupit ze skupinové fáze mistrovství světa.

Jenže je tu ještě druhý aspekt, který utkání provází – politický. Anglie, stejně jako další západní země, má v Kataru a s Katarem obrovský problém. Tento pyšný emirát nedostal pořadatelství spravedlivě, bylo to díky obřím úplatkům. Navíc je to země, která nedodržuje z pohledu Západu lidská práva. Zvlášť vůči sociálním menšinám LGBT+ a také dělníkům, kteří v Kataru stavěli fotbalové stadiony.

A do toho se Anglie střetla hned na úvod s Íránem, týmem, který v Kataru snad ani neměl být. Proč? Protože Írán dnes zabíjí lidi doma i v zahraničí.

Náboženský režim už dva měsíce tvrdě potlačuje po celé zemi protirežimní demonstrace za cenu lidských životů. Aby toho nebylo málo, Írán prodal Rusku vojenské drony, které zabíjejí Ukrajince. Fotbalová účast v Kataru tak poslouží íránskému režimu, aby světu představil normální tvář a odpoutal pozornost od krize doma.

Katarští pořadatelé a FIFA dělali v posledních hodinách první a poslední, aby Angličanům a ostatním zavřeli pusy a utkání se v klidu odehrála. „Víme, že fotbal nežije ve vzduchoprázdnu. Ale prosím nedovolte, aby byl fotbal zatažen do každé ideologické nebo politické bitvy… Ve FIFA se snažíme respektovat všechny názory a přesvědčení, aniž bychom udělovali morální lekce zbytku světa,“ napsal ještě před šampionátem šéf FIFA Gianni Infantino.

Velká část anglické veřejnosti naopak očekává od svých chlapců, že to Kataru i Íránu aspoň symbolicky hned na úvod pořádně „vytmaví“. Je v tom i britská velmocenská nátura – my nepotřebujeme, aby nám někdo zavíral pusu. Můžeme si a budeme si dělat to, co uznáme, že je správné.

Anglický tým před zahájením utkání s Íránem na pár vteřin poklekl, aby už známým gestem vyjádřil odpor proti rasismu a nerovnosti. Angličané to tak udělali už ve 33 zápasech po sobě poté, co byla po covidové odstávce obnovena fotbalová utkání.

Zároveň se v britských médiích (The Football Telegraph) ještě před zápasem objevila informace, že kapitán Anglie Harry Kane i přes zákaz FIFA uvažoval, že nastoupí s duhovou kapitánskou páskou s nápisem „One Love“. Kdyby to udělal, riskoval konflikt s rozhodčími, kteří by ho buď nepustili na hřiště, nebo mu udělili žlutou kartu.

Stejný plán s duhovou páskou původně oznámil i kapitán Walesu Gareth Bale a dalších sedm jeho evropských kolegů. Jenže podle BBC nakonec všechny týmy, které takto chtěly podpořit komunitu LGBTQ+, od tohoto kroku upustily.

Anglie, Wales ani další evropské týmy pásku One Love nakonec mít nebudou. Společné prohlášení fotbalových asociací uvedlo, že nemohou dostat své hráče do pozice, kdy by čelili sportovním sankcím.

„Kapitánská páska jako taková není v pravidlech definovaná jinak než svým minimálním rozměrem a také barvou, která musí být odlišná od barvy dresu. V tomto kontextu by ale v případě duhové pásky šlo o porušení pravidel, která zamezují propagaci politických, náboženských či jiných názorů. Pokud by se tak dělo prostřednictvím výstroje, byla by vyhodnocena jako nedovolená výstroj. A postupovalo by se podobně jako u jiných typů nedovolené výstroje, což může být například tvrdý obvaz nebo náušnice,“ popsal Seznam Zprávám Jiří Kureš, předseda pravidlové komise FAČR.

Právě to možná rozhodlo o tom, že se protest s páskou konat nebude – týmy by čelily nikoliv finančním, ale sportovním sankcím. „Jsme velmi frustrováni rozhodnutím FIFA, o kterém se domníváme, že je bezprecedentní,“ stojí ve společném prohlášení devítky týmů. „Byli jsme připraveni zaplatit pokuty, které by se vztahovaly na porušení předpisů o dresech.“

Mezitím FIFA představila svou vlastní kampaň „No Discrimination“. Kapitánům tak bude povoleno nosit po dobu turnaje pásku s tímto nápisem. Harry Kane s takovou páskou proti Íránu opravdu nastoupil.

Asociace fotbalových příznivců ihned uvedla, že se cítí organizací FIFA zrazena. „Cítíme pohrdání organizací, která ukázala své skutečné hodnoty tím, že uděluje žlutou kartu hráčům a červenou kartu toleranci… Už nikdy by se mistrovství světa nemělo udělovat pouze na základě peněz a infrastruktury. Žádné zemi, která neplní práva LGBT+, práva žen, dělníků nebo jakákoli jiná univerzální lidská práva, by se nemělo dostat cti pořádat mistrovství světa ve fotbale.“