A když nemáte Benzemu, dejte tam Girouda, střelce, který Francii nezklame

Ve srovnání s hvězdnou září kolem jeho jmenovaných kolegů stojí Olivier Giroud víceméně ve stínu. S trochou nadsázky by se možná dalo říct, že tam má svůj svatý klid a může se v klidu koncentrovat na své úkoly.

Nutno říct, že je plní famózně. Pro leckoho možná až překvapivě. A především neúnavně. Kdo ví, zda si sám někdy plánoval, že ve 36 letech bude stále ještě členem reprezentace. A to jedné z nejlepších, možná vůbec nejlepší reprezentace na světě.

A nezůstalo zdaleka u toho, že si teď Giroud s kamarády udělal předvánoční výlet do Kataru. Veterán je totiž členem základní sestavy Deschampsova týmu a při prvním kroku za obhajobou titulu mistra světa, tedy v duelu s Austrálií, přispěl Francii k výhře 4:1 hned dvěma pěknými zásahy do soupeřovy sítě.

A pozor, to není všechno. Šlo o jeho 50. a 51. gól v dresu A-týmu francouzské reprezentace. V historické tabulce už se tak Giroud dotáhl na roveň legendy jménem Thierry Henry. Dokonce na shodný počet gólů spotřeboval Giroud o 18 utkání méně než jeho slavný předchůdce v klubovém dresu londýnského Arsenalu, jakož i v barvách národního týmu. Henry slyšel Marseillaisu před 125 odehranými duely, Giroud je aktuálně na 105.

Co se týče gólů, zůstávají za dvojičkou Giroud-Henry s odstupem jména jako Michel Platini (41 ), David Trézeguet (34) či Zinédine Zidane (31).

Pro zajímavost, český rekord drží a možná už ani nikdy neztratí Jan Koller s 55 zásahy za národní tým.

Rozjezd Kollerovy kariéry byl ve srovnání s ostatními reprezentanty velmi specifický, „Dino“ neprošel výběrovým mládežnickým systémem, kopal v nižších soutěžích a ve Spartě se ve 21 letech objevil prakticky náhodou. A doslova zázračně se najednou začal v rudém dresu ocitat i na hřišti, v ligových zápasech.

Nebojte se, vynechám teď různé peripetie o nepřejících spoluhráčích ze sparťanské kabiny, o Lokerenu a Anderlechtu. A zdůrazním to podstatné: za A-tým české reprezentace nastoupil Jan Koller poprvé v únoru 1999, pár týdnů před svými 26. narozeninami. A přesto pak stačil nasypat soupeřům českých barev rekordní příděly gólů.

Pozoruhodné je, že Olivier Giroud na tom byl ne stejně, ale v tom nejpodstatnějším velmi podobně. Jeho kariéra jako by se také rozjížděla s jistými opožděním, mnohem později než bývá u tak skvělých hráčů běžné.

Giroudův příběh se až do roku 2010 spojoval „jen“ s Grenoblem, s hostováním v Istres a pak s Tours. Jeho stropem byla v tomto období II. francouzská liga a nijak zvlášť nevybočoval.

Ale pak jako by se v něm cosi zažehlo a rozzářilo. V sezoně 2009/2010, tedy ve svých 24 letech, se stává v dresu Tours nejlepším střelcem a hráčem II. ligy. A přesouvá se do Montpellieru, tedy do Ligue 1.

A teď pozor. Uplynou pouhé dva roky a Giroud s Montpellierem slaví mistrovský titul, opět jako nejlepší střelec soutěže. Navíc přestupuje do Arsenalu. From zero to hero, z nuly hrdinou, jak se říká v angličtině. A to naprosto expresním tempem.

Za mládežnické výběry Francie nikdy Giroud nenastoupil, na jakýsi sraz ho pozvali jen kdysi v šestnácti letech, pak už nikdy. Ozvalo se až „áčko“, koncem roku 2011. Giroudovi je tehdy 25 let. Podobnost s příběhem Jana Kollera jako by snad v některých bodech už ani nebyla čistě náhodná.

O co později svou kariéru nastartoval, o to déle si jí Olivier Giroud užívá. A co je hlavní: ty roky práce a nasazení mu přinesly i spoustu radosti. Branky proti Austrálii znamenaly, že za Francii skóroval už na čtvrtém velkém turnaji v řadě.

V roce 2016 se stal vicemistrem Evropy, o dva roky později v Rusku mistrem světa. Tenkrát se v prvním zápase šampionátu objevil na hřišti až v průběhu utkání coby střídající hráč. Shodou okolností Francie tehdy také zahajovala na turnaji duelem s Australany.

V dalších šesti duelech už ovšem Giroud na MS 2018 základní sestavu ani jednou neopustil. A došel takto s týmem až do vítězného finále. Navzdory tomu, že v Rusku tehdy ani jedinou branku nevstřelil. I tak byl jeho podíl na realizovaných útočných variacích týmu nepřehlédnutelný.

Na MS 2014 v Brazílii skóroval před lety Giroud jednou, proti Švýcarsku. Teď už tedy ví, že střelecky pro něj Katar bude turnajem nejúspěšnějším.

V roce 2018 nevzal trenér Deschamps útočníka Karima Benzemu na MS kvůli skandálu, ve kterém hrálo roli podezření, že se měl útočník Realu Madrid podílet na vydírání spoluhráče Valbueny. Utekly čtyři roky a Benzema si na MS opět nezahraje, tentokrát kvůli zranění. Nevadí, šestatřicetiletý Olivier Giroud ho bez problémů nahradil. Tedy v prvním utkání, samozřejmě. Berme v potaz, že zejména vyřazovací boje budou jistě zkouškou náročnější.

S Arsenalem, v jehož dresu třikrát vyhrál FA Cup, se Giroud loučil už v zimě 2017, trenér Wenger měl asi tehdy o obsazení útoku představu s výraznější perspektivou, než jakou tehdy připisoval 31letému Giroudovi.

Jeho krajan to ale vzal v klidu, se svou tradiční elegancí. Olivier Giroud tehdy odešel do Chelsea, kde vyhrál postupně FA Cup, Ligu mistrů a Evropskou ligu coby její nejlepší střelec. A v barvách AC Milán, které obléká od roku 2021, se stal záhy spolustrůjcem milánského obrození. Po jedenácti výsledkově hubených sezonách se stal AC Milán opět italským mistrem. Olivier Giroud mu přinesl štěstí. A také recept na úspěch, který tenhle chlapík v kapse u trenýrek prostě nemůže nemít.

A teď chce další.