Motivátor Straka se vrací do ligy. V rodném městě si vyzkouší anglický model

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nebyl to šok, ale určité překvapení ano: Vedení fotbalového klubu Dynamo České Budějovice odvolalo celý realizační tým po druhém utkání Chance Ligy. Po porážce na Slavii 0:4. „Nerozumím tomu,“ neskrývá bývalý ligový útočník Petr Švancara. „V Edenu prohrály jiné týmy, i lepší a vyšším rozdílem,“ upozorňuje. „Ale je to zřejmě záležitost hlubší. Rozhodnutí přišlo s novým majitelem, má na to právo. Patrně je přesvědčen, že to pomůže,“ zamýšlí se.

Ostatně tak znělo i odůvodnění rozhodnutí. „Je potřeba vymanit se ze starých kolejí a začít budovat něco, co bude mít perspektivu pro klub, pro hráče a pro trenéry,“ uvedl na klubovém webu nový majitel jihočeského klubu Dalibor Jirka, který převzal majoritní část teprve nedávno od Vladimíra Koubka.

Prosperitu má z trenérské lavičky zajistit známý bouřlivák a velký motivátor František Straka, českobudějovický rodák.

Přestože bývalý československý internacionál, účastník mistrovství světa 1990 v Itálii, kde federální výběr došel až do čtvrtfinále, má v rodném listě zapsané České Budějovice, za místní Dynamo si nezapsal jediný prvoligový start. „V 19 letech šel na vojnu do Dukly Tachov a pak už hned do Sparty,“ popisuje jeho cestu novinář Bohumil Ortman, živoucí kronika místního klubu.

Za A-tým si ovšem několik ročníků zahrál, tým však tehdy v období Československa vystupoval až v Národní fotbalové lize, třetí nejvyšší soutěži. „Přišel ještě jako dorostenec, byl to velký talent a přirozený vůdce,“ vzpomíná na o tři roky mladšího spoluhráče Pavel Tobiáš, silná osobnost jihočeského fotbalu, která později několikrát seděla na trenérské lavičce prvoligového týmu.

Sebevědomí – to je nejvýraznější slovo, které se mu vybavuje ve spojitosti se Strakou. „Až ukrutné,“ zvýrazňuje ho ještě Tobiáš. „Přímo z něj čišelo,“ dokládá. „Ale nebyla to nafoukanost, či dokonce drzost, měl to podložené výkony,“ zdůrazňuje.

Proto se Straka ani po vojenské službě v Tachově pod Černou věž nevracel, zamířil do tehdy nejlepšího klubu Sparty Praha. Dočkal se mistrovských titulů, reprezentačních startů a ještě před pádem totalitního režimu i angažmá v německé Bundeslize ve slavné Borussii Mönchengladbach.

S poznatky ze zahraničí a s neskrývaným obdivem k německému fotbalu se pak po skončení aktivní kariéru vydal na trenérskou dráhu. A české křestní jméno František čím dál silněji vytěsňoval germánský Franz…

Prošel zahraničními štacemi v Německu a Rakousku, trénoval Spartu, o níž tvrdil, že se stala jeho druhým domovem, přestože jeho rodina – otec působil v Lokomotivě České Budějovice – více směřovala ke Slavii Praha. Do rodného města se nakonec vrátil i jako trenér, usedl už na prvoligovou lavičku v ročníku 2007/2008.

Mužstvo převzal po čtvrtém kole, kdy byla pro špatné výsledky – úvodní výhra nad Olomoucí, pak porážky ve Zlíně, doma se Slavií a v Jablonci – odvolána jiná jihočeská ikona František Cipro. Nahradil ho Straka. „Vždycky byl živelný, doma ještě živelnější,“ podotýká jeho tehdejší svěřenec stoper Tomáš Hunal.

Poznal Straku už při jeho prvním českém angažmá v Teplicích, mohl tedy srovnávat. „Vysloveně ožil, pookřál. Bylo patrné, jak si užívá, že je v klubu, ke kterému má srdeční vztah, kde ho vychovali, kde ho každý zná, kde ho fanoušci obdivují a milují,“ odhaluje Hunal.

Úkol zachránit soutěž Straka splnil – Dynamo skončilo na 13. příčce, mělo bilanci 7-8-11 a nasbíralo 29 bodů. Navýšil pověst motivátora. Nepokračoval však dál, zamířil na řecké angažmá do OFI Kréta. Zvěsti, že se přežil a neměl by už mužstvu co dát, Hunal odmítá. „Pro trenéra je vždycky další ročník složitější,“ přemítá. „Splnil úkol, byl si vědom své hodnoty, otázkou však zůstává, jestli je vedení ochotné to zohlednit,“ naznačuje Hunal, kde byla hlavní příčina Strakova odchodu z rodného města.

Na zmodernizovaný a zrekonstruovaný stadion na Střeleckém ostrově se Straka nyní vrací po 16 letech. A do české nejvyšší soutěže po pěti. „Moc se na něj těším,“ neskrývá Švancara. „Je to bombarďák, který do naší ligy vnese správné bláznovství,“ vítá jeho až prudkou povahu. „Znám ho z Příbrami, je to člověk, který strašně miluje fotbal. Má neskutečnou schopnost se rychle adaptovat na nový tým, v Budějovicích to bude mít ještě snazší, je tam doma, pochází odsud,“ uznává Švancara známost prostředí.

Poněkud teatrální Strakova gesta a vznětlivé chování mu vůbec nevadí, naopak je považuje za přínosné. „Někdo mu vyčítá, že se předvádí, ale tak to není, je prostě takový,“ tvrdí Švancara. „Zažil jsem ho. Hráče strhne, dostane je nahoru, jsou ochotni se za něj bít. Sice se říká, že to je jenom chvilková záležitost, ale když do nich dostane to, co v něm je, věřím, že půjdou nahoru,“ předvídá mu úspěch.

Tak to ostatně vidí i další odborníci, kteří Straku znají. „Dokáže hráče vyhecovat, mladí za ním půjdou,“ přitakává Hunal. „Starší budou trošku obezřetnější, ale také se nechají přesvědčit,“ přidává se Tobiáš.

Jako hrdý Jihočech dobře ví, co kolegu čeká. „Mužstvo nemá komplexní kvalitu,“ probírá se kádrem. „Proto je důležité, aby do zápasů vložilo co nejvíce bojovnosti, statečnosti a vůle,“ vypočítává nutné předpoklady pro dosahování výsledků. „A Franta je motivovat umí. Dokáže z nich vycucat maximum,“ nepochybuje.

Na jihočeské srdíčko se v klubu často brnká. V těle ostatně bušilo i odvolaným trenérům. „Jirka Lerch a Jirka Kladrubský za klub dýchali,“ připomíná Švancara. „Budějovice uplynulou sezonu nakonec zvládly, zachránily se, což byl nepochybně úspěch,“ vrací se do zvládnuté baráže proti Táborsku.

Ale ani to nestačilo. Přišla výměna po dvou kolech. Pro nového trenéra se tím ovšem vytvořila dostatečně dlouhá doba, aby mohl pracovat podle svých představ.

Straka podepsal roční smlouvu s opcí. „Přicházel jsem k mužstvu, když už všechno hořelo a na nějakou koncepci nebyl čas,“ potvrzuje pověst zachránce a motivátora. „Teď ten čas je. Jsem rád doma a udělám maximum,“ okomentoval svůj nástup do služby.

Jelikož Kladrubský odmítl zůstat v roli asistenta, musel si hledat nejbližšího spolupracovníka. A náhrada by měla být skvostná – Jiří Němec, vicemistr Evropy 1996, dlouholetý kapitán české reprezentace. Rovněž jihočeský patriot, rodák z Cetorazi, odchovanec Dynama.

Společný měli i další osud, mezinárodní věhlas si vydobyli ve Spartě a v reprezentaci, oba prošli německou Bundesligou, Němec se stal legendou v Schalke 04. Naposledy vedl Sokol Brozany. „Už se na něj těším,“ vyjadřuje jasně svůj vstřícný vztah Straka.

Společně s trenéry byl odvolán i celý sportovní úsek, na němž se točily v posledních letech figurky jako na pražském orloji. Bylo tedy potřeba najít zdatné funkcionáře, především na místo sportovního ředitele.

A padlo hodně kontroverzní jméno – bývalý prvoligový rozhodčí Jan Jílek, rovněž Jihočech, avšak velký podporovatel „náčelníka“ Romana Berbra. Jeho nástup by vyvolal silnou averzi. „Fotbalové prostředí je jen pro ostré lokty, sám jsem to poznal,“ dokázal by ovšem Švancara pochopit tento tah. „Když chcete v ligovém rybníčku plout, musíte je mít,“ nezastírá.

Uvědomuje si však, jak by to bylo přijato. „Minulost by mu určitě nezapomněli, byla by mu vyčítána a předhazována,“ prohlašuje Švancara. „Ale nakonec by rozhodly výsledky,“ ví, co se ve fotbale počítá.

Touto cestou nakonec vedení Dynama České Budějovice nešlo. K povinnostem hlavního trenéra si funkci sportovního ředitele přibírá Straka, jde tedy o jakýsi anglický model. Na jak dlouho, není známo. Záleží na výsledcích.

Dvě funkce bude zastávat i Pavel Kučera, který se vrátil do realizačního týmu na pozici trenéra brankářů a zároveň převezme práci vedoucího týmu. Klub ušetří v režijních nákladech, místo dvou platů bude platit pouze jeden.

Největší zátěž však bude ležet na šestašedesátiletém Strakovi, který si však ubíhající léta nepřipouští a stále se cítí plný energie. Ostatně jeho vyhlášený zdravý způsob života a vysoustruhovaná postava to dokládají. „Trenéra Straku jsme si vybrali, protože mu věříme. Umí vyburcovat tým. Věříme tomu, že tady nezůstane jenom rok a že to bude fungovat. Franta nám sem teď přinesl svěží vítr,“ prohlásil člen představenstva Emil Kristek.

Strakovým pověstným tmelícím prvkem je tatarský biftek pro celý tým. „Ten bude však až za odměnu,“ požaduje po svých svěřencích nejprve odvedenou práci.