Mnoho lidí mu na začátku nevěřilo. Tvrdě makal a teď je v klubu legendou

V Teplicích mají jasno: kdyby v brance v uplynulém ročníku nestál Tomáš Grigar, kdo ví, jak by to dopadlo. Ještě po 24. kole základní části, po porážce v Pardubicích, stál severočeský klub na předposlední příčce, minimálně ho měla čekat baráž s druholigovým vyzyvatelem o udržení mezi elitou.

Jenomže ostravský rodák chytil formu, a i když byl ve 29. kole proti Mladé Boleslavi vyloučený a v nadstavbě ho zastupovali jeho náhradníci Filip Mucha či Luděk Němeček, dostaly se Teplice do takového rozpoložení, že se i baráži vyhnuly.

Kdo očekával, že v dalším ročníku dostane příležitost vydobýt si pozici jedničky někdo mladší, mýlil se. Grigar je tu a opět válí. Ve třech zápasech dostal jediný gól, který představoval ovšem jen snížení při překvapivé výhře na hřišti Bohemians Praha. „Věk je jen číslo,“ odmítá si teplický brankář připustit, že stárne.

Bezbrankovému utkání s Jabloncem předcházela milá oslava – největší brankářská legenda severočeského klubu Jiří Sedláček, jenž v letech 1965-1979 odchytal za Teplice v bývalé federální československé lize 339 duelů, slavil jubileum, 80. narozeniny.

Jeden z nejkrásnějších dárků mu nadělili hráči v žlutomodrém teplickém dresu, kteří za tři úvodní kola nového soutěžního ročníku nepoznali porážku a pohybují se v popředí ligové tabulky. A opět ho potěšil jeho následovník mezi třemi tyčemi, který udržel proti Jablonci čisté konto. „Tomáš je skvělý brankář,“ složil oslavenec strážci teplické branky poklonu.

Jeho výkony bedlivě sleduje a má pro něj jen slova chvály. „Na čáře vynikající, tam je to jistota,“ vypichuje hlavní Grigarovu přednost. „Míval sice občas starosti při vybíhání, ale v tom se také výrazně zlepšil,“ kvituje, že roste i ve zralém věku.

A zkušenosti jsou rovněž obrovská devíza, která se nedá jen tak nahradit. „Postupem času vyzrál, je skutečnou osobností. Ostatní mu věří, že je podrží a ta důvěra pomáhá i jemu,“ rozebírá Sedláček.

Síla mužstva začíná od brankáře.

Klub ligových brankářů týdeníku Gól sdružuje elitní společnost vyvolených, kteří v nejvyšší soutěži české či zahraniční udrželi aspoň sto čistých kont. Nabízí tři teplické zástupce.

Na prvním místě se majestátně nachází Sedláček se 119 nulami v teplickém dresu, pozvolna se na něj ovšem tlačí Grigar už se 104 zářezy, třetí v pořadí Tomáš Poštulka se pohybuje daleko od nich s 52 nulami.

Pokud by si Grigar udržel nastolené tempo – v probíhajícím ročníku ve třech zápasech neinkasoval dvakrát - může překonat i ikonického Sedláčka. „Jen ať se mu to podaří,“ nelpí na svém prvenství veličina teplického týmu ze 70. let minulého století. „Přeju mu to. Já vždycky říkal – když se neinkasuje gól, nedá se prohrát a výsledek mužstva byl u mě na prvním místě,“ svěřuje se.

Když Grigar odsune v tomto ohledu ikonu klubu, nic se neděje. „On legenda už je,“ připouští Sedláček. Ač pochází hodně daleko od lázeňského města, zapsal se trvale do kronik místního fotbalového klubu.

Vyrůstal ve Vítkovicích, ale mezi osobnosti mistra ligy 1986 se nezapsal. „Byl nevýrazný,“ připouští guru místního fotbalu Lubomír Vlk. „Mnoho lidí nevěřilo, že by měl nějakou perspektivu, ale já s Honzou Laslopem, jenž měl na starosti brankáře, viděl, že v něm něco je,“ říká bývalý reprezentační obránce.

To se však projevilo, až když severomoravský region opustil. „Tvrdě na sobě makal,“ upozorňuje Vlk. „Byl hodně poctivý, pracovitý, doslova to vydřel,“ zdůrazňuje. „Dotáhl to hodně daleko a já jsem na něj pyšný,“ neskrývá osobní vztah k odchovanci vítkovického fotbalu.

Do sbírky vychytaných nul zařazuje Grigar i tucet ve sparťanském dresu. Šikovného brankáře juniorských výběrů si v roce 2004 všimla mocná Sparta, ale v těžké konkurenci se moc zpočátku neprosazoval. Jeho prvoligové starty se daly spočítat na jedné ruce pracovníka na pile: v ročníku 2004/2005 pouhé dva – debut v únoru 2005 v 17. kole v Opavě 0:1, tedy první vychytaná nula, další ročník rovněž dva, pak dokonce jen jeden.

„Přišel jako mladý perspektivní brankář, aby se především učil,“ zdůrazňuje jeho tehdejší úlohu největší konkurent bývalý reprezentant Jaromír Blažek, bronzový medailista z ME 2004 v Portugalsku. „Tomáš je hrozně fajn kluk, měl vynikající schopnosti, byla před ním slibná budoucnost,“ vzpomíná.

Do sparťanské branky se Grigar postavil jako jednička až v ročníku 2007/2008, kdy Blažek odešel do bundesligového německého Norimberka a Grigar odchytal devatenáct zápasů. Tlak na něj vytvářel Tomáš Poštulka. Ale titul získal věčný rival Slavia, na Letné nevyhodnotili ročník jako zdařilý. Grigar po něm odešel do Teplic. „Na Spartu to bylo málo,“ prohlašuje Blažek se znalostí věci. „Tam jsou tlaky na všechny obrovské,“ podotýká. „Když jsem se po roce vrátil, už byl jako první Matúš Kozáčik,“ vybavuje si.

Štace ve Spartě nebyla krátká, čtyři roky nejsou málo, ale výrazným vkladem do historického přehledu nepřispěl.

Dočkal se i reprezentační pocty, byť pouze ve dvou případech. Premiéru pod státní hymnou si vychutnal v červnu 2009 při „zvláštním“ přátelském utkání v Jablonci proti Maltě, kdy český výběr zásluhou Tomáše Necida vyhrál nejtěsnějším rozdílem.

Byl to jediný duel, kdy na lavičce seděl František Straka. V dubnu totiž vedení asociace odvolalo Petra Radu s celým realizačním týmem, byla to reakce na večírek šesti hráčů, kteří se příliš veselili po prohraném střetnutí kvalifikace mistrovství světa se Slovenskem. Grigar nastoupil na první poločas, pak ho vystřídal Zdeněk Zlámal.

Celou minutáž zaznamenal v listopadu na turnaji ve Spojených arabských emirátech proti Ázerbájdžánu pod trenérem Michalem Bílkem, nelichotivé porážce 0:2 však nezabránil. Oba zápasy si zapsal jako hráč Teplic.

Přestože už Grigar začal ukrajovat z páté dekády svého života, pořád prokazuje mrštnost a fyzickou kondici. „To si uchovává zejména díky přístupu, který má k fotbalu a povinnostem,“ odhaluje Sedláček. „Je pořád mladý duchem,“ dodává. „Patří do naší staré školy, my měli fotbal nesmírně rádi a dokázali jsme mu obětovat všechno,“ zdůrazňuje.

„Pořád zůstal nesmírně pracovitý, hlídá se, pravý profesionál,“ připojuje se Vlk. „Není divu, že si udržel výkonnost až do tohoto věku,“ dodává.

Sedláček by se nedivil, kdyby si Grigar uchoval v týmu pozici jedničky ještě nějakou dobu. „Já chytal v Teplicích od dorosteneckých let, mám na kontě čtrnáct ligových ročníků,“ počítá. „V osmatřiceti jsem šel dál, do nižší soutěže v Ústí, Litoměřicích, ale to Tomáš nemusí, pořád na nejvyšší soutěž má,“ probírá.

Není v tomto názoru sám. „Je to ještě mladý kluk. Já chytal do dvaačtyřiceti,“ připomíná Blažek svou poslední štaci v Jihlavě v ročníku 2015/2016. „Tomáš ještě má před sebou minimálně dva roky, tak ať se snaží,“ povzbuzuje bývalého spoluhráče.