Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když do Edenu takřka před sedmi lety přicházel Jindřich Trpišovský, některým fanouškům nevoněla trenérova sparťanská minulost. Ovšem na trhu se nerýsoval žádný kouč s podobnými kvalitami a slávistickým zázemím. A tak klub pochopil, že až jednou budou řešit otázku nového trenéra znovu, musí si vlastního trenéra vychovat vlastní cestou. Slavia dodnes vnímá, že rybníček schopných českých trenérů je velmi mělký.
Ze slávistického podhoubí se za poslední roky stačili vyloupnout Martin Hyský a David Střihavka. Oba už přerostli slávistické mládežnické struktury a začali působit v ligovém fotbale. Hyský v Karviné, Střihavka v Pardubicích – a oba začali velmi slušně, přičemž u obou klubů se mluví o sbližování se Slavií.
„Potřebujeme co nejvíc trenérů, kteří mají zkušenost z první ligy,“ prohlásil před týdnem v pořadu Tiki Taka šéf Slavie Jaroslav Tvrdík. „Oba dva (Hyský i Střihavka) jsou mladí. Dnes je to složité, přeju si, aby tu byl Jindra co nejdéle, ale může se stát, že přijde doba, kdy si bude chtít odpočinout, nebo dostane dobrou nabídku a my pak chceme mít z čeho vybírat. To, že máme dva odchovance trenéry v lize slávisty, je super. A je to příležitost pro budoucnost,“ dodal Tvrdík.
Podporu oběma koučům (a nejen jim) vytvářel i Jindřich Trpišovský. „Jeden z prvních kroků, které jsme udělali v sezoně 2019/20, kdy jsme hráli Ligu mistrů, bylo to, že Martin Hyský, ale i David Střihavka a další s námi byli v technické zóně,“ líčí spolupráci s oběma trenéry Jindřich Trpišovský.
„Kluci ze sportovního úseku jako Stanislav Tecl a Přemysl Kovář se o ně starali během zápasu a měli možnost vidět věci, ke kterým se těžko dostává. Martin Hyský tu byl celou dobu, viděl tréninky, videa a s Přemyslem Kovářem dlouhodobě spolupracovali ve Vlašimi,“ dodal Trpišovský.
Právě Vlašim byla klubem, se kterým Slavia dlouhodobě spolupracovala. Před znovuzavedením béček v roce 2019 to byly právě „farmy“ velkých klubů v nižších soutěžích, které sloužily jako místo, kde mladí talentovaní hráči dostávali první šance v profesionálním fotbale.
Ačkoliv dnes ve středočeském klubu stále hostují tři slávisté, vazby mezi oběma kluby už v současnosti nejsou tak těsné. Slávistické béčko se probojovalo do druhé ligy, a tak ochladla i potřeba mít partnerský klub v této soutěži. Předtím ale propojení fungovalo i na personální úrovni ve sportovním úseku. Nejvíce skrze zmiňovaného Přemysla Kováře a trenéra Martina Hyského.
Hyského Karviná obrací čísla naruby
Dnešního trenéra Karviné si mnozí fanoušci pamatují jako odchovance Slavie a jejího dlouholetého stopera. Výborné jméno si ale udělal i jako expert, který svou erudicí, přípravou a schopností formulovat výraznou a trefnou myšlenku převyšoval mnohé kolegy na televizní obrazovce. Z této role se ale Hyský v posledních letech trochu vytratil. Přednost dal trenérské dráze ve Slavii, kde si prošel mládežnickými kategoriemi, aby poté zamířil do Vlašimi.
A v létě zamířil do Karviné. Slezané v posledních letech spíš odvraceli záchranu na poslední chvíli, pod vedením nového kouče se ale zabydleli uprostřed tabulky. A nevypadá to, že by se měli propadat níž. Kouči se na poměrně nestabilní klub podařilo ve velmi krátkém čase naroubovat zřetelný rukopis.
V neděli se Karviná představila v Edenu, kde dlouho držela krok, nakonec ale utkání skončilo slávistickou exhibicí 5:1. Hostům kvůli zranění chyběl jejich nejzajímavější přestupní artikl – ceněný záložník David Moses. Právě on by podle informací, se kterými jako první přišel deník Sport, mohl už v zimě zamířit do Edenu. Alespoň tedy formálně, pokud by se ještě na jaře vrátil na hostování do Karviné. Kvůli dohodě o hostování z Edenu zase nemohl nastoupit ve středu pole i další pracovitý šikula Řek Giannis-Fivos Botos.
Hráčů, kteří se za svou kariéru ocitli v Karviné i ve Slavii, je hned několik. Jen ze zálohy je jím David Planka, odchovanec Slavie, který po povedeném angažmá ve Vlašimi zamířil v létě na přestup do Slezska a už v devatenácti letech je tahounem Karviné. To je na české poměry naprosto nezvyklá záležitost.
Právě záloha je klenotem Karviné, která v probíhající sezoně patří mezi nejpříjemnější překvapení celého ligového pelotonu. I díky Mosesovi, Plankovi a Botosovi Karviná ční vysoko v pokročilých datech. S Jabloncem a Spartou patří mezi týmy, které si předají v průměru nejvíc přihrávek za minutu, velmi dobře dostávají míč do finální třetiny hřiště.
Po Jablonci je i týmem s nejnižším počtem ztrát míče v lize, což vypovídá o vysoké technické úrovni karvinské zálohy. Přitom v minulé sezoně v tomto ohledu byla druhá nejhorší. Nezvykle vysoko jsou Slezané i v další z nejsledovanějších metrik, která vypovídá o hře týmu – a sice PPDA. V překladu se jedná o přihrávky, které tým dovolí soupeři na jednu defenzivní akci, zpravidla dokumentují aktivitu v presinku.
To vše svědčí o výjimečné práci Martina Hyského. Trenér Karviné po zápase se Slavií nechtěl příliš mluvit o datech, ta ale potvrzují cestu, kterou se jeho tým vydal. „Data jsou pěkná věc, určitě o nich víme, rozhodující jsou ale herní principy. Dbám na to, abychom měli dobrou organizaci hry s míčem,“ řekl devětačtyřicetiletý trenér. A jde o podobnou cestu fotbalu, jakou razí pod Jindřichem Trpišovským i Slavia.
Vlk a Wolf
Nejde ale jen o Martina Hyského, předváděný styl hry či hráče z kádru. Vazby mezi Karvinou a Slavií jsou hlubší, stojí za nimi výborné vztahy slávistického šéfa Jaroslava Tvrdíka a karvinského primátora Jana Wolfa, které do jisté míry vyplývají i ze stejné stranické příslušnosti. Wolf patří mezi poslední úspěšné politiky SOCDEM, jejímž prominentním členem byl Tvrdík dlouhá léta. I ve fotbalové politice Karviná nezřídka následuje slávistické postoje.
V Karviné dlouhá léta funguje „vlčí“ linka primátor Wolf – a jeho prodloužená ruka, sportovní ředitel Lubomír Vlk. Klub je vlastněn městem, které je poloviční oproti Hradci Králové či Olomouci, a tak si nemůže dovolit tak vysoký rozpočet jako jiné ligové celky.
Podle žebříčku deníku Sport činil karvinský budget v minulé sezoně 70 milionů. Tedy o dvacet milionů méně než druhý nejnižší rozpočet v lize, kterým disponoval sestoupivší Zlín. Ligový průměr je přitom zhruba dvakrát vyšší. Navíc kvůli velké vzdálenosti od Prahy je obecně poměrně složité přivádět do Slezska zajímavé posily na hostování.
To všechno nutí Karvinou ke kreativnějším řešením na přestupovém trhu. Často sahala po obskurních jménech ze zahraničí, z nichž některá zafungovala, jiná ne. Karvinští ale v poslední době zacílili svou pozornost soustředěněji a promyšleněji než dřív. Už v předchozích přestupních obdobích se více zaměřili na africký a především nigerijský trh, odkud přivedli přímo do klubu Davida Mosese. Velmi pracovití jsou podle informací z klubu i Lucky Ezeh nebo Emmanuel Ayanosi.
V letním přestupovém období Karviná předvedla takřka majstrštyk, když zvládla přitáhnout samé zajímavé mladíky napříč kluby a soutěžemi – Filipa Vechetu, Dennyho Samka, Kristiána Valla či Lukáše Endla. To vše za přispění datové analýzy, kterou doposud Karviná využívala minimálně, pokud vůbec. Díky spolupráci se Slavií se jí ale otevřely možnosti i obzory, nejen ve vztahu k posilám.
V samotném zápase si ale oba kluby daly záležet na tom, aby od sebe daly co nejvíc ruce pryč. „Nakolik o sobě víme spoustu informací, před tímto utkáním panovalo absolutní embargo,“ řekl Martin Hyský. „Jen jsme se viděli chvíli před duelem a popřáli si dobrý zápas,“ dodává Jindřich Trpišovský. „Přistupovali jsme k tomu profesionálně, Slavii znám dobře a Slavia zná mě, soustředil jsem se na sebe a na svůj tým, ne tolik na vztahy a na lidi. Chtěl jsem to tak i od kluků z realizáku,“ pokračuje Hyský.
„Je to ale o to složitější, že vidí do našich střev a přípravy,“ pousmívá se Jindřich Trpišovský. „Soupeř o nás má víc informací než v běžném ligovém zápase. Na hře Karviné je hodně podobných rysů. Pro nás je zase výhoda, že víme, co nám nechutná, a právě to může na tento zápas fungovat. Na hře Karviné je ale vidět vzestup, jsou tam zajímavé výkony.“
Pardubická linka
Karviná není jediný klub, o kterém se v současnosti mluví jako o spřáteleném se Slavií. Toto označení si v posledních týdnech vysloužily i Pardubice, kam zamířil dosavadní trenér druholigového slávistického béčka David Střihavka s dalšími třemi členy realizačního týmu. Mimochodem, situace je ještě o to pikantnější, že Pardubice projevily před sezonou velký zájem i o Martina Hyského, nakonec ale ukázaly na Jiřího Saňáka.
Spekulace o bližším spojení tak víří i na trase mezi Edenem a Pardubicemi. Ostatně podle informací Seznam Zpráv byla Slavia vůči oběma klubům velmi velkorysá právě ohledně sestavení trenérských štábů. Analytiku si však provádí Pardubice vlastní cestou i díky Jakubu Dobiášovi, členovi sportovního úseku. I on má za sebou mimochodem slávistickou minulost, byť už se datuje do hlubší minulosti. V posledních letech konzultoval analytické know-how v rámci své firmy 11Hacks nezávisle na sobě s řadou klubů nejen v české nejvyšší soutěži.
A právě analýza trenérů měla být klíčovým důvodem, proč se Pardubice rozhodly pro angažování Davida Střihavky. „Hledali jsme nové trenéry a není tajemství, že jsme oslovili Ondřeje Smetanu. Zároveň nám z analýzy na trenéry dobře vycházel i David Střihavka,“ líčí sportovní ředitel Pardubic Vít Zavřel pro Seznam Zprávy.
„Byl jsem unešený z herního projevu slávistického béčka a z faktu, že tým se sedmnáctiletými kluky postoupil do druhé ligy a prezentoval se dobře i v ní se stejnými hráči. Vůbec jsme do toho nešli s tím, že by z toho měla vyplynout nějaká spolupráce se Slavií. Jednání s ní byla složitá, zkomplikovali jsme jim život – my jsme tlačili na to, že potřebujeme udělat změnu co nejdřív, oni si to zprvu uměli představit nejdřív v lednu,“ popisuje Zavřel bod zlomu.
Pro Východočechy je prioritou pro sezonu stabilizace a vytvoření jádra vlastních hráčů. „Z pozice, kdy jsme tu mívali osm hráčů na hostování, dnes máme čtyři. A z těch jako jediný hraje v základní sestavě Eldar Šehič,“ vysvětluje Zavřel.
Odmítá tedy tezi, že by Pardubice měly být farmou Slavie. Klub si naopak před sezonou vytyčil záměr být co nejsoběstačnější. Východočeši se chtějí maximálně spoléhat na vlastní kádr. Ne lepit ho na poslední chvíli hostováními, jak tomu bylo v předchozích sezonách. A právě i příznivé podmínky ze strany Slavie směrem k realizačnímu týmu by mohly Pardubicím dále otevřít ruce na přestupovém trhu. „V zimě chceme přivést minimálně dva nové kmenové hráče,“ říká sportovní ředitel Pardubic.
Dlužno ale dodat, že ani jeden z klubů se v žádném případě nechce stát farmou Slavie, ani se tak nemíní prezentovat. Nicméně posily z širokého kádru špičkového českého klubu se zkrátka hodí všem.
„Do Slavie jsme pokukovali vždycky, měli jsme i historicky hodně slávistů jako Vlčka, Ichu nebo Halinského. Na téma další spolupráce jsme se ještě ani nestihli bavit. Museli jsme dát i dokupy realizák, padesát procent zůstalo z Pardubic, polovina zase přišla ze Slavie, máme díky tomu teď tři kondiční trenéry,“ vyjmenovává Zavřel. „Trenéři chtějí poznat hráče i z béčka, pak se teprve budeme bavit o dalším posílení nad základní rámec dvou kmenových hráčů. Ale pokud by o tom měla být řeč, je možné, že přijdou s několika jmény, se kterými už mají zkušenosti,“ připouští.
Slávistický Slovan
Sešívaní (podobně jako před nimi Sparta) už dřív pokukovali do nejvyšší soutěže se snahou vybudovat si partnerský klub, kde si bude moct ohrávat perspektivní mladíky. Za časů sportovního ředitele Jana Nezmara padla volba na Liberec, kde před čtyřmi lety hostovalo celkem sedm slávistů a další tu byli na přestup za výhodných podmínek zpětného odkupu.
Hráči Liberce se slávistickou minulostí v sezoně 2019-20
Michal Beran (hostování ze Slavie)
Matěj Chaluš (přestup)
Jakub Jugas (hostování ze Slavie)
Júsuf (hostování ze Slavie)
Ondřej Karafiát (hostování ze Slavie)
Daniel Kosek (hostování ze Slavie)
Jan Matoušek (hostování ze Slavie)
Mohammad Tijani (hostování ze Slavie)
Fotbalové prostředí se na spojení obou klubů dívalo skrz prsty. Podle některých názorů Liberec fungoval až příliš jako slávistická farma – a když při vzájemných zápasech nemohla nastoupit pomalu polovina základní sestavy Slovanu kvůli dohodám o hostování, byla konkurenční výhoda Slavie často vnímána jako příliš vysoká.
Slavia libereckou linku opustila po napjatém odchodu Jana Nezmara. K přímé náhradě nedošlo, sešívaní se i vlivem úsporných opatření před příchodem nového majitele Pavla Tykače soustředili spíš na vlastní práci.
Český profesionální fotbal se mezitím rozhodl omezit počet hostujících hráčů mezi dvěma celky. Od minulé sezony tak platí, že si kluby mezi sebou mohou touto formou poslat maximálně tři hráče.
To samozřejmě značně omezuje možnosti velkých klubů budovat si farmy ve stejné soutěži. Cesty, jak prohlubovat vztahy, ale stále existují i po omezení počtu hostování. Třeba David Planka, slávistický odchovanec v Karviné, má ve smlouvě zakotvenu možnost výhodného zpětného odkupu do Edenu. Důležité ale je, že je kmenovým hráčem Slezanů a v Edenu mohl nastoupit.
Slavia v každém případě stále hledá cesty, jak dát příležitost nejen mladým hráčům, kterých má celou řadu, ale i vlastním nadějným trenérům. Zatím se ale v případě Karviné ani Pardubic zdaleka nejedná o tak hlubokou spolupráci, jakou si Slavia před lety nastavila s Libercem.
To všechno se může změnit v zimě. Právě nadcházející přestupové okno napoví i o tom, nakolik rozsáhlá vůbec celá spolupráce může být. Ačkoliv jsou Karviná a Pardubice násobně chudší kluby než Slavia, jakékoliv neformální partnerství na úrovni jedné soutěže je přece jen hodně křehké. Tím spíš, pokud by měly být takto spřátelené kluby dva.
Stačí si představit situaci, že by se jeden z klubů mohl cítit dotčeně, že druhý dostal lepší posily. Anebo budou dotčeny oba kluby, když Slavia pošle hráče na hostování nebo na přestup ještě úplně jinam. Podobných a pro všechny kluby i citlivějších scénářů lze vymyslet celou řadu.
Bohulibé záměry se tedy mohou zvrtnout, byť v současnosti má celá věc poměrně hladký průběh. Slavia nestojí v cestě svým nadějím, Karviná a Pardubice mají výsledky a zároveň dávají příležitost mladým hráčům a trenérům. A ke všemu získávají know-how z nejvyšší úrovně. Vydaly se cestou atraktivního a konstruktivního fotbalu a sáhnou si na možnosti, které by si jinak nemohly dovolit.