Miliardová Slavia: Jak funguje pod Tykačem. Jinak i stejně jako s Číňany

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na hřišti je progres Slavie jasný. Navzdory vypadnutí v poháru s Olomoucí a jarnímu hernímu útlumu. Slavia se po třech letech bez titulu vrátila do čela ligy a v sezoně dominuje. Potvrzují to jak výsledky, tak výkony. Zvlášť na podzim vládla fenomenální, pevnou obranou, zvládala velké zápasy. Zafungoval jak nečekaný návrat kapitána Jana Bořila, tak skvělé výkony mladíků Antonína Kinského a El-Hadjiho Malicka Dioufa, o které stála celá Evropa.

Zároveň jsou v této sezoně silně znát změny v práci realizačního týmu Jindřicha Trpišovského. A ty je možné připsat i na vrub novému vlastníkovi Pavlu Tykačovi. Mnohem víc je v základní sestavě znát česká cesta. Zatímco v minulé sezoně na podzim běžně figurovali v jedenáctce pouze tři či čtyři Češi, teď je jedenáctka často minimálně z poloviny tvořena domácími hráči.

Slavia si uvědomila, že potřebuje pro svou práci domácí jádro, které nově příchozí hráče, zvlášť ze zahraničí, infikuje intenzitou a buldočí vůlí po vítězství. Nejvíc je to vidět na posunu záložníka Christose Zafeirise, se kterým Seznam Zprávy hovořily během zimní pauzy. Na dotaz, zdali zaznamenal slova Jana Bořila o tom, že cizinci vůbec nevědí, do čeho v Česku míří, se hlasitě zasmál.

„Jo,“ culil se řecký záložník. „Na začátku jsem to úplně nechápal, ale fotbal v Česku je trochu jiný než v mnoha jiných zemích. Je to těžké prostředí, velmi fyzický fotbal, přímočarý a musíte být připravený na všechno, co v zápase přijde. Nikdo vám v zápasech nedá nic zadarmo. Mentalita českých hráčů je na velice vysoké úrovni. Ale myslím, že trochu z tohoto nastavení mám, takže to pro mě bylo jednoduché pochopit a vzít si to k srdci.“

Důležité je v tomto ohledu i to, že každý nově příchozí hráč potřebuje několik měsíců na adaptaci v intenzitě hry. Ta je v Česku velmi vysoká a ve Slavii přímo brutální. Málokterá nová posila tedy ve Slavii září od začátku svého angažmá. Schválně si stačí projet poslední základní sestavu sešívaných. Není tam nikdo, kdo by hned po příchodu vysloveně válel.

Ve chvíli, kdy se kádr často mění kvůli příchodům a odchodům, není pro realizační tým snadné udržet vysokou laťku výkonnosti. Slavii nepomáhalo, že její dlouholeté stálice – jako třeba Jan Bořil či Lukáš Masopust – byly chronicky zraněné. Postrádala tak stabilní kostru, která by zajišťovala kontinuitu – a zbytku týmu předávala lídrovství a nezdolnost.

Další zásadní ukazatel pro Jindřicha Trpišovského na přestupovém trhu byl znát třeba při přivádění Davida Zimy, Tomáše Chorého či Ondřeje Lingra. Slavia nemá problém vynaložit za hráče vysoké transferové sumy.

Pro Trpišovského ale v tomto ohledu byla zásadní jiná věc. „Věděli jsme, že je přivádíme na konkrétní posty a role,“ uvedl. Tedy proto, aby trenér mohl ustálit fluktuaci v základní sestavě. A zároveň aby byly úkoly hráčů jasněji dané a ideálně tvarované pro uplatnění jejich předností v rámci týmu.

To dříve chybělo. Nezdálo se, že tým je ideálně postavený na to, aby hrál v rozestavení 3-4-3 a jeho variacích. Hráči přicházeli proto, že měli zajímavý profil pro evropský trh a byli použitelní do různých systémů. Ale nepřicházeli vysloveně jako dílky do skládačky.

„Největší téma bylo pořád shánět hráče a doplňovat kádr,“ přiznal v rozhovoru pro Seznam Zprávy trenér Slavie Jindřich Trpišovský. „Do toho jsme tehdy byli fakt dost limitovaní, protože jediné kritérium příchodu hráče bylo to, aby byl prodejný.“

Důraz je tedy dnes daleko víc na rozvoj týmu než rozvoj individualit. „Největší fokusem před sezonou bylo dostat se do evropského poháru. Každou sezonu jsme začínali tím, že na prvním místě bylo dostat se do evropského poháru a pokusit se v sezoně jednoho až dva hráče prodat. A k tomu potom udělat ten sportovní úspěch. Ať už by se jednalo o titul. Ale ten byl až na třetím místě. Pro nás bylo životně důležité ukázat hráče na evropském trhu,“ líčil Trpišovský. Vidět to bylo i letos – víc než na Evropu se Slavia zaměřila na ligu.

Oproti minulým ročníkům má i proto Slavia stabilnější sestavu. Dříve se řešilo, že je prakticky nemožné přijít na základní jedenáctku Jindřicha Trpišovského, dnes je nejsilnější výběr prakticky daný.

Takže klíčový faktor, proč je Slavia na hřišti úspěšnější? Stabilita. A to je činitel, který zmiňují s ohledem na příchod Pavla Tykače prakticky všechny hlasy ze Slavie, se kterými měly Seznam Zprávy možnost hovořit.

U transferů je to znát v tom, že Slavia nemusí prodávat hráče za každou cenu. Poté, co skončily zlaté časy CEFC, byla nucena dorovnávat rozpočet dřívějšími transfery hráčů do zahraničí, než by sama chtěla. Třeba v případě odchodu Davida Zimy do Turína.

Naopak náhrady nebyly hned na úrovni svých předchůdců. „Jakýkoliv příchozí hráč musel být buď zadarmo, potažmo bez smlouvy, anebo kdybychom za fotbalistu zaplatili, jednalo by se o peníze, které dostaneme zpátky a minimálně na těchto hráčích vyděláme,“ uvedl Trpišovský pro SZ.

Teď si naopak mohla dovolit lukrativní smlouvu pro Lukáše Provoda. Přitom klub dál přivádí nadějné mladé hráče z různých koutů světa. Transferová filozofie se v zásadě nezměnila – klub chce stále nacházet nové talenty na trzích, které nejsou tolik vytěžené. Ze Skandinávie, kterou Slavia i Sparta těžily v minulých letech, se ale teď pozornost přesouvá i jinam.

„Myslím, že jsme dříve neměli pokryté země jako Belgii, Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko, ale rozhodili jsme sítě do více států. Koukáme na hráče takřka v celé Evropě, ale i v Americe,“ řekl pro SZ šéf fotbalových operací Slavie Přemysl Kovář.

Slavia je dnes celkově v komfortnější pozici než kdy dřív. Ať už to bylo za první čínské éry, anebo poté, co ekonomicky lehce oslabila. A to i směrem k realizačnímu týmu. Jestli se dlouhá léta zdálo, že pozice Jindřicha Trpišovského je nenahraditelná a všeobjímající, dnes už se věci mají trochu jinak.

Slavia ještě za první silné čínské éry neměla tak silnou infrastrukturu, teprve se dotvářela. A i Jindřich Trpišovský v rozhovoru pro SZ přiznal, že třeba před čtyřmi lety měl nejblíže vyhoření. „Rozmach Slavie byl tehdy fakt velký. Budovala se tu posilovna, videomístnost, vytvářel se skauting, zapojovali jsme trenéry béčka atd. Bylo toho fakt dost,“ vzpomínal trenér.

Dnes má ale Slavia k dispozici analytický i skautingový tým pro hledání posil. Sportovní úsek je stále robustnější a propojuje křídla, která spolu dřív nenacházela vždy společnou cestu. Důležitou roli v tomto ohledu hrají manažeři, kteří si odbyli dlouhá léta v Trpišovského týmu, jako například Přemysl Kovář nebo Stanislav Tecl. A už před příchodem Pavla Tykače se posilovala marketingová a obchodní oddělení.

Rozdíl oproti prvním megalomanským letům CEFC je tedy v tom, že Slavia už zná své know-how a má větší základy pro to, aby fungovala jako klasická firma. A to imponovalo i Pavlu Tykačovi, když klub kupoval.

Jaroslav Tvrdík se jako předseda představenstva soustředí primárně na chod klubu, stále v něm má klíčové slovo třeba při transferech. Je to i on, kdo apeluje na klubové ambice, tedy pokud jsou například k dispozici dvě jména na jednu pozici, preferuje tu zvučnější a ambicióznější.

„Když řekne, že jednáme s nějakým hráčem a vypadá to dobře, já mu řeknu: Jardo, máš mou podporu. A když přijde a řekne, že to nevyšlo, já mu řeknu: Fajn, aspoň neutratíme peníze. Nemluvím do toho, koho koupit nebo prodat,“ popsal Pavel Tykač v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jinak ale hlasy ze Slavie hovoří o tom, že fungování klubu v kancelářích po jeho převzetí ze strany Pavla Tykače není zase tak dramaticky odlišné. Ačkoliv má v zádech velmi silné zázemí, je stále tlačen k tomu, aby byl ekonomicky soběstačný. „Podle toho, co vím o jejich hospodaření, tak ani hned tak nepřijdou (pro peníze, pozn. red.). Zdá se, že po finanční stránce, stejně jako po té sportovní, Jarda Tvrdík ví, co dělá,“ řekl Tykač.

Ani samotný Tykač ale nečekal, nakolik ho fotbal bude bavit. „Byl jsem jeden z desetitisíců normálních fanoušků, ale dneska s vlastnictvím klubu prožívám všechno mnohem intenzivněji. Našel jsem něco, co mě těší a uspokojuje, co se netýká financí a čísel, ale emocí a bohatosti života,“ prohlásil miliardář.

V zahraničí bývá poměrně častým zvykem, že majitelé klub kupují kvůli zisku a dividendám. Tykač pořídil klub za dvě miliardy korun a některým lidem v jeho okolí by mohlo dávat smysl podobně jako v jeho jiných byznysech, že by vloženou investici mohl zhodnotit, tedy vzít si z klubu nějaké peníze nazpět. To však zatím podle zdrojů SZ sám vlastník klubu nemá v plánu.

A to i přesto, že za sebou Slavia má extrémně úspěšný ekonomický rok. V zimě byla schopna prodat Antonína Kinského, Matěje Juráska, Daniela Filu, ale později i Ondřeje Lingra v souhrnu za tři čtvrtě miliardy korun. Další tři čtvrtě miliardy by mělo klubu přitéct za vítězství v lize a jistotu účasti v Lize mistrů.

A očekává se i rekordní přestup El-Hadjiho Malicka Dioufa do Premier League, od kterého si Slavia slibuje dalších minimálně 25 milionů eur (zhruba 630 milionů korun). Dohromady tedy teoreticky více než dvě miliardy. A kdo ví, kdo další by mohl ze Slavie zamířit do zahraničí.

Klub je ale obezřetný a nemá v plánu rozjet finanční spirálu. Už jen proto, že v rámci cash flow mu zdaleka všechny prostředky nedorazí hned.

Prostředky z UEFA klasicky přicházejí klubům na účty na konci sezony. Transferové sumy sice zní bombasticky, ale dnes je standardem, že jsou rozvrstveny do splátek podle délky kontraktu. Velmi zjednodušeně řečeno, pokud klub prodá hráče za 400 milionů korun a podepíše na čtyři roky, může mu například přijít ročně po sto milionech korun.

Další důvod v obezřetnosti tkví v tom, že Slavia podobným procesem prošla už za první silné čínské éry a platovou hladinu A-týmu pak složitě srážela níž. A vedení zkrátka ví, že se do velké míry musí spolehnout samo na sebe, velké investice ze strany vlastníka na samotný provoz klubu nejsou v plánu.

Co však v plánu je, jsou ambice na dobudování infrastruktury. V běhu už je konečně výstavba vysněného tréninkového centra na Šeberově. Slavia má už od konce roku 2023 souhlas hlavního města Prahy, stále ale není jasné, kdy bude areál vybudován a dokončen. Stavební povolení pro uskutečnění ambiciózního projektu ještě nebylo vydáno.

A ultimátní cíl je zvýšit počet diváků, kteří mohou chodit na zápasy Slavie. Klub monitoruje, jak by mohl naložit s rozšířením Edenu. Celý proces je v předpřípravné fázi a vypracovávají se objemové studie, co je možné vybudovat za současných podmínek. Zatím se na celou věc nijak nespěchá, ale jedná se o záležitost, o které by se jinak v posledních letech ani neuvažovalo.

Možností je víc. Jednou z nich je přibudování dalšího patra, o kterém se hovořilo už v minulosti. Ve chvíli, kdy by už Slavia měla k dispozici tréninkové centrum na Šeberově, by ale například bylo možné brát v potaz i současné tréninkové plochy, které leží hned vedle stadionu. V každém případě bude při navýšení kapacity třeba rozšířit prostor okolo stadionu kvůli dopravní dostupnosti i obslužnosti.

„Do Edenu sice už jezdí vlak, ale popravdě řečeno zdvojnásobení kapacity na stávající dopravní infrastruktuře si moc nedokážu představit. Budeme k tomu dělat dopravní model, nechceme rozhodně rozvoj stadionů blokovat. Ale tím, jak je Eden přímo na dnes významně vytížené dopravní křižovatce, jde vlastně o ještě složitější situaci než u Stadionu Evžena Rošického,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ šéf Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč.