Mikloško je tvrdej chlap a inspirace pro Baník, říká Bělák. Nálepky neřeším

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Fotbalový Baník, tradiční ligová značka s vášnivými fanoušky v zádech, zažívá dobré časy. Vyhrál čtyřikrát v řadě, je čtvrtý, má 42 bodů. Více po 21 kolech posbíral ostravský fenomén jen v mistrovské sezoně před 21 lety. K nedělnímu hitu na půdě první Slavie může přijet v dobrém rozmaru, nebýt virózy v týmu.

U restartu velkého klubu ze Slezska je jako výkonný ředitel sedmatřicetiletý Michal Bělák. Ve druhé části rozhovoru pro Seznam Zprávy reaguje také na nálepku pana neodvolatelného díky vztahu s dcerou majitele Václava Brabce, škatulce bafuňářova syna nebo nastavených kompetencích se sportovním ředitelem Luďkem Mikloškem. První část o ambicích, filozofii, ekonomice Baníku a Nových Bazalech si můžete přečíst zde.

Majitel Baníku Václav Brabec má u fanoušků auru spasitele, který obrodu klubu pojal koncepčně přes infrastrukturu, akademii, nikoli jen nalitím peněz do áčka. Z druhé ligy se Ostrava vrátila do evropských pohárů. Je pro vás jistotou správného směrování?

Jestli nějaká osoba je v Baníku nepostradatelná, tak on. Právě díky tomu, že ke klubu přistoupil tak, jak přistoupil. Jeho největší investice do Baníku byla do infrastruktury pro mládež. Baník před jeho příchodem a vybudováním dvou tréninkových center nebyl hoden toho svého jména, tradice a odkazu na kdysi skvělou mládež. Nemluvě o tom, že tady prostě nebyly podmínky k tomu, aby tu nějaká mládež vůbec mohla vyrůstat. Kdyby Václav Brabec vložil tyto prostředky rovnou do prvního týmu, progres A-týmu Baníku by byl z krátkodobého hlediska možná rychlejší. On si ale dobře uvědomoval, že bez silných základů, které tvoří akademie, nemůže klub dlouhodobě dobře fungovat. Byť i provoz těchto mládežnických areálů stojí mnoho milionů ročně. To jsou ale nezbytné náklady, bez nich bychom nemohli chtít po akademii, aby fungovala a aby produkovala stále lepší hráče.

Když si vás Baník vybral jako třicetiletého manažera Znojma, byla to nabídka, která se neodmítá?

Odmítnout se asi nedala. Měl jsem ambice se posunout do ligy, do většího klubu. Ve Znojmě jsme udělali dobrou práci na ty možnosti, které jsme měli. Věděl jsem, že chci jít do klubu s velkou fanouškovskou základnou. Když přišla nabídka od pana Brabce a když jsem viděl jeho elán, nešlo říct ne.

Jak vnímáte roli vašeho táty Radka Běláka, někdejšího manažera Brna, který v očích prostředí souznívá se staršími strukturami fotbalu?

Neřeším to. Párkrát se mi taky stalo, že mi někdo řekl Radku. Nebo jsem o sobě četl, že jsem měl někoho vyhodit. Ale v době, kdy k tomu mělo dojít, mi bylo devět let. Beru to jako jakousi součást svého působení ve fotbale, víc pozornosti tomu nevěnuju.

Jste z fotbalové rodiny. Mladší bratr je rozhodčí. Vy jste věděl, že půjdete ve funkcionářské dráze jako váš táta?

Začátek byl přesně opačný. Táta byl hodně proti tomu, abych vůbec začal ve fotbale něco dělat. V životě jsem ale vždycky měl obrovské štěstí na nadřízené. Tehdy ve Znojmě majoritní vlastník Ota Kohoutek, se kterým jsem ještě hrával fotbal, chtěl pomoct v klubu se smlouvami a administrativní agendou. Pomáhal jsem i s vyjednáváním s hráči, s partnery. Vyrůstal jsem v tom, mám to rád, tak jsem na to kývl, i když doma z toho moc nadšení nebyli. Ale nebylo to špatné rozhodnutí.

Pomohly vám i zkušenosti, kontakty otce?

Znal jsem spoustu lidí a jejich minulost, jak kdo měl ke komu blízko, nebo neměl. Znal jsem prostředí. Ale ne vždy pro mě byla tahle věc výhodou. Logicky. Ne každý měl s tátou dobré vztahy nebo naopak. Člověk to musí brát tak, jak to je. Zvláště ve fotbalovém prostředí.

Dal vám táta radu do světa ostrých loktů a prostředí, které deformovaly často shnilé praktiky, byť je to teď už snad lepší?

Doba je strašně jiná, to zaprvé. A zadruhé mám už na věci svůj názor a dnes podpořený už nějakou zkušeností. Fotbal v České republice dělá sto lidí, polovina z nich dlouhé roky. Znáte se s nimi, víte, co od koho čekat, jaký má kdo styl jednání. Umíte si vyhodnotit, u koho už při nějaké rozepři nebude cesta zpátky a s kým se můžete v pondělí pohádat na krev a v úterý si znovu zavolat. Ty lidi jsem znal dlouho předtím, než jsem začal na této pozici ve fotbale působit. Pamatuji si ligová grémia, kde jsem snad čtyřem lidem říkal strejdo.

Kdo byl strejda?

Třeba Zdeněk Tulis, ředitel Jihlavy.

Budete kandidovat na místopředsedu FAČR za Moravu?

Ne, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Když jsem to o sobě slyšel, to byla přesně ta chvíle, kdy vám dojde, že realita někdy bývá úplně jiná, než jaké jsou řeči, které někdy fotbalovými kuloáry jdou.

Vypouští se takové balonky?

Ano, zvláště ve fotbalovém prostředí. Já mám ale hodně práce na Baníku. Dokážu si například představit ještě lepší fungování klubu z pohledu řízení společnosti a lidí, kteří by tady měli pracovat.

Můžete být konkrétnější?

Baník by neměl stát na počtu lidí, na kterém stojí dnes. Chtěl bych, abychom tady měli více lidí pro jednotlivé agendy a aby řízení bylo díky tomu flexibilnější. Agenda okolo Bazalů byla a je nesmírně časově náročná. Spolu s tím, že mám malého syna, to moji kandidaturu absolutně vylučuje. Stejně jako nějaké další angažmá v čemkoli.

Jste v Baníku neodvolatelný díky vztahu s dcerou majitele Václava Brabce?

Ani tuhle nálepku si nepřipouštím. V Baníku jsem byl čtyři roky, než jsem se se svou nynější partnerkou seznámil. Od té doby, mimochodem, cítím vůči majiteli klubu, co se týká své práce, ještě větší zodpovědnost. Víte, když jsem do Baníku přišel, byl na sestup. Jaro nezačalo dobře, zachránili jsme se v posledním kole. Následující sezonu jsme skončili pátí a hráli finále poháru. To byl obrovský posun v tabulce i ve fungování klubu. Když pak tuhle nálepku použije někdo v době, když se nedaří, myslím si o tom své a pracuju dál. Škoda že se nálepky nedávají, když se daří.

Jakou byste si dal známku za sedm let v Baníku?

Těžko po mně můžete chtít, abych známkoval sám sebe. Pamatuji si, jak to na Bazalech vypadalo, když jsem přicházel. Po těch letech, které měl Baník za sebou, to asi nemohlo vypadat o moc lépe. Myslím si, že sotva někdo mohl chtít po Baníku tak rychlou cestu zpět do nejvyšších pater ligy. Tím spíš, že ta cesta nebyla vykoupena masivními bezhlavými investicemi, že bychom to hrnuli penězi dopředu. Zvažovali jsme velice pečlivě každý přestup, každé rozšíření klubu. Ani já, ani majitel jsme nechtěli doping peněz, který by on asi zvládl dát, ale dlouhodobý efekt by tyto peníze nepřinesly.

Místo známky můžete zkusit slovní hodnocení. Co se povedlo?

Podařilo se nám dostat mládež a infrastrukturu do podoby, ve které dnes je. Máme v klubu zkušené odborníky, lidi s elánem v Baníku pracovat. Poslední dvě sezony se ucházíme o evropské poháry. A především jsme získali zpátky důvěru okolí, která v roce 2016 neexistovala. Baníku v té době nevěřil nikdo. Fanoušci, potenciální partneři, hráči, o které klub stál, to vše bylo pryč. Dnes je Baník Ostrava absolutně důvěryhodnou značkou. Díky osobě pana majitele. Kdo se zajímá, tak ví, kolik tomu dává času, financí, ale hlavně zájmu. U každého zaměstnance ví, jestli má dvě děti, nebo čtyři. Dal Baníku směr. Hlavně díky němu můžou být lidé na Baník znovu hrdí.

Litujete nějakého vašeho rozhodnutí? Když se podívám na vašich sedm let v Baníku, trkne mě, že se vystřídali čtyři sportovní ředitelé, což není obvyklé. A to nemluvím o osmi trenérech. Kdybyste se do obsazení klíčových pozic trefili dřív, mohli jste ušetřit čas na cestě nahoru.

Jeden z partnerů pana Brabce má rčení: Rozhodni se a nelituj. Rozhodnutí děláte v nějakém čase, s nějakými informacemi. Když si jdete kupovat auto, koupíte, jste spokojen, ale možná byste to za půl roku udělal jinak. Do Baníku jsem přišel jako člen sportovní rady, tehdejším sportovním ředitelem byl Dušan Vrťo. Po sezoně, která skončila záchranou, názor unisono sportovní rady i majitele byl, že by na té pozici mělo dojít ke změně. To rozhodnutí nebylo na mně. Na mně pak bylo, kdo by se měl stát jeho nástupcem.

Marek Jankulovski.

Ve sportovní radě jsem zažil půl roku Marka Jankulovského, ze kterého jsem cítil, že došel do životní fáze, že by tu roli chtěl. Pro mě byl Marek Jankulovski člověk s obrovským jménem. Měl jsem k němu, a stále mám, velký respekt. Marek byl sportovní ředitel dva roky, je za ním páté a šesté místo, finále poháru. Nikdo jsme nemohli čekat, že se rozhodne skončit. Nebyla to situace, kterou bychom chtěli nebo plánovali. Pak jsme v časovém presu hledali, kým ho nahradit. Měli jsme jedno jméno na první místě, ale v tu chvíli ještě dotyčný nebyl připraven na návrat do fotbalu.

Tak jste zvolili Aloise Grussmanna.

V Opavě předváděl dobrou práci. Prošel Baníkem hráčsky. Pozice sportovního ředitele není jednoduchá. Uchovat si duševní zdraví ve fotbale je obdivuhodný výkon. Lojza Grussmann se práce v Baníku ujal, ale později na něj poněkud dolehla kombinace náročnosti pozice a věku. Vzhledem k tomu a také vzhledem k výsledkům jsme se rozhodli pro změnu.

Luďka Mikloška.

Baníku byl z pozice člověka pracujícího v agentuře blíž a blíž. Debatovali jsme spolu a pochopili, že by měl do této práce chuť. Fotbal zná z mnoha úhlů. Rozhodli jsme se dát mu šanci. Bylo to dobré rozhodnutí. Ano, vyměnilo se do té doby hodně lidí, ale důvody byly různé. A jiné, než se může zdát. Že by se někdo někomu znelíbil nebo že by se udělala změna pro změnu.

Luděk Mikloško působí jako klidná síla. Začal ráznými kroky - odvoláním trenéra Pavla Vrby, odchodem zkušených hráčů oblíbených u fanoušků - Laštůvky, Fleišmana, Kuzmanoviče.

Nebylo to jednoduché, ale všichni jsme cítili, že tohle dřív nebo později přijde na každý klub. Přestavba kádru, musím říct zpětně, se nám vydařila za pochodu. Když se klub zachraňoval v lize, přišlo množství zkušených hráčů. Tehdy jsme věděli, že to není o budování, koncepci, ale potřebě záchrany. Těžko se pak s takovými hráči loučíte. Zvláště když mají i nadále dobrou výkonnost. Přestavba kádru se nikdy nerodí lehce. Na Luďka nečekaly jednoduché úkoly. Ani konec Pavla Vrby, letitého spoluhráče Luďka z mládežnických kategorií, nepatří k tomu, o čem sníte každé ráno, že to budete dělat odpoledne. Ale věděli jsme, že tohle není cesta. A Luděk nechtěl ztrácet čas. Ne vždy máme na věc stejný názor, tady jsme ho ale měli všichni.

Jaká je vaše symbióza s Luďkem Mikloškem, jak moc zasahujete do sportovních rozhodnutí typu odvolat, nebo neodvolat trenéra Hapala, o čemž se v minulém ročníku spekulovalo v médiích snad co čtrnáct dní?

Psaly se často opravdové nesmysly. Třeba o tom, jaké máme rozepře. Nemusíme mít na vše stejný názor, ale když věc z logiky věci odpovídá kompetenci sportovního ředitele, řeší ji on. Až když případně nenalézá řešení, bavíme se o tom na úrovni majitele. Meze jsou jasně dané, co je odpovědnost Luďka a co moje. Máme výhodu, že se o těch věcech bavíme denně, známe se, už se nemáme moc čím překvapit.

Jaký je Luděk Mikloško sportovní ředitel? Předchází ho pověst rovného chlapa.

Je to v dobrém slova smyslu strašný paličák, tvrdej chlap. To je vidět i teď v rámci toho, co o sobě dal nedávno ve známost. Debata s ním je věcná, o argumentech, které vyhrají, když máme odlišný názor. Spolupracuje se mi s ním dobře, protože se nebojí říct svůj názor. To od sportovního ředitele potřebujete.

O Vánocích Luděk Mikloško vystoupil s tou tuze smutnou zprávou, že se rozhodl nepokračovat v léčbě onkologického onemocnění. Co taková informace, kterou víte delší dobu, udělala s Baníkem?

Pro nejbližší spolupracovníky Luďka to nebyl blesk z čistého nebe. Luďka vidím každý den. Vidím ho v pracovním nasazení, vidím ho řešit problémy. Je dobře, že mu Baník dává možnost být soustředěný na něco jiného než na svůj stav. Luděk je opravdu tvrdej chlap. Nestál by o litování, přehnané úlevy. Práce ho do určité míry osvobozuje, tohle od něj cítím a tak k tomu přistupuju. Všichni doufáme v dobrý vývoj.

Je to i něco, co může klub a lidi v něm stmelit, když vidí, jakého bojovníka, inspirativní osobnost, tady máte?

Inspirací je. Hráči si někdy neuvědomují, že život není jen o tom, že někde nasednete a jedete výš a výš, že vám patří svět. K životu patří i ta jeho část, kdy se nedaří, je krize a je potřeba překonat překážku. Z toho, jak se s tím Luděk pere, jak je tu pro ostatní, si všichni máme pro svůj život co vzít.