Maďarský fotbal stoupá. Podporuje ho vláda i osobně Orbán

K velké senzaci nezbývalo mnoho.

Léta podceňované Maďarsko, které se dlouho utápělo v nevábném průměru, postoupilo do elitní společnosti Ligy národů, kde však v 3. skupině proti gigantům Itálii, Německu a Anglii nemělo mít sebemenší šanci.

A přitom stačilo, aby v posledním duelu doma neprohrálo s evropským šampionem Itálií, a proniklo by mezi čtyři vyvolené. Nestalo se, poslední krok nezvládlo, avšak dvě výhry nad Anglií (venku dokonce 4:0) a vítězství a remíza s Německem vejdou do hunských fotbalových análů.

Výběr italského trenéra Marca Rossiho vzkázal celému světu – Maďarsko je opět tady a musí se s ním počítat.

Před dávnou dobou maďarský tým neměl na světě konkurenci, o mistrovský titul na světovém šampionátu 1954 ve Švýcarsku ho připravil tým Spolkové republiky Německo, podle nových důkazů jen podlou zákeřností – požitím zakázaných stimulačních prostředků na bázi efedrinu používaných wehrmachtem za 2. světové války.

Po dlouhých letech chudoby se nyní před ním otevíral opět velký úspěch. Prohra v Budapešti v Puskás Aréně však dveře k němu přibouchla. „Přesto byli diváci nadšeni,“ odmítá zklamání Tomas Schreiber, bývalý maďarský fotbalista. Na stadion jich přišlo požehnaně – 57 300. „Byl to pro všechny nezapomenutelný zážitek, vzedmula se národní hrdost,“ přihazuje i mimosportovní hodnotu.

A právě zdůraznění národní identity je prvek, na který trenér Rossi, ač sám cizinec, spoléhá. „Říká svým svěřencům: Když si navlékneš maďarský dres, tak necháš na hřišti plíce,“ přidává se další uvědomělý občan Dezider Pongráci. „Fotbalisté pobláznili celý národ,“ dodává.

Jako manažer fotbalové akademie v Györu ale také ví, co je za tímto vzestupem reprezentačního týmu. „Trenér Rossi sází na mladé hráče,“ upozorňuje. „Nechává jim prostor, věří jim. A hlavně má z čeho vybírat. Maďarsko má nyní mnoho talentů, kteří se prosazují v nejsilnějších evropských ligách,“ nebojí se Pongráci o budoucnost.

Podle něj začala obroda maďarského fotbalu asi před deseti lety, kdy se začaly zřizovat akademie. „Zatímco ve světě už fungovaly, u nás ji měl jen MTK Budapešť,“ vzpomíná Pongráci. „Jako druhá vznikla v Györu,“ sděluje s náležitou pýchou.

Je pojmenována po Miklósi Fehérovi, bývalém reprezentačním útočníkovi, jenž tragicky zemřel během fotbalového utkání portugalské ligy Vitória Guimarães, kde měl angažmá, proti Benfice Lisabon v lednu 2004 na zástavu srdce. „To jsou vzory, které mladí fotbalisté potřebují,“ uvědomuje si Pongráci.

Nyní je v Maďarsku čtrnáct dobře pracujících a finančně i odborně zajištěných akademií. „O talentované hráče se starají vyškolení trenéři v zahraničí, výborná je spolupráce s regiony a podpora od fotbalového svazu je příkladná,“ vypočítává manažer jedné z nich.

Jejich úroveň je tak vysoká, že maďarské mladíky tahají hráčští agenti do prosperujících zahraničních klubů, kde jejich forma narůstá, což se pochopitelně odráží v reprezentačním výběru.

Velice zvláštní, až nekorektní podpora přichází i z nejvyšších fotbalových pater. „Druhá liga je také profesionální,“ rozvíjí tento svébytný aspekt Pongráci. „A je nařízeno, že v každém utkání musí nastoupit na celou dobu aspoň dva hráči mladší osmnácti let,“ vyzrazuje direktivní opatření.

To se dotýká i první, dvanáctičlenné ligy. V ní je finanční efekt. „Za každou minutu dorostence dostávají kluby od svazu peníze,“ odtajňuje další zásah nadřízeného orgánu. Tentokrát motivační. Naopak sankční se týká druhé ligy. „Když má klub v kádru cizince, nedostane od svazu ani halíř,“ rozkrývá Pongráci podporu s nacionálním podtextem.

Finanční prostředky – a hodně vysoké – jdou do fotbalu přímo od vlády. Od roku 2010 má dominantní parlamentní převahu strana Fidesz – Maďarská občanská unie (Magyar Polgári Szövetség), která se netají konzervativním, až nacionalistickým zaměřením.

Jejím předsedou je devětapadesátiletý politik Viktor Orbán, od roku 2010 premiér země (byl jím i v letech 1998–2002), jenž se rád pochlubí svou fotbalovou kariérou. „Podporu sportu má Fidesz přímo v programu a dává do něj hodně finančních prostředků,“ dokládá Pongráci. „A fotbal jako nejpopulárnější sport na světě je na prvním místě,“ připomíná.

Stát vydává nemalé prostředky na výstavbu stadionů, sportovních hal či areálů a na jejich údržbu. Přes sportovní svazy dotuje výchovu mládeže a pokrývá platy trenérů a dalších potřebných odborníků. Finance přerozděluje příslušné ministerstvo, které také dohlíží, aby šly správným směrem. Ne přes kmotry a lobbisty.

A je tu ještě jedno opatření, o kterém se příliš nahlas ovšem nemluví. Sport a zejména fotbal finančně podporují státní podniky. Všeobecně se deklaruje, že dobrovolně na základě uvědomění si jeho společenské prospěšnosti, ale znalci poměrů mluví o nucenosti.

Probíhá to tak, že firma dostane státní zakázku a ze svého zisku uvolní část – obeznámení uvádějí až polovinu – na veřejný zájem, čímž je sport. Kdyby se vzepřela, se žádnou další počítat nemůže a to se týká i dotací z Evropské unie. Rozvoj sportu má hodně vydatný zdroj.

Spolehlivý a vlastně nevyčerpatelný.

Snad nejvyhlášenější akademie nese jméno nejslavnějšího maďarského fotbalisty všech dob Ference Puskáse. Její profesionální tým vystupuje v nejvyšší maďarské soutěži a v posledních letech pravidelně proniká i do evropských pohárů. Hrávali za něj čeští legionáři David Vaněček a Libor Kozák, v současnosti jsou na soupisce Jakub Plšek a reprezentační stoper Patrizio Stronati. Mužstvo vede slovenský trenér Zsolt Hornyák, jenž seděl i na lavičce Slovanu Liberec.

Klub sídlí ve městě Felcsút se 1 800 obyvateli, ležícím asi 40 kilometrů západně od Budapešti. Výjimečné postavení plyne z toho, že jde o rodiště premiéra Orbána a za místní tým i hrál fotbal. „Dům jeho rodičů se nachází přímo proti stadionu,“ ukazuje Pongráci.

Orbán často do Felcsútu jezdí a jeho vliv je všudypřítomný. „Má vyhrazené rozsáhlé parkoviště jenom pro sebe,“ povšiml si při návštěvě jednoho soutěžního zápasu Jiří Valín, ředitel proslulého mezinárodního turnaje týmů do 16 let All Stars Cup. „A vejde se tam dost aut,“ podotýká.

O hráče i zaměstnance je po hmotné stránce náležitě postaráno. Například slovenský trenér Hornyák dostal k osobní dispozici rozsáhlý objekt na břehu jezera Balaton, vyhlášené turistické destinace, kde může odpočívat po náročné práci.

Premiér státu se umí o své lidi postarat.

Maďarský fotbal je v rozletu, má dost financí, vládní podporu, správně se zaměřil na výchovu mladých. „Byla to dlouhá cesta, hodně náročná a trnitá, ale dnes už sklízí plody,“ uznává manažer akademie v Györu. „A hlavně se změnilo myšlení,“ zdůrazňuje.

Když v dobách „temna“ uznávaný československý trenér Karol Pecze převzal v roce 1989 právě tým Györi ETO FC, vydržel na lavičce necelý jeden ročník. Požadoval po svých svěřencích disciplínu, byl náročný na přípravu. Nepochodil. „Hráči se semkli, stěžovali si u vedení a vyštípali mě,“ odhalil pozadí svého vyhazovu. „Nechtějí makat, odmítají dřinu, bez které ale fotbal už nejde,“ stěžoval si.

Dneska je to jiné. „V akademiích jsou důkladné testy, vybraní hráči musí prokazovat nejen technické dovednosti, ale i fyzickou připravenost, dynamiku, sílu, rychlost, pohyblivost,“ vypočítává Pongráci požadované schopnosti.

A také morální vlastnosti. V reprezentačním dresu není místo pro ulejváky, pro ty, kteří ho nepropotí durch. „Trenér Rossi neustále připomíná, že moderní fotbal není pro paničky, že je to především disciplína, odpovědnost a pracovitost,“ připomíná Schreiber krédo italského kouče, který maďarský tým vede od roku 2018.

A postupně ho zvedá vzhůru.