Má být Peter Olayinka slávistickou legendou?

Trofej nazvanou Olayincup obdržel po vítězném utkání se Slováckem, jímž uzavřel své pětileté angažmá ve Slavii Praha. Plné úspěchů a triumfů.

Pět sezon, 50 gólů, sedm trofejí, celkem 83 dílků, je na něm statisticky shrnuto jeho působení v nejstarším českém klubu. A připomenuto, jakou pozici si vydobyl: unikátní hráč, který si na rozloučenou zaslouží trofej jen pro něj. Olayincup. Tvůrci vymodelovali jeho slávistickou kariéru a za pomoci 3D tiskárny ji zvěčnili do výjimečného poháru.

„Cloumají se mnou emoce. Děkuji Bohu za možnost tady být a dosáhnout všech úspěchů. Všem jsem velmi vděčný. Fanouškům, spoluhráčům, managementu, trenérům i ostatním zaměstnancům,“ vyznal se Olayinka ze vztahu, který si ke Slavii rovněž vytvořil.

Na české prvoligové scéně se Olayinka objevil hodně nenápadně. V ročníku 2016/2017 nastoupil dvacetiletý mladíček v dresu Dukly Praha v plandavých trenýrkách a vytahaném dresu v prvním kole proti Teplicím (0:1). „Dukla měla dohodu o spolupráci se slovenským Trenčínem, kterou vlastnila společnost bývalého hráče Ajaxu Amsterdam a nizozemského reprezentanta s čínským původem Čcheu La Linga,“ vysvětluje tehdejší trenér Jaroslav Šilhavý.

Spolupráce spočívala v tom, že nizozemský majitel dodá do slovenské a potažmo do české ligy hráče zajímavé výkonnosti, kteří ještě nedosáhli kvality nizozemské Eredivisie.

Tak se v Praze zjevil nigerijský útočník, který přišel na hostování z belgického Gentu. „Měl dobrý pohyb, tlačil se dopředu, nebyl líný na krok,“ načetl jeho přednosti Šilhavý. „Ale potřeboval ještě vyzrát,“ uvědomoval si, že nejde o fotbalistu pro přední český klub jako Slavia. „Třeba v koncovce byl dost zbrklý,“ povšiml si.

Šilhavý po pěti kolech přešel do Slavie, kde dlouho působil jako stoper a kapitán týmu, pod jeho vedením se červenobílí dočkali po osmi letech (naposledy v roce 2009 pod trenérem Karlem Jarolímem) znovu mistrovského titulu.

Olayinka teprve dozrával ve výkonnostně zdatného fotbalistu, ale dobře věděl, co chce. A uvědomoval si, co je zapotřebí, aby v Evropě dosáhl na velkou kariéru. Chápal souvislosti. „Když jsme podepisovali smlouvu, procházel chodbou, kde jsou fotografie ze slavné historie Dukly,“ vzpomíná předseda představenstva Bohumil Paukner.

Afrického legionáře to zaujalo. Zastavil se u památného zápasu, v němž Dukla v osmifinále Poháru mistrů evropských zemí v ročníku 1966/1967 vyřadila slavný Anderlecht Brusel, který Olayinka znal ze svého působení v Gentu. „Zůstal chvíli civět s otevřenou pusou,“ popisuje Paukner. „Pak prohlásil, že mu bude ctí, aby za takový klub, který si poradil s Anderlechtem, nastupoval,“ uzavírá historku.

Trenér Šilhavý netušil, že se jeho mladičký svěřenec octne v létě 2018 ve Slavii – to už ji vedl jeho nástupce Jindřich Trpišovský, k němuž přestoupil za částku okolo 80 milionů korun. „Určitě pro jeho získání hovořilo, že ho slávističtí skauti znali z Dukly, ať už po stránce herní, či charakterové,“ prohlašuje Šilhavý.

Z nigerijského útočníka či ofenzivního záložníka se stal velice záhy slávistický klenot, opora mužstva. Výrazně se podílel za zisku tří mistrovských titulů, třikrát zvedal nad hlavu pohárovou trofej.

Když se rozhodl, že smlouvu končící letos v létě už neprodlouží a v zimě se přesně podle regulí dohodl na přechodu do srbské Crvené zvezdy Bělehrad, nestal se obětí nevole, jak tomu v českých klubech často bývalo u hráčů, kteří už předem oznámili odchod. „Takový hráč si nezaslouží, aby seděl na lavičce či byl přeřazen do B-týmu,“ prohlásil boss klubu Jaroslav Tvrdík. „Zaslouží si naši úctu,“ složil africkému legionáři poklonu.

Olayinka po vyléčení menšího zranění hrál do posledního zápasu a opět se projevila jeho vstřícná povaha a vztah ke kolektivu. V posledním duelu se Slováckem bylo určeno, že pokud bude penalta, půjde na ni, aby se gólově mohl rozloučit s fanoušky.

On ji však přenechal spoluhráči Václavu Jurečkovi, aby se stal králem střelců. „Samozřejmě bych ji rád kopal také,“ neskrýval Olayinka. „Ale pro Václava to bylo důležitější,“ vyhověl kamarádovi. „Olie ukázal obrovský charakter. Děkuju mu za to! Je to skvělý hráč a do další kariéry mu přeju jen to nejlepší,“ nezakryl Jurečka dojetí.

V září loňského roku se Olayinka nesmazatelně zapsal do červenobílé kroniky. Ve druhém utkání základní skupiny Konferenční ligy skóroval proti kosovskému Ballkani (3:2), byla to jeho třináctá trefa v evropské soutěži v dresu Slavie, čímž odskočil od dosavadního rekordmana Tomáše Doška, koncového útočníka přelomu tisíciletí.

Po utkání se jen rozplýval „Jsem opravdu šťastný,“ netajil citové pohnutí. „Je velká čest být nejlepším střelcem Slavie v evropských pohárech, jsem všem moc vděčný, že se mi něco takového povedlo. Děkuji klukům z kabiny, bez nich bych to nedokázal,“ řekl v rozhovoru pro klubový web.

Asi nejvzácnějším gólovým úlovkem byla jeho trefa na půdě italského Interu Milán v základní skupině Ligy mistrů v sezoně 2019/2020 , která přinesla skvělou remízu 1:1.

Pro milovníky historie je nutné připomenout, že tímto zásahem překonal i legendárního Josefa Bicana, který se prosazoval před válkou ve Středoevropském poháru. Ve vítězném ročníku 1937/1938 se trefil desetkrát a radoval se z koruny krále střelců této soutěže, při obhajobě připojil dva zásahy.

Ve zbývajících podzimních střetnutích Konferenční ligy se Olayinka už mezi autory nezapsal, jeho slávistický rekord se tedy usadil na čísle třináct a vyzývá následovníky k překonání.

Za pět let toho Olayinka stihl ve Slavii mnoho. „Stal se hlavně miláčkem fanoušků, získal si je usměvavou a vstřícnou povahou na svou stranu,“ hodnotí jeho působení Šilhavý. „Moc sympatický kluk,“ dodává.

Se slovem legenda je však opatrný. „Těmi jsou Bican, Plánička, Franta Veselý, Vláďa Šmicer,“ vypočítává ty největší osobnosti. „Ani já ne,“ brání se tomuto označení, přestože jako hráč a později trenér otiskl v Edenu hodně silnou stopu, která jen tak nevyvane.

Olayinka mezi osobnosti, které tvořili historii Slavie – a v jeho případě hodně úspěšnou –, rozhodně patří. Jestli se přehoupne do společnosti legend, to však určí až čas.