Luxusní stadiony i diváci na stromě. Český průkopník poznává fotbal v Africe

Zrovna se nastěhoval do apartmánu, aby za ním mohla do Johannesburgu přiletět brzy také přítelkyně. Společně si vytvoří jedinečné vzpomínky na Afriku.

Brankář Jiří Ciupa svou kariéru dosud strávil doma v mateřské Karviné, ale v létě udělal radikální změnu. V šestadvaceti vyrazil na exotické angažmá. Je prvním českým fotbalistou v africké soutěži, s jihoafrickým klubem TS Galaxy FC podepsal dvouletý kontrakt s opcí na další dva roky.

Už jste zabydlený jako doma?

Přesně tak. Volno jsem teď využil ke stěhování z apartmánu, který jsem sdílel s Bosňanem. Jelikož mu za chvíli přijede rodina a mně za necelý měsíc přítelkyně, tak jsme se právě nastěhovali každý do svého apartmánu. Všechno už máme hotové. Je fajn, že tady jsou dva kluci z Bosny, takže jsme tři z Evropy, máme si co říct.

S bydlením v Johannesburgu jste spokojený?

Jsem teď v části Sandton, což je nejlepší čtvrť Johannesburgu, nejčistší, nejmodernější. Přirovnal bych to k velkoměstům v Evropě. Je tady plno vysokých budov. Je tu moc hezky. Nemohu říct, že by se mi něco nelíbilo, zatím je to moc fajn.

Když se řekne Jihoafrická republika, hodně lidem naskočí největší kriminalita. Nebojíte se?

Když jsem seděl v letadle sem, známí mi začali posílat odkazy na články, jak je to tady nebezpečné. Říkám si: No, dobře, přesvědčím se sám. Johannesburg je obrovské město, některé části jsou chudší, je tam nepořádek, spousta žebráků. Ale pak zase přijedete do jiné části, kde je všechno čisté, lidé jsou fajn, všechno je moderní. Když se pohybujete v solidních čtvrtích, je to v pohodě. Zatím jsem se nesetkal se špatnou zkušeností, že bych měl z něčeho strach nebo se cítil blbě.

Řekli vám v klubu, kam raději nechodit?

Hlavně nám říkali, ať večer, když se setmí, nás nenapadne jít na procházku sami. Že by si nás mohl někdo vytipovat z auta, že máme lepší oblečení. Když budeme chtít někam večer jít, tak můžeme, ale taxíkem. Nemáme chodit moc pěšky v uličkách. V chudších čtvrtích se nemáme radši vyskytovat.

Začínáte druhý měsíc v Africe. Co na vás udělalo největší dojem?

Půjdu k fotbalu – pokřiky před rozcvičkou na zápas. Kluci se nabudí různými chorály. Dupou na podlahu i na stůl. Co se týče života, tak nic speciálního bych neřekl. Hodně lidí se mě ptá na jídlo, ale to bych srovnal s evropským. Žádnou specialitu jsem nejedl. Jsou milovníci masa. Jediné, co je odlišné, tak když zastavíte na křižovatce, hned za vámi jdou prodejci brýlí, doplňků do auta, voňavek. Ale že bych si z něčeho sedl na zadek, to ne. Jezdí se tady v opačném směru, doprava je někdy divočina.

Na podnebí jste si také rychle zvykl?

Je tady stejné časové pásmo jako u nás, ale před měsícem tady skončila zima a začalo jaro. Nejteplejší letní měsíce jsou prosinec a leden. Minulý týden přišla studená fronta z Antarktidy, čtyři stupně a neskutečný vítr. Padesát minut jízdy odsud napadly dva metry sněhu, kolabovaly dálnice. To byla nepříjemná, vlezlá zima. Ale teď je každý den 20 stupňů, sluníčko, ideální počasí na fotbal.

Jaká byla reakce, když jste doma řekl: Zlato, co takhle Afrika?

Všichni mě podpořili, nikdo neřekl: Vzpamatuj se, rozmysli si to, uvědom si, kam letíš, je tam nebezpečno! Ať už rodiče, nebo přítelkyně z toho byli nadšení, říkali: Jo, běž do toho, to je příležitost, která ti může otevřít dveře, zažiješ něco nového, zkusíš si úplně jiný život, poznáš jinou kulturu a sem se můžeš vrátit kdykoli. Nikdo mi to nechtěl vymluvit.

Objevujete v sobě dobrodruha?

Nikdy jsem se ničemu nebránil, z ničeho jsem neměl strach a rád jsem šel do každé výzvy. Když se to naskytlo, tak mě první zajímala fotbalová stránka.

Tolik rozhovorů, co jste měl za poslední týden, jste nedal za celou kariéru, což?

To máte naprostou pravdu. Nečekal jsem, že to vyústí v takový zájem. Čím víc se bavím s novináři, vštěpují mi, že jsem se zapsal do historie.

Jako první český profesionální fotbalista v africké soutěži.

Ani mi to nedocházelo. Už si to začínám více uvědomovat. Překvapilo mě, jaký můj přestup byl hit. Neberu to tak, že bych se měl tady zapisovat do historie, spíš bych byl rád, kdyby se mi podařilo udělat úspěch, aby to bylo něčím podložené a nebylo to jen o tom, že jsem přišel. Kladu na sebe důraz, abych tady nezklamal, aby angažmá bylo zajímavé a aby se třeba o mně ještě psalo i dál.

Co by byl úspěch pro TS Galaxy?

Od roku 2015, kdy klub vznikl, každou sezonu skončil o nějakou příčku výš. Nejlépe loni na šestém místě. Když měl předseda proslov před sezonou, vyjádřil přání skončit do třetího místa. Bohužel start sezony nám nevyšel podle přestav, máme tři zápasy, tři porážky, ale ve všech zápasech jsme dominantní, drželi jsme balon, sráží nás zbytečné chyby, do defenzivy nám to moc neklape. Teďka mám tři týdny pauzu, hrajeme jen pohárový zápas. Věřím, že se dáme do kupy a tým se zvedne, kvalitu na to má, i trenérský tým je velmi kvalitní. Klub má na to, skončit v lepší polovině tabulky.

Když budete mít volno, máte v plánu si Afriku procestovat, co to půjde?

Určitě. Safari je tady spousta, ať už v blízkosti Johannesburgu, nebo kousíček dál. Chtěl bych se podívat do Kapského Města, letadlem to jsou dvě hodinky. Naposledy jsme hráli v Port Elizabeth, což je u oceánu a moc se mi to místo líbilo. Když bude čas, rád to tady prozkoumám.

Odchytal jste už dva zápasy s porážkami 0:1 a 1:2. Jaké máte dojmy z Premiership?

Oba týmy bránily v hlubokém bloku a my se snažili dobývat. Z brejku nás potrestaly. Proti Supersportu jsme hráli na takovém slabším stadionu, nebylo moc lidí. Kdežto minule proti Chippa United jsme hráli na krásném stadionu. Zázemí bylo nádherné, luxusní a kvalita zápasu byla větší. Je škoda, že jsme oba zápasy prohráli, protože jsme byli lepší, ale neumíme si vytvořit vyloženou šanci a z každé ztráty ve středu hřiště se na nás valí přečíslení, potom se mi to těžko chytá. Chvilku bude trvat, než si všechno sedne.

V Jihoafrické republice se konalo mistrovství světa 2010, takže některé stadiony jsou skvělé.

Jo, ale rozdělil bych to. Některé kluby jsou menší a stadiony mají nic moc, třeba jen jednu tribunu. Ale pak jsou kluby, které mají stadiony z mistrovství světa a ty jsou nádherné. Rozdíly jsou neskutečné. Dívali jsme se na zápas Kaizer Chiefs proti Mamelodi, což je velký zápas, a bylo tam 90 tisíc diváků. Pecka! A pak začal zápas týmů ze spodku tabulky, kde fanoušci seděli na stromě, jedna tribuna, hřiště špatné. Říkal jsem si, že to přece nemůže být stejná soutěž, že na jednom utkání máte 90 tisíc lidí a na dalším necelou tisícovku.

Váš klub sídlí v Johannesburgu, ale domácí zápasy hrává ve více než 300 kilometrů vzdáleném městě Mbombela. Jaké máte zázemí?

Stadion je nádherný, kapacita přes 40 tisíc lidí. Věřím, že domácí zápasy budou fajn. Když se hraje proti lepším soupeřům jako Kaizer Chiefs, Orlando, Kapské Město, Stellenbosch, tak diváků chodí víc než na slabší soupeře.

Za exotickým přestupem jsou vazby vaší zastupující agentury na bosenského trenéra Galaxy Ramoviče?

Je to hlavně práce Vojty a Radka Matějkových, co mě zastupují v agentuře 11 Agency. Byli ve spojení s dalšími lidmi, kteří měli kontakt na trenéra Ramoviče, ten se pak se mnou spojil. Přesvědčil mě, abych sem jel, protože ze začátku jsem se zasmál, že to nebude asi pro mě. Ale pak mi poslal různá herní videa, popsal mi, jak se tam vlastně žije, udělal na mě dojem a začal jsem si říkat, že to nemusí být špatné.

Ideální chvíle vaši kariéru nakopnout, neboť v Karviné jste stále bojoval o místo mezi tyčemi?

Přesně to byl hlavní důvod, proč jsem do toho šel. V Karviné jsem toho neměl odehráno tolik, kolik bych si představoval. Moje pozice byla taková, že jsem byl dvojka a čekal jsem, jestli se někdo zraní a dostanu šanci. V Karviné se protočilo strašně moc trenérů a vždy si přitáhli gólmana. Sám trenér Ramovič mi říkal, že jestli chci něco dokázat, musím odejít, udělat další krok, posunout se, protože takhle je ze mě lavičkový gólman, který chytá, jen když se to klubu hodí, a pokud takhle budu pokračovat dál, může být po mně někde ve druhé lize, má kariéra půjde dolů, a jestli chci kariéru restartovat, tak bych do toho měl jít, že tady bych prostor měl dostat a třeba mi to může otevřít dveře jinam. Tuhle ligu sleduje spousta skautů ze Saúdské Arábie, Turecka, Maroka. Je to restart kariéry. Musím chytat dobře, musí se dařit týmu a pak by to mohl být přestupní bod.

Trenér vám slíbil, že se s vámi počítá jako s jedničkou?

Priorita pro mě byla, že chci chytat, ale to vám nikdo nezaručí, nikdo vám nedá do smlouvy, že odchytáš tolik zápasů, i když uděláš 20 chyb, to nejde. Ale řekl, že když ukážu kvalitu, prostor dostanu a důvěru budu mít. Zatím důvěru cítím. Byť mi dal teď Livesport za ty dva zápasy nejhorší hodnocení, tak to bylo asi vyhodnocené na základě statistik, protože si myslím, že mé výkony nebyly vůbec špatné.

Afričtí fotbalisté jsou díky jinému pojetí fotbalu, silovým i rychlostním vláknům zajímaví pro evropský trh. Je soutěž plná talentu?

Jsou tady zajímaví mladí kluci, techničtí a naběhaní, fyzicky jsou na tom velmi dobře. Liga je celkově rychlá. Akorát jim chybí taktická vyspělost, fotbalová chytrost, ale trenér z Evropy se to snaží klukům vštípit.

A vy z brány anglicky taktéž?

Jo. Byl jsem na to zvyklý z Karviné, kde také byla spousta hráčů ze zahraničí. Dost se mluvilo anglicky, takže si to diriguju bez problémů. Ale když se baví afričtí kluci mezi sebou, tak ta angličtina je úplně jiná, zkracují si to. Je strašně těžké jim něco rozumět. Když se baví se mnou, mluví spisovně, abych jim rozuměl. Jinak nemám šanci.

Po životní stránce získáte jedinečné zkušenosti, ale také po finanční jste si polepšil?

Kdyby to nebylo finančně lepší než v Karviné, tak bych do toho nešel. Je to zajímavé, ale nejsem ještě ve fázi, že by podmínky byly wow, že bych si hodně polepšil. Trenér Ramovič se mě snažil přesvědčit, ať se teď nekoukám na peníze a beru to jako příležitost, že se mi tady ty dveře mohou otevřít po krátké době, když budu chytat dobře a budou výsledky. Pak se můžu dostat do top klubů, kde už se výplaty dají srovnat se stropem ve Slavii, ve Spartě, ty příjmy jsou opravdu vysoké. Klub, ve kterém jsem já, bych srovnal platově s top osmičkou v české lize. V Karviné bych na takové peníze nedosáhl.

Berete to tak, že když se vám tahle štace povede, tak to nejen vám otevře dveře dál, ale také otevřete africkou soutěž krajanům?

Ano, tuhle cestu můžu otevřít třeba klukům, kteří jsou v pozici, že se v Česku moc neprosadí. Pak je na nich, jak se s tím poperou. Ale už teď se mě ptalo dost bývalých spoluhráčů, jestli by to nešlo domluvit, že by si to taky zkusili. Uvidíme, jestli do budoucna tady budou chtít další hráče z Česka.