Liga v poločase. Experti, fanoušci i redaktoři ohodnotili každý klub

Ano, zbývá ještě odehrát jeden zápas – dohrávku mezi Slováckem a Olomoucí. A ke všemu tu ještě čeká odložené kolo kvůli povodním, takže některé týmy už se potkaly dvakrát, jiné ani jednou. Třeba Pardubice mají odehráno jen šest domácích utkání oproti karvinským nebo budějovickým devíti. Není tedy vše dokonale měřitelné. Ze spousty věcí už ale závěry činit lze. Jak k nim přistoupili redaktoři a oslovení experti a fanoušci?

Sešívaní baví doma i v Evropě. Těžko si představit, že si nechají ujít titul a přímý postup do Ligy mistrů. Kromě tradičně výborné kondice a vysoké intenzity hry je patrný i herní posun. Práce s prostorem, první dotek s míčem, takhle chceme, aby se prezentoval český zástupce v pohárech. Slavia má hned několik lídrů. Kromě zázračně uzdravených Jana Bořila s Lukášem Provodem se opírá také o středopolaře Oscara a útočníka Tomáše Chorého, ze kterého roste osobnost i v kabině. Jeho přestup z Plzně se ukazuje jako tah věží, co udělá v partii rozdíl. Nabalují se i další – Zafeiris, Diouf, Kinský, o které je velký zájem v Evropě. Vážně silný mančaft, jenž může základní částí profrčet bez porážky. Trenér Jindřich Trpišovský převádí slovní spojení totální fotbal do reality. Znovu.

Jednoduché hodnocení: 15 zápasů, 13 vítězství, dvě remízy, pouhých pět inkasovaných gólů a 37 vstřelených hovoří za vše. Slavii to jde vepředu i vzadu. Hráči jsou dobrými osobnostmi, dokážou to všechno ukočírovat, nedochází k rozepřím, kabina šlape, týmovost je znát, jdou si za úspěchem. Slavia je hladová. Ani si nevybavuji individuální chyby, které k fotbalu patří. Jsou na minimu. Tohle všechno dohromady dělá fungující stroj. Pokud nenastane kolaps, jde si Slavia jednoznačně za titulem.

Slavia je v polovině sezony ve skvělé pozici a její fanoušci mohou být velmi spokojeni. Po nepřesvědčivém úvodu sezony přišel radikální obrat v herním projevu. Některé dřívější opory jsou nyní odstřiženy (Ševčík, Masopust), nové hvězdy září naplno (Diouf, Kinský), Provod snad hraje ještě lépe než před zraněním a šance dostávají dokonce i odchovanci. Potenciálně výbušný přestup Chorého vyšel nejlépe, jak mohl. Kádr je zdravý, a pokud sešívaní zvládnou nepříjemný závěr podzimu, mělo by to na jaře konečně zase vyjít na titul – a LM jako příjemný bonus.

Přijít v létě o klíčového stopera Robina Hranáče a útočníka Tomáše Chorého? To by otřáslo s kdekým. Ne však s mistrem taktiky Miroslavem Koubkem a klubovým šéfem Adolfem Šádkem. Viktorka nebyla v nedbalkách, nýbrž nachystaná. Třebaže o stoperu Markovičovi a útočníku Aduovi věděl málokdo z fanoušků, Plzeň s nimi zalepila díru mistrně. Střed zálohy ve složení Kalvach, Červ, Šulc patří k nejlepším, co liga nabízí. V domácí soutěži to herně občas drhne, ale co naplat, když Plzeň neprohrála v základní době v soutěžích UEFA už 24 utkání za sebou. Neskutečné. Velká pochvala celému klubu.

Plzeň má velice úspěšný podzim v lize i v pohárech. Jen kvůli obrovské dominanci Slavie má větší ztrátu na první místo. Zaslouží pochvalu. Celý tým je stabilizovaný, sestava jasně daná. Navíc vyčnívají hráči, kteří jsou pak důležití i pro reprezentaci. Povedl se útočník Adu. Velkou zásluhu na tom má trenér Koubek a celý realizační tým. Uvidíme, jak se tohle může v budoucnu změnit a jak se s tím Plzeň popasuje, když na ni přijde krize, což se jí zatím dařilo vždy odvracet – na výsledkový neúspěch hned reagovala výhrami, sérií dobrých výsledků.

Těžko letošnímu viktoriánskému ligovému podzimu něco vyčítat. Sice chybí masivní výhra v Edenu z minulé sezony, kterou jsem si po letech zmaru ve slávistické svatyni osobně dokonale užil, ale zase jsme výrazně omezili zbytečné ztráty, jako byly výbuchy doma (!) s Karvinou nebo Slováckem. Takže po 15 odehraných kolech máme o pěkných pět bodů více než minulou sezonu. Tým šlape, mladí hráči o sobě dávají výrazně vědět (chybí mi snad jen větší příležitosti pro Slončíka a Panoše) a není důvod dál si nemyslet na druhé místo. Věřím, že jaro bude krásné.

Podzim, po kterém si konečně trenér Pavel Hapal získal zasloužený respekt u baníkovské veřejnosti. Krok po kroku zlepšuje mančaft, což potvrzují i premiérové reprezentační pozvánky pro záložníky Boulu a Šína. Jako klíčové se ukazuje udržení křídelníka Ewertona, který si připsal v lize devět gólů a tři asistence. Je tak trošku záhadou, jak to, že se šikovný Brazilec neprosadil ve Slavii. Ve hře vidí Hapal stále dost prostoru ke zlepšení. Větší příspěvek by Baník potřeboval od hrotových útočníků. Dokáže se moravskoslezský klub vtěsnat mezi elitní trojku ligy i po sezoně? Díky majiteli Václavu Brabcovi má pro to podmínky.

S 27 body mohou být spokojení. Baník má kvalitní hráče – Šína, Ewertona, Riga, Buchtu a další. Je tam zajímavý kádr, velká fanouškovská základna i zabezpečený klub. Ale byly i zápasy, které mohli zvládnout a být v menším rozestupu za Plzní. Myslím, že v Ostravě toho litují. Stále jim chybí nějaký krůček k tomu, aby se prali o titul. Věřím, že liga se do budoucna ještě zdramatizuje. Ostrava má potenciál k tomu, aby se mezi top tři kluby vtěsnala a udělala ligu zajímavější.

Radost udělal klub fanouškům ještě před startem sezony přestupem Ewertona. Vydařily se i další přestupy. Holzer, Prekop, Chaluš a počítal bych i náhradníka Holce. Do sestavy zapadli i Markovič s Uchennou. Kladně vnímám domácí bilanci a rozrůstající se počet reprezentantů. I z toho je patrná dobrá práce Luďka Mikloška. Obliba trenéra Hapala vzrostla, všechny ale stále nepřesvědčil. I kvůli ztrátám v zápasech, které šly dohrát lépe. Baník míří v půlce základní části opět do pohárů. Co jej může zastavit? Rozpad osy mužstva, zranění a nižší kvalita lavičky. Největší radost v srdcích fanoušků přinášejí informace o možném návratu na Bazaly. Díky panu majiteli a jeho lidem prožíváme to, po čem jsme roky jen snili.

Letenští vše podřídili kvalifikaci do Ligy mistrů po 19 letech. Mírně kolísavou formu zkraje sezony bylo možné omluvit obsesivním snem o Champions League, jenže postupně následoval naprostý rozklad. Tým je zdravotně a fyzicky zcela rozbitý, žádná z posil v posledních dvou přestupových obdobích se zatím neprosadila, Spartě nefungují herní principy a trenéru Friisovi se v krizi nedaří ubojovat ani jednu upatlanou výhru, kterou by se mužstvo nakoplo. Co víc, někteří hráči nepůsobí dojmem, že by dostatečně bojovali za tým. Nad Letnou se smráká.

Na ligové scéně Sparta po herní stránce neodehrála ideální zápas, to spíš v evropských pohárech. Nemá cenu chodit okolo horké kaše, nachází se opravdu ve velké krizi. Čekal jsem po reprezentační pauze, jestli se něco změní – a že Sparta Teplice porazí. Otázka trenérského postu je ale teď víc na stole než kdy dřív, protože tým podle mě nemá zápal, drajv a úplně nevěří svým taktickým plánům. Bilance pěti bodů z pěti zápasů je nejhorší za posledních mnoho let a bude na celém klubu, jak se k situaci postaví a kdy se vymaní z krize.

Sparta jednoznačně podcenila složení kádru pro novou sezonu, byť se jednalo jen o dva odchody ze základní sestavy. Ukázalo se, jak moc byli hráči jako Kuchta a hlavně pak Krejčí důležití pro celý tým. Naopak předržení Birmy a Vitíka zamotalo oběma hráčům hlavy a jen marně vyhlížejí loňskou formu. Ani příchody nejdou zatím hodnotit pozitivně. Když se k tomu všemu přidají zranění, sleduje namlsaný fanoušek Sparty ostudné výsledky a už se rozloučil s titulem. V zimě očekáváme velký říz do týmu (včetně realizáku). Musejí přijít hráči do základu. Kompletní, ale zároveň hladoví, co strhnou ostatní.

Vzhledem k tomu, kde se Jablonec pohyboval v minulých letech, byla první polovina sezony zjevení. Nicméně tým, který pod Davidem Horejšem prožil přerod, si pod Radoslavem Látalem budoval defenzivní základy, pod Lubošem Kozlem nabalil i ofenzivní nadstavbu a… chtělo by se říct, že díky Ondřeji Kaniovi znovu nabyl hlad a motivaci. Ucítil krev. Základ mají Severočeši v každém případě velmi zdravě poskládaný. A to i přesto, že výkony kolísají, stejně jako kvalita na některých postech. Ale konečně se mu (zatím) vyhýbají zranění.

Jablonec se po třech uplynulých sezonách dokázal opět vydrápat na pozice, kde chtěl být každý rok. Myslím, že velký podíl na tom má trenér Luboš Kozel. Tým má obecně slušnou kvalitu, kterou ale disponoval i v minulých sezonách, jenže to nějak neklapalo. Kouč Kozel dokázal poskládat typologicky zajímavé hráče na správné posty. Navíc se Jablonci podařilo velmi dobře stabilizovat defenzivu, ve které má i skvěle chytajícího Hanuše. A brankář je často základ úspěchu. Pak se přidávají i ofenzivní typy a každý z nich má něco do sebe. Puškáč sice nedává branky, ale dokáže je připravovat. A potom tam jsou zajímaví dribléři nebo rychlostní typy jako Alégué nebo Kanakimana.

Majitel Pelta s intuicí zkušeného stratéga vycítil křivdu, kterou trenér Kozel pociťoval po vyhazovu z Liberce, a přivedl perfektně namotivovaného lodivoda. Kozel mužstvu rozumí, výborně pracuje jak s jednotlivci, tak s kolektivem. Po závěrečném hvizdu např. mluví s náhradníky, je vidět, jak vysvětluje, proč nedostali příležitost, dokáže je pobídnout k další práci. Srdce fanoušků si Kozel získal na hřišti, nadevše vyniká potupa rivala z Liberce. Satisfakce po velkohubém vychloubání pana Kanii byla víc než sladká. Ale boduje i mimo herní čas: Po zápase chodí děkovat s hráči fanouškům. To jsme si nedokázali se sebestředným Radou nebo zapšklým Látalem ani představit. Kozel dozrál, jeho kariéra možná na vrchol ještě čeká.

Jablonci šlape obrana. Hanuš chytá v životní formě. Trio Cedidla–Tekijaški–Martinec si muselo v lize získat respekt, hlavně srbský kapitán je skoro bezchybný, takže Jablonečáci už pociťují obavy, aby v zimě neodešel. Střed rozběhal Michal Beran, radost se na něj dívat. Určitou slabinou je útočná fáze. Kdyby začala fungovat lépe, Jablonec může na šestku a poháry pomýšlet reálně. Obavy vzbuzuje jen nekonečná sága majitele klubu, který je schopen bezelstně o svých problémech a přešlapech mluvit na kameru. Už jsme si zvykli. Ale taky je fakt, že bez jeho jurodivého snažení by klub nebyl tam, kde pořád je…

Dlouholetá pozoruhodná práce Martina Hyského i nenápadně senzační posily nasvědčovaly tomu, že by se skromnému slezskému klubu mohlo dařit víc než v předchozích sezonách. Ale tohle nečekal nikdo. Klub se suverénně nejnižším rozpočtem v lize postavil všechny předpoklady a loňské statistiky na hlavu. Skvělá předváděná hra, která má oporu v číslech, svědčí o jasném odrazu trenérského rukopisu.

Karviná je v Top 6. A už to samo o sobě má velký zvuk, protože nejde jen o vzorek pár zápasů. Slezané se takřka v jakékoli statistice pohybují mezi nejlepšími pěti týmy ligy. Jsou dominantní při hře s míčem, předávají si spoustu přihrávek a trenér Hyský dokázal hráče zlepšit. Naučil je, jak mají být na svých pozicích prospěšní pro tým. A to u obránců až po záložníky či útočníky, což je věc, která jde hodně za trenérem. Navíc se jedná o velmi atraktivní tým, na který se vždy rád podívám.

Už před sezonou pan trenér Hyský prohlásil, že Karviná letos nebude bojovat o záchranu, a měl pravdu. Povedlo se přivést hráče, kteří typologicky odpovídají jeho požadavkům, a i díky tomu zcela změnil způsob hry Karviné. Výsledkem je atraktivní fotbal, který baví i samotné hráče, a po 15 kolech umístění ve skupině o titul, což je historický úspěch. Nejvíce vyčnívá Botos, kmenový hráč Slavie, který má nejvyšší počet asistencí v lize. I přesto je bohužel návštěvnost na domácích zápasech stále tragická – máme nejnižší průměr diváků v soutěži.

Velkolepá prohlášení se novému majiteli Slovanu Ondřeji Kaniovi vrátila jako pohlavek. Ale to nic nemění na tom, jak je pro Liberec i český fotbal dobře, že takto úspěšní lidé přichází se svými prostředky do klubů. Zárukou úspěchu má být hlavně generální ředitel Jan Nezmar. S trenérem Radoslavem Kováčem vsadili na mladý tým, jehož logicky doprovází výkyvy, někdy větší, než by se čekaly. Výprask 0:5 s Jabloncem s klubem zatřásl. Ani vyřazení z poháru s Hlučínem si za rámeček nedá. Přesto mančaft s potenciálem kolem špílmachra Hlavatého jde a půjde nahoru. Chce to čas. Trpělivost.

V klubu byla obrovská očekávání a na můj vkus až velkohubá prohlášení od pana majitele. Fotbal jim to vrátil. Radek Kováč potřeboval prostor na práci. I v Pardubicích, kdy skládal tým, získával postupem času herní principy a tvář. Takhle to bude také u Liberce. Má tam lepší hráče. Radek vidí fotbal dobře. Po ostudné porážce s Jabloncem na to zareagoval tak, že se začal soustředit víc na defenzivu. Barák se má stavět od základů. Teď za čtyři zápasy udělali osm bodů. Potvrzují stoupající výkonnost. Mají za sebou kus kostrbaté cesty, ale s tím se dalo počítat. Tým i trenér mají velký potenciál. Chybí mi tam lídr, ale těch je málo. Michael Rabušic i Honza Mikula jsou super charakterní kluci, ještě jeden zkušenější mi tam chybí. Cesta mladých hráčů je však sympatická, třeba jeden lídr z ní vzroste.

Předsezonní očekávání fanoušků Slovanu byla asi vyšší, než jak se zatím tým prezentuje, ale aktuální pozice v nesmírně vyrovnaném středu tabulky je vzhledem k velké nevyrovnanosti výkonů nakonec asi přijatelná. Jako fandové jsme museli skousnout potupnou prohru v derby s Jabloncem a vypadnutí v poháru s Hlučínem, nicméně objektivně při troše štěstí, a pokud by nedošlo k několika nesprávně posouzeným situacím ze strany rozhodčích, mohli bychom na tom v tabulce být o několik stupínků lépe. Tým se stále sehrává a věřím, že na jaře se naše výkony srovnají a budeme bojovat o první šestku.

Tohle měla být sezona, kdy se Bohemians etablují mezi širší ligovou špičku. Po loňském pohárovém vystřízlivění klub přivedl zvučné posily, které měly dodat kreativní nadstavbu. A silný trenérský tým měl být zárukou, že Klokani budou schopni potrápit papírově silnější soupeře. Jenže nakonec to vypadá podobně jako v posledních letech – nevyrovnaný kádr plný zkušenějších jmen, z nichž se mnozí trápí se zraněními, předváděl nevyrovnané výkony a fyzicky strádal. Po výbuchu se Slavií se ale výkony stabilizovaly, a pokud Klokani nejsou schopni přehrávat srovnatelné soupeře, alespoň proti nim pravidelně dolují body.

Na to, jakou se Bohemians prezentují hrou, mají hodně bodů. Nemyslím si, že se v jejich zápasech dá najít ofenzivní klíč. Samozřejmě Bohemka tak jako v nejúspěšnější sezoně vsází na ofenzivní trojzubec a individuální kvality hráčů, což znamená v této chvíli hlavně rychlost Václava Drchala nebo Jana Matouška. Na začátku sezony měli Klokani hodně šancí a finální situace nedokázali vyřešit. Ale občas se jim to povede a to je klíč pro Bohemku. Má hodně defenzivních typů a v obraně nehraje úplně špatně, ale v ofenzivě je to často o tom, jak se daří individualitám. Klokani jsou momentálně na osmém místě pouhé dva body od první šestky, což je na předváděnou hru skvělý výsledek. Sám jsem zvědav, kam se do zimní přestávky posunou.

Na první pohled by se i dle letních posil dalo říci, že tým Bohemians může hrát prim ve středu tabulky. Vítězná premiéra proti ostravskému Baníku byla bohužel na dlouhou dobu jediná, body si do klokaní kapsy připisovali spíše z venkovních hřišť – překvapení byla např. výhra na Andrově stadionu v Olomouci. Zklamáním byla bezesporu nečekaná prohra s nováčkem Duklou, kterou ovšem zelenobílí odčinili domácí výhrou – teprve druhou (!) – v Ďolíčku. Nejvíce ovšem potěšila klokaní srdce listopadová zpráva o dodatku k nájemní smlouvě s Magistrátem hlavního města Prahy, která se prodlužuje na dalších 60 let, a majitel Jakubowicz tak konečně může začít s postupnou rekonstrukcí stadionu Bohemians!

Éra po veleúspěšném kouči Martinu Svědíkovi započala lopotně. Najít vhodného nástupce není legrace. Roman West byl dostupným řešením, a třebaže v bodech problém nebyl, nejen hra skřípala a brzy skončil. Neměl na své straně kabinu, do ligového kouče ještě musí dozrát. Slovácko vsadilo na Ondřeje Smetanu, jehož vykoupilo z Ružomberku.

Roman West to měl po Martinu Svědíkovi strašně těžké. A jak odstřihl Havlíka a Reinberka, moc si nepomohl. Tyhle kluky má mít u sebe, stavět to na nich. Principy hry tam zůstaly, kádr se moc neokysličil. Přišel Krmenčík, může pomoct, jinak je základ stejný dlouhodobě. Myslím si, že to bude těžké i pro Ondru Smetanu. Kádr by potřeboval projít obměnou, asi to bude jeho práce. Slovácko na tom bodově špatně není, nedostává moc branek. Klub je pro mě trošku záhadou, nevím, jak je na tom finančně. Žádné velké nákupy nedělají. Není to nic proti klukům, ale svůj vrchol někteří prodělali pod Martinem Svědíkem.

Podzim z pohledu nás fanoušků charakterizovalo jedno slovo, a to očekávání. Jak to půjde bez trenéra, bez Kácy (Michala Kadlece), co nový trenér? Byl tam i trochu strach, ale ten vyprchal hned s úvodní remízou se Slavií. Body naskakovaly nad očekávání dobře, zároveň se ale vkrádala do mysli pochybnost… Kde je ofenziva? Proč nehraje Juroška? Proč nás skoro každý přehrává? A tak jsem nečekané odvolání trenéra Westa přivítal. Půl sezony pryč a je tu opět očekávání. Tentokrát už beze strachu, bodů máme celkem dost.

Těžko čitelný a v lize stále poněkud šedý tým. A to ačkoliv se kolem něj děje tolik zajímavých věcí! Po dlouhých letech změnil majitele, kterým je nově David Trunda. Vlastník klubu těsně před klíčovým odvetným duelem v Konferenční lize s maďarským Paksem vyměnil Davida Holoubka za švédského kouče Andrease Brännströma. Boleslav postoupila do základní skupiny Konferenční ligy, což hráči oslavili melíry. Vasil Kušej i Tomáš Ladra stále patří mezi hráče, na které se vyplatí chodit. Jenže na hřišti to horko těžko ladí. Na druhou stranu na podzim v lize Boleslavi těžko mnoho vyčítat, s úzkým kádrem se během skupin evropských pohárů těžko vypořádal leckterý jiný regionální klub.

Mladá Boleslav má ohromnou nevýhodu v tom, že se u ní těžko může mluvit o domácím prostředí. Z toho pramení i to, že se jí dokonce daří víc venku než doma. Tím spíš, že se spoléhá na rychlé protiútoky a má na to vhodné typy hráčů, například Ladru nebo Kušeje. V domácím prostředí s tím mají určité problémy. Devatenáct obdržených branek je příliš mnoho na to, aby Středočeši mohli pomýšlet na první šestku. Změna trenéra byla relativně překvapivá, čas pro nového trenéra Brännströma byl relativně krátký. Až po zimní přípravě by se měl ukázat jeho rukopis.

Do letošní sezony jsme šli plní očekávání a natěšení. Díky vyhrané prostřední skupině nadstavby v loňské sezoně jsme se po letech probojovali do předkol Konferenční ligy. Do Litvy, Maďarska, Arménie a Portugalska se vypravily desítky fanoušků podporovat tým přímo na stadion. Před sebou máme ještě výjezd do norského Molde. Tyhle zážitky nám nikdo nevezme! Tým se zlepšil v obraně, ale góly nám nepadají. Ve městě je účast v Konferenční lize cítit téměř na každém kroku, ale bohužel diváky, i přes dobrou práci klubu, se na stadion dovést nedaří. Máme před sebou ještě tři důležité zápasy v Evropě a čtyři neméně důležité v lize. Nabitý program se podepisuje na všech, fanoušcích i hráčích, ale bojujeme, nevzdáváme se. Vítězství!

Týmy ve středu tabulky mezi sedmým až dvanáctým místem od sebe dělí pouhý bod, a hodnotit je tedy na základě současné pozice v tabulce je velmi ošidné. Tím spíš, že Slovácko i Sigma mají ještě zápas k dobru. Kdyby ale z této šestice týmů bylo třeba ukázat na jediný, který zatím vykazuje největší známky herního progresu a na jehož zápasy se nejlépe kouká, nejspíš by to byli Votroci. Třetí nejlepší obrana v lize i třetí nejhorší útok tomu moc nenasvědčují, nicméně třeba zápas se Slavií prokázal, že Hradec náročností hry udrží krok s nejlepšími. Půjde nahoru.

Hradec má pevnou obranu, které ještě pomohl příchod Tomáše Petráška. Votroci hrají zodpovědně a disciplinovaně, ale mají velké problémy směrem do ofenzivy. I když mají k dispozici Václava Pilaře nebo Adama Vlkanovu, z mého pohledu stále dostatečně nenahradili Vašulína, který odešel do Plzně. Hradec těží z podpory domácího prostředí a euforie z nového stadionu. O lepší umístění ho ale připravilo paradoxně to, že v domácím prostředí se silnou trojkou získal jediný bod se Slavií.

Nová éra Votroků začala před půldruhým rokem a jejich cesta sezonou odpovídá pokusům o chůzi stejně starého mimina. I to střídá prudké rozběhy s krkolomnými pády. Na vlastním stadionu jsou Hradečtí ve skupině o titul (prohráli jen se Spartou a Plzní), venku hrají o záchranu. Vsadili na návraty ztracených synů, z nichž nejlépe vypadá Tomáš Petrášek. Daniel Samek se na hostování z Lecce zatím rozkoukává, Adam Vlkanova hledá svou někdejší formu. Defenziva šlape, ofenziva skřípe – v inkasovaných gólech je tak Hradec čtvrtý nejlepší, v počtu vstřelených čtvrtý nejhorší. Celkově je z toho 11. místo v tabulce. Tým s mnoha zajímavými mladíky má na víc, ale musí začít proměňovat šance (a penalty – v nich má Hradec tristní bilanci 0/3).

Trenér Tomáš Janotka vstoupil do ligové společnosti stylově. Podařilo se mu přenést do týmu drajv a chemii ještě z druholigového béčka. Udělal riskantní řez, když před sezonou poslal do rezervy zkušené trio Macík, Beneš, Pospíšil. Minimálně Beneš s Pospíšilem by se mu však v určitých pasážích hry nebo sezony hodili. Každopádně větší prostor pro odchovance je pozitivní krok, návrat k sigmáckému DNA. Kondiční kouč Patrik Kmínek také přispěl k tomu, že to Hanákům opravdu běhá, avšak nedostatky ve hře, v její výstavbě jsou ještě velké, stejně tak v defenzivě. Sledovat útočníka Jana Klimenta, nejlepšího střelce ligy, je sice radost už jen díky jeho elegantnímu běhu, ale sám by potřeboval větší servis od týmu. Janotkův mančaft čeká první zkouška odolnosti v horším období. Do toho klub stále řeší napjatý vztah se svým kotlem fanoušků a klasicky vázne i prodej klubu.

Hodnocení Sigmy je průměrné. I když to zezačátku vypadalo, že mohou útočit na poháry. Získávali během podzimu herní tvář, šlo vidět, že trenér Janotka to chce mít postavené na poctivé práci, vytrvalosti a dobré organizaci hry, což se v úvodu potvrzovalo i výsledky. Důležitým faktorem byl Honza Kliment, který dával spoustu branek, ale poslední zápasy ukázaly křehkost Sigmy. Je závislá na jediném střelci a byla tam také spousta individuálních chyb, ať už co se týče nedisciplinovanosti, červených karet, nebo i chyb brankářů, které ji stály lepší umístění.

Ve své nekonečné naivitě jsem očekával, že během podzimu skončí tanečky kolem změny majitele klubu. Realita je taková, že klub evidentně nechává nabídky vyhnít a jako vždy se nezmění vůbec nic. Za těchto okolností jsme ještě mohli být rádi, že se Sigmě dařilo alespoň na hřišti, což už je ale minulostí. Dvanácté místo, byť s jedním odloženým zápasem, je donebevolající ostuda. Dohrát zápas v jedenácti se rovná zázraku a defenzivní bohorovnost někdy hraničí až se sabotáží. Pozitivum je kromě unikátního majstrštyku s Janem Klimentem také sázka nového trenéra Tomáše Janotky na mládí, ačkoliv sám určitě ví, že zkušení hráči se vždy hodí, minimálně v kabině. Proti omlazení nic nenamítám, vadí mi způsob, jakým se to těsně před sezonou prezentovalo. Typická Sigma. Nevím, kde stále čerpat tu sílu jí fandit. Základy mám položené přes 50 let.

Nedalo se moc čekat, že si Skláři v této sezoně povedou o moc lépe, než o čem vypovídá jejich pozice v tabulce. Už v létě nasvědčovaly odchody opor i zranění dalších klíčových hráčů o tom, že trenér Zdenko Frťala bude mít těžkou úlohu. Rozpočet stále čeká na očekávanou injekci předpokládaného nového majitele. Do té doby se vedení klubu logicky, byť trochu úzkostlivě nepouští do žádných velkých tahů na přestupovém poli. Kvůli spolupráci Karviné se Slavií se navíc Teplicím omezily další možnosti perspektivních hráčů na hostování. Body ale Skláři dál dolují poctivým fotbalem, naposledy na Spartě. Měli jich mít víc, i proti Dukle měli bodovat naplno. I proto nakonec vedení kouče správně podrželo.

Minulou sezonu Teplice odehrály nadstandardně, měly dobře zvládnutou taktiku a propracovanou hru do defenzivy. Ale tentokrát jim ublížil slabší začátek. Pozitivní je, že vedení zaslouženě podrželo trenéra Frťalu, protože si je vědomo toho, co v uplynulém ročníku odvedl za práci. Faktem je, že se Sklářům nepodařilo nahradit hráče, kteří patřili k oporám – například Chaloupka nebo Filu, kteří odešli do Slavie. Dlouho byli zranění Knapík nebo Gning, což jsou další důvody, proč Teplice nenavázaly na minulou sezonu. Obranná hra se jim rozpadla a svědčí o tom 27 inkasovaných branek. Ale poslední dva zvládnuté zápasy Teplicím hodně pomohly.

Jako fanoušek nemůžu být spokojen s podzimním umístěním. Ale jsem přesvědčen, že nás čekají lepší zítřky, ať už díky uzdraveným hráčům, nebo případnému novému movitému majiteli, o kterém se u nás mluví už dlouhé měsíce. Co nám fanouškům naopak radost dělá, je stále se prohlubující sounáležitost mezi hráči, fanoušky a realizačním týmem, vedeným panem Frťalou. Bude lépe!

Tak dlouho stály o trenéra Jiřího Saňáka, ale nakonec ho Pardubice odvolaly už po 12 zápasech. Kouč přebíral tým ve složité situaci po odchodu osmi hráčů základní sestavy, navíc vytipované posily se nedařilo dlouho přivést. Objektivně pracoval se slabším kádrem než jeho předchůdce Radoslav Kováč. Neměl k dispozici hráče ze Sparty ani Slavie na hostování. Jako by se tyhle vztahy mezi kluby najednou narušily. Ještě větším šokem bylo ale odvolání pardubické legendy Martina Shejbala z pozice sportovního manažera. Vedení se rozhodlo pro velký řez. S novým koučem Davidem Střihavkou vzniká i vazba na Slavii. Pardubice by však měly zůstat u cesty vlastních hráčů. Klub se nadále posouvá, což potvrdil také příchod analytika a skauta Jakuba Dobiáše do role technického ředitele.

Pro Jiřího Saňáka byl velmi těžký úkol přijít po Radku Kováčovi, který tam odvedl za dva roky kus práce. Navázat na to v Pardubicích, kde kádr doznává každý půlrok velkých změn, je zvlášť složité. Měl zraněné hráče. Nevím, jestli ve změně trenéra hrály roli i jiné věci, třeba propojení se Slavií. Nejsem si jistý, jestli odvolání trenéra bylo nutné. Možná mohl dostat pan Saňák víc prostoru. David Střihavka tam je se svým realizákem, mladí kluci, progresivní, mají moderní metody fotbalu. Pardubice jsou specifické v tom, že sbírají hráče na poslední chvíli. David Střihavka si postěžoval, že nebyli kondičně připraveni. Myslím, že to nebylo vhodné. Je to neúcta k předchozímu trenérovi, to se mi nelíbí. Stačilo říct, že někteří hráči byli po zranění. Tohle si mohl David odpustit, jinak mu fandím a přeju, ať se mu na ligové scéně daří. Výhoda těchto klubů dole je, že díky posledním Českým Budějovicím nejsou pod takovým tlakem.

Při pohledu na tabulku je zcela zřejmé, že s výsledky nejsme spokojeni a vyhlášený restart se zdaleka nepovedl. Náš tým prošel obrovskou obměnou hráčů a už generálka naznačila, že to nebude lehký boj. To se nám potvrdilo hned v úvodních kolech, ač na Spartě jsme předvedli dobrý výkon. Na situaci zareagoval sportovní management a přivedl opravdu zajímavé posily, kterým je potřeba dát ještě nějaký čas. Největším překvapením byl pro nás Dominique Simon, který převzal svoji úlohu perfektně. Dalším pozitivem je obrana, která se začíná zacelovat. Věříme, že po zotavení zraněných hráčů budeme mnohem silnější a fotbalovější mužstvo. S výkony bychom si přáli i návrat fanoušků na tribuny, kterých chodí momentálně málo. Velkým posunem je pro nás méně hráčů na hostování, které naše fanoušky rozčilovalo. Věříme v lepší zítřky a klidné jaro 2025.

Těžko říct, co vlastně Dukla mohla chtít víc. Nasbírala jen 11 bodů a spekulativní fotbal občas sotva snášel ligové parametry. Týmu z Julisky schází větší perspektiva, má druhý nejstarší kádr v lize. Pár hráčů se slušnou minutáží na hraně 23 let je strašně málo na Duklu, která by v pozici čtvrtého pražského týmu měla být jakýmsi inkubátorem. Herně jsou Pražané jen málokdy zajímaví nebo inspirativní, až příliš času stráví pasivním vyčkáváním. Za normálních okolností by se pořádně potili v boji o záchranu. Jenže pak jsou tu ještě České Budějovice. Ale kdo ví? Třeba Dynamo dvakrát vyhraje a vše bude jinak. Dukla je na tom z pohledu pokročilých dat v lecčems hůř.

U Dukly se jako u nováčka těžko dalo očekávat něco jiného než to, že bude bojovat o záchranu. Je to další mužstvo, které obdrželo spoustu gólů, velký problém je i to, že nedokáže bodovat venku, což ji sráží v tabulce. Dukla odehrála zajímavé zápasy, ale v jiných zase propadla, musí stabilizovat výkony. Trenér Rada udělá v zimě vše pro záchranu, vsází hodně na zkušené hráče, hlavně vepředu je často Mešanovič, Řezníček nebo Hora.

Po návratu mezi ligovou elitu jsme si všichni fanoušci přáli v této fázi soutěže rozhodně lepší umístění, nejlépe v klidných vodách středu tabulky, ale je to bohužel tak, jak to je. Můžeme být rádi, že Budějovice mají své problémy, ale to se dá říct i o nás. Ve většině zápasů nás sráží laciné individuální chyby, které soupeř mnohdy potrestá, a to má zároveň i značný vliv na psychiku hráčů. Typickým příkladem toho byl nedávný zápas hrůzy na Baníku, kde jsme soupeři pět ze šesti gólů darovali. Je to dáno i tím, že mužstvo postrádá prvoligové zkušenosti. Chceme-li se vyhnout baráži, mělo by vedení během zimy přivést do každé řady jednoho až dva zkušené hráče.

Fanoušci Dynama zažívají období hrůzy. Kéž by klub konečně získal seriózního majitele. Už se zdálo, že s Tomášem Sivokem a Martin Vozábalem poroste, jenže překotné změny a složité povahy podnikatelů ve vedení vedly až do současné krize, která je ostudou. Tak působilo i náhlé odvolání po druhém kole trenérského dua Lerch–Kladrubský, patriotů, kteří klub v minulém ročníku zachránili mezi elitou. Chybí větší hráčská kvalita, protože se šetří, kde může. Ani mistr záchranář František Straka tady nepomůže, devítibodové manko na předposlední místo možná neodpovídá úplně rozdílu mezi týmy dole, leč v případě Jihočechů se na hřiště jasně promítá dění v kancelářích. Vyvětrat a začít znovu. Klidně ve druhé lize. Kvalitní akademie dál dodává zajímavá hráče.

Dynamo má velmi dobrou akademii a odchovanci dostávají prostor, to jediné je pozitivní. Je to už z nouze ctnost. Trenér Straka si nestěžuje, pořád je z něj cítit energie, i když ho to musí strašně sžírat. Ale tam je problém jinde – každý týden se řeší, kdo je vlastně majitel a jestli budou peníze. Je smutné, že krajské město s takovou mládežnickou základnou se takhle plácá. Na hřišti mají i smůlu, ale to už k tomu patří. Zkušený je tam jen Ondrášek. Je těžké s tím pracovat, když nesbírají body. Psychika jde každým zápasem dolů. Je to neřešitelná situace. Pokud se neustálí klub celkově, není to nic, co by se dalo zachránit. A nemyslím si, že se to teď stane.

Dynamo plně nabralo kurz druhá liga. Čekal jsem vyrovnanější tabulkový boj s Duklou a Pardubicemi, ale v poločase jsme prakticky odepsáni. Kroky nového vedení ani nedaly šanci na konkurenceschopný kádr a impulz Františka Straky – i přes neustálé hledání odrazových můstků – stačil na dva body. Už se o současném Dynamu mluví jako o nejhorším týmu v novodobé historii ligy. Zklamání za zklamáním, nejen na hřišti. Snad jediným pozitivem je, že ligové minuty posbírala řada kluků z akademie, třebaže klíč k jejich nasazovaní lze hledat jen stěží.