Liga mistrů večer na Letné. Pro Spartu je teď každý soupeř těžký, natož Brest

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výsledky Brestu při premiérové účasti v Lize mistrů jsou překvapivé. Až šokující. Po třech kolech, kdy doma porazil rakouský Sturm Graz 2:1, vyplenil Red Bull Salcburk 4:0 a remizoval s německým šampionem Bayerem Leverkusen 1:1, stojí v tabulce jako neporažený se ziskem sedmi bodů na zářivé páté příčce.

Sparta po vysoké prohře na půdě Manchesteru City 0:5 klesla na 21. pozici, ovšem v případě úspěchu doma proti Brestu se na něj může bodově dotáhnout.

Zápas začíná ve 21:00 hodin na Letné.

Jestliže se však po losu zdál francouzský zástupce jako docela přijatelný až průchozí soupeř, jeho dosavadní vystoupení tyto prognózy rozmetaly. Spartu čeká hodně silný a nepříjemný protivník.

Více než první liga se s Brestem snoubily amatérské soutěže, byť přicházela období zmátožení, kdy se ve městě představovaly nejlepší týmy Francie. A při nich vedení dokázalo přivábit docela zvučná jména, mezi ně patří francouzští mistři světa 1998 útočník Stéphane Guivarc'h a náhradní brankář Bernard Lama, mistr Evropy 1984 Yvon Le Roux (později trenér), vicemistr světa 2006 Franck Ribéry.

V listině legend se najdou i jihoamerické skvosty José Luis Brown (mistr světa 1986), brankář Sergio Javier Goycochea (stříbrný 1990) či útočník Jorge Higuaín (stříbrný 2014). Místo v síni slávy má brazilský obrovitý stoper Julios César.

Největší úspěch je však letošní: 3. místo ve francouzské Ligue 1 za nedostižným Paris Saint-Germain a druhým AS Monaco, ovšem před Olympique Lille, přemožitelem Slavie Praha v kvalifikaci Ligy mistrů.

Brest si luxusní společnost zajistil přímo. „Bylo to překvapivé a docela hodně, ale ne nezasloužené,“ hodnotí bronzový stupínek Bojan Emmanuel, zástupce šéfredaktora prestižního časopisu France Football. „Hodně jednoduchý styl, ale útočný a účinný,“ krátce popisuje cestu vedoucí k historickému zápisu. „Ale překvapivé, nečekané,“ opakuje.

Pro vzestup francouzského týmu hledá těžko vysvětlení rovněž český záložník Tomáš Mičola, jenž před více než deseti lety oblékal dva roky jeho dres. „Je neuvěřitelné, čeho Brest dosáhl,“ neskrývá údiv. „To je jako, kdyby se na takovou úroveň dostal v české lize Třinec,“ nachází opavský rodák příměr ve svém regionu.

A hrdý Slezan dohazuje i další podobenství. „Bretaň, tedy nejzápadnější část Francie, kde leží přístav Brest, je skutečně zvláštní. Jak by se řeklo po našem - kraj razovity,“ přidává ještě štiplavější. „Jsou to patrioti, potomci Keltů, což se pozná i podle jazyka, k tomu se neustále hlásí a na své osobitosti si hodně zakládají,“ připomíná Mičola. „Trochu divoký s velmi horlivými příznivci,“ přidává svůj postřeh francouzský novinář.

Brest je se 150 000 obyvateli nejzápadnější větší město Francie. „Nikdo k nám moc nechtěl jezdit,“ vzpomíná Mičola. „Například z Marseille to byla skutečně hrozná dálka (skoro 1300 km), i v pohodlném kupé rychlovlaku TGV to příliš neutíkalo. A také nám to dávali patřičně najevo,“ odhaluje český legionář. „Prostě Třinec…“ vrací se k přirovnání k českému prostředí.

Nyní je však Brest na vzestupu, dokonce hraje poprvé ve své historii prestižní Ligu mistrů. „Obdivuhodné,“ neskrývá Mičola. A úspěch klubu, s nímž vicemistr světa do 20 let z roku 2007 v Kanadě spojil část své fotbalové kariéry, moc přeje.

Oba se shodují, že Brest je vysloveně rodinný klub. „Lidé ve vedení se moc nemění. Sportovní ředitel Grégory Lorenzi byl ve funkci už za mě, stejně jako asistent Bruno Grouggi, kustodi, kondiční trenéři, lékaři,“ vypočítá Mičola. „Vlastně se mění jen hlavní trenéři,“ upozorňuje.

Tím je nyní bývalý vytáhlý reprezentační záložník Éric Roy, jenž nasbíral jako hráč i zkušenosti v zahraničí v anglickém Sunderlandu a ve španělském Rayo Vallecano. „S málo penězi, ale dobrými nápady dokázali sportovní ředitel Grégory Lorenzi a trenér Éric Roy zázraky,“ přisuzuje Emmanuel oběma neodepiratelné zásluhy a poukazuje, že finanční prostředky nejsou neomezené.

To vypozoroval i Mičola. „Ale umějí hospodařit,“ chválí rozvážné jednání předsedy Denise Le Sainta. „I když v Lize mistrů nyní hodně vydělají, určitě to neutratí všechno, nebudou zběsile posilovat, něco si nechají,“ prohlašuje se znalostí věci.

A nemají to ani zapotřebí. „Péče o talenty je v klubu vzorná, z akademie každý rok vyplouvají zajímaví hráči,“ říká český legionář.

Pro českého, pro sparťanského fanouška o něco více, je přitažlivé, že v útoku Brestu řádí někdejší senegalská hvězda slávistického rivala Abdallah Sima, který se v Lize mistrů do sítě rakouských soupeřů trefil třikrát.

Pro zdravotní potíže se však na Letnou nevrátí. „Trápí ho svalové zranění. Musíme ho vyléčit, aby se nestalo, že se problémy vrátí,“ oznámil jeho absenci trenér Roy. „Škoda, byl by to náboj,“ lituje Mičola, rovněž bývalý hráč Slavie, jeho nepřítomnosti.

Sparťanská defenziva si však neoddechne, k dispozici budou jiní, také zdatní útočníci. „Minulou sezonu se prosazoval Steve Mounié, výborný hlavičkář,“ ukazuje Emmanuel na beninského střelce, který je však nyní v německém Ausburgu. „Proto naverbovali Ludovica Ajorqueho, je mu trochu podobný,“ odkrývá náhradu.

A francouzský novinář nadále probírá sestavu bretaňského týmu. „Nejlepší hráči jsou uprostřed, Pierre Lees-Melou a Romain del Castillo, nejlepší přihrávač v Ligue 1,“ odhaluje dva kvalitní vousáče. „Oba jsou neustále vysoce hodnoceni,“ opírá svůj názor o fakta.

Na uplynulý famózní ročník Brest ve francouzské nejvyšší soutěži zatím nenavazuje, po deseti kolech se nachází až na jedenácté příčce. „I proto jsem větší šance dával Spartě, zvláště když hraje doma,“ probírá možnosti soupeřů Mičola, který z pražských derby dobře ví, jak umí být vyprodaná Letná pro hosty nepříjemná.

Ale poslední vystoupení, tedy domácí porážka s Baníkem Ostrava, kdy severomoravský tým byl lepší a zvítězil zcela zaslouženě, mu názor poopravil. „Nyní za mírného favorita považuju Brest,“ staví Mičola o trochu výše bretaňský soubor. „Nachází se v lepším psychickém rozpoložení, Spartu nedávné špatné výsledky musely poznamenat,“ rozebírá i tento aspekt.

A hlavně Brest se podle něj ničeho nebojí. „Venku umí být hodně nebezpečný a afektivní,“ dokládá.