Legendární Uwe Seeler patřil i českému fotbalu

Když Josef Masopust, jeden z nejlepších českých fotbalistů v historii, držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu světa 1962 a vicemistr světa z Chile, mluvil o německém fotbale, který velmi uznával, říkal: „Němci měli mnoho výborných fotbalistů, ale tři ostatní převyšovali a měli světový punc – Fritz Walter, Uwe Seeler a Franz Beckenbauer.“

Teprve za ně řadil další osobnosti, jakými byli Karl-Heinz Rummenigge, Bernd Schuster, Jürgen Klinsmann, Lothar Matthäus, Matthias Sammer či Miroslav Klose.

Kapitána mistrů světa 1954 (Walter) obdivoval jako mladík, s kapitánem mistrů světa 1974 (Beckenbauer) se poměřil v kvalifikaci mistrovství světa 1986 jako trenér reprezentačního týmu. S Uwem Seelerem ho vázalo dlouholeté úzké přátelství.

Na únor 2011 se s velkým předstihem chystala velkolepá oslava jubilejních 80. narozenin Josefa Masopusta. Na slavnostní večer, který slíbilo přichýlit Tylovo divadlo v Praze, čímž mu dodávalo společenský lesk nejvyšší svítivosti, bylo pozváno mnoho jeho spoluhráčů z Dukly Praha a československé reprezentace, ale i ze zahraniční. Český Zlatý míč 1962 svým uměním přesahoval hranice socialistického státu, podmanil si celý svět.

Potvrzení účasti se hrnula ze všech koutů starého kontinentu, z německého Hamburku však přišla smutná odpověď: Júzef, nemohu, v únoru mám plánovanou operaci, ozvala se legenda německého fotbalu Uwe Seeler.

Když nemohl proslavený torjäger přijet do Prahy, musel český slalomář vyjet za ním. V listopadu 2011 zásluhou Klubu přátel Josefa Masopusta, který se o československého internacionála na konci jeho života staral, a především jeho předsedy Jiřího Hory vyrazila malá česká výprava do hanzovního města.

Setkání dvou starých kamarádů z fotbalového hřiště bylo nezapomenutelné. „Předpokládal jsem, že to bude krásné, ale netušil jsem, že až tak srdečné a skvělé,“ nechal se slyšet Masopust. „Jsem moc rád, že jsem ještě Júzefa mohl vidět a mohl mu ukázat můj milovaný klub,“ prohlásil Seeler, jenž se nesmazatelně zapsal do kroniky Hamburgeru SV jako hráč a později i jako jeho nejvyšší muž.

Vyslanec socialistického Československa, zástupce nenáviděného Německa, které rozpoutalo nejděsivější a nejbrutálnější válečný konflikt v historii lidstva – velice chabý předpoklad pro navázání životního přátelství. Stalo se však. Vzniklo na hřišti – při vzájemném duelu na mistrovství světa 1958 ve Švédsku, jenž skončil 2:2. „Byla to pro nás nakonec šťastná remíza, ale asi proto, abychom udrželi přátelství,“ vzpomínal s úsměvem Uwe Seeler.

Železná opona jejich vztah nezavřela. „Válka pro mě byla už od mládí něčím nesnesitelným, nic mi to neříkalo,“ přiznával rodák z Hamburku. „Ani mě, ani Júzefa politika nezajímala, sedli jsme si lidsky i fotbalově,“ upozorňoval. „Takže jsme nevnímali, že jsme každý z jiné strany hranice,“ dodal.

U českého hráče uznával jeho umění. „Júzef byl Pelé českého fotbalu a už při našem prvním setkání mezi námi, jak se říká, přeskočila jiskra. Máme velkou radost pokaždé, když se vidíme, přestože to není příliš často,“ zdůrazňoval.

Netušili, že se v listopadu 2010 viděli naposledy…

I díky přátelství s Masopustem se Seeler stal znalcem a obdivovatelem českého fotbalu. „Několikrát jsem s ním mluvil osobně a vždycky říkal, že se mu líbí česká mentalita, český přístup ke hře,“ odhaluje bývalý reprezentant Milan Fukal, účastník mistrovství Evropy 2000, jenž za německý Hamburger SV hrál v letech 2000–2004.

S legendou klubu Seelerem se setkával pravidelně. „Bydlel kousek od našeho tréninkového centra v Norderstedtu, chodil se na nás koukat,“ sděluje. „To už nebyl ve funkci předsedy, ale pořád ho zajímalo, co se v klubu děje, kdo za něj hraje,“ vzpomíná Fukal.

Nejvíce na legendě klubu z největšího německého přístavu oceňoval skromnost. „Měl za sebou takovou úžasnou kariéru, byl miláčkem celé země, přitom se ke mně choval, jako bych dosáhl stejných výsledků,“ připomíná Fukal. „Ptal se, jak se mám, jak se mi líbí v Hamburku, co rodina,“ odkrývá předmět hovorů. „A vždycky připomenul, že český fotbal má vynikající úroveň,“ podotýká.

Fukalova slova potvrzuje další český reprezentant David Jarolím, který v německém klubu otiskl mnohem výraznější stopu. Jeho dres oblékal deset let (2003–2012), z vůdčí osobnosti se vypracoval až do pozice kapitána. V roce 2015 mu německý klub dokonce zorganizoval velkolepé loučení, což je u cizinců věc dosti nevídaná.

I on potkával Seelera pravidelně. „Chodil na všechny zápasy, fanoušci ho vítali transparenty a pokřiky Uns Uwe (Náš Uwe),“ vybavuje si český záložník. „Když rozebíral zápas, já na něm obdivoval, že na rozdíl od jiných starších hráčů, kteří ani nedosáhli takového věhlasu, nikdy nekritizoval, vždycky chválil a snažil se být pozitivní,“ říká Jarolím.

Na konci svého angažmá pocítil, že Seelerovo zdraví není nejpevnější. „Prodělal nějaké operace, občas měl nějaké pády, nejvíc ho mrzelo, že vynechal zápasy Hamburku,“ vypozoroval Jarolím. „Nevypadalo to však nijak vážně,“ nevnímal to jako ohrožení života.

Když se český internacionál dozvěděl, že slavný Uwe už nikdy na střetnutí milovaného Hamburku nepřijde, zasáhlo ho to. „Německý fotbal přišel o velkou postavu své historie, Hamburk snad o nejoddanějšího fanouška,“ zhodnocuje Seelerův odkaz.

Jméno Seeler je do hamburského klubu nesmazatelně vetknuto. V síni slávy se vyjímá jeho otec Erwin, proslulý střelec týmu v období mezi dvěma válkami, za klub hrál i o pět let starší bratr Dieter, pokračovatelem rodu je vnuk Levin Öztunali, jenž v Hamburku vyrůstal jako žáček, nyní má angažmá v Unionu Berlín.

Obávanou gólovou pravačku vyhlášeného kanonýra připomíná bronzová plastika Seelerovy nohy před Volksparkstadionem.

V roce 2003 vydal bývalý kapitán německé reprezentace své paměti pod názvem Danke, Fussball! (Děkuji, fotbale!). Mezi fanoušky je však mnohem oblíbenější kniha Uns Uwe (Náš Uwe), kterou napsal Jens Meyer-Odewald. Její výtisk s podpisem je vzácným pokladem pro všechny příznivce klubu.

A nejen pro ně…