Tady se narodil fotbalový bůh naší doby

Hlavní město jihoamerické země Buenos Aires čítá i s aglomerací okolo patnácti milionů obyvatel. Není podivné, že jeho fotbalovými kluby prošlo mnoho veličin, které si vydobyly světovou pověst.

Rosario - v překladu ze španělštiny znamená růženec - ležící 300 kilometrů severozápadním směrem čítá okolo milionu obyvatel, tedy zhruba jednu patnáctinu. Přesto na argentinské fotbalové mapě znamená nesmírně mnoho. Jde o kultovní město argentinského fotbalu.

Ač to zní ke všem fotbalovým hvězdám poněkud nevděčně, nejslavnějším rodákem je a zůstane revolucionář Ernesto Che Guevara (narozen 14. 6. 1928). Jeden z vůdců kubánského komunistického převratu, jenž v roce 1967 zahynul při šíření marxistických myšlenek v Bolívii.

Ví se o něm, že byl spisovatelem a vojenským teoretikem, ze sportovních aktivit k němu neodmyslitelně patří ragby a šachy. „Miloval ovšem fotbal, jako každý Argentinec,“ odhalil jeho přízeň Josef Volařík, který na Kubě působil v 60. letech minulého století při vzniku socialistického zřízení jako zpravodaj Československého rozhlasu.

A Guevaru osobně znal. „Když mohl, utíkal na fotbal, snažil se ho sledovat, jak to šlo,“ rozkrývá Volařík. „K velké nelibosti Fidela Castra, protože ten měl v sobě americkou výchovu a uznával jen baseball,“ prozradil Volařík vztahy mezi oběma vůdci kubánské revoluce.

Guevara zůstane patrně neslavnějším rodákem Rosaria.

Za ním jsou už ovšem fotbalisté.

Rozkrýt, proč právě Rosario požívá takového fotbalového věhlasu, je poněkud složité. Kultovní je ovšem celé město. „Má zvláštní nádech, vůni, něco, co člověk vnímá, ale neumí pojmenovat,“ snaží se o to Pavel Zíka, hráčský agent, který v Argentině léta působil jako pracovník zahraničního obchodu. „Argentinci to nazývají pinta a dosadit si každý může, co chce. Já bych použil zvláštní kouzlo,“ rozebírá.

Do Rosaria jezdil pravidelně, nasákl jeho atmosférou. „Jde o význačné průmyslové město, důležitý říční přístav na řece Paraná,“ přibližuje Zíka metropoli provincie Santa Fe. „Jeho obyvatelé jsou hrdí vlastenci a dávají to neustále najevo,“ dodává.

Jsou neskutečně pyšní, že právě v Rosariu v roce 1811, kdy vznikala Argentina jako samostatný státní útvar, generál Manuel Belgrano vytáhl na žerď národní vlajku – slunce mezi dvěma vodorovnými světle modrými pruhy. „Cuna de la bandera – kolébka vlajky,“ chlubí se obyvatelé historickým odkazem. „Vlajka připomíná nebe, vzduch, slunce, moře,“ probírá Zíka. „Když před utkáním stoupá vzhůru, všichni se chytnou za srdce a vlastně si připomenou Rosario,“ připomíná český agent.

Ve městě působí dva význačné kluby: Rosario Central (založený 1889) a Newell´s Old Boys (1903). Rivalita mezi nimi je obrovská, od roku 1982 se nestalo, aby některý hráč přestoupil přímo do druhého.

Oba nabraly mnoho nejen argentinských trofejí, ale prosadily se i na mezinárodní scéně. A nikdy neměly nouzi o talenty. „Sociální skladba města je poněkud chudší, většinu tvoří dělníci,“ poukazuje Zíka. „A děti neměly jinou zábavu než kopat do míče,“ zdůrazňuje.

Klasickým příkladem je ostatně současný argentinský fotbalový král Lionel Messi, třetí ze čtyř dětí otce Jorgeho, manažera ocelárny, a jeho manželky Celie Cuccittiniové, která pracovala v dílně na výrobu magnetů.

Jeho kolega Ángel Di María měl podobný vývoj. Otec Miguel se měl stát profesionálním fotbalistou v klubu River Plate v Buenos Aires, ale utrpěl vážné zranění, ukončil kariéru a přestěhoval se do Rosaria. V novém domově měl sklad s uhlím, kde mu mladý Ángel pomáhal. Jelikož projevoval náznaky hyperaktivity, dala ho matka Diana na doporučení dětského lékaře na fotbal.

Vyrůstal však v konkurenčním Centralu, který je považován za vysloveně dělnický klub. O trochu větší společenské úcty požívá Newell´s Old Boys, nese název po Isaacu Newelllovi, jenž pocházel z anglického Kentu a byl velkým propagátorem fotbalu v Argentině.

Po něm se dlouho nazýval stadion, v roce 2009 byl přejmenován na stadion Marcela Bielsy, jednoho z nejuznávanějších argentinských trenérů. Západní tribunu nese pak název po dalším známém kouči Gérardu Martinovi, jenž na nedávném šampionátu v Kataru vedl mexický tým.

Kdo neprošel kluby z Rosaria, jako by snad v argentinském fotbale ani nebyl. Nejen rodáci tvořili slavnou historii města. Mihl se v něm – konkrétně v Newell´s Old Boys – i božský Diego Marodona. „Když v roce 1993 skončil už dosti otrávený ve španělské Seville evropské angažmá, kde ho vedl trenér mistrů světa 1986 Carlos Bilardo, rozhodl se vrátit domů a znovu osvěžit svou kariéru,“ odkrývá Zíka.

Nezamířil však do rodného Buenos Aires, do Argentinos Juniors nebo Boca Juniors, kde hrával. Ale vybral si rosarijský Newell´s Old Boys. „Znovu se nastartoval a na mistrovství světa 1994 v USA byl opět skvělý,“ upozorňuje český hráčský agent. „I když to skončilo neslavně,“ připomíná jeho dopingovou aféru.

Naopak v klubu velkou kariéru vyšperkovanou angažmá v Realu Madrid vlastně začínal mladinký útočník Jorge Valdano, po Maradonovi druhá nejvýraznější postava zlatého týmu z roku 1986. Odchovancem klubu je po Messim druhý nejlepší střelec argentinské reprezentace v historii (55 gólů) Gabriel Batistuta zvaný Batigol.

Přestože se narodil v Bell Ville v provincii Cordoba, fotbalový rozkvět v rivalském Rosariu Central zažil hrdina prvního argentinského mistrovského titulu z roku 1978 Mario Kempes (1973-1976), než odešel do Evropy. A místo mu uvolnil spoluhráč z týmu šampionů Leopoldo Luque.

Na lavičce rosarijských klubů se vystřídaly velké osobnosti. Trenér mistrů světa César Luis Menotti vedl Newell´s Old Boys (1971) i svůj Rosario Central (2002), kde vyrůstal jako hráč, stejně tak Jorge Solari, který naopak hrál za Newell ´s Old Boys a vedl pak oba kluby ve dvou štacích.

V čestné kronice Central jsou zapsáni rovněž Omar Sívori (1969-1970), Ángel Labruna (1971-1972), Alfio Basile (1976) či Carlos Tévez (2022). Newell´s Old Boys vedl mistr světa 1978 Américo Gallego (2004 a 2014-2015), mistr světa 1986 brankář Nery Pumpido (2005-2006), Gerardo Martino (2011-2013).

A samozřejmě legendární Marcelo Bielsa, po němž je pojmenován stadion.