Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slavia – jako před každou sezonou – mocně posiluje a často příliš nehledí na cenu. Jestli se vrátí nigerijský útočník Peter Olayinka, je v jednání. Cena šesti milionů eur (cca 150 milionů korun), kterou požaduje srbský klub Crvena Zvezda, je i pro slávistickou marnivost dosti vysoká, nyní se spekuluje o třetinové částce.
Nové či staronové tváře však v Edenu už jsou. Slavia chce s nimi dobýt titul, sahá hluboko do pokladny, ale přiznejme, že umí najít poklady i ve vlastních zdrojích.
Tomáš Chorý
(29 let, útočník, reprezentace A – sedm zápasů, dva góly)
Po Euru v Německu jeden z nejvelebenějších českých útočníků. „Na mém gólu proti Turecku má 90procentní zásluhu,“ ocenil kapitán Tomáš Souček přínos Tomáše Chorého, který se srdnatě bil se soupeřovou obranou i brankářem. Nehledě na utržené šrámy.
Dvoumetrový obr, který však umí i výborně kopat nohama a nebojí se odpovědnosti při pokutových kopech, je vyhlášený bijec, jenž se nikdy nevzdává. A Slavia je pro něj novou motivací. „Chci, abychom vyhrávali tituly a byli úspěšní. Chci v životě udělat něco víc, posunout se dál ve své kariéře,“ prohlásil pro klubový web.
Výjimečná liga – minispeciál Seznam Zpráv
V letošním ročníku Chance ligy půjde o jisté desítky milionů navíc. Díky úspěšnému tažení českých týmů v Evropských pohárech získala Česká republika jistotu nasazeného týmu do základní skupiny Ligy mistrů v sezoně 2025/26. Stačí jediné – vyhrát letošní ročník první fotbalové ligy. Obhájí titul Sparta Praha, nebo ji sesadí pražský rival Slavia? Překvapí Viktoria Plzeň, nebo Baník Ostrava? Zájemců je hned několik.
Jeho cena – údajně 100 milionů korun – představuje rekordní sumu, kterou platil český klub jinému českému klubu za českého hráče. Ale prý se vyplatí. Jen bylo třeba odstranit mírnou šmouhu, která jeho přechod z Plzně do Slavie provázela.
Kluby mají mezi sebou hodně napjaté vztahy, jsou konkurenty v boji o přední příčky, hodně je přiživují tábory fanoušků. Chorý se několikrát o Slavii nevyjádřil přívětivě, plzeňští příznivci pak jeho odchod považují za zradu. „Nebudeme ale držet fotbalistu, který u nás hrát nechce,“ požehnal mu do nového angažmá plzeňský boss Adolf Šádek.
A Chorý slibuje, že za červeno-bílý dres vypustí na hřišti duši. „Jsem vítězný typ. Nesnáším prohry i remízy,“ zní jeho krédo.
Antonín Kinský
(21 let, brankář, reprezentant mládežnických kategorií)
České přísloví říká, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Když Slavia v lednu z konkurenční Viktorie Plzeň ulovila reprezentačního brankáře Jindřicha Staňka, libovala si, že získala oporu, která ji dovede k mistrovskému titulu. Přes některé jeho vynikající zákroky, jimiž potvrdil pozici české brankářské jedničky, se to nepodařilo. Ale vyhlídky se napnuly k dalšímu ročníku, zvláště když měl Staněk získat další zkušenosti na Euru v Německu.
Při zákroku proti turecké střele se ovšem zranil, utrpěl luxaci pravého ramenního kloubu a poškodil si vazy. Podle původních odhadů měla jeho rekonvalescence zabrat zhruba tři až čtyři měsíce, nakonec se však podrobil operaci a je téměř vyloučeno, že by zasáhl do podzimní sezony.
„Jindřich Staněk v Ústřední vojenské nemocnici v Praze úspěšně podstoupil několikahodinovou operaci ramene. Slávistický brankář bude mít nyní pět týdnů zafixovanou ruku a dle předpokladů se do plného tréninku zapojí až v lednu,“ zaznělo v oficiálním klubovém prohlášení. „Vrátím se silnější. Hned jak to bude možné, budu chtít být zpátky na hřišti a pomoct klukům,“ uvedl Staněk.
Velký problém je ovšem tu, místo brankáře je stěžejní. Slavia měla v uplynulém ročníku v kádru solidní náhradníky: Reprezentační starty mají na kontě Ondřej Kolář (29 let) a Aleš Mandous (32), o pozornost usiloval mladý Jan Sirotník (22). A další borci byli na hostování.
V Pardubicích si náramně vedl Antonín Kinský mladší, syn bronzového medailisty z Eura 2004 v Portugalsku, člena Klubu ligových brankářů.
Jenomže návrat do tak silné konkurence, kde vládl Staněk, nepovažoval za cestu v kariéře. „Smlouvu neprodloužím,“ měl jasno. Spekulovalo se o jeho odchodu do Slovanu Liberec či do Itálie.
Avšak po Staňkově zranění a vynechání celého podzimu je situace dost odlišná, perspektiva se mu otevřela dokořán. Svůj záměr přehodnotil. „Vyhodnotil jsem si, že chci o tu pozici bojovat a hrát zápasy proti dobrým týmům před hodně lidmi,“ přiznal v rozhovoru pro iSport.
Na letní přípravě v Rakousku naznačil, že by se měl stát vyvoleným, tím, kdo bude hájit slávistickou branku. Proti rakouskému Rapidu vychytal nulu, což ho hodně potěšilo. „Otevřel se před ním nový obzor. Určitě na podzim promluví do boje o jedničku,“ potvrdil kouč pražského týmu Jindřich Trpišovský. „Uspíší se proces, který jsme s ním měli v plánu za rok. Ukazuje skvělé parametry, proto jsme ho v 17 letech dělali. Má mimořádný talent a neskutečný potenciál,“ dodal.
Ve slávistické brance by neměla být slabina. A klub si poradil z vlastních zdrojů.
Lukáš Vorlický
(22 let, ofenzivní záložník, reprezentant mládežnických kategorií)
Nenápadná, až utajovaná posila, která by měla přinést hodně užitku. Kreativních středních záložníků nikdy není na rozdávání a Slavia by na nich měla stavět svou hru. Dlouho se nejvíc na tomto místě prosazoval reprezentant Petr Ševčík, jehož však trápí častá zranění, k němu do páru se náramně hodí liberijský legionář Oscar Dorley. Norský zázrak Christos Zafeiris má opět zdravotní trable.
A najednou je tu zjevení, dokonce české. Dvaadvacetiletý Lukáš Vorlický, jenž má na kontě tři starty v italské Serii A za Atalantu Bergamo. V únoru se vrátil z italského „vyhnanství“ do vlasti, podepsal se Slavií smlouvu na tři roky. Nejprve se však musel dát zdravotně dohromady.
Stalo se a v přípravě oslnil. „S míčem je to prostě nadstandardní hráč,“ prohlásil trenér Jindřich Trpišovský pro klubový web. Uvědomoval si, že italské dobrodružství se na hráči projevilo. „Ty dva roky se na něm hodně podepsaly kondičně. To, co ale on umí s míčem, je podle mě mimořádné,“ opakovaně vyzdvihoval Vorlického přednosti. „Pokud by si udržel tuto úroveň a byl zdravý, tak to pro nás v brzké době může být hráč, který vstoupí do zápasu a bude umět změnit jeho vývoj,“ hledí Trpišovský do budoucnosti.
Vorlického italská cesta byla opravdu zvláštní, vlastně vynucená. Jeho otec Jiří (ročník 1976) poznal nejvyšší soutěž v Drnovicích, hrál i za Brno, Jihlavu, Most, Poštornou. Po skončení kariéry se začal věnovat mládeži, stál za rozvojem akademií, byl i trenérem reprezentačního výběru do 15 let.
Vůbec se mu však nelíbily poměry, které v českém fotbale zavedl místopředseda za Čechy, „náčelník“ Roman Berbr, a jeho věrní posluhovači. Když byl vyhozen z funkce sportovního ředitele asociace Michal Prokeš, protestovali proti tomu trenéři mládeže včetně vicemistrů světa Karla Poborského, Petra Kouby, Jana Suchopárka, Radka Bejbla nebo Martina Kotůlka. Nechyběl ani Vorlický.
Pomsta rebelům byl tvrdá. Vyhazovy z místa, věčná šikana. Berbr prohlásil, že nikomu to nesmí projít, zvláště nestoudně postupoval proti těm, kteří neměli takový věhlas a jejich postih neburcoval veřejnost.
Vorlický, který nechtěl mít s těmito poměry nic společného a dobrovolně prostředí opustil, svého talentovaného syna Lukáše ze Zbrojovky Brno raději přemístil do Itálie.
Teď se vrátil do Česka a chtěl by dokázat, že slova o jeho mimořádném talentu nebyla planá.