Klíčová otázka, než někdo Haška odstřelí: Proč reprezentace hraje nudně

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až se v úterý postaví v Edenu česká fotbalová reprezentace v Lize národů proti Ukrajině, budou se mnozí její příznivci modlit, aby z toho nebyl zase další průšvih.

Pozor, nebavíme se teď jen o poslední ostudné porážce 1:4 seniorského národního týmu v Gruzii nebo neúspěchu na nedávném mistrovství Evropy. České fotbalové reprezentace jsou prostě výsledkově neúspěšné a nudí i herním projevem.

Výběr do 18 let na domácím turnaji Ježek Cup nestíhal a skončil poslední. Remíza 0:0 s Walesem ještě úplně neodhalila to, co porážky s USA (0:4) a skvělým Německem (3:7).

Nastavené zrcadlo bylo nejen pro trenéra Václava Jílka, který tým převzal po letech působení v lize, místy až brutální, třebaže v sestavě mu scházelo několik ofenzivních tahounů. „USA i Německo jsou top soupeři, byla to obrovská škola, ale my jsme propadli v základních činnostech,“ odnesl si Jílek kupu poznatků. „Zatímco naši hráči si nabíhají k přihrávajícímu, soupeři od přihrávajícího,“ lakonicky shrne jeden z detailů.

Zdaleka ale nejde jen o výběr osmnáctiletých. Chválit moc nejde ani jednadvacítku nebo devatenáctku za to, jak lopotně doklopýtaly k výhrám 2:1 se slabými soupeři v Litvě, respektive Estonsku.

Fotbalový svět se ubírám jiným směrem než český. Vlak ujíždí.

Než mediální prostor zaplaví úvahy o tom, zda by měl, nebo neměl být Ivan Hašek nadále trenérem české reprezentace, je potřeba zdůraznit, že o něm to vlastně ani tak není. Hlavní chyba je nad ním (počkejme si do Vánoc na další důkladnou analýzu) i pod ním. Výkony mládežnických reprezentantů mají přímou souvislost s těmi áčkovými. Ostatně jsou to většinou ti samí hráči s těmi samými herními návyky, jen v nedaleké budoucnosti.

Když si povídáte s experty na mládežnický fotbal, jsou otráveni z upadající úrovně dorostenecké ligy, ve které stále bývá nejčastějším pokynem od laviček: „Kde máš hráče!?“

Zatímco ve světě hraje prim práce s míčem a především s prostorem, čeští kluci jsou chváleni, když ukopou plichtu a ubrání borce, na kterého hrají. Stejná praxe jako před dvěma desítkami let, jak zažil autor tohoto textu coby starší žák v župním přeboru. Ano, i v nižší soutěži mají děti hlavně poctivě běhat a bránit…

Čest mládežnickým trenérům, kteří uvažují za roh a z chyb kurážného hráče, který chce zkusit kličku ve správném prostoru, se nehroutí. Není to jen o úrovni hráčů, ostatně čas od času generační talent vystřelí, ale o koncepci.

Herní myšlení, nejen technické, se stává velkým problémem v konfrontaci s osmnáctiletými Němci i Američany, za které vynikal proti Čechům také čtrnáctiletý Cavan Sullivan se starty v MLS. Ano, čeští mládežníci jim mohou příště stačit, nejspíš to však nebude díky práci s míčem a prostorem, nýbrž běhání, presinku a organizaci.

Co jim bylo platné, že měli 60 vstupů do poslední třetiny hřiště, tedy o 30 více než Američané, když tam nevolí správná řešení, postrádají automatismy.

Těžko s tím mohou reprezentační trenéři na srazech a kempech za pár dní cokoli dělat. Hlavní zodpovědnost leží na klubech a jejich filozofii. „Hlavně velké kluby si musí určit trendy, jaký chtějí fotbalový produkt mít. Ten problém je tady spoustu let, i když občas je silnější generace,“ přemítá Jílek.

Zdánlivě se to bije s tím, jak jde úroveň české fotbalové ligy nahoru. Opravdu jde, bezpochyby. Ale…

Český koeficient se ziskem 38,850 bodu překonává svá maxima. Hned čtyři tuzemské kluby vstupují do hlavních evropských soutěží. Po úspěšných kvalifikacích se Česko dostalo v žebříčku národních koeficientů UEFA na deváté místo před Turecko, což je vskutku mimořádný počin, uvážíme-li, jak gigantické rozpočty mají jen istanbulští velikáni Fenerbahce, Galatasaray nebo Besiktas. Upevnění pozice v elitní evropské desítce je důležité především proto, že znamená přímý postup do hlavní fáze Ligy mistrů. Před jedenáctým Norskem má Česko pohodlný náskok více než sedmi bodů. Aktuálně se hraje o nasazení do přespříštího ročníku 2026/27.

Čeští účastníci evropských pohárů jen v letošních předkolech posbírali více bodů než za celou sezonu 2019/20. Už v mimořádné minulé sezoně se i díky parádnímu postupu Plzně do čtvrtfinále Konferenční ligy dokázali dostat do první desítky žebříčku, což zajistilo přímou účast v hlavní fázi Ligy mistrů pro českého šampiona v tomto ročníku. A bodové žně českého koeficientu pokračují. Sparta po 19 letech proklouzla do Ligy mistrů, Slavia s Plzní jsou v Evropské lize a Mladá Boleslav se těší ze soupeřů v Konferenční lize. Smolně vypadl pouze Baník Ostrava poté, co ho až po penaltovém rozstřelu vyřadila Kodaň.

„Škoda že tam není klubů pět, protože i Baník by si to zasloužil, ale čtyři jsou skvělé. Aspoň se mám na co dívat. Doufám, že udělají co nejvíce bodů a koeficient bude lepší a lepší,“ přeje si někdejší reprezentační obránce Roman Hubník, který působil ve Spartě, Plzni či Hertě Berlín.

„Je to vyvrcholení trendu, že česká soutěž nabývá na kvalitě. Dlouhodobě byla podceňovaná, možná v některých fázích oprávněně, ale za poslední roky šel náš fotbal nahoru a výsledkem jsou čtyři účastníci v hlavní fázi evropských pohárů a Baník nebyl daleko. Skvělý počin,“ přidává se Jílek, který v lize vedl Olomouc a Spartu.

Česká liga se těší z větší kvality i návštěvnosti, byť převážně díky top trojce. Profitují z toho ovšem všichni, jen díky nově vysoutěženým vysílacím právům si kluby přijdou zhruba na 25 milionů korun, což je pro některé čtvrtina rozpočtu, tedy výrazná pomoc. Teď jde o to, jak s financemi naloží. Zda je vrátí částečně do posílení svých PR aktivit, k nalákání dalších fanoušků, vylepšení podmínek mládežnických trenérů (platy, moderní pomůcky, vzdělávání atd.), nebo je lenivě projí v rozpočtu s tím, že vlastně nemusí shánět další partnery.

„Soutěž se zvedá. Kluby v Evropě určují trendy hry, další týmy se tomu chtějí přiblížit. Česká liga je velmi dobrý produkt, snad se zvýší návštěvy i na dalších stadionech, pro kulturu prostředí se dělá dost. Liga má vyšší renomé než v minulosti,“ chválí Jílek.

Teď se dostáváme k tomu „ale“…

Českou ligu zásadně posunuly trefené posily za poslední roky. Ze zahraničí. Cizinci tvoří téměř třetinu hráčů v lize. Například Spartu vrátil na český trůn až dánský kouč Brian Priske. Když Letenští došli přes Malmö do Ligy mistrů, v sestavě měli jen čtyři Čechy. To není výtka. Naopak. Sparta se chce jako první koukat do své akademie, jenže je potřeba si přiznat, že s českými hráči bude jen těžko konkurenceschopná v evropském měřítku. I proto se sportovní ředitel Sparty Tomáš Rosický poslední roky zaměřil na zahraniční trh – švédský, kosovský, albánský…

„Sparta si to vyhodnotila tak, že na kvalitu, kterou chtějí, tady nedosáhnou. Typologie českých hráčů se liší od toho, co Sparta chce, a proto sahá do zahraničí. Ale i Slavia si pomáhá severskou cestou. Sparta chce kvalitu a v českém prostředí ji nenachází,“ chápe Jílek.

Je možné i vhodné, že se reprezentanti z mizerného výkonu v Gruzii otřepou a proti Ukrajině předvedou doma zcela jiný fotbal. Trenér Hašek si vyhodnotí, že když střídá Čvančaru, který nehrává v Německu, za Lingra, který nehrával v Nizozemsku (jen ukázkový příklad), těžko naplní sliby o tom, že hrát budou jen fotbalisté s aktuální nejlepší formou, a fanoušci pak nemusí tradičně spekulovat o démonizovaném vlivu agentů nebo ještě vzpomínat na až neúměrně kritizovaného Jaroslava Šilhavého, který s podobným týmem postoupil do čtvrtfinále mistrovství Evropy.

Vrcholem Haškova snažení má být světový šampionát, na který se Česko dostalo poprvé a naposledy za Karla Brücknera v roce 2006.

Má to své příčiny.