Kinský o přestupu v zimě a vztazích ve Slavii: Zájem dobrých klubů mě těší

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když se s Antonínem Kinským loučíme, ještě se chvíli bavíme mimo záznam. Sumíruju si dojmy z rozhovoru i z toho, jak brankáře Slavie vnímám na hřišti –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a potvrzuji si, že přemýšlí na trávníku i v životě o dva, o tři kroky napřed. „To mě těší,“ odpovídá jednadvacetiletý gólman. „A zase se vracím k tomu, co pořád říkal Kobe: ‚Study the game!‘ (Studuj hru!) V tom je všechno.“

A tím se vlastně vracíme i na samotný start rozhovoru, jehož druhá část věnovaná i reprezentaci, snům v kariéře nebo mentálnímu zdraví vyjde v sobotu ráno.

Já prostě musím začít akcí ze zápasu Slavie s Karvinou. Gól na 3:1 jste založil neskutečným výkopem.

(směje se) Já myslel, že zmíníte akci od fanoušků!

K té se dostaneme taky. Ale pojďme od té fotbalové. Když jsem viděl váš výkop na Matěje Juráska, jako by bylo jasné, co se stane. Přesný balon do kapsy na Mojmíra Chytila a jeho zakončení, akce jako z počítačové hry. Měl jste taky v hlavě přesně takový průběh akce, jaký přišel?

Je to zrádné. Není moc situací v zápase, kdy se balon dá trefit podobně. A když už, většinou se to stane po podobném centru a brejku. Ještě se musejí sejít okolnosti. Většinou je soupeř vzadu zajištěn aspoň o jednoho hráče navíc. Málokdy je to dva na dva, nebo tři na tři jako v této situaci. Ale protože stav zápasu byl 2:1, říkal jsem si, že by situace k podobnému nákopu mohla vzniknout.

A jak to tedy vypadalo konkrétně?

Už když na mě letěl centr, který jsem sebral ze vzduchu, věděl jsem, že se dostanu k nákopu dopředu. A pak už jsem prostě sledoval kluky nahoře, kde se rozbíhají. A bylo jen na mně míč dobře trefit. Musím říct, že Matěj Jurásek to skvěle připravil Mojmovi, který zase skvěle zakončil.

Spoluhráči se pak za vámi seběhli a slavili s vámi, protože věděli, že ten gól vznikl hlavně díky vám. Jaké to pro vás bylo i z hlediska týmového sepětí a uznání?

Pro mě to byl důležitý moment hlavně z týmového pohledu. Dlouho se hrálo za stavu 1:0, byli jsme celý zápas lepší, měli jsme hodně šancí, které jsme ale neproměnili. Víte, že zápas je otevřený a je důležité přidat třetí gól. Povzbudila nás nakonec i vysoká výhra, protože šance máme, hrajeme dobře, ale v předchozích zápasech jsme se tolikrát neprosadili. A řekl bych, že í díky okamžitému gólu na 3:1 jsme se rozjeli a zápas skončil vysokým vítězstvím. Byla to i určitá odměna fanouškům za to, co předvedli na tribunách.

Pomáhá vám i to, že dost komunikujete s obránci? Nakolik si vlastně řídíte obranu?

Je to hrozně zavádějící. Tím, že jsem si prošel všechny mládežnické kategorie, všichni trenéři vám říkají, že musíte mluvit. A když se náhodou nepovede zápas a dostanete víc gólů, tak vám řeknou, že jste nemluvili, že tam není organizace. Ale když se budete bavit o této úrovni, kde je dvacet tisíc lidí, tak jste schopni maximálně dořvat z malého vápna na velké vápno, když se bavíme o Edenu. A to už fakt musíte řvát a hráč k vám bude aspoň natočený. Takže tam se dají řídit situace maximálně od velkého vápna.

Jinak to tedy nejde?

Že by byla má zásluha to, že jsme vzadu dobře srovnaní? To je o kvalitě jednotlivého hráče, každý zodpovídá za svůj prostor a své místo. Je jasné, že když kolem sebe probíháme nebo když někdo navnímá v zápase, že některý hráč hodně sbíhá a dělá něco specifického, tak si to řekneme. To jsou důležité momenty, kdy reagujete na hru. Ale jinak všichni vědí, proti komu hrajeme. Všichni znají soupeře. Příprav na zápas je hodně. A pak je to o reakcích a komunikaci. Ale nemyslím si, že by byla zásluha brankářů, jestli je to dobře seřízeno, nebo ne. To je zásluha hráčů, kteří jsou na hřišti. Já zodpovídám za to, kde stojím, jak hraju za obranou, ale to závisí na mně a na mém postavení. Každý je sám za sebe a je to o kvalitě.

Často se o moderních brankářích říká, že mají buď silnější rozehrávku, nebo chytání. U vás každý vnímá nadstandardní hru s míčem, ale vyčítaly se vám některé reakce u zákroků. Vnímal jste to a pracoval jste na chytání v posledních měsících víc?

Zaregistroval jsem to. Veřejně bych se nikdy nechválil, ale znám své kvality a vím, co musím zlepšit. Stejně jako na chytání pracuji na kopací technice, centrech a dalších aspektech chytání. Chci být komplexní.

Jak si to tedy vyhodnocujete?

Jsem v pohodě s tím, ať to někdo hodnotí, ale mám potvrzeno, že už druhou sezonu v řadě mám nejlepší statistiky. Přesnost přihrávek 82 %, úspěšnost zákroků 83 %, vloni v Pardubicích 80 %. Je to pro mě příjemná zpětná vazba, že nad tím vůbec nemusím přemýšlet a zase jde jen o to pokračovat v tom, co dělám.

Pamatuju si, že jsem v květnu dělal rozhovor s Petrem Čechem a vy jste pak s ním měl schůzku. Můžu se zeptat, co jste spolu tehdy řešili a co vám tehdy poradil ohledně budoucnosti?

Samozřejmě se to zrovna sešlo, že –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ asi budu říkat pan Čech, pan legenda Čech (usmívá se) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ byl v Česku a já měl schůzku se svou agenturou. Dali jsme si krátký oběd a co jsme si řekli, zůstane mezi námi, ale řešili jsme pár věcí ohledně budoucnosti a zajímaly mě nějaké věci. A jestli se bavíme o tom, že si od každého nevezmu hodně, tak od něj? Co řekne, to je prostě svaté.

Fakt až takhle?

Ještě aby ne. Je to člověk, který toho v životě dosáhl strašně moc. Nejlepší gólman světa, vyhrál úplně všechno. Je respektovaný celkově nejen jako gólman, ale i jako člověk. Tito lidé jsou pro mě inspirací, takže jsem si od něj rád všechno poslechl a samozřejmě vyhodnotil. Ale je jasné, že jsme řešili i budoucnost. Bylo zrovna před koncem sezony, už jsme byli s Pardubicemi zachránění a řešili jsme, co dál.

Pro Jindřicha Staňka to byla nešťastná souhra okolností, pro vás situace vyplynula tak, že jste jednoznačnou jedničkou Slavie. Čekal jste v tu chvíli, že budete v této pozici?

Abych řekl na rovinu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nečekal. Proto to v létě bylo takové žhavější téma. Měl jsem v hlavě spoustu variant a než se Jindra zranil, byl jasná reprezentační i slávistická jednička. Já jsem byl v situaci, kdy jsem měl rok do konce smlouvy a nechtěl jsem se dostat do pozice, kdy bych věděl, že prodloužím smlouvu na delší dobu a v tu chvíli nejsem pán svého osudu. Chtěl jsem sám rozhodovat o tom, co bude. Takže v ten moment mi nedávalo úplně smysl prodlužovat smlouvu. Samozřejmě se situace nějak změnila, ale v době, kdy jsme byli s Petrem Čechem na obědě, tam bylo víc variant, ale tato ne.

Co si z toho berete?

Je to pro mě i poučení do budoucna, že člověk by měl řešit to, co je teď. Během dalších tří týdnů se situace změnila asi desetkrát, takže je zajímavé, jak to dopadlo, ale jsem hrozně šťastný za to, že je to takhle. Že můžu hrát za Slavii, protože jsem vyrůstal s rodiči patnáct minut od Edenu. Na fotbaly jsem tam chodil pořád, je tam fantastická atmosféra a jsem strašně rád, že mě tohle neminulo a neodešel jsem někam pryč, protože by mě to mrzelo. Užívám si to hrozně moc.

Umím si představit, že v zimě byl pro vás příchod Jindřicha Staňka frustrující. Byla pro vás v létě o to větší motivace ukázat, že na úroveň Slavie máte?

Ani ne. Pamatuji si, že jsem byl v zimě s Pardubicemi na soustředění ve Španělsku v Marbelle, když jsem se to dozvěděl. A prostě bral jsem to tak, jak to je. Slavia zkrátka chtěla udělat titul, posilovala tým a rozhodli se v ten moment udělat Staňka. Já jsem tou dobou podle mě měl čtyři zápasy v lize.

Jaká byla vaše reakce?

Byl jsem s tím v klidu, jen jsem věděl, že kdyby se ta situace nevyvinula tak, jak se vyvinula, tak bych tady asi nebyl. A asi ani kdyby nepřišel, pravděpodobně by chytali Mandy (Aleš Mandous) nebo Koli (Ondřej Kolář), takže kdyby dochytali sezonu, proč by chytal někdo jiný? Jsem takový, že když se něco stane, ať už je to dobré nebo špatné, člověk nikdy neví. Táta mi vždycky říkal, že jsou vždy dva úhly pohledu na každou situaci. Pozitivní a negativní. A záleží na tobě, kterou si vybereš.

Teď jste tři reprezentační gólmani v jednom klubu. Jaká je mezi vámi synergie?

(zamyslí se) Řekl bych, že v pohodě, každý se soustředí na svou práci. S Jindrou jsme se moc nepotkali, protože má kvůli svému zranění jiný režim, takže se moc neznáme. Ale s Mandym mám skvělý vztah a s Kolim taky.

Samozřejmě Slavia bude muset situaci do budoucna řešit, protože takto silný brankářský tým se jen tak nesejde. Vzhledem k tomu, že o vás je zájem a možná už i přišly nějaké přímé nabídky, je na místě se ptát, jestli nebudete něco řešit už teď v zimě. Jak máte celou věc nastavenou se Slavií?

Smlouva je mezi mnou a Slavií, takže to mezi mnou a Slavií zůstane. Ale jak jsme se bavili o situaci předtím, že člověk nikdy neví, co bude za pár dnů a co se stane v nějakém zápase, asi bych to s tím spojil. Máme měsíc do konce podzimu, máme před sebou sedm zápasů, máme to skvěle rozehráno, jsme první a máme náskok. Budu dělat to, co jsem dělal doteď, připravovat se na všechny zápasy, abychom je dobře zvládli. To je pro mě fakt největší priorita, protože ve Slavii nebyl titul tři roky. A je to cíl všech. Klubu, vedení, nás hráčů, trenérů i fanoušků. A už jen kvůli nim, co dělají každý zápas, je obrovský cíl jim to vrátit.

A co poté?

Když si sezonu rozdělíme na dvě části, tak když to teď dojedeme dobře, budeme získávat body, tak to pro nás bude hrozně důležité. Tam jde moje koncentrace a pozornost. A co bude dál, to se uvidí. Samozřejmě jsem rád, že se píše o nabídkách, že to sledují určité kluby –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ dobré kluby z dobrých soutěží, to mě samozřejmě těší. Ale není to úplně tak, že bych si to dával do hlavy, protože bych řekl, že jsem ve skvělém klubu, je tady všechno top. Soustředím se na zápasy, ne extra na to, co bude pak.

Vyhovovalo by vám přestoupit v zimě do rozjeté soutěže, nebo byste raději měl v létě čas na sžití s novým klubem?

(dlouze se zamyslí) Úplně bych neřešil, jestli je to rozjetá sezona nebo její konec. Vždycky budu koukat na to, jestli mi to dává smysl. Určitě bych nešel někam, kde bych věděl, že tam budu jako druhý nebo třetí. Nebo že bude ta situace nejasná. Je jasné, že vám nikde neřeknou, že budete chytat, ale půjdu někam, kde budu vědět, že je šance velká, že se mnou počítají a že mě chce trenér. A pak aby to bylo výhodné pro mě i pro Slavii, protože mi dala šanci.

Řešíte tedy už nějaké nabídky a situaci s klubem už teď směrem k zimě?

Já to neřeším určitě, ale zastupuje mě agentura (Sport Invest), takže ta s klubem určitě v kontaktu je. Ale řekl bych, že to teď není úplně nějaké žhavé téma, které by se řešilo. Protože rozhodujících bude teď dalších sedm zápasů. Když to dobře dopadne, tak budeme mít všichni klid na to, jak vyřešit to, co bude dál. Cíl je titul a na to budu koukat.

Když to trochu odlehčím –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vím, že jste před půl rokem nečekal, že budete v této pozici. Na druhou stranu ve svých jedenácti letech jste si plánoval, že už budete v Manchesteru. A Petr Čech je zase zastáncem postupných krůčků. Tak kam byste cílil dál? Věříte si na jakoukoliv soutěž, kde budete vidět, že budete mít šanci být jedničkou?

Jo, určitě. Musí to dávat smysl po fotbalové stránce a tam zapadá spoustu věcí. Ať už je to trenér, kouč brankářů, jakým hraje stylem samotný tým, dejme tomu i plány klubu do budoucna. Je to hodně věcí, které se budou zvažovat. Je to otevřené. Umím anglicky, umím německy, plánuju se naučit španělsky a italsky.

Fakt?

Francouzsky asi taky, když už máme těch top pět soutěží. Do léta to stihnu a pak to bude otevřené (úsměv).

Pojďme zpátky ke Slavii a k tomu, jak fungujete na hřišti. Vnímám vás s El Hadjim Malickem Dioufem jako dva její největší gamechangery. Slavia měla hru vždy velmi silně postavenou na rychlých balonech a součinnosti na levé straně. Je to i pro vás první myšlenka, kam posílat balony?

Neřekl bych, že hraju většinu míčů na Malicka. Ale máme nějaký herní styl, ve kterém je důležité hrát rychle a otáčet hru, protože se vždy změní hřiště a otevřou prostory. V Pardubicích i na Vyškově jsme hráli jinak, máte nějaký herní styl a třeba se určité věci musí změnit. V minulé reprezentační pauze byl moment, kdy jsem koukal na spoustu minulých zápasů a hledal jsem věci, o kterých se v týdnu bavíme s trenéry, co jde dělat jinak.

A co vypozorujete?

Tím, že je to dobře natáčeno z výšky a perspektivy, jsou tam dobře vidět prostory, které vznikají v určitých situacích. Je jasné, že když přijde nahrávka, najednou na vás někdo vyjede ve sprintu, v ten moment to místo nenajdete. Ale když víte podvědomě, kde ta místa jsou, dá se na to zaměřit. A pak je jasné, že každý tým hraje jiné rozestavení. Ale máme nějaké principy ve hře, které jsou jasné a těm jsem se musel přizpůsobit. A řekl bych, že nám to teď dobře funguje, protože herní projev je vážně dobrý.

Zaujalo mě, jak umíte zalepit těžké centry do vápna a umíte se vyhnout blokům soupeře. Máte na to nějaký svůj recept?

Je jasné, že vás některý tým zablokuje, tomu se nedá vyhnout. Soustředíte se na balon, někdo si tam stoupne, a můžete udělat chybu, že do něj poběžíte tlačit. Když vím, že si tam někdo stoupne, tak musím zkusit zacouvat. Chyba se občas stane v Lize mistrů i v divizi. Ale ty centry jsou věc, na kterou se hodně zaměřuju odmala. Hodně jsem je trénoval vždy po trénincích a je to stejné i teď na Slavii. Když hrajeme každé tři, čtyři dny, tak vždy dvakrát mezi utkáními vložíme tuto tréninkovou pasáž. Cítím se v nich dobře, jistě, takže vždycky, když to je, snažím se na to jít.

Přijde mi to jako podceňovaná věc.

Ano. A řekl bych, že to vyřeší a předejde hodně situacím vzadu. Když nám někdo pošle centr do vápna a má v něm hráče, kdo hraje dobře do těla, máte pořád navrch nad hráči, protože můžete hrát rukama. Takže když se tam zvládnu dostat a je to ve vzdálenosti, kam se dá jít, řekl bych, že každý sebraný balon pomůže týmu. Nejsou z toho závary. Hodně sleduji, jak to kdo dělá z dobrých gólmanů, kdo v tomto aspektu vyniká. Hlídám si postavení a snažím se na tom pracovat.

Jsou centry věc, ve které se vyžíváte, kterou se nakopnete v zápase? Nebo je to i něco jiného?

Neřekl bych, že by mě nakoply nějaké situace. U gólmana je to malinko jiné než u hráče, protože ti mají za minutu několik kontaktů s balonem a spoustu situací k řešení. Zatímco brankář má někdy za minutu tři a za deset minut ani jednu. A o tom to je. Kdybych se cítil dobře, jen když udělám něco správně, pak bych řekl, že by můj výkon byl hrozně nestabilní. Takže je důležité už od rozcvičky dělat každou věc úplně nejlépe, jak umím. Hlavně se soustředit. A když se soustředím, je jedno, jestli tam bude jedna situace za dvacet minut, nebo tři za minutu.