Trpišovský piplá talent, který se nehodí do West Hamu. Spíš do Realu Madrid

Ten studený prosincový večer se do fanouškovských srdcí nejspíš nijak hluboce nevryl. Dva týdny před Štědrým dnem prohrála Slavia v Evropské lize v Leverkusenu 0:4, nicméně ze skupiny tehdy postoupila i tak.

V hlavě Jindřicha Trpišovského se však pevně uhnízdila vzpomínka na to, že tenkrát, před třemi lety, poprvé vyslal do bitvy Matěje Juráska. Tehdy ještě trochu vyjukaného sedmnáctiletého mladíka, který šel na plac na posledních 8 minut utkání. Místo Abdallaha Simy.

„Mám ho před očima, jak vypadal tehdy v tom Leverkusenu. A kde je dneska! Je to fantastický fotbalista. Práce s ním je trochu specifická, protože má svoji hlavu. Je to chytrý kluk, ale někdy vám nonverbálně umí dát najevo, že s něčím není úplně OK. On ví, že se mnou může, ale s Houšťou ne, tam je jenom jedna pravda,“ směje se Trpišovský při zmínce o asistentovi Zdeňku Houšteckém, který v jeho realizačním týmu plní roli toho nejpřísnějšího a nejemotivnějšího muže.

Jindřich Trpišovský se ve speciálním vydání podcastu Nosiči vody rozvyprávěl zdaleka nejen o Matěji Juráskovi. Ostatně celý podcast si samozřejmě můžete pustit.

Z Trpišovského barvitého a detailního vyprávění jsme vybrali několik témat a výroků, ve kterých prozradil o zákulisním dění nebo o svém pohledu na fotbal opravdu mnohé.

Když hovořil o tom, proč odmítá nabídky na práci v zahraničí, včetně Nottinghamu Forest, a proč nemá zatím v hlavě ani odchod k té či oné reprezentaci, ostatně o tom všem si více můžete přečíst zde, zmínil Trpišovský především radost, kterou mu práce v Edenu se slávistickými fotbalisty přináší.

„Ve Slavii se tvoří velmi nadějný tým. A pokud nedojde k nějakým větším odchodům, je tu předpoklad, že se bude pořád zlepšovat. V kádru jsou hráči s naprosto netušenými horizonty, kam až se můžou dostat. Každodenní práce s nimi je radost,“ říká Trpišovský.

Zjevně mezi ně počítá dnes dvacetiletého Matěje Juráska. „Do vínku dostal neuvěřitelné fotbalové věci. Je výborný v situacích jeden na jednoho. Na druhou stranu mu zase některé věci chybí, ale on se to snaží odstraňovat. Bolí to, ale on hodně chce. Vidí úroveň hráčů kolem sebe a posouvá se, maká. Věřím, že je před ním velká kariéra v zahraničí.“

Když se má Trpišovský zamyslet, jaká liga by Juráskovi nejlépe vyhovovala, odpoví: „Jakákoli, třeba italská nebo španělská. Může hrát skvěle všude, kde ta soutěž není kung-fu. A pro něj je také důležité, aby ten tým, ve kterém bude působit, míval v zápasech územní převahu. To znamená, aby šel do týmu, který nebude v průměru nebo podprůměru ve své soutěži. Anebo který bude hrát na to, že mívá nižší procenta v držení míče. Třeba pro něj určitě není West Ham, zvyklý hrát spoustu minut bez balonu.“

Když od moderátorů zazní poznámka, že typově by tedy Juráskovi nejlépe vyhovoval Real Madrid, odvětí Trpišovský s úsměvem: „To by bylo hezké.“

Ve Slavii Trpišovský pracuje od prosince 2017. Třikrát s týmem postoupil do čtvrtfinále některého z evropských pohárů, na podzim 2019 s ním hrál Ligu mistrů. Právě toto období, kdy se hrály zápasy s Interem Milán, Dortmundem a Barcelonou, vnímají mnozí jako vrchol dosavadního trenérova působení v Edenu. Někteří fotbalisté z toho období ještě v kádru setrvávají, ale mnozí už odešli. Například Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem do anglické Premier League, do už zmiňovaného West Hamu.

Nabízí se otázka, zda lze takto velmi vysoko nastavenou laťku ještě někdy přeskočit, zda se Liga mistrů do Edenu ještě někdy vrátí.

„Je to náš cíl a sen,“ říká Trpišovský. „Teď je to těžší než tenkrát. Tehdejší kádr jsme formovali v podstatě dva a půl roku. Po tu dobu prakticky nikdo neodcházel, doplnili jsme ho ještě o desítku (kreativního středopolaře) Nica Stancia,“ popisuje Trpišovský ideální podmínky, které Slavii v těch letech umožňovaly finanční injekce od čínského vlastníka.

Asijský majitel sice červenobílým do rozpočtu přispívá i dnes, ale už ne tak vydatnou měrou. Současná slávistická politika tedy směřuje k ekonomické soběstačnosti. A tím pádem je zapotřebí přispívat do rozpočtu i transferními částkami za prodané hráče.

„Dneska je ten exodus hrozně rychlý,“ popisuje to Trpišovský svými slovy. Hráči přicházejí, pod Trpišovského rukama rozvinou své silné stránky, a když svou vysokou výkonnost opakovaně prokážou v evropských pohárech, klepe už obvykle na dveře zahraniční zájemce.

Dva své svěřence tak má dnes Trpišovský ve West Hamu, už zmiňované Součka s Coufalem, dokonce tři své bývalé hráče pak vidí na soupisce Benfiky Lisabon. „To byl můj sen, mít na jednom kraji obrany Alexandra Baha a na druhém Davida Juráska. A vidíte, sešli se v Benfice, navíc s Petarem Musou.“

Právě chorvatský útočník Petar Musa prý v době svého slávistického působení po trenérovi přímo vyžadoval, aby ho používal jako „hromosvod“, tj. aby ho seřval a emocionálně ho tak vyladil do lepší provozní teploty. „Vždycky říkal: Trenére, já potřebuju, abyste na mě tak v 10. minutě vyjel, mě to pokaždé nabudí. Takže když někde jenom číhal na míč a neodpresoval soupeře, houkl jsem na něj. A pak jsem mu po zápase říkal: Jsem rád, že tě tu mám, já se na tobě vybiju.“

Debata se vedla také o tom, že v Česku, v zemi, která dala světu Masopusta, Panenku či Rosického, jako by se teď zem slehla po tvůrcích hry, po klasických středních záložnících, kterým se ve fotbalovém žargonu říká desítka. Devítka jsou zase kupříkladu střední útočníci.

„Z moderního fotbalu už takové ty klasické desítky či devítky vypadávají. Týmy je leckdy nahrazují jinak. Ale je fakt, že nám takové typy scházejí, fotbalisté, kteří umí dát průnikovou přihrávku. V lize to skvěle umí Marek Matějovský. A u nás ve Slavii to dokonale ovládal Nico Stanciu,“ rozzářil se Trpišovský při vzpomínce na něj.

„Pamatuju, jak Nico proti Dortmundu poslal famózní přihrávku, naprosto nečekanou, která zaskočila i našeho útočníka. A gólman ten balon jen snadno sebral. Na střídačce jsem si jen povzdychl: Škoda, ta byla krásná! A Milan Škoda k tomu poznamenal: Trenére, my si na něj budeme muset zvyknout. Na nás je moc chytrý.“

Stanciu pak odešel do Číny, ale Trpišovský si poradil i bez něj. „Musíte najít jiný způsob. Nám třeba spoustu šancí vytvářel svými centry David Jurásek. I z pozice levého beka. Já vždycky říkal: Jurásek, centry na všechny způsoby,“ chválí trenér široký rejstřík mladého reprezentanta.

„Pro mě je velkým oceněním mé práce třeba i to, že David Jurásek přijde do Benfiky - a hned ho zařadí do sestavy, hned jde hrát o portugalský superpohár.“ Trpišovského hráči jsou připravení tak, že po přestupu nepotřebují žádné přechodné období. „Všichni mi říkali: Co bude Coufal dělat v Premier League? Za půl roku ho máte zpátky. Ale já věděl, že on ani v Champions League, ani v reprezentaci žádné souboje prakticky neprohrával. Věděl jsem, že na to má. A on to ve West Hamu prokázal.“