Článek
Superpohár UEFA, trofej, o kterou se tradičně utkávají vítězové Ligy mistrů a Evropské ligy, získal Real Madrid, když po úspěšných zásazích Alaby a Benzemy porazil Eintracht Frankfurt 2:0.
Zápas byl vlastně jednou ostrou světovou premiérou: při utkání byla poprvé nasazena poloautomatická ofsajdová technologie. Stejná, již FIFA předvede v závěru roku na MS v Kataru. Tento systém označovaný jako SAOT (Semi-automated offside technology) bude aplikován na všech stadionech také v hlavní soutěži Ligy mistrů.
To znamená, že pokud se Viktorii Plzeň podaří přejít v play-off kvalifikace této soutěže do skupiny, vstoupí umělá inteligence do rozhodování fotbalového utkání prvně i na území České republiky.
Diváci na stadionu v Helsinkách ani televizní diváci vstup celé technologie do hry podle všeho nijak nezaznamenali. Přinejmenším v sestřihu zápasu o Superpohár, který odvysílala Česká televize, se žádná slibovaná 3D animace s rozborem ofsajdové situace neobjevila.
Vysvětlení je jednoduché: Nebyla k tomu příležitost. Obě branky, jichž bylo v utkání dosaženo, byly z hlediska pravidla o ofsajdu naprosto bezkonfliktní. A všechny ostatní ofsajdové situace v utkání zůstávají i nadále plně v rukou rozhodčích na hřišti.
Nová technologie SAOT je totiž součástí systému videorozhodčího VAR. A ten pouští technologii do posuzování pravidla o ofsajdu výhradně v případě dosažení branky.
Pak by náležitou vizualizaci situace, tak jak ji sestaví a vyhodnotí umělá inteligence, měli vidět i diváci na stadionu nebo doma u televize. Tak to bylo ostatně slíbeno přinejmenším pro MS v Kataru.
Jak systém SAOT funguje? „Deset až dvanáct speciálních kamer snímá u všech 22 hráčů na trávníku 29 bodů na jejich těle, a to padesátkrát za sekundu,“ říká Pierluigi Collina, bývalý sudí, dnes předseda komisí rozhodčích na UEFA i FIFA.
V jakémkoli čase umí systém přesně určit například pozici hráčovy hlavy, prstů u nohou, horní části paže či obou jeho kolen.
Systém tedy dokáže v čase přihrávky dokonale porovnat a vyhodnotit pozice všech hráčů na hřišti a všech částí jejich těla relevantních pro posuzování ofsajdu.
Proč je to důležité? Pravidlo o ofsajdu je porušeno, když se hráč útočícího družstva v okamžiku přihrávky směřující na něj ocitne brankové čáře blíže nežli předposlední hráč týmu soupeře.
Určující je tedy poloha hráčů, ale také určení přesného momentu vyslání přihrávky. A ten označí nový systém SAOT za pomoci míče Al Rihla, uvnitř kterého je senzor odesílající data 500krát za sekundu. Dotyk kopačky a vyslání přihrávky by tedy nový systém měl umět vyhodnotit s maximální přesností.
A zároveň si díky dokonalé časové synchronizaci spojit takto určený moment přihrávky s určením pozice hráčů na hřišti. A vyhodnotí jejich případné ofsajdové pozice, potažmo skutečnost, zda došlo k porušení pravidla o ofsajdu. To vše mnohem rychleji, než tomu bylo dosud.
„Průměrná doba vyhodnocování ofsajdu v dosavadním systému VAR trvala 70 sekund. S novou technologií SAOT se dostaneme na 25 sekund, u jednouchých situací půjde vše i mnohem rychleji,“ říká Collina. Původní očekávání směřovala k tomu, že nový systém bude vše zvládat do pěti sekund. „To se ukázalo jako nemožné, ale budeme rychlejší a přesnější než dosud. A to je podstatné,“ říká Collina.
Po zavedení technologie VAR mnohé fanoušky vyděsilo, že se ofsajdy začaly zkoumat do nejmenšího detailu. „Vždyť je to o nehet, takové ofsajdy či neofsajdy pouštějte a branky uznávejte, tam přece musí být nějaká tolerance,“ ozývalo se často na diskusních fórech.
Jenže tím se posunete leda do plané debaty, kde začíná nebo končí tolerance. A jak tolerantní být zase k této hranici.
„Ofsajd lze určit přesně. A to úplně stejně jako platnost gólu. V tom smyslu, zda balon přešel celým svým objemem brankovou čáru,“ říká Pierluigi Collina.
Takzvanou goal-line technology, která určuje právě to, jestli se balon dostal za brankovou čáru úplně a neotřel se o ni byť jen o jeden či dva milimetry, nasadila FIFA prvně na MS 2014 v Brazílii. Tento systém komunikuje přímo s hlavním rozhodčím, když mu na hodinky na jeho ruce napíše GOAL nebo NO GOAL.
„Tomuto systému lidé věří. Umí pozici míče vyhodnotit zcela přesně. A pokud nám technologie umožňuje opravdu přesně vyhodnotit postavení fotbalistů na hřišti v přesně určeném čase přihrávky, proč toho nevyužít,“ říká Collina.
Nedokonalost současného způsobu posuzování ofsajdu u VAR spočívala v tom, že si sudí u videa posouvali záznam políčko po políčku (tzv. framu). Běžné kamery produkují 50 framů za sekundu. I s použitím televizního záznamu bylo pro lidské oko občas velmi složité vyhodnotit dokonale jak moment přihrávky, tak pozici jejího adresáta vzhledem k bránícímu hráči. Ta byla leckdy tak těsná, že vyznívala jinak, když si sudí posunuli záznam o frame dopředu či dozadu. A také kvůli tomu nad ofsajdy v některých případech velmi dlouze bádali.
Právě všechny tyto nedokonalosti by měl SAOT odstranit. Umělá inteligence by na základě vyhodnocení dat měla být schopna vyhodnotit vše mnohem přesněji než člověk zírající na monitor.
Systém je každopádně nazýván poloautomatickým. To proto, že on sám nerozhoduje. Nabízí vyhodnocení, se kterým se pak musí ztotožnit i videorozhodčí. „Kolikrát čtu, že teď fotbal budou rozhodovat roboti. Tak to není, budou významně pomáhat, rozhodnutí ale budou nadále činit lidé,“ zdůrazňuje Collina.
Nový systém dokáže precizně vyhodnotit ofsajdovou pozici. Verdikty toho typu, zda se hráč v ofsajdové pozici aktivně podílel na hře, například zda bránil ve výhledu brankáři, ovšem také zůstanou plně v kompetenci lidí, tedy rozhodčích.
