Souboj Sparty se Slavií v roce 2003 byl cinknutý. Jako celé jaro

Potřetí se v krátké době utká Sparta se Slavií, potřetí bude emočně vypjatý střet hostit Letná. V základní části ligové soutěže se nesmiřitelní rivalové rozešli smírně, když lepší hosté si v nastavení vstřelili vlastní gól.

Ve finále MOL Cupu takový chybný krok v závěru Slavia už nedopustila a přesvědčivě triumfovala. Teď jede na Letnou opět, v nadstavbě, kdy půjde o všechno – o mistrovský titul.

Soubojů, kdy se rozhodovalo mezi dvěma pražskými soky o všem, bylo před válkou mnoho, vlastně určovaly, kdo v kterém ročníku bude tím spokojenějším. Postupně však podobná hodnota ze zápasů vymizela, do čela se draly i jiné kluby.

Před 20 lety v dubnu 2003 však k tomu opět došlo. Nastoupil doma první (Sparta) proti druhému (Slavia). A derby mělo třaskavý průběh.

Obhájcem titulu byl Slovan Liberec, jenž se vysoukal na trůn poprvé v historii. Sparta, jinak na přelomu tisíciletí dominantní klub na české fotbalové scéně, však toužila po návratu, podzimní sezonu rozjela velkolepě. Jediným přímým konkurentem už jí ovšem nebyl Liberec, nýbrž Slavia.

V polovině soutěže vedla o čtyři body, slávistický trenér Miroslav Beránek však dokázal vybudovat hodně schopný tým, který těžil především z ofenzivní síly. Po 22. kole sice Sparta stále držela náskok čtyř bodů (51:47), červenobílí však rozjížděli hodně drtivou kanonádu, nastříleli soupeřům už 48 gólů, Sparta v této kolonce zaostávala o deset přesných tref.

A hlavně Slavia měla formu. Kdyby na Letné zvítězila, hodně by ji to do závěrečných kol nakoplo. Šlo tedy o všechno.

První poločas přinesl slávistický tajfun. Hosté si vytvářeli jednu šanci za druhou, ale narazili na skvělého Jaromíra Blažka ve sparťanské brance. „Zlikvidoval jsem dva samostatné nájezdy,“ vybavuje si bronzový medailista z Eura 2004 v Portugalsku obrovské příležitosti brazilského legionáře Adauta z 8. minuty a Tomáše Doška z 23. minuty. Toho vychytal i ve 38. minutě. „Byla to střela z bezprostřední blízkosti,“ připomíná tehdejší sparťanská skála, jinak odchovanec Slavie.

Nadějných palebných situací měli slávisté opravdu dost. „Měl to být gól,“ připouští stoper Adam Petrouš, jenž ve 24. minutě po Skácelově centru minul hlavou branku. „Promarnili jsme toho mnoho,“ povzdechne si i po 20 letech.

Trenér Beránek z lavičky jen zíral, co všechno jsou jeho svěřenci schopni zahodit. „Byly to obrovské šance,“ opakuje. „A tak to bývá, když se nepromění, vymstí se to,“ prorokoval další průběh utkání.

Nemýlil se.

Ve druhé půli se slávistická smršť o sparťanský strom ohnula. „Bylo to i tím, že ještě v prvním poločase musel pro zranění střídat Adauto, naše útoky nebyly už tak nebezpečné,“ upozorňuje Petrouš. „Někdo ho nakopl,“ dodává.

Ještě v 54. minutě pálí těsně mimo Štěpán Vachoušek, ale pak se už pozvolna dostávají do tempa domácí. „Byl to i trochu náš záměr,“ podotýká tehdejší trenér rudých Jiří Kotrba. „Nechat Slavii prostor, soustředit se na obranu, unavit soupeře a pak vyrážet do rychlých brejků,“ odkrývá s odstupem doby taktiku. „Hráči jako Poborský a Sionko byli k nim přímo stvoření,“ věděl, koho má v týmu.

Dva údery pak Slavii zlomily. V 69. minutě se trefuje hlavou střídající Marek Kincl, šest minut před koncem přidává pojistku další gólový útočník Tomáš Jun.

Sparta vítězí v derby, slávistický atak je odražen.

Jenže poražení si stěžují, že oba góly byly přinejmenším podivné. Při prvním si Kincl ve výskoku pomáhá rukou, druhému předchází vymyšlený přímý kop. „Cítili jsme křivdu,“ neskrývá Petrouš.

Pozornost se obrací na slovenského rozhodčího Luboše Micheľa, jednoho z uznávaných mužů na mezinárodní scéně s odznakem FIFA, o němž se ale i tradovalo, že ví, kdo je kdo. „Taková utkání pískat uměl,“ potvrzuje s ironií v hlase trenér slávistického týmu Beránek.

Derby bylo Micheľovi svěřeno jako nezávislému, aby nedošlo k nějakým nepříjemnostem a pochybnostem. Stejně k nim došlo. „Sparta byla na diplomatickém poli schopnější,“ naznačuje mnohé Beránek.

Jeho protějšek Kotrba však jakékoli podobné spekulace odmítá. „To byla přesně Slavia,“ poukazuje. „Pokaždé našla něco, co se jí nelíbilo, přitom v první půli zahodili její hráči jasné šance,“ připomíná. „I proto nemohla v té době dosáhnout na titul, jenom byla ukřivděná,“ zdůrazňuje. „Dnes je jiná. Hledá chyby u sebe, nikoli jinde, proto má úspěchy,“ přesouvá se Kotrba do současnosti.

Jisté je, že výkon slovenského rozhodčího nebyl odborníky shledán objektivním.

Krátce po skončení ročníku, v němž Sparta odtlačila Slavii o jediný bod, se k němu vyjádřil Václav Krondl, český rozhodčí na Euru 1996 v Anglii, jenž se později přesunul do čela odborné komise. „Svěřit takové utkání cizinci není dobré řešení,“ tvrdil. „Něco pokazí, nemá však žádnou odpovědnost, ale ani naše orgány ho k ní volat nemohou,“ odůvodnil svůj postoj.

Ještě hlubší stín podezření, že nebylo všechno v pořádku, se provalil o rok později, v roce 2004, když propukla aféra Ivan Horník a spol. „Celé jaro bylo ‚cinknuté‘,“ zjevil Miroslav Pelta, jenž úřadoval v managementu Letenských.

Své „zásluhy“ o mistrovský titul zdůrazňoval Pelta mnohokrát i později, nijak se schopnostmi pohybovat se umně v zákulisí a jít výsledkům naproti netajil. Při jedné příležitosti před svědky prohlásil, že trenér Beránek a sportovní ředitel vršovického klubu Jan Říčka, který nyní pracuje pro Manchester City při vyhledávání posil, „byli na jaře 2003 hodně silní“.

S bývalým předsedou asociace Peltou dnes probíhá soud v jiné kauze – ovlivňování státních dotací, kdy se hájí, že byl jenom žvanil, ale nic ovlivňovat nemohl. „Funkcionáři často takto mluví, aby na sebe upozornili, ale jsou to jenom řeči,“ nepovažuje to za žádný náznak, natož důkaz Kotrba.

Jeho tehdejší kolega na slávistické lavičce Beránek se na toto téma vyjadřovat už nechce. „Když si však vzpomenu na derby na jaře 2003, zůstává ve mně velký pocit trpkosti,“ netají.