Sonda do výchovy českých fotbalových talentů. Prosadí se ti nejodolnější

David Holoubek poskytl Seznam Zprávám exkluzivní náhled pod pokličku výchovy fotbalových talentů v Česku. Jeden z největších expertů na mládežnický fotbal v tuzemsku má za sebou angažmá coby trenér sparťanské devatenáctky, letenského A týmu, Slovanu Liberec a slovenského Ružomberoku.

Holoubek působí v současnosti jako hlavní kouč reprezentační devatenáctky. Z elitní fáze kvalifikace na Euro, která se odehrála na konci března, nepostoupili šestibodoví Češi jen kvůli skóre. Holoubkovi svěřenci dokázali porazit i silně favorizovanou Francii, a celkově tak zanechali dobrý dojem. Jak je to dnes obecně s výchovou českých fotbalových nadějí? Jaké jsou trendy a kde české mladíky nejvíc tlačí kopačka?

V jakém věku lze odhadnout, jestli má fotbalista reálné předpoklady pro profesionální kariéru?

Řekněme, že kolem 11–12 let jsme schopni rozpoznat určitý talent a nadání. Vypozorujete, jak hráči na hřišti působí, jestli jsou rychlí, jak umí pracovat s prostorem, jakou mají techniku s míčem a jestli jsou dostatečně obratní. Slušné všeobecné předpoklady jsou jedna věc, ale ani takový talent ve finále zdaleka nerozhoduje.

Co tedy rozhoduje?

Zásadními faktory jsou například morálně-volní vlastnosti, chcete-li charakter hráče a jeho vůle překonávat překážky. Ta cesta nahoru je nesmírně dlouhá a trnitá, neustále se komplikuje. Do profesionálního fotbalu se dostanou zpravidla ti nejhouževnatější. Ti, kteří jsou odhodlaní na sobě neustále pracovat a posouvat svoje limity. Takoví hráči musí mít zároveň určité štěstí na trenéry, zázemí a samozřejmě je nesmí zradit zdraví.

V Česku se obecně vychvaluje nedávné zavedení regionálních fotbalových akademií. Jak vnímáte jejich přínos?

Můžu říct, že tyto akademie pomohly opravdu hodně. Jde o výborný projekt, který by měl posunout český fotbal. Aktuálně je to zároveň velké téma mezi reprezentačními kolegy, kteří si to chválí. Zjednodušeně – ti nejlepší hráči se díky těmto akademiím efektivně seskupují do větších měst po celé republice. Tam se o ně postarají skvělí trenéři. Hráči mají k dispozici lepší servis. V rámci akademií mají zařízenou stravu, přístup k fyzioterapeutům nebo psychologům.

Proměnila se se zavedením RFA hierarchie mezi kluby? Jsou pražská „S“ stále dominantní na mládežnickém trhu, nebo se to s nástupem regionálních akademií srovnává?

Řekl bych, že pořád platí určitá dominance Sparty a Slavie. Nejzajímavější hráči z regionů jsou často přetahováni do pražských akademií, které si to šikovně vyzobávají. Já to vnímám tak, že pokud na to daný hráč má a objeví se o něj zájem u Sparty nebo Slavie, měl by se odhodlat k přesunu. Pořád se bavíme o klubech s nejlepším zázemím v republice.

Jak moc je určující pro budoucí úspěch, jestli se fotbalista dostane do mládežnických reprezentačních výběrů?

Možná tím někoho překvapím, ale i u nás v Česku existují data, která tvrdí, že se nadpoloviční většina mládežnických reprezentantů nakonec neprokouše do první ligy. Kdybychom se podívali na soupisky reprezentačních celků řekněme od 16 do 18 let a pak na hráče, kteří nakonec hrají ligu, najdeme v každém mužstvu zhruba 3–4 fotbalisty, kteří si prošli těmito reprezentačními kategoriemi. Samozřejmě v jednadvacítce – nejstarší kategorii, to už je jiná. Tam se bavíme převážně o ligových hráčích.

Čím to je? Jakou filozofií se vlastně řídíte při skládání dorosteneckého reprezentačního kádru?

Nehledě na ročník, výchozím cílem je poskládat tým, který uspěje proti evropské špičce. Proto vybíráme hráče, kteří jsou momentálně nejlepší. Ptáme se, kteří hráči aktuálně vykazují nejvyšší výkonnost v dané kategorii, a ty povoláme. Dejme tomu, že mnozí jsou do svých 18 let nejlepší v ročníku, ale narazí na svůj výkonnostní strop. Jsou fyziologicky takzvaně hotoví. Mnozí je potom dorostou anebo je svou pílí přeskočí. Kdybychom brali v mládežnické reprezentaci méně rozvinuté kluky, ve kterých sice vidíme velký potenciál, ale momentálně na to nemají, každý by nám uštědřil debakl.

Jak je to tedy s takovými hráči, kteří jsou slabší, ale mají nezanedbatelný potenciál?

Existují kluci jako hradecký Jan Mejdr, který byl vždycky menší a slabší, takový fyziologický outsider. Když takoví hráči postupně zesilují a nechybí jim určitá míra talentu a notná porce morálně-volních vlastností, dozrají třeba po dvacítce a najednou všechny předskočí. Mládežnická reprezentace není záruka úspěchu. Jakási přímá úměra „jsi v 17 v repre, budeš se tím živit na té nejvyšší úrovni“ jednoduše neexistuje.

Jak aktuálně vnímáte české talenty v porovnání s evropskou konkurencí?

Na reprezentační úrovni působím teprve dva roky, ale samozřejmě mám dorostenecké kategorie za ta léta nakoukané. Čeští kluci jsou dnes oproti minulým ročníkům obecně lépe technicky vybavení. To souvisí s narůstajícím počtem kvalitních tréninkových jednotek, ale i s přibývajícím počtem kvalitních trenérů a aplikací moderních trendů. Jistý problém spatřuji zejména v silové složce výkonu. Evropská konkurence je na tom bohužel aktuálně silově lépe.

Při čem se to na hřišti projevuje nejvíc?

Taková mužstva jsou odolnější v soubojích, čímž automaticky získávají určitou převahu. Hráči si do fyzických soubojů umí stoupnout tak, aby je vyhráli. Jsou vyspělejší pohybovou silovou složkou, která je u nás lehce opomíjená. Ta síla tu není kontinuálně rozvíjená od klíčového věku, tedy řekněme okolo věku 11–13 let. Tady bych to ještě trochu rozdělil, protože vnímám zásadní kontrast mezi tím, jak to mají v akademiích pražských „S“ a všude jinde po Česku.

To zní jako další argument pro to, aby udělali mladíci maximum a pokusili se o transfer do největších klubů..

Je to tak. Ruku na srdce, český fotbal potřebuje více sponzorských investic, aby si mohly jednotlivé kluby dovolit ještě lepší servis. Jestli chceme být konkurenceschopnější, je zapotřebí začít vychovávat silnější hráče. Kdo je fyzicky silný, ten na tom bude lépe i psychicky a stráví podstatně méně času na marodce. Komplexní silová složka souvisí absolutně se vším.

Kdybyste měl jmenovat několik vycházejících českých talentů, které většina fotbalových fandů ještě nemá okoukané, koho byste vyzdvihl?

Určitě za zmínku stojí takový Lukáš Ambros z Wolfsburgu, který odehrál perfektně elitní fázi kvalifikace na Euro se staršími kluky. V zahraničí je zajímavý třeba Samuel Grygar z Interu Milán. Z domácích soutěží bych vyzdvihl Lukáše Maška z Mladé Boleslavi, Matěje Šína z Baníku Ostrava, dvojčata Pudilova (Adam a Miloš) ze Slavie a ze Sparty Patrika Vydru.