Článek
Leckoho už možná po úterním postupu Viktorie Plzeň napadaly před nejistou slávistickou odvetou s Rakówem Czestochowa myšlenky na to, zda slávistické impérium neutlumí svou fotbalovou moc a zda se do země nevrátí naplno éra plzeňské nadvlády.
Tak žhavé by to rozhodně nebylo. Viktoria si podle všeho „jen“ vyřešila své závazky a dala základ zabezpečení své ekonomiky na nejbližší období.
Pokud už pražskou Slavii něco rozkolísalo, tak spíše skutečnost, že v ligové honičce s Plzní na jaře nezískala mistrovský titul. To znamenalo zjištění, že jejím pohárovým maximem pro sezonu 2022/23 bude Konferenční liga. Právě v tu chvíli Slavia nenávratně ztratila několik set milionů korun.
Kdyby nyní nepostoupila z kvalifikace do hlavní soutěže Konferenční ligy, bylo by to sice nepříjemné, ale ne fatální. Peníze, které lze vydělat v této soutěži, by Slavia nahradila relativně snadno, nabízel by se především prodej Yiriho Sora, o kterého projevuje intenzivní zájem belgický Genk.
Faktorem, jenž může ekonomiky klubů skutečně výrazně rozkolísat, je opakovaný sportovní neúspěch, dejme tomu tři plonkové sezony, které nevyjdou podle plánu. Ty mohou rozbourat veškeré kalkulace a vyvolat paniku, v lepším případě efektivní úsporná opatření.
Přesně tím si prošla Viktoria Plzeň, která v sezoně 2018/19 vydělala v Lize mistrů 807 milionů korun. A následně přišly tři sezony bez účasti v evropské pohárové skupině.
Finanční úspory musely jít na provoz. A pak přišla chvíle, kdy došly.
Viktorii schází bohatý strýček
Když se něco takového stane Spartě, což se děje poměrně často, „dolepí“ rozpočet její majitelé, tedy Daniel Křetínský a Patrik Tkáč. Letos to nebude zapotřebí, protože Sparta realizovala hned dva velké transfery, prodala Adama Hložka, podle všeho za základní plnění 450 milionů korun, a Dávida Hancka zhruba za 212 milionů.
Když se něco takového stane Slavii, může se obrátit na svého čínského vlastníka. Ten už sice není tak megaštědrý jako na počátku spolupráce, ale sumou 100–300 milionů ročně je podle všeho schopen a ochoten vypomoci, když je to zapotřebí.
Viktoria Plzeň se sice může opřít o dlouhodobou podporu města nebo sponzorské firmy Doosan, ale tak movitými „strýčky“ jako pražské velkokluby nedisponuje.
Proto Adolf Šádek, majitel klubu, loni vyhlásil, že spolumajitele či investora hledá. A začal si půjčovat.
V tuto chvíli platí, že po investorech ani vidu, ani slechu, ale Adolf Šádek už si asi díky sportovnímu úspěchu svého klubu vystačí i bez nich.
Co se týče výše nastřádaného dluhu, informace se liší. Viktoria Plzeň je oficiální cestou neposkytuje. Nejčerstvější obchodní uzávěrka uložená v obchodním rejstříku se týká roku 2020, z tohoto zdroje lze informace čerpat vždy až s logickým zpožděním.
K dispozici tak zbývají informace ze zákulisí. A tam se novináři od třetích osob zpravidla dozvídají to, co lidem působícím ve fotbalovém prostředí zrovna navykládal Adolf Šádek. Podle toho, jak se tyto informace v čase mění, lze odtušit, že si s tímto efektem dost možná pohrává a záměrně mlží, což situaci výrazně znepřehledňuje.
V prosinci publikoval deník Sport, že se úhrn zadlužení Viktorie Plzeň pohybuje kolem 180 milionů korun. Z toho by logicky vyplývalo, že se v průběhu jarních měsíců dluhy navyšovaly.
Několik insiderů z fotbalového prostředí se ale nyní v rozhovorech s reportérem Seznam Zpráv shodlo, že prý tehdy Šádek záměrně vypouštěl nepřesné informace. A že klubové dluhy činily nejvýše 50 milionů korun. Deník Sport nyní podle svých zdrojů píše o 200–250 milionech korun. Pravda tedy může nejspíš ležet někde mezi těmito údaji.
Ať už tak, či onak, příjem z Ligy mistrů viktoriánské dluhy podle všeho bez problémů vyřeší.
Šádek umí kouzla i s utaženým opaskem
Mezi největší Šádkova kouzla každopádně patří skutečnost, že se mu údajně podařilo stáhnout roční náklady na odměny pro hráče, trenéry a vůbec provoz klubu na 150 milionů korun. Ještě před dvěma či třemi lety přitom Viktoria Plzeň fungovala minimálně za 300–400 milionů korun ročně.
A navzdory takovému utažení opasku ještě Šádek dokázal v průběhu léta přivést až dosud celkem 13 posil. Povětšinou hráčů po skončení smlouvy, tedy fotbalistů přicházejících zdarma, přesto ve většině případů velmi kvalitních a pro Viktorii efektivně použitelných.
Ve chvíli, kdy měl v kvalifikaci jistou přinejmenším Evropskou ligu, doplnil Šádek soupisku hbitě navíc také o Václava Jemelku, za kterého Olomouci zaplatil nejméně 25 milionů. A teď si ještě jede do Hradce Králové pro štírka Adama Vlkanovu.
Už má z čeho utrácet. Základní startovné v Lize mistrů činí 385 milionů korun. Jistý je i příjem za tzv. desetiletý koeficient, a to podle všeho nejméně 85 milionů. Co výhra ve skupině, to dalších potenciálních 69 milionů, co remíza, to dalších 23 milionů korun.
K tomu třikrát zcela vyprodaný stadion na zápasy s Interem Milán, Barcelonou a Bayernem Mnichov. Přičtěte si i další pozitivní synergie, jako je například atraktivita Viktorie Plzeň coby účastníka Ligy mistrů na poli marketingu.
Zvyšuje se zájem sponzorů, spekuluje se o chystaném kontraktu s plněním 50 milionů korun ročně, kterým údajně Viktorii může přispět Betano, nový hráč na českém trhu s kurzovými sázkami.
To vše se jeví tak, že by Viktoria měla být zhruba na dvě tři sezony ekonomicky zabezpečena.
Navíc starty v Lize mistrů navýší bonitu jejích hráčů. Mohou zvýšit atraktivitu brankáře Jindřicha Staňka (26 let) či Pavla Buchy (24 let). Výtečný středopolař Lukáš Kalvach už je přece jen sedmadvacetiletý. Viktoria čerpá spíše z týmového pojetí zkušených fotbalistů-praktiků nežli ze zářivých mladých hvězd, o které by se Evropa prala.
Na transferním trhu přece jen Viktoria Plzeň nemá tolik co nabídnout. V sezoně 2019/20 prodala Michaela Krmenčíka za 150 milionů a Patrika Hrošovského za 130 milionů, od té doby ale stojí za zmínku jen odchod Ba Louy za 30 milionů.
Evropské transfery umí Slavia lépe
V téhle disciplíně, tedy na transferním trhu, hraje Slavia Praha přece jen trochu jinou ligu. Ve stejném období, tedy od sezony 2019/20 včetně, odprodala podle dostupných zdrojů fotbalisty za 92 milionů eur, což činí 2,3 miliardy korun.
Alex Král, Tomáš Souček, Vladimír Coufal, Abdallah Sima, David Zima, Jan Kuchta, Nicolae Stanciu, Alexander Bah, Petar Musa… Slavia průběžně má koho prodávat a daří se jí to obvykle za solidní cenu.
Náklady na provoz klubu se ostatně také točí v jiných číslech než na západě Čech. Nicméně oproti časům, kdy stropem nebyla ani miliarda ročně, už se podle aktuálních zpráv podařilo stlačit roční budget někam k 600 milionům korun.
Vedle příspěvků od sponzorů a akcionářů přičítá samozřejmě Slavia jako každý klub do rozpočtu i peníze stržené za vstupné, merchandising a podobně. A stejně jako další české kluby trpí i Slavia nízkou cenou, za kterou Ligová fotbalová asociace prodává televizní práva.
Klíčovými zdroji financování jsou tedy příjmy od UEFA a z transferního trhu. V sezoně, v níž je slabší příjem z pohárů, to musí nahradit příjmy z přestupů, to je jednoduchá rovnice.
Zatímco se Viktoria Plzeň může těšit zhruba na půl miliardy korun od UEFA, Schranzův gól, vstřelený doslova v poslední chvíli, těsně před penaltovým rozstřelem proti Rakówu, zajistil Slavii „jen“ 73 milionů za start v Konferenční lize.
Tuhle částku lze bonusy za výhry a postupy samozřejmě navyšovat. Ale připomeňme, že v minulém ročníku se Slavia v Konferenční lize prokousala až do čtvrtfinále. A dostala se k příjmu 200 milionů korun od UEFA.
Na africké stezce
Je to rozhodně lepší než nic, ale start v Lize mistrů prostě umožňuje mnohem vyšší výdělky, Plzeň už si vyzkoušela, že se od 500 milionů může v případě úspěchů dostat až k 800 milionům korun za sezonu.
Nyní, když Slavia do skupiny postoupila, bude zajímavé sledovat, zda realizuje přestup nigerijského rychlíka Yiriho Sora do belgického Genku. Ten byl za něj ochoten zaplatit 8 milionů eur plus další milion za bonusy. Přinejmenším 200 milionů korun tedy visí ve vzduchu a hráč o případné angažmá v Belgii podle dostupných informaci stojí.
Slavia dál rozvíjí sportovně-obchodní model, který se jí vyplatil s Abdallahem Simou. Získat za minimální náklady mladého talentovaného afrického hráče, předvést ho v evropských pohárech a zinkasovat za něj „raketu“.
Dojde-li na prodej Sora, může jeho místo v tomto ohledu zaujmout jeho krajan Usor. A z afrických akademií přijíždějí do pražských Vršovic průběžně další a další dosud neznámí mladíci.
I bez nich činí hodnota kádru Slavie orientačně 56 milionů eur, tedy zhruba 1,4 miliardy korun, bonita kádru Viktorie Plzeň je podle Transfermarkt.de zhruba poloviční – 24 milionů eur (600 milionů korun).
Případné reálné prodejní ceny se od těchto odhadovaných mohou jistě lišit. Nicméně pro ilustraci výrazného rozdílu mezi Slavií a Plzní v tomto významném ekonomickém faktoru bezpochyby poslouží dobře.
Ať žije Slovácko!
Na příspěvek za start v Konferenční lize se může těšit i 1. FC Slovácko. Tým trenéra Svědíka přispěl mimo jiné dvěma kvalifikačními výhrami nad AIK i českému pohárovému koeficientu, který bude nadále krmit účast tří celků ve skupinové fázi.
To je velmi pozitivní zpráva, jež může predikovat posun Česka v tzv. koeficientovém žebříčku, který je klíčový pro nasazování a rozmisťování klubových celků z jednotlivých zemí mezi pohárové soutěže.
Výsledky probíhající sezony 2022/23 se projeví v nasazení do ročníku 2024/25. V této sezoně UEFA současný model pohárů zase poněkud pozmění, ještě nebylo definitivně potvrzeno, jak přesně to bude vypadat. A proto nelze odhadovat nic s absolutní jistotou. Nicméně se zdá, že by Češi místo čtyř mohli mít znovu pět zástupců v pohárech. A že by se český vicemistr mohl vrátit do bojů o Ligu mistrů.
