Real Madrid v šoku. Sestřelil ho Skuhravý, kterému tehdy sotva bylo 18

V italském angažmá v FC Janov získal přezdívku Bomber, protože před brankou soupeře byl k nezastavení. Ale góly dával od malička, byla to jeho fotbalová přirozenost. Jestliže tato schopnost se mu vetkla do přezdívky až v Itálii, nebylo to tím, že by si ho v českém prostředí nevážili.

Jen byli Italové nápaditější. A hlavně si nemuseli lámat jazyk při vyslovování jeho příjmení.

Byl to evropský zázrak, který při připomenutí zacinká po celém kontinentu i teď. V 1. kole Poháru UEFA ročníku 1983/1984 nadšeně bojující Sparta Praha porazila 3:2 doma slavný Real Madrid, na jehož lavičce seděl legendární Alfredo Di Stéfano. Velký jásot, klepání po ramenou, ale rovněž předpověď, že v odvetě na proslulém stadionu Santiago Bernabeu si takovou opovážlivost odvážní Pražané odskáčou velkým přídělem.

Na výprask to sice nevypadalo, ale domácí se gólově prosadili už ve 23. minutě (skóroval hlavou Isidro). Tento výsledek by jim k postupu stačil, platilo ještě pravidlo, které zvýhodňovalo mužstvo, které vstřelí na půdě soupeře vyšší počet gólů.

Po hodině hry vyběhl před rozbouřené ochozy místo záložníka Vítězslava Lavičky čerstvě osmnáctiletý mladíček Tomáš Skuhravý, jenž už v předchozím ročníku sbíral za Spartu ligové minuty. A stalo se nečekané – v 74. minutě si vyskočil na centr a hlavou pokořil domácí obranu.

Madrid byl v šoku. A s ním vlastně celá Evropa. „Nikdy před tím ani potom se nestalo, že by Real vypadl v evropské soutěži hned v prvním kole,“ upozorňuje kapitán tehdejšího českého týmu záložník Jan Berger, jenž na rozhodující úder přihrával.

Gólovou scénu vidí živě před očima pořád. „Zasekl jsem míč, nacentroval, Tomáš předskočil brankáře, který špatně vyběhl, a krásně zavěsil,“ líčí Berger nezapomenutelný okamžik.

Nasazení osmnáctiletého mladíčka do tak důležitého utkání nebyl risk. „Tomáš s námi hrál už předchozí ročník, věděli jsme, co se v něm skrývá,“ připouští Berger. „Byl vysoký, urostlý, vletěl po hlavě tam, kam by se jiný bál strčit nohu,“ směje se tehdejší vůdce letenského týmu. „Vhodně se doplňoval se Standou Grigou, který byl spíš vychytralý,“ popisuje Berger dalšího útočníka. „Tomáš se nebál, vlétl do všeho,“ opakuje.

Velkou zásluhu na rychlém přesunu nadějného dorostence do fotbalu dospělých měl trenér Václav Ježek. „Věděl, co Tomáš dokáže, znal jeho přednosti a vlastně si ho na Real připravil,“ oceňuje kapitán mužstva trenérovy schopnosti. „Na hráče měl Ježek výjimečný čuch,“ zdůrazňuje Berger.

Sotva plnoletý mladíček se v mužstvu nabitém reprezentanty neztratil. „Netrpěl žádnou trémou, nebyl vyjukaný, sebevědomí Tomáš v sobě vždycky měl,“ připouští Berger. „Ale žádný namachrovaný frajírek!“ odmítá takto posuzovat mladšího spoluhráče. „Plnil si úkoly nováčka, nosil míče, kužele na trénink, co bylo,“ přibližuje, jak to dříve ve fotbalové šatně chodilo.

Skuhravý zažil přímo snový vstup na mezinárodní scénu, jedním úderem hlavou se stal miláčkem sparťanských fanoušků a známý po celé Evropě. Nemálo na to, aby se mu zatočila hlava.

Navíc úspěšná pouť pohárovou Evropou pokračovala, ve 2. kole vyřazený polský Widzew Lodž a další Skuhravého trefa, pak dokonce anglický Watford opět s gólovým přípěvkem, jízda skončila nešťastně až ve čtvrtfinále s Hajdukem Split. Doma Sparta obrala Bohemians o titul a vystoupila na zlatý ligový stupínek po sedmnácti letech.

V době socialismu však fotbalovou kariéru lámala povinná vojenská služba. Skuhravý nenarukoval do Dukly Praha, na to je ještě málo vyvinutou fotbalovou osobností, ale do Rudé hvězdy Cheb, která se stala výbornou prvoligovou štací pro vojáky, kteří na Duklu ještě nedozráli.

Dva roky Skuhravého zocelily. „Nastupoval po boku vynikajících útočníků. Jakými byli Radek Drulák, Mireček Siva, Lubomír Pokluda nebo Roman Kukleta,“ odhaluje československý internacionál Peter Herda, rovněž člen Klubu ligových kanonýrů se 110 góly, z toho 27 v Chebu, který z pozice středního záložníka hru pohraničníků tvořil.

Přiznává, že Skuhravý nebyl vzorem socialistického sportovce, porušování životosprávy a vojenské kázně patřilo k němu, ale po fotbalové stránce jenom rostl. „Tomáš si dobře uvědomoval, jaké dostal nadání a co jeho postava se 193 centimetry dokáže,“ svěřuje se Herda.

„Věděl jsem, že si sáhne na velkou kariéru,“ prorokoval mu. A nemýlil se.

Kariéra českého Bombera byla skutečně oslňující. Zazářil na mistrovství světa 1990 v Itálii, kde československý tým na posledním společném turnaji postoupil do čtvrtfinále, nastřílel pět gólů, jenom o jeden zásah byl lepší domácí gladiátor Salvatore Schillaci.

Po šampionátu přestoupil do italského FC Janov 1893, kde se stal legendou, se 57 ligovými góly je rekordmanem klubu. V roce 1993 s ním režisér Jiří Střecha natočil portrét do projektu GEN, kde se představovaly největší osobnosti českého národa ze všech oborů.

Vazby na italské prostředí zůstaly tak silné, že nyní většinu roku pobývá na Apeninském poloostrovu, kde se stará o mládežnické akademie, které nesou jeho jméno.

Prošel si i složitým obdobím, rodinném i společenském, jeho pension Bomber v rodném Přerově nad Labem zkrachoval, čelil trestnímu stíhání. Fotbalové dovednosti byly však nezpochybnitelné.

Probíralo se okolo něj kde co, nic neutajil. Až na jedno. Když si občas jde zahrát za starou gardu Sparty, kterou vede někdejší spoluhráč Jan Berger, působí na hřišti poněkud neohrabaně. „Mám jednu nohu o trochu kratší,“ svěřil se se svým tělesným hendikepem, který ho omezuje od mládí.

Pomáhal si, jak mohl. Speciální obuví, vložkami do kopaček, co se ukázalo jako účinné. Teď ve věku 57 let to už neřeší, vyběhne na hřiště a nezkoumá, jak jeho houpavý námořnický běh na lidi působí.