Příběh hvězdy: poprava otce, útěk, góly za PSG i City, a teď lékařský titul

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ať už je fotbalové prostředí v mnoha ohledech kruté a nespravedlivé, čas od času dokáže vyplodit až těžko uvěřitelné příběhy. Mezi takové by se mohla nepochybně zařadit dramatická životní story Nadii Nadimové, dánské fotbalistky s afghánskými kořeny. Představujeme vám fotbalovou „Wonder Woman“.

Nadia Nadimová patří v současném prostředí dámského fotbalu mezi ty nejuznávanější hráčky. Bývalá sniperka Manchesteru City nebo PSG nasbírala za svou bohatou kariéru mnoho trofejí. Nadimová se může pochlubit titulem pro mistryni Dánska, Francie nebo zámořské NWSL.

Kombinace bravurní techniky zakončení, excelentních fyzických atributů a nezdolného charakteru učinila ze stále ještě aktivní 34leté Nadimové sportovní legendu. Ale její fotbalové dovednosti tvoří jen špičku ledovce. Nadimová směřuje své životní poslání výrazně mimo fotbalové areály.

Aby mohla reprezentovat Dánsko, okusit atmosféru prestižní Ligy mistryň, procestovat kus světa a seznámit se s nepoznanými kulturami, musela Nadimová nejprve překonat zdánlivě nekonečnou sérii těch nejzákeřnějších životních překážek. Už v 11 letech se jí a celé rodině obrátil život naruby.

Rabani Nadim, otec Nadimové, tou dobou působil coby vysoce postavený generál v Afghánské národní armádě. S vojenským převratem pod taktovkou Tálibánu se dostala rodina Nadimových do svízelné situace, která vyústila v Rabaniho popravu.

Utrpení tím nekončilo. „Ženy tehdy nesměly vyjít na ulici bez mužského doprovodu. Režim byl tak přísný, že dívky nesměly ani do škol. Bylo to příšerné období,“ svěřila se Nadimová.

Její matka proto jednoho dne sbalila to nejnutnější sobě a svým dcerám, aby společně uprchly z nesvobodné země. Osud Nadimovou zavál do uprchlického tábora v Dánsku. Brzy po příjezdu poskytl jeden z místních dobrovolníků rozklepané Nadimové mléko, toastový chléb a banán. „Tohle gesto patří k mým absolutně nejlepším vzpomínkám. Přitom šlo o drobnost. Ale já to dodnes vnímám jako velmi silné gesto, jako dobrý skutek, jehož pravý význam mi dodává kuráž dodnes. V té chvíli jsem si poprvé uvědomila, že tohle chci dělat napořád: Pomáhat ostatním lidem,“ přemítala Nadimová.

Právě v onom uprchlickém táboře přičichla Nadimová k atmosféře dívčího fotbalu. Od táty – vášnivého fotbalového fanouška – sice malá Nadia pochytila základní pohybové vzorce, ale teprve ve společnosti, kde je dámský sport přirozenou součástí, se naplno projevila coby budoucí fotbalový talent. Fotbalu si tehdy všimla, když přes plot sledovala pobíhající dívky s míčem.

Svou profesionální kariéru Nadimová nastartovala v dánském Aalborgu, odkud putovala přes Viborg, IK Skovbakken a Fortunu Hjorring až do americké Národní ženské fotbalové ligy (NWSL), kde se připojila k celku Sky Blue FC. V zámořské soutěži, která je všeobecně považovaná za jednu z nejlepších, se jí dařilo i v dresu Portland Thorns. Další štace: Manchester City a Paris Saint-Germain. Současná ofenzivní lídryně amerického Racingu Louisville stihla za svou bohatou kariéru nasbírat celkem 98 reprezentačních startů. Během své hráčské kariéry se aktivní Nadimová naučila několika cizím jazykům, celkově jich plynně ovládá minimálně 8.

Ani přes veleúspěšnou fotbalovou kariéru a život v blahobytu Nadimová nezapomněla na dříve vytyčenou vizi. „Miluju fotbal, ale nikdy jsem o něm nepřemýšlela jako o své práci. Je to jen moje vášeň. Hrála bych ho i zadarmo. Já chci v životě dosáhnout větších věcí. Přeju si dělat něco, čím aktivně pomůžu ostatním,“ líčila Nadimová.

Před několika dny si Nadimová vysloužila po pětiletém studiu vysněný doktorský titul. „Je to vyloženě pro mě. Miluju interakce s lidmi. Miluju, když mohu svými skutky a třeba i jedním úsměvem zvednout náladu pacientům. Zároveň mě silně motivuje i tlak, který je na vás coby kompetentní autoritu vytvářen,“ popisuje Nadimová svou další vášeň.

Nadimová se nefláká ani ve svém volném čase. V něm například obráží uprchlické tábory, kde dodává dětem odvahu a inspiraci. Přednáší jim o své životní pouti. „Chci jim vzkázat, že i když si prochází temným obdobím, je to jen etapa. Všichni si něčím takovým dříve či později projdeme. Pro mě je nejdůležitější, že stejně tak jako já i ony to dokážou překonat,“ říká Nadimová.

„Cítím potřebu pomáhat druhým. Tak jako mi navždy utkvěla v paměti ta darovaná svačina, tak přemýšlím i o svých dobrých skutcích. Nikdy nevíte, komu můžete zdánlivou maličkostí zlepšit den, ne-li celý život. Život je moc krátký na to, abychom se na sebe mračili,“ nabádá Nadimová.