Pravdivá pohádka o Honzovi ze Smetanovy Lhoty dojme i unaví

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Sagvan Tofi se zdraví s Jaromírem Jágrem, kolem proplouvá rodina Radoslava Kováče, nepřehlédnete Jiřího Jarošíka, biatlonovou šampionku Gabrielu Soukalovou, Jiří Novotný přichází s režisérem Vojtěchem Nouzákem, tamhle jsou pánové Suchopárek, Horňák, Ulich, Jarabinský, Beránek… A tady příbuzní a kamarádi hlavního protagonisty ze Smetanovy Lhoty.

Středobodem středeční slavnostní premiéry ve Slovanském domě je dvoumetrový chlapík, o kterém film Jan Koller - příběh obyčejného kluka natočili. Včera jako dnes propojuje jeho osoba svět obyčejných lidí, co si nejlíp zrelaxují nad ohýnkem, kde si ohřejí špekáček, se světem bonvivánů, modelek a nejdražších značek šampaňského.

Fotbal je taková myší díra, zkratka, kterou lze mezi těmito světy proskočit. Ostatně příběh o klukovi, co díky talentu a píli ke štěstí přišel, píše vlastně každý úspěšný fotbalista.

Ale Kollerův příběh je ještě mnohem unikátnější. Coby kluk v podstatě neuměl moc hrát ani ten fotbal. „Mně samotnému se jako fotbalista moc nelíbil,“ říká dokonce ve filmu jeho trenér Petr Koller.

Ale pak se spustil řetězec událostí, které kluka z vesnice zvláštním řízením osudu nasměrují do pražské Sparty, kde najednou sedí v kabině třeba s Pavlem Nedvědem, pak do Belgie, kde se vlastně v Lokerenu naučí hrát fotbal.

A fotbalový výtah ho veze výš, do Anderlechtu, do Borussie Dortmund, do reprezentace, na mistrovství světa a Evropy… A ze slonbidla, kterému se mnozí smáli, je najednou žijící legenda českého fotbalu, rekordman v počtu nastřílených branek. Ale pořád i hodný, nezáludný a usměvavý kluk z vesnice.

V Kollerově životním příběhu se kříží pohádky Kterak Honza ze Smetanovy Lhoty ve světě ke štěstí přišel s tou O ošklivém káčátku, co se proměnila v elegantní labuť. „To je na film pro Hollywood,“ říkával Pavel Nedvěd často.

A režisér Petr Větrovský to téma uchopil a natočil. „Jarda Jágr mi k tomu říkal: Ten příběh Honzy Kollera je lepší než ten můj. Hlavně to nepo..r,“ svěřil se režisér filmu před premiérou.

Natočil celovečerní dokument, ve kterém Jan Koller znovu navštěvuje místa, kterými v kariéře prošel. A spolu s lidmi, které tam tehdy i dnes potkal, svůj nevšední příběh vypráví.

Po Smetanově Lhotě jezdí traktorem, na Spartu dorazí znovu dýchavičnou Škodou 105, se kterou ho před lety ani nechtěli pustit na klubové parkoviště. Po Monaku se pak po rentiérsku spokojeně projíždí na skútru.

Vypráví o chvílích štěstí, ale i nejhlubšího zmaru, kdy se proti němu spikla parta sparťanských mazáků. Nebo když mu jeho tehdejší dívka vzkázala, že do Lokerenu za ním nepojede. „Už jsem ji pak nikdy neviděl…“

Ať jste nebo nejste fanouškem fotbalu, přinejmenším první půlhodina filmu vás určitě chytne za srdce. Vstoupí vám do něj ostýchavý mladík ne nepodobný Františku Koudelkovi z STS Chvojkovice-Brod a jeho letenská kapitola o rozzářené kometě, kterou konkurence ohrožená jejím leskem srazila z nebe.

Antihrdina mizí do exilu, kde v něm jeho superschopnosti vyladí na maximum a on se vrací na scénu jako super hero. Ne, to není komiksový blábol, i tohle je živá součást příběhu Jana Kollera.

Defilují v něm lidé, kteří mu nevěřili, ublížili. I ti, bez jejichž pomoci by se jeho životní dráha neposouvala. Pan Tichý, co kdysi udělal maximum, aby Kollera dostal na trénink sparťanského béčka. Nebo Willy Reynders, který v Lokerenu věnoval Kollerovi neskutečnou individuální péči a zásadním způsobem vylepšil jeho pohybovou koordinaci i kopací techniku.

A simsalabim… Superstřelec pro Anderlecht, Dortmund či českou reprezentaci byl hotov.

Na plátně před námi pořád defilují mluvící hlavy, střídají se přitom se záběry gólů a herních situací… A to, co ze začátku baví, začne už přeci jen časem unavovat.

Větrovský a spol. se rozhodli poctivě odvyprávět všechny kapitoly Kollerova života, včetně Norimberka, Samary, ne zcela šťastného nápadu vracet se ještě do reprezentace… A tady už filmu pomyslný řetěz spadne úplně. A upřímně řečeno, už trochu čekáte, až bude konec.

Sto dvanáct minut se pro tento způsob vyprávění, které navíc negraduje, naopak, jeví jako opravdu příliš dlouhá stopáž. Lepší dramaturgie by v tomto smyslu snímku prospěla.

Śkolený režisér-dokumentarista by jistě mnohé prvky zachytil autentičtěji. Když třeba Jan Koller s dcerami zdobí vánoční stromek, cítíte, že ve skutečnosti hrají před kamerou divadýlko.

A to jsou, pravda, jednotlivosti, které film o Janu Kollerovi nejspíš neověnčí Zlatou palmou z Cannes. Nicméně to pořád není důvod, proč byste se na film o Janu Kollerovi neměli jít podívat.

Coby fotbaloví fanoušci, kteří si jeho fotbalovou kariéru pamatují, anebo ti mladší, co ji chcete poznat, na film opravdu běžte. A vezměte s sebou i manželku nebo přítelkyni, ty možná zase víc než kličky a góly ocení story o tom, jak se sympaťák z vesnice posunul mezi lvy salonů, aniž by přitom přestal být sám sebou.

Režisér Petr Větrovský, bývalý ředitel příbramského fotbalového klubu, je přeci jen o něco víc marketér a promotér nežli umělec. Ale film o poctivci Janu Kollerovi natočil poctivě.

Snímek by se měl dostat na Netflix a počítá se s tím, že se bude promítat ve vestfálských kinech, kde by mohl zaujmout fanoušky Borussie Dortmund. A také v Belgii, kde se stal Koller modlou Lokerenu a Anderlechtu.

Pokud se považujete za fanoušky české fotbalové reprezentace, běžte na něj také. Jan Koller vás nezklame. Ani na hřišti, ani na plátně.