Peltovi jsem řekl, že se zbláznil. Teď je mi ho líto, říká Jansta po rozsudku

Obžaloba ho vinila z toho, že manipuloval se státními dotacemi pro sport. Rozsudek Městského soudu v Praze ovšem v pátek advokáta, bývalého poslance Federálního shromáždění a významného lobbistu Miroslava Janstu viny zprostil. Ještě ho sice čeká odvolací řízení u vrchního soudu, ale už teď přikládá zásadní část viny za chaos a zmatky, jež vyvolaly trestní stíhání, neschopnosti státu. Řešení celého problému vidí Jansta ve vzniku ministerstva sportu.

V obsáhlém rozhovoru, který Jansta poskytl redakci Seznam Zpráv, poodkrývá zákulisí vyjednávání o dotacích a svých schůzek s ministryní Kateřinou Valachovou a její náměstkyní Simonou Kratochvílovou. A propojuje vše i s politickými linkami, spojenými s ambicemi tehdejší ministryně, ale také s nepřátelstvím ministra vnitra Milana Chovance a lidí kolem něj.

„S Chovancem si nemám co vyříkávat, je to pro mě politická mrtvola,“ říká i dnes Jansta, který rozvíjí teorii, že mu trestní stíhání bylo ušito na míru.

Otevřeně hovoří také o kauze svého přítele, někdejšího předsedy fotbalové asociace Miroslava Pelty. „Když jsem si četl o tom, co se mělo dít v tom bytě na Senovážném náměstí, lezly mi oči z důlků,“ reaguje Jansta na tuto část případu.

Janstu státní zástupce neúspěšně vinil z toho, že vstupoval do dotačního řízení, když rozdával pokyny, že se má olympijskému výboru na dotaci ubrat a České unii sportu (ČUS) přidat. To Pelta s náměstkyní Kratochvílovou šli dál, v tajném bytě rozdělovali investiční dotace podle toho, kdo za nimi stál a u koho si chtěli udělat oko. A tady soudkyně Lenka Cihlářová tresty rozdávala. Peltu s Kratochvílovou poslala do věznice s ostrahou, jeho na 6, ji na 6,5 roku. Zatím nepravomocně.

Začněme u obecného principu. Je podle vás správné, aby příjemci dotací významnou měrou spolurozhodovali o nastavení dotačních programů a pak ještě zasahovali do výpočtů ministerstva, jak dotace rozdělovat? Žalobce s tím měl zjevně problém a ani veřejnosti to asi nepřijde úplně normální.

Úplně správné to není. Ale i evropské směrnice uvádějí, že státní správa má v těchto souvislostech s představiteli sportu spolupracovat. Nemohou se přitom ovšem podílet na rozdělování dotací, to je jasné. Co jsem předsedou České unie sportu, dostaly vždy expertní skupiny návrhy metodiky, opřipomínkovali jsme je, stát to zapracoval, vypočítal a peníze rozdělil.

Ale přinejmenším v roce 2016 a následně zkraje roku 2017, což je období, kterým se zabývala obžaloba, probíhalo všechno trochu jinak, že?

Oproti předchozímu budgetu pro sport, což bylo asi 2,7 miliardy, měly být do rozpočtu přidány další 2 miliardy. Z toho důvodu se i 5 dosavadních dotačních programů rozšiřovalo na dvojnásobek, aby bylo vše čitelnější.

A ty programy se tedy připravovaly kde? My to pochopili tak, že v rámci Národní rady pro sport, což byl poradní orgán ministra tvořený zástupci sportovního prostředí, který vznikl za ministra Chládka.

Už za ministra Dobeše. Oni všichni ministři tu radu měli, jen se třeba trochu jinak jmenovala. Za Josefa Dobeše fungovala jistá pravidla, Marcel Chládek je pak změnil a Kateřina Valachová je nezměnila, i když u soudu tvrdila, že ano. Ovšem žádný písemný dokument k tomu nepředložila.

Inspirací k těm změnám, které podle vašeho výkladu neproběhly, každopádně měla být kritická zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, že ano?

Ano, upozornila na to, že ve sportovních dotacích panovala chaotičnost, neadresnost, nepřezkoumatelnost. V tomto směru na změny apelovali i náměstci Prudíková s Urbanem, ale ministryně Valachová nakonec řekla, že se to upraví až během dotačního procesu.

Co se tedy v té Národní radě pro sport dělo? Máte pocit, že jste nějak přispívali ke zpřehlednění dotační problematiky?

K deseti dotačním programům vzniklo deset pracovních skupin s deseti garanty. Já měl například na starosti program III pro střešní sportovní organizace. Vedli jsme debatu, jestli Česká unie sportu a sokolové mají být s Českým olympijským výborem v jednom balíku, protože ČOV je zaměřen jinak, není to střešní organizace, má zabezpečovat odvoz a pobyt českých sportovců na OH.

Sepisovali jste tedy definici dotačního programu III?

Ne, připravili jsme několik variant výpočtů a postupů, které umožňovaly bodové hodnocení. Ani jednu z těch variant ale ministerstvo neuchopilo. Takže práce, kterou jsme tam odvedli, přišla víceméně vniveč. Pro ilustraci, jak to vypadalo: Jiří Kejval, předseda ČOV, byl garantem přípravy programu I o státní reprezentaci. A ačkoli podíl ČOV na ní nikdo nezpochybňuje, v rukou úředníků ČOV z toho programu vypadl. Takže není pravda, že by garanti něco diktovali. My nabídli varianty, další postup závisel na politickém rozhodnutí vedení ministerstva a rozpracování úředníky.

Úředníci tedy rozdělení dotací spočítali. A vy jste jako garant, alespoň tedy podle policejního odposlechu, vybuchl hněvem nad tím, že to spočítali špatně. Na základě čeho jste k tomu došel?

Byl jsem v šoku, když mi zástupce ČUS v expertní skupině sdělil, že ačkoli je podle všech zadaných kritérií ČUS největší organizací ve hře, dostal míň peněz než olympijský výbor. Dokonce pro něj úředníci navrhovali větší dotaci, než sám žádal, což je porušení dotačních pravidel. A tak jsem jako oficiální poradce ministryně a garant programu řekl, že to není možné, jak je to spočítané.

Buď tvrdej, jsme největší, řekl jste Janu Boháčovi. A vedl ho k tomu, aby se ubralo ČOV a přidalo ČUS. Byla to správná cesta řešit to takhle po telefonu? Nemělo se všechno řešit nějakou oficiálnější cestou? Například rozporováním výše přidělené dotace v oficiálním dopise?

Já jsem zcela oficiálně zavolal náměstkyni. A sdělil jsem to veřejně i ministryni. Nic jsme neutajovali. Podle státního zástupce jsem údajně manipuloval s transparentní soutěží podle předem odsouhlasené metodiky. Tu nikdo neodsouhlasil. A asi jsem měl do telefonu říct, že všechno je neskutečným způsobem zmanipulované, nebo já nevím. Přitom je to úplně jinak. Existoval tam zájem, aby Česká unie sportu nedostávala peníze na strukturu.

Takže za vším bylo podle vás spiknutí: Čí zájem se tam podle vás rozehrával?

Někteří novináři mě už v letech 2014 a 2015 informovali, že se mluví o mém trestním stíhání. A to v souvislosti s majetky ČUS, s lyžařskými středisky, která já jsem pro ČUS zachránil, ale jiní lidé měli jiné představy. Když jsem tehdy tyhle spekulace o chystaném útoku na Janstu slýchal, vždycky jsem se jim ale jen zasmál.

Nakolik to vše souviselo s boji v rámci ČSSD?

Někteří si mysleli, že se chci znovu vrhnout do politiky, ale to nebyla pravda. Pro mě jako poslance skončila aktivní politika v roce 1992. Pak jsem byl ještě členem jičínské legislativní komise a následně už jen řadový člen ČSSD.

Kritizoval jste ovšem otevřeně ministra vnitra Milana Chovance, spojeného s lobbistou Jiřím Bisem, s nímž jste vedl spory právě o budoucnost lyžařských resortů v majetku České unie sportu.

To víte, že to všechno souviselo. Chovanec nebyl člověk z mého ranku. Zřejmě dobrý funkcionář kraje, chtěl být ale předsedou partaje, na to neměl. A ČSSD ho nezvolila. S Jiřím Bisem, patronem Jiřího Kejvala, jsem vedl tuhé boje, to je pravda.

Už jste si to spolu vyříkali?

S Chovancem si nemám co vyříkávat, je to pro mě politická mrtvola. S Jiřím Bisem jsme vedli velmi otevřený rozhovor. A necítím k němu zášť.

A od těchto osob se tedy mělo odvíjet spiknutí, které skončilo vaším trestním stíháním?

Ne, to ne. Vytvářela se ale atmosféra pomluv, jedna se nabalovala na druhou. A já tomu nevěnoval pozornost. Advokáta nemůžou milovat všichni.

Byl byste dnes opatrnější?

Moje chyba byla, že jsem se nechal ukecat a šel do vedení velké sportovní organizace. Zjistil jsem až následně, že řadu lidí zajímá sport jen mocensky, nemají zájem řešit funkčnost struktury. Já měl do té doby basketbalový klub v Nymburce. A nešla do něj ani koruna státní dotace.

Zato ho sponzorsky výrazně podporovala polostátní firma.

ČEZ za svůj sponzoring dostal od nymburského basketbalu výbornou celoevropskou reklamu.

Vraťme se k vaší aféře a dotačním programům. Jak to tedy bylo s jejich metodikou? Informace k tomu byly dost zmatečné.

Státní zástupce tvrdil, že rozdělování dotací je soutěž, která má nějaké parametry. Jenže ona neměla řádně vypsanou metodiku. Ta měla být hotová nejpozději 8. února 2017, kdy zasedala expertní komise, jenže skutečnost byla taková, že návrh metodiky dostala úřednice Krumphanzlová od svého nadřízeného jako neschválený návrh a až o měsíc později došlo k jejímu vypracování a schválení. Podle policejního znalce metodika vlastně neexistovala a nic se podle ní nedalo spočítat. Podle jeho výpovědi před soudem byly ve všech jiných odborech na ministerstvu školství dotační metodiky v pořádku, ve sportu ne.

V předchozích letech byla tato praxe lepší?

Problémy byly vždycky, ale fungoval tam úředník Vosyka, který měl tabulky, s nimiž uměl pracovat. A všichni to brali tak, že výpočty od něj tak nějak sedí.

Jenže v inkriminované době stál Vosyka mimo službu kvůli trestnímu stíhání. Ale údajně rozdělení dotací stejně počítal, protože to na ministerstvu nikdo jiný nezvládal.

Údajně. Ale evidentně podle metodiky z roku 2016, a ne podle navržené metodiky pro rok 2017.

Teď jste říkal, že žádná metodika pro rok 2017 k dispozici nebyla.

Nebyla schválena, neměla jednací číslo. Úřednice Krumphanzlová řekla u soudu, že čísla do tabulek nastřelila, aby jí to nějak vyšlo.

Jestli soudní projednávání případu něco ukázalo v plné nahotě, tak nade vši pochybnost neuvěřitelné zmatky a chaos na ministerstvu. Vy z toho všeho dlouhodobě viníte Kateřinu Valachovou…

…No a koho jiného? Kdo byl ministr? Když se něco stane na ČUS, ponesu zodpovědnost já jako předseda.

Za aféru přijala Kateřina Valachová politickou odpovědnost, když z funkce odstoupila. Stačí to ale? Povězte, kdybyste byl státním zástupcem, stíhal byste ji?

Nechtějte po advokátovi, aby chtěl někoho zavírat. Ne, tímhle směrem mě, prosím, netlačte. Každopádně to byla ministryně Valachová, kdo si na pozici náměstkyně prosadil Simonu Kratochvílovou.

Co na tom bylo tak strašného?

To, že když pak byla Kratochvílová zadržena policií, tvářila se ministryně, že ji vlastně nezná, že o své někdejší spolubydlící, kterou si tam prosadila, vlastně ani neví, kdo to je.

Máte pocit, že Simona Kratochvílová byla coby náměstkyně nekompetentní?

Byla hozena do vody. Na dvou večeřích, na které mě a Peltu pozvala ministryně, nás s Kratochvílovou žádaly o pomoc a spolupráci.

Pro zajímavost, kde jste večeřeli?

Na Kampě a U Zlaté studně.

Tou dobou už vás policie odposlouchávala?

Jak jsme později zjistili, napíchli mě v říjnu, tedy dva měsíce poté, co se stala Kratochvílová náměstkyní. Údajně z toho důvodu, že mi přihrává dotace, které tou dobou ale žádné nebyly, ty se rozdělují na jaře. Takže o těch odposleších si můžu myslet své. Já navíc v souvislosti se svým podnikáním nikdy žádné dotace nečerpal.

Nebyly zde třeba míněny investiční dotace, které jste doporučoval?

Ale to před příchodem Valachové, která to zastavila, doporučovali na Národní radě pro sport všichni.

Porcovali jste tam medvěda?

Ne. Úřední aparát žádosti zpracoval. A předsedové svazů mohli dávat projektům prioritu. Nerozhodovali ovšem o ničem. Bylo na ministerstvu, zda návrh priorit akceptuje, nebo ne.

Takže za ministryně Valachové už tahle praxe neprobíhala?

Přesně tak. Já jsem až do léta 2016 sledoval její práci s uznáním. Ale s blížícím se podzimem se začalo mnohé měnit, řešila, za koho bude kandidovat ve volbách, 80 procent našich schůzek s Kratochvílovou se týkalo politiky. S ní jsme řešili obraz Valachové ve straně, jak by měla vystupovat, ona pro ni chtěla to nejlepší.

Před chvílí jste tvrdil, že jste řadový člen ČSSD a že s politikou nemáte nic společného.

Řekněme, že jsem tomu trošku rozuměl.

Zařizoval jste Valachové podporu?

Snažil jsem se jí pomoct.

Byla to chyba?

Chyba byla, že jsem měl sám cinklé dotace jasně označit za zmanipulované.

Myslíte si, že soudní projednávání případu pomohlo stanovit hranice toho, kam až může sahat sportovní lobbing a co už je za hranou?

Jsem sice advokát, ale trestnímu právu jsem se ve své kariéře věnoval minimálně. Lidé, co tomu rozumí, hovořili o vystoupení soudkyně Lenky Cihlářové v naší kauze s velkým uznáním. U každého vše rozebrala opravdu velmi kvalifikovaně a detailně.

Její rozsudek vás nepravomocně zprostil viny. Předpokládejme, že menší nadšení než u vás zavládlo u Miroslava Pelty, který dostal šest let „natvrdo“. Jak to hodnotíte?

Mirek Pelta podle mě podcenil místo, kde se nachází. Nešel se svou obhajobou do potřebné šířky, přistupoval ke všemu tak nějak přátelsky. Jenže u soudu padají fakta a argumenty, tam nemůže být prostor pro emoce, byť jsou příjemným zpestřením. Jenže tady jde v podstatě o život. A rozhoduje právo.

Má podle vás Miroslav Pelta nějakou šanci ještě svou pozici zlepšit?

Je tam hodně tematických větví, které by měl zdůvodnit a vysvětlit. A v rámci toho vysvětlení může třeba uspět.

Ve smyslu snížení trestu? Vězení podle vás neuteče?

To nejsem schopen posuzovat.

Zmínil jste, že vás a Peltu žádala ministryně s náměstkyní o pomoc. Ale způsob, jakým Pelta s Kratochvílovou spolu a tajně řešili dotační agendu v bytě na Senovážném náměstí, si pod tím asi představoval málokdo.

Když jsem si četl o tom, co se tam mělo dít, lezly mi oči z důlků. Do té doby jsem o ničem takovém nevěděl, mě do žádného bytu nikdo nezval.

Vyčetl jste to Peltovi?

Řekl jsem mu, že se zbláznil. Já nikdy s žádnými ministry po večeřích neběhal, natož někam jinam.

Před chvílí jste zrovna zmínil dvě večeře.

Já na ně ale ministry nezval, na tyhle jsme byli pozváni, to je rozdíl. Každopádně je to celé špatně. Když o tom mluvím se sportovními funkcionáři z jiných zemí, tak Němci ani třeba Řekové nechápou, jak je tohle možné.

Máte teď na mysli Peltu a Senovážné náměstí, kde s náměstkyní potajmu rozdělovali investiční dotace?

Různé věci. Třeba i případ člena výkonného výboru ČOV, který byl zároveň náměstkem na ministerstvu a rozděloval tam peníze, mimo jiné pro ČOV.

Myslíte Petra Hulinského?

Myslím.

Domníváte se, že Pelta ze svých aktivit z inkriminovaného bytu po stránce vlivu nějak profitoval?

Zeptejte se jeho.

On teď rozhovory dávat nechce. A vy jste jeho blízký kamarád.

Neřekl mi, že se v tom bytě s náměstkyní schází, tak mi o tom asi neříkal ani nic dalšího.

A teď?

Teď je mi ho líto.

Basketbalový Nymburk jste před časem prodal, nepomůžete teď Peltovi tím, že byste od něj koupil fotbalový klub v Jablonci?

Dejte pokoj.

Dejme tomu, že vy osobně budete ve své kauze po výroku Městského soudu v Praze časem zproštěn viny i pravomocně. Budete v takovém případě požadovat náhradu škody?

Tahle otázka mě netíží. Na rozdíl od financování českého sportu, to je příčina všeho. Kdyby stát nezpůsobil celý ten bordel, žádná taková kauza by ani nevznikla.

Vznik Národní sportovní agentury tohle všechno nevyřešil?

Agentura měla dobře našlápnuto. Pak šel její předseda na narozeninovou oslavu kamaráda…

…Ano, na papalášský večírek ignorující protipandemická nařízení.

A vznikla z toho hysterie, to agenturu oslabilo, přišel nový předseda a noví lidé…

Dobře, kam by se měl rámec financování českého sportu ze strany státu posouvat?

Zaprvé k většímu objemu peněz, sport je stále podfinancovaný. To se projevilo i v pandemii – kdyby tu lidé víc sportovali a byli fyzicky zdatnější, nebyly by důsledky viru tak intenzivní. A zadruhé by rozdělení dotací mělo být vyvěšené na internetu a být co nejvíc průhledné.

Národní sportovní agentura v zásadě jen převzala předchozí dotační programy a jen je trochu občerstvila. K nijak radikálním změnám nedošlo.

Je to všechno čitelnější a viditelnější než předtím. Další změny zabrzdil covid. Ten se stal hlavní prioritou, další rozvoj zastavil. Po mém soudu by na těch strukturálních změnách měla začít pracovat kvalifikovaná skupina lidí, ideálně pod záštitou premiéra.

V debatách politiků zaznívá i myšlenka, že by se sport opět mohl vrátit pod ministerstvo školství.

To by byl krok zpět. Naopak krokem vpřed by bylo zřízení ministerstva sportu. Když tu najednou zčistajasna máme ministerstvo pro vědu a výzkum nebo pro evropské záležitosti, nevím, proč bychom nemohli mít ministerstvo sportu.