Notičky: Zůstanou TV práva na Fortuna ligu stále za hubičku?

Předpokládám, že odpověď na otázku, proč jsou špičkoví fotbalisté odměňováni obvykle výrazně lépe než třeba špičkoví lakrosaři, snad znáte.

Nelze vyloučit, že se někde v Kanadě může vyskytovat odlehlá louka, na níž by snad někteří místní mohli označit lakros za sport atraktivnější nežli fotbal. Lidé jsou různí, ale to není podstatné. Snažím se tu předeslat skutečnost, že fotbal je v průřezu jednoznačně nejsledovanějším sportem planety. A ona míra zájmu je dokonce měřitelná.

V normálním světě návštěvností stadionů a nyní v době covidové především televizní sledovaností. Právě televizní průmysl je pro fotbal zcela klíčový a už několik dekád mu zajišťuje jeho bohatství. Za vysílací práva na Premier League se mezi kluby z výnosu ročně rozdělí 77,3 miliardy korun.

To je samozřejmě extrém, zásadní roli tu hraje globální dosah anglické soutěže a zájem platit za její sledování odkudkoli. Z Thajska, z Čadu i z Litovle. Takhle vygenerované kosmické příjmy se odrážejí i do kosmických platů fotbalových superhvězd anebo do přestupních částek za ně vyplácených.

A teď už se konečně začínám dostávat k české podstatě celého sdělení. Pokud jsem právě označil Anglii ohledně TV práv za extrém, a to ve smyslu kouzelné pohádky, pak právě naše rodná Česká republika může směle aspirovat na spojení s extrémem opačným. Co totiž prakticky všude jinde krásně funguje, v Česku nikoli. Vysílací práva za fotbalovou Fortuna ligu se nyní obchodují za 150 milionů korun ročně.

Namátkou pro srovnání: Belgie 2,025 miliardy, Polsko 865 milionů, Rumunsko 675, Rakousko 405, Kypr 317 milionů Kč. Tedy i Kypr kasíruje více než dvojnásobek ve srovnání s českou ligou. Dlužno dodat, že se stále najdou i evropské země s ještě slabší bilancí: Bulharsko 77 milionů, Chorvatsko 52, Slovensko 24 milionů korun.

Obecně je cena českých práv ve fotbalovém prostředí vnímána jako značně podhodnocená. S takovým stanoviskem nesouhlasí prakticky jen ti, kteří si za ni Fortuna ligu pořizují. „Za mě ta cena sedí naprosto přesně, a to adekvátně podmínkám na českém televizním trhu,“ říká Jaroslav Vacek, dlouholetý šéf společnosti Pragosport.

Od 90. let, kdy se cena práv stala i v Česku zbožím, má ligu pořád na skladě právě Pragosport. S výjimkou čtyřletého období, kdy tehdejší fotbalový předseda Ivan Hašek odklonil vysílací práva pod dceřinou společnost Sazky. Jinak šla práva po tři desítky let bez jakéhokoli tendru či jiné soutěže vždy za Vackovým Pragosportem, který je pak přeprodává televizním stanicím.

Za sebe razím teorii, že zatímco prakticky všude jinde v Evropě se cena práv každé tři roky soutěžila a díky tomu mohla růst skokově, v Česku pan Vacek, dlouholetý místopředseda svazu a blízký spolupracovník lídrů typu Františka Chvalovského či Vlastimila Košťála, při podpisech nových smluv přidal něco málo, aby se neřeklo. A ještě dobrosrdečnější úsměv než kdy předtím.

Celou tuto teorii označuje Jaroslav Vacek za „Mádlovy bulvarizující nesmysly plynoucí z neznalosti prostředí i zcela základních faktů“. Alespoň tak nějak jsem si to už přímo od něj několikrát vyslechl. Podle Vacka je zcela zavádějící srovnávat cenu práv za českou ligu s cenou nizozemskou, belgickou či portugalskou. „Hospodářství Beneluxu je stále někde úplně jinde než naše. A Portugalci svou ligu lépe než my prodávají do dalších zemí.“

Vysvětlení, proč ale více než dvojnásobnou sumu vytěží z práv i Kypr, zrovna Vacek po ruce neměl. Tedy kromě dodatku, že zatímco například bundesliga se prodá a pak funguje se vším všudy na klíč, v Česku je potřeba zajistit ke zmíněným 150 milionům ještě zhruba dalších 80 milionů na technické zajištění televizních přenosů a internetových příjmů. „Takže ve skutečnosti jde o 150 + 80, tedy o 230 milionů korun ročně,“ říká Vacek.

Kluby ale vnímají matematiku jinou. Na I. i II. ligu jde 150 milionů ročně, v nejvyšší soutěži v průměru kolem 10 milionů ročně na klub. To je pro kluby typu Dynama České Budějovice orientačně pětina rozpočtu, pro Spartu či Slavii, počítající budget na vyšší stovky milionů korun, jde vlastně o drobné. Průšvih je v tom, že ve velkých ligách zajišťují TV práva klubům obvykle 30–50 procent živobytí. O tom si v Česku můžeme nechat leda zdát.

Ligová fotbalová asociace v roce 2018 prodloužila smlouvu s Pragosportem až do ročníku 2023/24. Přesto se v zákulisí už nyní problematika prodeje a ceny televizních práv skloňuje ve všech pádech. Slavia zásadně trvá na tom, aby se práva na další období vysoutěžila. Šéfovi LFA Dušanu Svobodovi není myšlenka tendru blízká. „Je možné, že do konce února budu mít pro kluby informaci o podmínkách, které by Pragosport mohl nabídnout za další období.“

Spekuluje se, že by roční cena mohla stoupnout ze 150 milionů na dvojnásobek, tedy na 300 milionů korun. V nejoptimističtější variantě by prý mohla být v této výši platná už pro ročníky 2022/23 a 2023/24.

„To by mě vážně zajímalo, proč by měly Pragosport, potažmo O2 TV a CNC, které ligu vysílají, přihodit 300 milionů nad rámec stávající platné smlouvy,“ durdí se Vacek. „Já si klidně na ten jejich tendr počkám. A jsem moc zvědav, kdo se do něj přihlásí. To možná některé lidi dost zklame.“

Existuje nekonečné množství světů. Jeden reálný a ty ostatní ve fantazii. Například 24letý fotbalista Ousmane Dembélé a jeho agent Moussa Sissoko opravdu nemají o nápady a sebevědomí nouzi.

Reálný stav věcí je takový, že fotbalová Barcelona je nadále patrně nejzadluženějším subjektem v dějinách sportu a svazuje ji řada regulačních opatření. Vedení klubu se v rámci možností pokouší čarovat. Klíčové jsou pro něj nové úvěrové rámce, které závazky alespoň posouvají v čase tak, aby nebyly povinně splatné akutně.

I tak jsem, přiznám se, příliš nechápal, jak je možné, že si teď Barcelona může koupit Ferrana Torrese z Manchesteru City za 55 milionů eur. Vysvětlení přináší tohle vlákno Swiss Ramble a je potřeba jít do opravdu velké hloubky věci.

Aby někdo vyhověl Dembélému, mohl by se klidně prokutat do Austrálie a zase zpátky. A vrátil by se znovu bez způsobu, ale i smysluplnosti vyplnění jeho požadavků. Věc se má tak: Francouzovi v létě končí smlouva. Suma 140 milionů eur, vyplacená za něj Dortmundu v létě 2017, se jeví jako jedna z mnoha investic, které se zrovna nevyplatily. I kvůli Dembélého častým zraněním, ať jsme vůči němu spravedliví.

Ale přijít v této situaci s tím, že chci pětiletou smlouvu, v jejímž průběhu posbírám základní plat 500 milionů eur, a k tomu si řeknu o pevný bonus 20 milionů eur pro sebe a o dalších 20 milionů pro agenta, to už zní opravdu jako nápady nějakého mimozemšťana. A nikoli hráče, který dal za 4,5 roku za Barcelonu 31 gólů. Jasně, počítají se. Ale za tu raketu ze zlata, o kterou si řekl, by Dembélé musel střílet gólů jako Messi. Ve svém barcelonském období, samozřejmě.

Nosiči mají strach o Plzeň. V dalším vydání nového fotbalového podcastu Nosiči vody jsme s kolegy pootevřeli spoustu témat. V souvislosti se zrušením herního kempu ve Španělsku jsme například s Jaromírem Bosákem projevili obavu o stav pokladny Viktorie Plzeň, tedy klubu, který vstup movitého investora stále jen vzývá. Ale došlo i na Kuchtu, Talovierova a mnoho dalšího.

Kauza Kúdela až v dubnu. Odvolání slávisty potrestaného za rasismus se v tomto týdnu neprojedná. Zjistili jsme proč a také co je v případu nového.

Pozor na jazyk, varuje Peking. Blíží se olympijské hry v Číně, v níž se totalitní stát chová způsobem, který mnohdy překvapuje i moji generaci, která si přitom s vedoucí úlohou strany ve společnosti a hlavně v ústavě ještě leccos sama prožila.

Tak co, který oficiální míč fotbalového MS byste si vybrali vy? Ty ze 30. let jsou přenádherné.

Fousek vs. omikron. Jakým směrem vede šéf českého fotbalu jednání s hygieniky? Dostanou se fanoušci na ligu? (isport)

Ousou půl roku Pražanem. Obránce Slavie se rozvyprávěl o svých pocitech a postřezích, které v Česku nasbíral. (idnes)

Případ Mourinho. Jak je to žhavé s možností, že by Portugalec místo AS Řím převzal Everton? (BBC)

Hlásím, že covidové testy mi vycházejí negativní, ale stejně jsem letos pořád nějaký nastydlý, moje nekontrolovatelné projevy rýmy teď akusticky připomínají salvu artilerie, sousedi ze mě musí mít radost. Tak ať jste na tom líp!

Luděk Mádl