Notičky: Ženský fotbal má obří potenciál. Probudí se i Česko?

Když hrají ženy a dívky basketbal či házenou, závodí na atletické dráze nebo třeba na lyžích, přijde nám to dnes přirozené a zcela normální. Prakticky všechny sporty si přitom prošly vývojem, kdy se v rámci emancipačního procesu dostávaly ženy a dívky jen postupně i do závodů a soutěží, kam je ani původně pouštět nechtěli.

Dneska už nikoho nepřekvapí ženy v ringu, zvykáme si na ženy závodící ve vzpírání nebo skoku na lyžích.

Ale zápolení žen a dívek s balonem u nohy, obávám se, přijde mnohým Čechům stále jako jakási bizarní pouťová zábava. Ženský fotbal si také všude musel projít emancipačním procesem, i v Česku se věci posouvají, ale asi tak o milimetr za rok.

V Severní Americe se mezitím stal „soccer“ nejpopulárnějším ženským kolektivním sportem oblíbeným nejen na školách, ale i v účetních knihách firmy Nike, která na potenciál růstu ženského fotbalu vsadila a věru neprohloupila.

V Anglii se teď hraje ženské Euro. Zahajovací zápas turnaje mezi Anglií a Rakouskem vidělo na Old Trafford 68 871 diváků. Na ostatních duelech zase tak famózní návštěvy nejsou, ale solidní ano. Už před rozehráním turnaje bylo prodáno půl milionu lístků, dvakrát víc než před pěti lety na ME v Nizozemsku. Je už jisté, že letošní finále v obrovském Wembley bude vyprodané.

I v jiných státech západní Evropy se teď stalo v dobrém slova smyslu módou chodit na ženský fotbal. Ženské El Clasico, tedy duel Barcelony s Realem v ženské Lize mistrů, navštívilo 91 663 fanoušků.

Českým fotbalistkám musí tohle všechno připadat jako zprávy z jiné planety. Po sportovní stránce přitom mezinárodní srovnání snesou. Z maličké základny 17 000 českých fotbalistek vyskakuje čím dál víc osobností mířících na dobrá angažmá. Kateřina Svitková kopala za West Ham a nedávno přestoupila do týmu anglického ženského mistra, tedy do Chelsea. Brankářka Barbora Votíková chytala za PSG v semifinále Ligy mistryň. Andrea Stašková vyměnila Juventus za Atlético Madrid, mohl bych i pokračovat.

V lepších ligách a komplexních podmínkách logicky mohou sportovně i společensky růst. A čerpat z toho může i česká reprezentace. Postupu na tohle Euro byla nejblíž v historii, v baráži proti Švýcarsku vypadla až po penaltovém rozstřelu.

Což je škoda. Protože jestli něco může rozvoj ženského fotbalu v Česku „nakopnout“, je to právě účast na velkém turnaji, v ideálním případě samozřejmě úspěšná. Předpokládejme tedy, že by ME či MS s českou účastí nějaká zdejší televize odvysílala. Letošní Euro tu nikdo do svého programu nezařadil. A možná jsem měl smůlu, ale nezahlédl jsem zatím nikde ani šot.

Česká média ignorují ženský fotbal vskutku důkladně. „A to včetně vás, pane Mádle,“ zvolá teď možná leckdo. A bude mít v zásadě pravdu. Nicméně ženskému fotbalu jsme před časem na Seznamu věnovali celý díl magazínu Jiná liga, zástupkyně ženského fotbalu se u nás objevily i v jiných podcastech či pořadech. A můžu slíbit, že příští týden se v tomto ohledu dočkají i posluchači Nosičů vody.

Uznávám, mohlo by toho být víc, ale troufnu si říct, že ve srovnání s kolegy z jiných médií alespoň nemám dluh vůči ženskému fotbalu absolutní.

Co si budeme namlouvat, zájem české veřejnosti o ženský fotbal nyní opravdu není vysoký. Jenže lidi začne zajímat to, co se zmedializuje. Proto bych se přimlouval za trochu pozitivní diskriminace a poskytnutí většího mediálního prostoru ženskému fotbalu. Pomůže i každá zmínka, fotografie či video na sociálních sítích.

Také UEFA sází na to, že co dnes do ženského fotbalu investuje, to se jí jednou na rozvoji téhle části fotbalového spektra vrátí. Kluby účastnící se Ligy mistryň si mezi sebou rozdělí 24 milionů eur. To je samozřejmě suma pořád dramaticky nižší než v mužské verzi, ale už jde o prostředky, z nichž lze budovat plně profesionální týmy a rozpouštět tyto finance na principu solidarity i do dalších ženských oddílů v jednotlivých zemích.

Uvnitř ženského fotbalu tiká obrovský potenciál k tomu, aby ještě zažil velký boom. A to i v Česku.

V příštích týdnech vstoupí na český sázkařský trh nováček. V Řecku registrovaná firma Betano, v níž drží akciový podíl i Sazka, součást impéria Karla Komárka.

Hlavní hráči současného trhu, tedy Tipsport a Fortuna, se tedy logicky snaží obsadit zajímavé marketingové pozice na několik příštích let.

Jak známo, Ligová fotbalová asociace vyjednává s Fortunou o prodloužení kontraktu, díky kterému je Fortuna titulárním sponzorem soutěže. Teď je na ročním plnění pod 90 miliony korun, jedná se o stomilionové smlouvě.

LFA ještě jeden rok podle nyní platných smluv nesmí jednat s jiným zájemcem o titulární sponzoring, nicméně Petr Knybel, generální ředitel Tipsportu, už rozeslal klubům dopis, ve kterém lize nabízí 150 milionů korun ročně. S tím, že má zájem o pětiletý kontrakt. A nabízí i další spolupráci jednotlivým klubům separátně.

Ze zákulisí zaznívají i názory, že to celé může být jen hra naoko, která má konkurenta „vyštengrovat“, aby zaplatil víc, než by musel.

Možností je spousta a přesné odpovědi na tyto otázky nabídne až budoucnost. Jisté je, že takhle vyhecovaná situace mezi sázkařskými subjekty snad v Česku ještě nenastala.

Na půdorysu takto ohraničeného válečného pole umně kouzlí šéf fotbalové Slavie Jaroslav Tvrdík. Kvůli onkologickému onemocnění a jeho léčbě měl sice v uplynulých měsících výrazně zúžený, spíše vynulovaný prostor pro osobní jednání, prostřednictvím moderních komunikačních platforem ale s kolegy z vedení Slavie a s dalšími důležitými figurami nejen v této hře zůstával nadále v kontaktu a zásadní rozhodnutí za Slavii činil a činí i nadále on sám.

Každopádně zůstává hlavním hybatelem tlaku na vedení LFA ve věci vypsání tendru na televizní práva, Slavia také pléduje za ligový kontrakt s Tipsportem.

V tomto kontextu je pozoruhodné, že stadion, na němž Slavia hrává, ponese v příští sezoně název Fortuna Arena. Právě s Fortunou tedy Slavia zjevně prohloubí svou už probíhající spolupráci.

Jak prošvihnout 100 milionů. Zjišťovali jsme, proč basketbalový svaz poslal žádost o dotaci pozdě.

Zúžit ligu? Ano, či ne? Otázkou důsledků a konsekvencí možné úpravy počtu účastníků fotbalové ligy se zabývala další epizoda podcastu Nosiči vody.

Co je čeká v Djakartě. Reprezentanti Ondřej Kúdela a Michael Krmenčík našli nové angažmá v Indonésii. O historii i současnosti tamního fotbalu napsal Stanislav Hrabě.

Djokovičova story. Příběh odpůrce očkování, který nesměl hrát v Austrálii, ale vyhrál Wimbledon, připomněl Petr Pravda.

Berger ve fotografiích. Příběh úspěšného fotbalisty, který spadl až na dno – a odrazil se od něj tak, že se vrátil ještě lepší a hlavně moudřejší, dojímá i po letech.

Cristiano Ronaldo zkouší najít nový klub. Mě to pobavilo.

TV práva za hubičku. Přehledná analýza situace kolem prodeje audiovizuálních práv na českou fotbalovou ligu v kontextu porovnání se zahraničními cenami. (idnes)

Počítání cizinců. Fotbalisté z členských či přidružených zemí EU se do limitované kvóty cizinců, jež lze nasadit v ligovém utkání, nepočítají. I tak už Slavia nabrala Afričanů a Brazilců tolik, že by všechny najednou nasadit nemohla. (isport)

Co se stalo v Bordeaux. Klub, který hrával Ligu mistrů, nedostal ani druholigovou licenci. Analýza ekonomického pádu Girondins. (Football Club)

Na ligu je ještě brzy, přesto jdou české kluby jako tradičně přímo z přípravy do prakticky nejdůležitějších zápasů sezony. Držme jim v předkolech evropských pohárů palce, budou to potřebovat!

Luděk Mádl