Notičky: Otec a syn Barákovi usilovali o koupi fotbalové Příbrami

Když se řekne Příbram, někoho napadne, že jde o hornické město, jiný si vybaví barokní komplex Svatá Hora. Ale většině lidí, přinejmenším fotbalovým fanouškům, asi vytane na mysli jméno Jaroslav Starka.

V médiích byl tento podnikatel opakovaně spojován s organizovaným zločinem. Leckdo si nejspíš ještě vybaví scénu natáčenou z policejního vrtulníku, kdy ho Útvar rychlého nasazení spektakulárně zatýkal na dálnici. Šlo tehdy o podezření, že se měl podílet na únosu otce Radovana Krejčíře.

Nic se neprokázalo, nicméně když se po Krejčířově útěku našla v jeho vile Starkou podepsaná směnka na 44 milionů korun, začal ty peníze po Starkovi vymáhat stát. A tak tehdy Jaroslav Starka přepsal majetek na příbuzenstvo. Klub, který se nyní jmenuje FK Viagem Příbram, převedl na svého syna Jana Starku. Otec je uváděn jako prezident klubu, což je čestná funkce, nikoli statutární.

Viceprezidentem klubu je mimochodem Vlastimil Spěvák, další muž mnohdy spojovaný s podsvětím. Ostatně Starka se Spěvákem nescházeli na pohřbu Jana Kočky, kterého zastřelil podnikatel Bohumír Ďuričko, což byl shodou okolností člověk, od kterého kdysi Starka koupil klub Dukla Praha. S příbramským oddílem ho zfúzoval, a pak ligu a slavné trofeje masopustovské éry přestěhoval do Příbrami. Než je zase Petr Paukner vykoupil a vrátil zpátky na Julisku.

Fotbal v Příbrami si fanoušci z celé republiky obvykle spojují s podezřeními na nejrůznější lotroviny, které lze shrnout do slavné věty z policejních odposlechů: „Tak byly to peníze Ivana, nebo Jardy?“

Jenže fotbalová Příbram má i svou druhou tvář, mimořádně úspěšnou a výkonnou práci s mládeží. V současné reprezentaci najdeme Antonína Baráka či Václava Černého, svého času platili za obrovský talent Dominik Mašek či Miroslav Slepička, z klubu vyšli Jakub Řezníček, Tomáš Zápotočný a spousta dalších.

Baráka a Černého si k obrazu svému vychovali osobně jejich otcové, renomovaní experti, o které příbramský klub kupodivu nikdy neměl nouzi, v této souvislosti ostatně nelze nejmenovat ani Josefa Csaplára.

Zaměřme se ale na rodinu Barákových. Antonín starší je uznávaným odborníkem na pohybový rozvoj mládeže, především oblast přípravek a velmi mladých adeptů fotbalového umění. Zapojil se do projektu budování regionálních akademií a Strahov potom opustil kvůli sporům s Romanem Berbrem. Právě po Berbrově pádu se začlenil do týmu hnutí F-evoluce.

Jeho syn Antonín mladší udělal velkou fotbalovou kariéru. Po přestupu z Příbrami získal mistrovský titul se Slavií a pak zamířil do Itálie. Hrával tam za Udine, Lecce a Veronu, nyní působí ve Fiorentině.

V Udine přetrpěl těžkou zkoušku osudu, kdy velmi dlouho pauzíroval a léčil vážné zranění zad. Už je v pořádku, na trávnících září, svého času se o něj vážně zajímal i Tottenham.

A teď se teprve dostávám k jádru příběhu. Nedávno jsem totiž narazil na překvapivé zjištění, že Barákovi chtěli od Starkových příbramský fotbalový klub koupit. Pravda, už před dvěma lety a nedomluvili se. Ale až dosud zůstávala tato informace utajená.

„Se synem jsme se o té variantě bavili už několik let. On má kamarády, ekonomy, asi by bylo možné sehnat investory. Naší myšlenkou, která mnohé zajímavé lidi oslovovala, bylo propojení sportu se vzděláním. Sport totiž dokáže u dětí budovat charakter a morálku, schopnost překonávat psychické tlaky a vytvářet vlastnosti, o jejichž nositele bude ve velkých firmách vždycky zájem,“ vypráví Antonín Barák starší.

„Z legrace už jsme s Tondou i rozepisovali obsazení managementu klubu. Ale nakonec jsme se tehdy se Starkovými nedomluvili. Řekli si za klub vyšší cenu, než jakou požaduje třeba pan Paukner za Duklu Praha,“ uzavírá Antonín Barák starší.

Podle Jana Starky žádná vážná jednání s Barákovými o prodeji klubu neproběhla. „Nicméně platí, že zájem o vstup strategického partnera, který by pomohl klub stabilizovat, máme vždycky,“ říká Jan Starka.

Situaci ovšem komplikuje několik faktorů. Jak spletité vlastnické vztahy k pozemkům pod příbramským fotbalovým areálem, tak i trestní stíhání, které je vůči klubu coby právnické osobě vedeno v kauze Dezinfekce.

Sportovcům, kteří si přijdou na 10 milionů dolarů ročně, což je suma, kterou Tomáš Satoranský několik let vydělával v NBA, leckdy trochu „hrábne“ a rozvine to u nich negativní rysy osobnosti, obyčejně jistou rozmazlenost a hvězdné manýry.

U Tomáše Satoranského ovšem žádný takový proces neproběhl. Ba právě naopak. Všichni, kdo se s ním dostávají do častějšího kontaktu, oceňují jeho navýsost solidní chování a mimořádný charakter. A ten se ještě lépe než ve slovech odráží v činech.

Dva týdny před turnajem EuroBasket si Satoranský poranil kotník. Devadesát devět procent lidí by řeklo něco ve stylu: „Je mi líto, doktoři říkají, že kotník potřebuje 4-6 týdnů klid. Nedá se nic dělat, nemůžu riskovat poškození kloubu, který samozřejmě pro svoji další kariéru budu potřebovat. Budu vám fandit, ale teď jedu k moři.“ A nikdo by neřekl ani popel.

Jenže Tomáš Satoranský vyvinul opravdu neuvěřitelné úsilí, aby na EuroBasketu v Praze za českou reprezentaci hrát mohl. A aby léčbu kotníku maximálně urychlil, pozval z Washingtonu experta Naveena Hettiarachchiho, jehož fyzioterapeutické metody dokážou tyto zázraky vyčarovat. Satoranský mu platil podle jednoho zdroje 3500, podle druhého 4000 dolarů denně, a to ze svých vlastních prostředků, aby EuroBasket stihnul.

Česká média tento příběh sledovala a v souvislosti s Hettiarachchim použila i výraz „šaman“, který Satoranského pozlobil. Vyložil si ho tak, že snižoval expertovu odbornou reputaci. Za sebe můžu říct, že nic takového mým cílem rozhodně nebylo, odbornou erudici Naveena Hettiarachchiho plně respektuji a výraz šaman byl použit toliko v nadsázce, tak jako dnes v karikatuře našeho kreslíře Davida.

Co je nejpodstatnější: Satoranského kotník se dal natolik dohromady, že česká basketbalová hvězda k turnaji mohla nastoupit. A byť byl Satoranský oproti optimálnímu stavu viditelně limitovaný, pomohl českému týmu k postupu z pražské skupiny. A zářil i v osmifinálové bitvě s Řeky v Berlíně. V bitvě sice prohrané, ale až po velmi strhujícím a dramatickém boji.

Zní to asi příliš pateticky, ale je to tak: Tomáš Satoranský ukázal, že sportovec může být vzorem nejen v utkání, ale i přístupem ke světu kolem sebe. Díky za to.

S agentem u mikrofonu. Viktor Kolář, šéf agentury Sport Invest, byl exkluzivním hostem podcastu Nosiči vody. Řeč se točila kolem přísných podmínek pro udělení pracovního povolení po brexitu, kolem sparťanské posily Matěje Kováře, ale i mnoha dalších otázek.

Boj sázkových kanceláří o hokej. Téma výjimek z oborové exkluzivity Tipsportu v hokejové extralize jsme nejprve otevřeli. A pak jsme informovali také o rozuzlení, kterého se dočkaly brněnská Kometa a budějovický Motor.

Superpár. Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou dobyly v New Yorku takzvaný kariérní grandslam, což je úžasný úspěch. Víc o tom sepsal Petr Pravda.

Koulovaná s Ancelottim. Podle ankety Kickeru je nejlepším trenérem světa Carlo Ancelotti z Realu Madrid. Nevšední vzpomínkou na něj se blýskl Petr Rada.

Hradec, to je Rum. Příběh Pavla Černého, největší legendy královéhradeckého fotbalu, řečeného Rum, sepsal Stanislav Hrabě.

Český hokej se přidal ke švédskému či finskému. Nebude na reprezentační akce zvát hráče, kteří v ruské KHL podepsali smlouvy po ruském vojenském vpádu na Ukrajinu. Na Slovensku si v tomto směru vyhodnotili situaci jinak. A hodně drsným způsobem to vystihl Shooty, karikaturista slovenského Denníku N.

Arény u ledu. Plány na výstavbu několika velkých multifunkčních hal se zatím nerealizují, a to v souvislosti s ekonomickými podmínkami ztíženými válkou na Ukrajině. (isport)

Sparta v Lize mistrů. A proti AS Řím. Ne, to není nesmysl. To je ženská verze soutěže, na kterou zve Eva Bartoňová, bývalá hráčka Interu Milán. (Football Club)

Hit Twitteru. Roman Jedlička ukázal v praxi, jaké zázraky dokážou sociální sítě. Z tuctového pohárového utkání Rokycany-Liberec vytvořil parádní kampaní na Twitteru fotbalový hit.

Jak si vedou v Anglii? O účetnictví klubů Premier League má nejlepší přehled účet Swiss Ramble. (Twitter)

Válka, ceny energií, volby… Říkám to pořád, odpočiňte si od toho všeho alespoň na chvíli u sportu.

Ať se vám daří!

Luděk Mádl.