Notičky: Gorbačov zavinil radioaktivní Závod míru. Svobodu ale nezardousil

V předposlední srpnový den zemřel ve věku 91 let Michail Sergejevič Gorbačov. V časech bipolárně rozděleného světa jeden ze dvou nejmocnějších mužů planety, z pozice generálního tajemníka ÚV KSSS vládce Sovětského svazu a přilehlých satelitů, mezi něž patřilo i socialistické Československo, ve kterém jsem se narodil.

Pro posouzení Gorbačovova života, díla a odkazu jsou tu jistě osoby fundovanější nežli já, můžu doporučit názory Michala Komárka, Pavla Novotného nebo Josefa Pazderky v podcastu 5:59.

Za sebe můžu zavzpomínat, co jsem vnímal jako kluk. Věčně podmračený, arogantní a nasupený pohled a tón Leonida Brežněva, který do Československa poslal v roce 1968 okupační tanky, vystřídal po dvou rychlých úmrtích dalších aparátčiků kremelské gerontokracie viditelně jiný člověk.

V čele ekonomicky chřadnoucího impéria stanul v roce 1985 tehdy 54letý Gorbačov. Tvářil se vlídněji a hovořil o reformách. Ve východním bloku, kde se do té doby za slovo „reforma“ perzekuovalo.

Ve zkostnatělém Československu sice jakešovské vedení nedávalo omílanému slovu „perestrojka“ žádný obsah, ale uvolnění obručí a oteplení vztahů se Západem nakonec vedlo k rozpadu totalitního impéria včetně jeho satelitů a následně i k demokratizačním procesům.

A proč o tom píšu v newsletteru o sportu? Protože i v něm se velké dějiny samozřejmě výrazně odrážejí.

Napětí počátku 80. let a sovětské vojenské angažmá v Afghánistánu vyvolaly americký bojkot OH 1980 v Moskvě. Na hry nepřicestovali ani sportovci z Kanady, západního Německa, Japonska nebo Číny. A o čtyři roky později nejel východní blok na revanš zase na OH 1984 v Los Angeles. S výjimkou Rumunska a Jugoslávie.

Kdo nejel do Ameriky pro olympijské medaile, mohl si zasoutěžit na paskvilní odvarové akci s názvem Družba 1984.

Rok nato se objevil Gorbačov a na sportovním poli tyhle půtky ustaly. Pro dokreslení vylepšujících se vztahů mezi Východem a Západem vznikly dokonce Hry dobré vůle, jakási malá olympiáda, kterou na bázi svých osobních vztahů s Gorbačovem a samozřejmě i jeho otevřenější zahraniční politiky pořádal Ted Turner, majitel televize CNN.

První Hry dobré vůle se konaly v roce 1986 v Moskvě, deset let od posledního soupeření sovětských a amerických reprezentantů na OH. Účastnilo se jich 3000 sportovců, což bylo asi poloviční číslo oproti „normální olympiádě“. Turner na akci prodělal 26 milionů dolarů, ale přesto uspořádal ještě čtyři další letní pokračování a jedno zimní.

Smutně nezapomenutelnou akcí té doby byl Závod míru v roce 1986. Po dlouhé roky probíhala tahle cyklistická akce mezi Prahou, Berlínem a Varšavou. A zrovna pro rok 1986 někdo vymyslel, že se odstartuje v Kyjevě.

Šílenou shodou okolností tam měl závod odstartovat 10 dní po havárii jaderné elektrárny v nedalekém Černobylu. A také odstartoval, s poloviční šíří pelotonu oproti normálu. Italové, Belgičané, Nizozemci a mnozí další zůstali doma, obdrželi tam totiž kvalitní informace o tom, jak nebezpečný je radioaktivní mrak, který nad Ukrajinou visel ve vzduchu.

Českoslovenští závodníci se doma dozvěděli, že to tak hrozné není. A startovali. Dodnes si pamatuji, jak ulicemi Kyjeva kroužili v úniku Jozef Regec se Senegambinem Gamboldem z Mongolska. Řekl bych, že za tu dávku ozáření Regecovi žlutý trikot vedoucího jezdce průběžného pořadí určitě nestál.

V případu Černobyl nezapřel Gorbačov školu svých předchůdců. Havárii nejprve zamlčoval před celým světem a její důsledky pak nestoudně bagatelizoval.

Na druhou stranu mohlo vše v celkovém kontextu proběhnout i dopadnout mnohem hůř. Kdyby v čele SSSR stál místo Gorbačova nějaký „jestřáb“, mohl krizi a rozpadu impéria čelit silou a dalšími vojenskými intervencemi, třeba i za použití jaderných zbraní.

Chápu, že to dnes mnohým připadá jako odtažité téma a stránky z dějepisu. Ale já se narodil v Turnově, kde byla kasárna s rudoarmějskou vojenskou posádkou. Mnohokrát jsem viděl přesuny kolon s obrovskými tahači, převážejícími velké objekty doutníkového tvaru, přetažené plachtou. Rakety schopné nést atomové hlavice nám pod okny, v nichž přitom řinčely tabulky, defilovaly docela často.

Tahle síla mohla být použita vůči komukoli, i vůči sametové revoluci. Jednou ze sportovních předzvěstí nových lepších časů byly mimochodem v září 1989 i dva pražské zápasy československé hokejové reprezentace s Calgary Flames.

Kanadský tým, za který hrál (legálně) i Jiří Hrdina, se tu stavil cestou na turné po SSSR, kam mířil i tým Washington Capitals s (emigrantem) Michalem Pivoňkou. První zápasy týmů NHL v SSSR vysílala i Československá televize. I takhle pomalu pukaly ledy. I díky Gorbačovovi.

Rozpad východní říše zla jeho cílem bezpochyby nebyl. Ale v mých očích to takhle rozhodně dopadlo dobře. A tváří v tvář aktuálním putinovským hrozbám zjišťujeme, jaké jsme si tu užili tři úžasné dekády klidu a svobody. Než se ruský medvěd zase špatně vyspal a probudil.

Nikdy nehrál za reprezentaci. Ani dospělou, ani mládežnickou. Nikdy na vlastní kůži neochutnal atmosféru evropských pohárů. Ani gólů moc nenastřílel, za 18 prvoligových sezon rozvlnil síť soupeřova brankáře čtyřiadvacetkrát.

A přesto se stal Josef Jindřišek legendou, a to nejen optikou příznivců klubu Bohemians 1905, za který od roku 2009 hrává, v posledních letech samozřejmě s kapitánskou páskou.

Každé číslo je pochopitelně „jen“ číslo. Ale tohle je úctyhodné. O minulém víkendu si Josef Jindřišek v duelu se Spartou připsal svůj 400. prvoligový start.

V dějinách tuzemského fotbalu je 23. borcem, kterému se takové numero podařilo nastřádat. A to už začal připisovat starty další.

Poctivějšího pracanta abys v lize pohledal. Vždyť ve svých 41 letech měl i v jubilejním duelu se Spartou právě on nejvíc naběhaných kilometrů ze všech.

Josef Jindřišek určitě udělal dobře, když si po dohodě s vedením klubu v létě svoji kariéru ještě protáhl a nevrátil se coby vyučený instalatér třeba k protahování trubek. Na to je ještě spousta času. Pořád patří na ligový trávník.

Rozsudek nad Peltou zrušen. Městský soud v Praze před časem poslal někdejšího šéfa českého fotbalu Miroslava Peltu na 6 let do věznice s ostrahou. A to v rámci kauzy sportovních dotací. Pelta a další aktéři případu se tehdy odvolali. A na základě toho nyní Vrchní soud v Praze rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání. Blíže vše popsal kolega Radek Nohl.

EuroBasket je tu. Hlavní hvězdou největší tuzemské sportovní akce roku je Tomáš Satoranský, donedávna hráč NBA, který navzdory zraněnému kotníku podle všeho přeci jen bude hrát na turnaji EuroBasket v pražské O2 areně.

Nedvědova padesátka. Jubileum nejlepšího českého fotbalisty posledního půlstoletí jsme oslavili jeho profilem.

Plzeňské kouzlo. Děkuji za pozvání do podcastu 5:59, ve kterém jsme hledali, odkud se bere kouzlo úspěšného plzeňského fotbalu.

Proti gigantům. A v mém domovském podcastu Nosiči vody jsme s kolegy probrali mimo jiné plzeňské šance v kvalitativně velmi nabité skupině Ligy mistrů.

Podívejte se, jak se před utkáním zahřívají příznivci Betisu Sevilla. Nádhera!

Nový majitel ve Varech. Pro mnohé překvapivě se karlovarského hokejového klubu ujal podnikatel Dušan Šenkypl. Ve sportu se v minulosti spolu s kolegou z investiční skupiny Pale Fire Capital Janem Bartou angažoval prostřednictvím značky epojisteni, která sponzorovala fotbalovou ligu. (isport)

Křetínského firma v problémech. Odpadová firma AVE CZ je trestně stíhána pro údajné krácení daní. Podle vyšetřovatelů vznikla škoda 2,3 miliardy korun. Majitelem stíhané firmy je Daniel Křetínský, prezident fotbalové Sparty, jednatelem je pak Dušan Svoboda, viceprezident Sparty a šéf Ligové fotbalové asociace. (lidovky)

Stadion snů. Prohlédněte si atraktivní animaci, jak bude ve své výsledné podobě vypadat stadion Realu Madrid. A jaká technická kouzla na něm budou uplatněna. (Twitter)

Jak už jsem zmiňoval několikrát, před všemi hrozbami a strastmi, které na nás doléhají, se coby fanoušci můžeme alespoň na chvíli pořád ještě schovat ve světě sportu.

Arsenal mi v téhle sezoně dělá zatím velkou radost, a tak vám přeju, ať si ji dříve nebo později i s vašimi oblíbenci užijete také.

A za týden na shledanou!

Luděk Mádl.