Hlavní obsah

Notičky: Finští hokejoví šampioni opustili Rusko. Proč Češi stále váhají?

Foto: Magion149, Seznam Zprávy

Když přišly otázky na Rusko, Jágr se raději sebral a odešel.

V newsletteru Notičky Luděk Mádl každý čtvrtek provádí zákulisím fotbalu či jiných sportů. Přečtěte si nejnovější vydání – pokud se vám budou Notičky líbit, přihlaste se k odběru.

Článek

I v těchto dnech bohužel zůstává hlavním předmětem naší pozornosti válečná vřava, kterou na Ukrajině rozpoutal ruský agresor. Zájem přitahuje i skutečnost, že v Rusku zůstává osm českých hokejistů, působících v klubech tamní KHL. A podobně je na tom i fotbalista Jan Kuchta, hráč Lokomotivu Moskva.

Média nás přitom zásobují informacemi, že mnozí jiní zahraniční sportovci či trenéři už se prostě sbalili a zamířili domů.

Za všechny jmenujme německé fotbalové trenéry Markuse Gisdola (Lokomotiv) a Daniela Farkeho (Krasnodar) nebo čerstvé držitele zlatých olympijských medailí v ledním hokeji Mikaela Granlunda, Sakariho Manninena a Teemu Hartikainena z Finska, kteří už opustili Ufu, a to spolu s brankářem Juhou Metsolou a Dánem Philipem Larsenem. Někteří opouštějí i další kluby, jde zejména o Finy, Švédy či zámořské hráče.

Z českých hokejistů se zkraje března velmi strastiplně dostal s rodinou domů Michal Jordán, a to až z Chabarovska na Dálném východě. Letadlem do Moskvy, pak do Petrohradu, autem do Helsinek, přelet do Vídně a pak konečně domů, do Zlína. Ta štreka trvala přes dva dny, Jordán měl každopádně situaci o to snazší, že jeho tým do play off nepostoupil, a tak utíkal „jen“ z posezonního tréninkového kempu.

Ostatní čeští hokejisté, podobně jako řada dalších hokejistů z jiných zemí, v Rusku setrvávají. Pohled na sestavy týmů prozradí, že cizinců v nich zůstalo stále poměrně dost, včetně Skandinávců, Kanaďanů či Slováků. Z Česka jsou tam stále Roman Will, Lukáš Sedlák a Tomáš Hyka (všichni Čeljabinsk), Lukáš Klok a Ronald Knot (oba Nižněkamsk), Šimon Hrubec (Omsk), Jakub Krejčík (Dynamo Minsk) a Jakub Jeřábek (Spartak Moskva).

Mnozí z nich už deaktivovali účty na sociálních sítích. To proto, že se začaly plnit rozhořčenými „pozdravy“ z domova a vršily se na nich urážky a vyhrůžky.

Doba je vyhrocená, nervy všech jsou opotřebované a napjaté. A sportovci se o sobě začali dozvídat, že jsou kolaboranti s putinovským režimem. S českými médii teď čeští hokejisté ani fotbalista Jan Kuchta raději nehovoří. O Kuchtově situaci se mnou tento týden promluvil jeho agent Milan Martinovič, agenti hokejistů se vyjadřují jen mimo záznam a nechtějí být citováni. Všichni jsou extrémně opatrní.

Řada horkokrevných fanoušků má hned jasno. Vyčítají sportovcům, že místo toho, aby odjezdem z Ruska projevili svůj protiválečný a protiputinovský postoj, myslí prý jen na peníze.

Osobně bych doporučoval se v příkrých soudech neunáhlovat. O tom, v jaké situaci se teď čeští sportovci v Rusku ocitli a jaká dilemata tam řeší, toho víme jen málo a zprostředkovaně.

Velkou roli může hrát obava o bezpečnost. „Všiml jsem si toho. Češi jsou pod větším tlakem a v mnohem horší situaci než my. Dostávají výhrůžky, což je úplně jiný level,“ zmínil před pár dny finský gólman Frans Tuohimaa, hájící branku Nižněkamsku. Proč tomu tak je, těžko soudit. Počkal bych, až se hokejisté dříve nebo později dostanou domů a popíšou, co prožívali.

Smlouvy počítají s variantou, že hokejisté z Ruska zmizí předčasně. Pokud by k tomu došlo, klub hráčům nevyplatí zbývající peníze a ještě po nich může vymáhat smluvní pokutu odpovídající dvěma třetinám úhrnné sumy, kterou jim smlouva na zbývající období garantovala.

„Řada těch Finů, co odjela, měla smlouvy jen do konce sezony, takže jim tohle mohlo být skoro jedno. Ale všichni čeští kluci mají kontrakty ještě na jednu, dvě, někdo dokonce i na tři sezony. A to by byla strašná raketa, kdyby tu pokutu měli Rusům vyplatit,“ nechali se slyšet agenti mimo záznam. Kromě toho mohou ruské kluby požadovat po Mezinárodní hokejové federaci, aby zběhlé hokejisty suspendovala na 18 měsíců. Je otázkou, jak by se k tomu šéfové světového hokeje stavěli.

Právě v tomto bodě je fotbal alespoň trochu napřed. Zahraniční fotbalisté působící v Rusku dostali možnost zemi opustit a uzavřít angažmá někde jinde. Ovšem toliko do 30. června letošního roku. Pak se uvidí, co bude dál.

Bude válka trvat ještě pár dní, týdnů, měsíců anebo let? Jak po ní budou vypadat vztahy západního světa s touto zemí? Zůstane Rusko, jaké je? Nebo se změní? A k lepšímu, nebo k horšímu? A jak na tom bude ekonomicky? Co budou hokejové či fotbalové kluby cizincům nabízet, pokud vůbec? Bude se chtít někdo do Ruska vracet? A co když po první válce přijde brzy další?

Českým sportovcům zůstávajícím v Rusku samozřejmě do hlav nevidím, ale přinejmenším některé z téhle sady otázek jim nejspíš hlavou šrotují. Na odpovědi čekají nejen oni.

Kouzelník týdne: Jaromír Jágr

Čtrnáct a půl tisíce diváků v úterý večer skoro zaplnilo vysočanskou O2 arenu. Dorazili pomoci Ukrajině. Jaromír Jágr totiž přišel s nápadem přesunout extraligový duel Kladno-Sparta z Chomutova, kde teď má jeho klub azyl, právě do největší české haly. A pojmout ho charitativním způsobem.

Společně s příspěvkem symbolických 68 000 dolarů, jenž v inspiraci Jágrovým číslem na dresu zaslala NHL, se v úterý vybralo 3,5 milionu korun, které pomohou alespoň některým ukrajinským matkám a dětem, které před válkou utekly do Česka. Jejich zástupkyně se při ceremonii objevily i na ledě, tleskalo se, všude svítily žlutá a modrá z ukrajinské vlajky. Tahle akce se prostě povedla. Díky za ni.

Tedy s jednou pihou na kráse. Jaromír Jágr se po utkání vyjádřil, že by válka měla skončit, citlivě zmínil i problémy uprchlíků. Ale když přišly otázky na toho, kdo to vše způsobil, tedy na agresora, Jágr se raději sebral a mlčky odešel. O Rusku a Putinovi zjevně hovořit nechtěl.

Možná si vzpomněl na své sezony strávené v Omsku, na osobní setkání s Putinem nebo na své výroky, že Gagarinův pohár, trofej, o niž se hraje v Rusku, bude jednou slavnější než zámořský Stanley Cup. Co si o Putinovi a Rusku myslí teď, si nechal pro sebe. Také odpověď.

Zásahy týdne

Co řekl Rogoz policii. Průběžně stále mapujeme vývoj největší tuzemské fotbalové aféry posledních let.

Nejen rivalové v datech. Do fotbalového podcastu Nosiči vody jsme si tentokrát pozvali hosta. Derby, v němž slávisté zdolali rivaly ze Sparty, s námi rozebral Jakub Dobiáš, expert na datovou analýzu fotbalových utkání. A byl opravdu skvělým přínosem, mohu vřele doporučit.

Ukrajinec ze šatny. Karel Tvaroh hrává za rezervu pražské Sparty. A jeho spoluhráčem v týmu je Vadym Červak. Svého kamaráda z Ukrajiny Karel vyzpovídal v souvislosti s aktuálním děním.

Tweet týdne

A k tomu všemu se vám v dané situaci bude dost možná někdy hodit i tenhle malý slovníček.

Co trefili jinde

Sport zase bez peněz. Nejen kvůli osekání rozpočtu Národní sportovní agentury zhruba na polovinu oproti předchozímu roku se šéf České unie sportu Miroslav Jansta rozzlobil na politiky. (isport)

Od Buckny k Jalonenovi. Problematika zahraničního kouče hokejové reprezentace tradičně zajímavým pohledem sportovního historika Tomáše Kučery. (idnes)

Majitel Dukly nejen o Pragosportu. Petr Paukner patří k letitým kritikům způsobu, jakým vedení I. a II. ligy obchoduje s audiovizuálními právy. „Roli prostředníka nechápu,“ potvrdil svůj postoj i teď, kdy se mluví o prodloužení kontraktu s Pragosportem. (Aktuálně)

Děkuji vřele opravdu každému, kdo tím či oním způsobem pomáhá Ukrajině. A podává pomocnou ruku uprchlíkům, kteří kvůli válce museli svou vlast opustit a uchýlili se k nám. Jste skvělí, díky za to ještě jednou!

Luděk Mádl.

Související témata:

Doporučované