Notičky: FIFA kvůli kartám za duhovou pásku ohnula pravidla

Na jedné straně stojí Katar, díky zásobám ropy a zemního plynu v přepočtu hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele prakticky nejbohatší země světa. Jde o emirát, tedy tradiční monarchii, s velmi výrazně rozkastovanou společností, na jejímž vrcholku stojí panovníkova rodina, zatímco v nejnižším patře společenské vážnosti najdeme zahraniční námezdní dělníky. Níž už je pak jenom hmyz, se kterým si rodilí Katařané tyto novodobé skoro-otroky v zásadě pletou.

Druhou stranu sporu tvoří především západoevropské země s rozvinutou tradicí parlamentní demokracie, liberalismu a zcela odlišného pojetí lidských práv. Jejich představitelé, média, ale i fotbaloví zástupci poukazují na podezření spojená s možnou korupcí kolem přidělení turnaje právě do Kataru.

A vedle toho chtěli hráči Anglie, Belgie, Dánska, Německa, Nizozemska, Švýcarska a Walesu odprezentovat na turnaji i svou podporu členům katarské LGBT+ komunity, která je v této zemi prakticky postavena mimo zákon. Kapitáni jmenovaných týmů proto plánovali na šampionátu nastoupit s duhovou páskou opatřenou nápisem One Love.

Mezinárodní fotbalová asociace FIFA se proti tomu ostře postavila. A udělala by zjevně cokoli, aby užití duhových pásek zabránila. Aktivistické země nakonec od úmyslu použít duhové pásky ustoupily, a to pod hrozbou finančních sankcí a žlutých karet či dalších disciplinárních postihů, kterým by „duhoví“ kapitáni mohli být vystaveni.

Pozoruhodné přitom je, že pravidla fotbalu udělení žluté karty za duhovou pásku v principu vůbec neumožňují.

„Kapitánská páska jako taková není v pravidlech definovaná jinak než barvou, která musí být jiná než barva dresu, a minimálním rozměrem,“ vysvětluje Jiří Kureš, předseda pravidlové komise FAČR.

„V tomto kontextu by ale šlo o porušení pravidel, která zamezují propagaci politických, náboženských či jiných názorů. Pokud by se tak dělo prostřednictvím výstroje, byla by vyhodnocena jako nedovolená výstroj. A postupovalo by se podobně jako u jiných typů nedovolené výstroje, což může být třeba tvrdý obvaz nebo náušnice,“ pokračuje Kureš.

Co to znamená? „Hlavní sudí před utkáním kontroluje výstroj hráčů, a pokud vidí, že je v ní nedovolený prvek, sdělí hráči, že ho musí odstranit. Pokud by to hráč odmítal a nechtěl si nedovolenou výstroj nechat odstranit, v tomto případě vyměnit duhovou pásku za jinou, schválenou, sudí by ho neměl připustit k utkání, musel by místo něj nastoupit jiný hráč.“

Pořád tu ale není žádný důvod k udělení žluté karty. Tu může sudí kvůli nedovolené výstroji vytasit jen tehdy, pokud ji hráč před ním schválně skrývá, třeba řetízek za límečkem.

U kapitánské pásky nic takového asi realizovat nelze. Leda snad, že by kapitán nastoupil s „normální“ páskou a v průběhu utkání si navlékl duhovou. „To by pak bylo hodnoceno jako klamání rozhodčího a byl by to důvod ke karetnímu napomenutí,“ říká Kureš.

FIFA se tedy musela docela snažit, aby si hrozbu udělování žlutých karet nebo dalších postihů za nastoupení k zápasu s duhovou páskou na rukávu vůbec nějak zdůvodnila.

Myšlenkové pochody představitelů FIFA nastínil na twitteru novinář Chris Williams. Podle něj chtěla FIFA nejprve použít pravidlo 12 umožňující napomínání hráčů kartami ze specifických důvodů. Nakonec ale zakormidlovala k pravidlu 4.5, které zmiňuje, že organizátoři turnajů mohou s politickým prohlášením naložit, jak uznají za vhodné, v rámci reglementu turnaje.

A právě tento odkaz umožňuje FIFA „vyskočit“ z Pravidel fotbalu a řídit se jinou normou, zde tedy zmíněným reglementem turnaje. V něm se mimo jiné píše, že kapitán musí nosit kapitánskou pásku poskytnutou FIFA. Odtud si FIFA „vyčarovala“ kompetenci rozdávat za duhové pásky napomenutí či jiné tresty, ačkoli Pravidla fotbalu něco takového neumožňují.

I proto, že se celá tato konstrukce užitá FIFA jeví poměrně křečovitě, rozhodl se ji Německý fotbalový svaz právně napadnout u Mezinárodního sportovního tribunálu (CAS) v Lausanne. Ten sice pracuje celkem rychle, ale tak rychle, aby třeba Němci nebo Angličané ještě na MS stihli s duhovými páskami nastoupit, asi nikoli. A o to FIFA šlo.

Mediální vystoupení prezidenta FIFA Gianniho Infantina, ve kterém se ostře vymezil vůči postojům evropských zemí a asociací kritizujících společenské pořádky v Kataru, nemá snad ani v dosti pokřivené historii FIFA obdoby.

Infantino nařkl Německo, Anglii a další země z pokrytectví. A blábolil cosi o tom, že se kdysi coby zrzavý a pihovatý syn italských migrantů také necítil ve Švýcarsku komfortně. Užít takový příměr v debatě o pekelných pracovních podmínkách, jež byly v Kataru uplatňovány vůči nepálským či bangladéšským dělníkům, najatým mimo jiné na stavby stadionů, na nichž se MS v Kataru odehrává, je prostě nevídaná nehoráznost.

Podle listu The Guardian zahynulo v Kataru za posledních deset let zhruba 6500 zahraničních dělníků pracujících v katarském stavebnictví, což list spojoval právě s budováním infrastruktury pro fotbalové MS.

Jasnou prioritou vedení FIFA, jakož i zástupců v ní sdružených zemí někdejšího třetího světa, je ovšem zjevně ekonomický profit doslova za každou cenu. V tomhle jde FIFA klidně i přes mrtvoly. Bohužel.

FIFA ničí fotbal. Právě odsouzeníhodným postojům FIFA se detailně věnovala aktuální epizoda podcastu Nosiči vody. Dovoluji si ji doporučit k poslechu.

Messiho poslední šance. Aby se doma v Argentině vyrovnal slávě Diega Maradony, potřebuje Lionel Messi vyhrát MS. Nezačal přitom dobře…

Otec zázraku. Argentinu porazil tým Saúdské Arábie a zaznamenal tím jeden z nejpřekvapivějších výsledků historie MS. Tady je profil trenéra Hervého Renarda, otce tohoto zázraku.

Fotbal a technologie. FIFA se dlouho bránila tomu, aby zápasy spolurozhodovala technika. V roce 2014 ustoupila. A v naší analýze jsme rozebrali, co od té doby technologie fotbalu daly a vzaly.

Fotbal pro fanoušky? Pokud jste na MS do Kataru nezavítali, nebědujte. Jak popsal Petr Pravda, tentokrát opravdu není o co stát.

Giroud jako Koller. Čím jsou si tihle dva fotbaloví střelci podobní? Dozvíte se to ve Francouzově profilu.

Historie světových šampionátů píše úžasné, leckdy polozapomenuté příběhy. Třeba ten o „zmrtvýchvstání“ syna, kterého už jeho matka oplakala.

Země fotbalových otroků. Reportáž z Nepálu, odkud se velké množství chudých mužů vydalo za výdělkem do Kataru. Aby tam nalezli svou smrt. (Football Club)

Kronika Weahova rodu. Otec George Weah získal Zlatý míč a teď je v Libérii prezidentem. Jeho syn Timothy vstřelil na MS gól v dresu týmu USA. (Aktuálně)

Muž v pozadí. Profil Muhammada bin Hammáma, někdejšího viceprezidenta FIFA, který má MS v Kataru na svědomí. Vlastně doslova. (iDnes)

Poukazovat na zlo a tmářství je bezpochyby správné. Fotbalové MS v Kataru k tomu bohužel dává až moc příležitostí. Ale užijte si přitom i fotbal, který se tam hraje. Některé zápasy opravdu stojí za to. A budou přibývat.

Luděk Mádl