Na hraně pravidel. Na bohatý velkoklub prasklo, jak se stal nejlepším

V posledních čtyřech sezonách dokázali Citizens dobýt Premier League třikrát. Ani letos k tomu nemají daleko, když několik kol před koncem drží první místo.

V Lize mistrů je dělí od historického triumfu „jen“ semifinálový dvojzápas a případné pařížské finále. Zdálo by se, že bleděmodrým všechno klape a že sledujeme zrození takřka nedostižného fotbalového klubu.

Jenže mimo trávník se dopustil významných porušení pravidel.

Zkratka mezi smetánku

Minulý týden přišel německý týdeník Der Spiegel se sérií nových zjištění týkajících se Manchesteru City. Těmi ještě prohloubil již existující databázi důkazů usvědčujících anglický velkoklub z opakovaných porušení ekonomických pravidel. Nechybělo mnoho a klub byl před dvěma lety za prohřešky, o kterých psal Der Spiegel, potrestán od UEFA dvouletým distancem v evropských pohárech –⁠ tedy v Lize mistrů.

Jenže pro jeden z nejbohatších klubů světa nebyl sebemenší problém sestavit mužstvo prvotřídních právníků, které u Mezinárodní sportovní arbitráže (Court of Arbitration for Sport) vybojovali hořkosladké vítězství. Tedy aspoň prozatímní.

Jak známo, Manchester City vlastní od roku 2008 Šejk Mansour (Šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan), vysoce postavený člen vládnoucí rodiny z Abu Dhabí, Spojených arabských emirátů. Díky masivním investicím z Arabského poloostrova se do té doby průměrný klub anglické Premier League dokázal vydrápat na fotbalový piedestal.

Podle mnohých je současný kádr Citizens nejlepší na celém světě. Koučuje mu jeden z nejlepších trenérů celé fotbalové historie –⁠ Pep Guardiola. Manchester City utrácí za svůj hráčský materiál a další členy klubu nejvíc peněz. Podle serveru ESPN je současný kádr Manchesteru City nejdražší na světě. O nějakých 50 milionů eur před nabitým mužstvem PSG.

Jenže čas od času si na cestě za třpytivými kovy a poháry klub zvolil zkratku vedoucí přes sérii zakázaných praktik.

Der Spiegel minulý týden zveřejnil největší prohřešky, které se datují do období mezi lety 2012–⁠2016, tedy přesně do období, kdy se Manchester City etabloval na evropské scéně jako další velkoklub. Patří sem nelegální transakce při přestupech nezletilých, kamuflované sponzorské dary a podvody při vyplácení trenéra. Co všechno se vlastně podařilo německému týdeníku vykopat z archivu?

Manchester City byl vydatně podporován „sponzorskými investicemi“ ze Spojených arabských emirátů –⁠ od společností, které jsou prokazatelně napojené na politické vedení země, tedy na Mansourovu rodinu a důvěrné známé. Od uvalení sankcí na Romana Abramoviče, který pod jejich nátlakem brzy přijde o Chelsea, jsou nyní v Británii ještě obezřetnější, jakmile jde o jakékoliv spojení mezi autoritativním režimem a fotbalovým klubem.

Mansour léta kryl investice od společností napojených na vládu SAE, aby ochránil klub před omezením kvůli FFP (finančnímu fair play) –⁠ ekonomickými omezeními UEFA nebo Premier League. V případě podpory od těchto sponzorů přitom nešlo o zanedbatelné částky. Sponzorské zásobování od „partnerů z Abu Dhabí“ (takto byli v klubových e-mailech označováni) se v sezoně 2012/13 vyšplhalo na 62,5 milionů liber a o pouhé dvě sezony později dokonce na 92,5 milionů liber. Jen za takové cifry si mohli do City přivést na tehdejším trhu prakticky jakoukoliv hvězdu.

A co víc, od propuknutí pandemie v roce 2020 dokázal Manchester City ještě navýšit svůj komerční příjem tím způsobem, že šikovně přihodil tři nové sponzory. Všechny tři společnosti sídlí v Abu Dhabí.

Dalším závažným bodem se staly nekalé přestupové praktiky. V bleděmodré části Manchesteru si oblíbili podepisovat nezletilé hráče ilegální cestou. Při přestupech mladých hráčů ve věku do 16 let platí v Anglii poměrně přísná pravidla. I mezinárodní federace fotbalových asociací FIFA v tomto ohledu nezaostává, pakliže jde o mezinárodní transfer.

Jenže Manchester City se opakovaně dopouštěl úplatků, které obvykle směřovaly přímo do kapes agentů. Případně klub využíval agenty jako prostředníky transakcí, k nimž podle regulí nesmělo dojít. Touto cestou se klub formálně vyhýbal podezření, že by hráče kupoval před dovršením 16 let, což se velmi zjednodušeně nesmí. Der Spiegel už v minulosti odhalil, že takovou cestou se City domohli například k Jadonu Sanchovi v roce 2014. Současnému křídelníkovi Manchesteru United bylo tehdy pouhých 14 let.

Novinkou v této kategorii je případ španělského záložníka Brahima Diaze. Ten oficiálně přestoupil do City ze španělské Malagy v roce 2015, když mu skutečně bylo 16. Jenže Diaz podle dostupných informací trénoval v akademii od svých 14 let. To by bylo proti obecnému pravidlu FIFA, která zakazuje přestupy nezletilých s jen miniaturním manévrovacím prostorem pro potenciální výjimky.

Z pokladny Manchesteru City mělo putovat 300 tisíc liber přímo do Malagy jakožto forma kompenzace za mladého talenta. Celou transakci měl přitom zprostředkovat Diazův agent, jistý Pere Guardiola –⁠ bratr Pepa, současného trenéra Citizens.

Dalším bodem obvinění, se kterým přišel Der Spiegel, je řekněme velmi kreativní způsob vyplácení mzdy trenéra Roberta Manciniho. Tento úspěšný italský kouč, který v Manchesteru působil mezi lety 2009–⁠2013 a získal pro klub historicky první titul v Premier League, vědomě pobíral významnou část svého platu od Al-Džazíry, fotbalového klubu z Abu Dhabí. Tímto způsobem Mancini v Anglii oficiálně inkasoval výrazně nižší částku. A proč by něco takového vlastník Al-Džazíry dělal? Je jím Šejk Mansour.

Manchester City už v roce 2020 jednou dokázal sankcím od UEFA utéct.

I proto nyní UEFA přispěchala s novými ekonomickými regulacemi, které mají za cíl ještě větší kontrolu a efektivní reakci na změnu poměrů v dynamickém fotbalovém prostředí. O revoluční úpravě ekonomických pravidel píšeme zde. Jen čas ukáže, jestli to opravdu zabere.