Muž se zázračnou levačkou přijede na šlágr Slavia–Plzeň. Fandit nikomu nebude

Přestože jako bývalý hráč Slavie má na stadionu v Edenu nárok na sedačku na tzv. hráčské tribuně na každý ligový zápas, Daniel Šmejkal toho nevyužívá. „Na Slavii jsem už dlouho nebyl,“ přiznává. A naposledy na hlavní tribuně neusedl mezi bývalé spoluhráče.

Ale očekávaný šlágr 23. kola – střetnutí prvního s druhým, vicemistra s obhájcem titulu – si rozhodně nenechá ujít. „Přijedu!“ slibuje, že takovou událost nevynechá.

Hrál za oba kluby, při vzájemném souboji nefandí ani jednomu. „Slavia je ovšem doma hodně silná, věřím spíše jí,“ tipuje bodový zisk červenobílých. Ale i v případě jejich vítězství ještě o titulu rozhodnuto nebude. „Pořád bude zbývat dost kol, loni se to také otočilo až v nadstavbě,“ připomíná uplynulý ročník.

Navíc na oba rivaly se dotáhla Sparta. „To je pro fanoušky hodně přitažlivé,“ vítá dalšího aspiranta na závěrečnou korunovaci. „A nyní vypadá nejlépe,“ oceňuje poslední výkony a výsledky rudých. „Ale do konce ještě zbývá hodně zápasů,“ opakuje se znalostí věci.

O šikovném fotbalistovi s vynikající levou nohou, který vyrůstal v plzeňských klubech a zdařile se prosazoval i v ligové soutěži, se dobře vědělo, zájem o něj projevily nejsilnější pražské kluby. „Chtěla mě i Sparta, dostal jsem konkrétní nabídku,“ vrací se Šmejkal do roku 1994, kdy se stal nejžádanější posilou na české scéně.

Vybral si Slavii. „Sparta, kterou tehdy vlastnil Petr Mach, se nedohodla na odstupném, které bylo docela vysoké,“ připomíná, že dlouholetý vládce soutěže se nenacházel zrovna v dobré finanční kondici. „Ve Slavii sice končila éra česko-amerického podnikatele Borise Korbela, ale cítil jsem, že buduje nové mužstvo, z Anglie například přišel reprezentační brankář Honza Stejskal,“ vybavuje si.

Ambice se potvrdily, v ročníku 1995/1996 Slavia konečně dosáhla na ligový titul, po dlouhých devětačtyřiceti letech. A pronikla až do semifinále Poháru UEFA. „Byla to krásná doba,“ zasní se.

Odejít ze západočeské metropole se tedy vyplatilo. „Tehdy se Plzeň pohybovala mezi první a druhou ligou, když se chtěl hráč posunout výš, musel do Prahy, do Slavie nebo Sparty,“ připomíná Šmejkal.

Nyní je situace jiná, v novém tisíciletí slavila Viktoria Plzeň šest českých titulů, třikrát se probojovala do luxusní společnosti Ligy mistrů. Patří mezi ozdoby českého fotbalu. Hypotetická otázka, zda by talentovaný fotbalista přestupoval i v této době, je rychle zodpovězena: „V žádném případě bych neodcházel!“

Deset zápisů v reprezentační kronice, tři gólové trefy. Je to hodně, nebo málo? „Mohlo jich být víc,“ souhlasí Šmejkal. „Ale stovky hráčů, kteří také měli klukovské sny, že jednou budou hrát za nároďák, nemají ani to,“ poukazuje. „Takže já to beru jako fakt, že jsem něčeho dosáhl,“ smiřuje se s osudem.

Možná v rozhodující dobu, kdy se mohl posunout mezi legendy a klepat na síň slávy, mu příliš nepřál. V kvalifikaci Eura 1996 v Anglii, které vyvrcholilo ziskem stříbrné medaile, měl docela pevné místo v kádru trenéra Dušana Uhrina staršího, nastupoval, proti Maltě skóroval doma i venku. Ostatně byl součástí slávistického týmu, který dobyl mistrovský titul.

Jenže jaro 1996, kdy se utvářela závěrečné nominace, ho zastihlo v nedobrém zdravotním stavu. „Čtyři měsíce jsem měl potíže s achilovkou. Když jsem se z toho vyhrabal, zase bylo těžké dostat se do bývalé formy,“ upozorňuje Šmejkal.

Vzdychat, jestli ho neduhy připravily o poctu být součástí historického úspěchu samostatného českého výběru, však odmítá. „Tak to bylo,“ připomíná. „Nikde není řečeno, že kdybych byl zcela zdravý, tak bych do Anglie jel, tehdy jsme měli vynikající mužstvo a mnoho výjimečných osobností,“ probírá soupisku.

Přesto v reprezentačním týmu zaznamenal okamžik, který se zapsal do análů třpytivým leskem: gól v přátelském utkání s Francií v létě 1994 v Bordeaux. Popis je jednoduchý – skvostná trefa levačkou do horního rohu branky domácího týmu. Nechytatelná, parádní.

I když je to už skoro třicet let – minulé století, jak sám podotýká –, má ji před očima. „Přítelkyně mi k padesátinám sestavila sestřih z mé kariéry, ten gól má samozřejmě v něm prioritní místo,“ může se jím kdykoliv pokochat.

Na zápas vzpomíná rád. „Vedli jsme 2:0, pak dvacet minut před koncem nastoupil debutant Zinédine Zidane a stav srovnal,“ vybavuje si zářivý vstup na mezinárodní scénu jednoho z nejlepších fotbalistů v historii, držitele Zlatého míče pro rok 1998 a budoucího mistra světa i Evropy.

Nádherný úder strašil Francouze ještě dlouho. Když se o dva roky později střetnulo Girondins Bordeaux v semifinále Poháru UEFA se Slavií, všichni se obávali, jak bude řádit pověstná Šmejkalova levačka. „Už jsem se chystal, že budu moci nastoupit, ale zase mě achilovka začala tak bolet, že to nešlo,“ žehrá na vleklé zranění.

Budoucí mistři světa Zinédine Zidane, Christophe Dugarry a Bixente Lizarazu si oddechli a českého soupeře po dvou výhrách 1:0 vyřadili.

O Šmejkalovi se v době, kdy jeho kariéra gradovala, tradovalo, že nevěnuje fotbalu tolik, kolik by se žádalo. „Fotbalista prvotřídní,“ zdůrazňuje Zdeněk Kudela, bývalý sportovní ředitel Slavie Praha. „Postava, technická zdatnost, přehled a především jeho levá noha,“ vypočítává Šmejkalovy přednosti. „Ale jak to kulantně říct – nedělal pro fotbal úplně všechno,“ přiklání se k názoru, že mohl dosáhnout víc.

Kritizovaný to nerozporuje, ale ani nepotvrzuje. „To jsou kdyby,“ krčí rameny. „Zpětně si říkat, a dokonce neustále se trápit, co by bylo…“ nehodlá se v tom nimrat. „Určitě jsem všechno neudělal dobře, ale fotbal mě vyučil pro normální život, musel jsem činit zásadní rozhodnutí, řešit i nepříjemné situace,“ připomíná. „To jsem ocenil, když jsem hrál v Německu a při práci trenéra,“ uvědomuje si.

S tím, čeho dosáhl, je tedy spokojený. Váží si každé hodnoty. „Stačí připomenout, co se děje. Nedávno odešel trenér František Cipro, který měl na mé kariéře velkou zásluhu, pak můj spoluhráč a vrstevník Martin Pěnička,“ poukazuje na smutné ještě nezaschlé zprávy.

Jako trenér dosáhl až na prvoligovou úroveň, nyní se věnuje mládeži v Litvínově, jinak ve městě zasvěceném hokeji. A čeká, jestli se objeví nějaká nabídka.