Muž č. 1 českého fotbalu si nemůže koupit, co chce. Naštěstí

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Daniel Křetínský, šestačtyřicetiletý miliardář majetnější než třeba Andrej Babiš, je v byznysu prokazatelně úspěšný. Muž, kterého Seznam Zprávy v žebříčku Top 50 označily jako nejvlivnějšího člověka v českém fotbale, však nemůže svoje letité angažmá v pražské Spartě hodnotit stejně spokojeně jako investování v jiných odvětvích. Proč to tak ale vlastně je?

V českém fotbale se Křetínský angažuje od roku 2004, kdy pro J&T koupil pražskou Spartu, v níž pak získal rozhodující podíl a klub dlouhodobě řídí. Z ne zcela jasných důvodů je teď vlastnická struktura Sparty zakryta do spleti kyperských firem, podle Daniela Častvaje, mluvčího EPH, je ale připravena transformace, ve které bude stejně jako v aktivech EPH patrný nadpoloviční podíl Křetínského a minoritní podíl Patrika Tkáče a manažerů EPH.

Není divu, že Patrik Tkáč (J&T) není z Křetínského fotbalových dobrodružství zrovna nadšen, na provoz Sparty akcionáři firmy stále doplácejí. A co se vyklube z investice do zatím 27 procent akcií West Hamu United, to se teprve uvidí. Nicméně při pohledu na celou šíři spektra, ve kterém Křetínský Tkáčovo investiční portfolio zušlechťuje, nemůže být ani menšinový partner těchto operací nespokojen.

Jedno je naprosto jisté. Ačkoli v žebříčku Top 50 nejvlivnějších osob českého fotbalu najdeme i několik dalších miliardářů, ekonomická síla Křetínského je bezpečně nejvyšší, prakticky bez konkurence.

Na úrovni majitelů klubů jsou mezi miliardáře řazeni Zdeněk Červenka, vlastník FC Fastav Zlín, v žebříčku TOP 50 na 41. místě, v miliardářských žebříčcích se obvykle objevuje i Ludvík Karl (Slovan Liberec, v TOP 50 na 30. místě), ve druhé lize se teď s Duklou pohybuje další miliardář Petr Paukner.

Pro nikoho ze jmenovaných samozřejmě není fotbal hlavní náplní života a kariéry. A nikdo z jmenovaných není takový blázen, aby všechny své peníze vzal a začal z nich budovat pohádkový klub, který by se úplně vymkl tuzemské ekonomické realitě. Nejblíž měl takovému záchvatu šílenství právě Křetínský, když v sezoně, v níž zaměstnal trenéra Stramaccioniho a eskadru vyšeptalých zahraničních hvězd, zaznamenal se Spartou účetní ztrátu 750 milionů korun. Šlo o citelné poučení pro příště a pro všechny.

Tím vším, co jsme právě popsali, se, pravda, poněkud relativizuje předpoklad, že ten, kdo disponuje nejvyšší ekonomickou silou, udržuje si logicky i největší vliv. Nicméně na druhou stranu síla peněz prostě nemůže nepromluvit. Křetínský si nade vši pochybnost může dovolit provozovat klub i s mnohem vyšším rozpočtem, ale vidí, že to v Česku nedává smysl.

Když se ve Slavii objevil čínský investor, pustily se pražské kluby do pomyslných hvězdných válek. Jak ročním rozpočtem Sparty, tak i Slavie protekla tehdy více než miliarda korun. Ale pokud při takovém objemu zároveň nedochází k pravidelným prodejům hráčů za skutečné „rakety“ jako v případě Tomáše Součka, nemá v českém fotbalovém prostředí tak nákladný klub smysl. A to zejména v situaci, kdy pravidelný start v Lize mistrů je spíš chimérou než pravděpodobnou možností. Oba kluby proto brzy své náklady na další sezony výrazně snížily.

Za ta léta, co vlastní Spartu, Křetínský zjistil, že český klub prostě realitu svého ekonomického prostředí nepřekročí, i kdyby do něj pumpoval peněz sebevíc. To také může být jedním z důvodů, proč obrátil svou pozornost k Premier League, konkrétně k West Hamu United.

Mnohé napadne otázka: Když má Křetínský tolik peněz a tolik vlivu, proč je Sparta na domácí scéně, potažmo i na té evropské, v dlouhodobém měřítku neúspěšná? Domácích titulů a trofejí vůbec sbírá mnohem méně než předtím v košťálovské éře, do skupinové fáze evropských soutěží se v poslední době vrací po několikaletém půstu.

Nabízí se samozřejmě úvaha, že kdyby si Křetínský všechny ty poztrácené tituly pro Spartu koupit chtěl, asi by je měl. Kupní síla by na to v jeho peněžence byla a lidí ochotných provést v zákulisí za ty peníze cokoli nejspíš jakbysmet. Ano, Roman Berbr v první řadě.

Pokud si tedy Křetínský trofeje nekupoval jako housky na krámě, slouží mu to ke cti. Pak je tu ovšem samozřejmě příběh o „suchým hajzlu“ a finále MOL Cupu 2020, kde sudí Královec nevyloučil Frýdka a Spartě v Liberci výrazně pomohl. A to poté, co dostal podle policejního spisu od Berbra instrukce, ve kterých byla zmíněna návštěva sparťanského činovníka Josefa Kruly na Strahově.

Ve fragmentech policejních dokumentů, které v souvislosti s vyšetřováním Berbra prosakují do médií, se každopádně objevují spíše zmínky o Berbrově podpoře Slavie Praha a Viktorie Plzeň.

V této souvislosti jistě nejsou bez zajímavosti vzpomínky slávistického šéfa Jaroslava Tvrdíka z května či června 2017. Tehdy situaci destabilizovalo zatčení Miroslava Pelty. Na nového předsedu uskupení Sparty, Plzně a Berbra tlačilo Martina Malíka, Slavia stála za Petrem Fouskem. A Tvrdík právě Berbra mediálně silně kritizoval.

Volební valné hromadě předcházela schůzka v sídle EPH v Pařížské ulici. „Měl jsem představu, že půjde o schůzku na úrovni majitelů, nakonec se jí vedle pana Křetínského účastnil i Dušan Svoboda a jako host tam přišel pan Šádek, generální ředitel Viktorie Plzeň,“ vybavil si Tvrdík v březnu 2019 v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Prý se tehdy snažil přesvědčit zúčastněné, že by fotbal měl projít změnami.

„Aby do něj přišli jiní lidé, aby prošel transformací. Ale v zásadě jediné, co jsem se na té schůzce dozvěděl, bylo, že svými tweety pana Berbra provokuji, že oni s ním mají pevné dohody, že pan Berbr chce odejít se ctí, když ho nechám na pokoji, tak do roka a do dne z českého fotbalu odejde. A v zásadě mě přesvědčili, že pro žádnou dohodu s námi nejsou ochotni zvednout ruku,“ dodává Tvrdík.

Jak posléze Tvrdík doplnil, věty o dohodách s Berbrem tehdy nevyřkl doktor Křetínský, ale Svoboda se Šádkem. Ostatní účastníci schůzky jakékoli oficiální vyjádření k ní odmítli.

Jak známo, Berbr intenzivně ovlivňoval český fotbal ještě další tři roky, až do svého zatčení v říjnu 2020. Za tu dobu se také vztahy účastníků schůzky vůči němu podle všeho proměňovaly. I Tvrdík v mezidobí opakovaně zdůraznil, že ctí výsledek fotbalových voleb a legitimitu zvolených orgánů a funkcionářů. Tedy i včetně českého místopředsedy Romana Berbra. Podle uniknuvších ukázek telekomunikačního provozu s ním intenzivně komunikoval slávistický sportovní ředitel Jan Nezmar. A Berbr po Slavii dlouhodobě vymáhal jakousi – patrně výraznou – sumu.

O vztazích Křetínského s Berbrem toho víme málo. Jisté je, že se po zatčení Pelty v roce 2017 oficiálně setkali, Křetínský tehdy zastupoval ligové kluby. Slíbil mu tenkrát Berbr doopravdy, že do roka odejde? A jak se Křetínský zachoval, když to Berbr zjevně porušil? To netušíme. Víme jen, že přičiněním policie přišel Berbrův pád.

Mnohem zjevnější a hmatatelnější je Křetínského zájem o Stadion Evžena Rošického na Strahově, na kterém by chtěl vybudovat nový stadion, na němž by své zápasy hrávala Sparta a reprezentace. Současný stadion Sparty na Letné už ohlodává zub času a rekonstrukce na tomto tradičním místě zjevně není prioritní variantou.

Na místě někdejšího tréninkového hřiště na Letné započala stavba hotelu, ale když přišel covid, byla stavba zastavena a zakonzervována na neurčito. Pokud Křetínský využije pozemků přilehlých k třídě Milady Horákové pro hotel, kancelářské prostory či obchodní centrum, pak se mu miliardy, které dosud na dolepování sparťanského rozpočtu vyházel do vzduchu, vrátí zpět.

Teď se jen musí na rozumných podmínkách strahovského projektu domluvit se současným vedením FAČR. Ve fotbalových volbách Sparta podporovala Karla Poborského, takže po výhře Petra Fouska, na jehož adresu mířila z Letné před volbou slova až takřka urážlivá, nejspíš Sparta nebude mít cestičku k miliardovému strahovskému majetku zrovna umetenou. Jde o to, jak se projekt nastaví a aby se ani jedna zúčastněná strana necítila okradená či ochuzená.

O tom, proč Sparta tlačila ve volbách Karla Poborského, opět můžeme jen spekulovat. Že by jí šel spíš na ruku? To už se nedozvíme. Jisté je, že Daniel Křetínský nebyl natolik vlivný, aby jeho kandidát loňské fotbalové volby vyhrál.

Možná si k realizaci prosazování vlastních cílů volí ve fotbale nedostatečně schopné jedince a „slibotechny“. Možná situaci podcenil. A možná přijeli tentokrát na valnou hromadu ve větší míře lidé, co si nenechali nic naslibovat a někam se dotlačit.

Pokud má vliv i toho nejvlivnějšího své výrazné limity, pak je to pro český fotbal dobrá zpráva.