Článek
S Vadymem se známe od léta roku 2018, kdy přestoupil do sparťanské juniorky. Loni na podzim jsme společně prožili náročné rehabilitační období poté, co jsme si oba ve stejný týden nešťastně zlomili nohu. „Vada“ už v tomto období prokázal, že je mentálně nesmírně silný člověk. I tehdy jsme dlouhé hodiny diskutovali o mentalitě jeho ukrajinských kamarádů. Mnohdy jsem mu odmítal věřit. Ale když došlo koncem února k ruské invazi, ukázalo se, že své krajany měl Vadym skvěle přečtené.
Jak to vlastně celé vnímáš?
Cítím nespravedlnost. Neuvěřitelnou nespravedlnost. Moji blízcí trpí a celý ukrajinský národ s nimi. Lidem už dochází jídlo a voda a nemohou jít ven, protože Rusové střílejí i na civilisty. Lidé, které osobně znám, s nimiž jsem sousedil a se kterými jsem strávil spoustu času – ti všichni teď nespravedlivě umírají ve snaze ochránit naši zemi. Nejvíce se strachuji o životy svých přátel a svých blízkých, kteří již druhý týden přežívají v protileteckém krytu, kde se chrání před bombami a projektily.
Jak moc jsi přemýšlel o tom, že by ses vrátil domů?
Docela dost. Bylo tam hodně emocí. Chvíli jsem měl chuť se prostě sebrat a narukovat se zbraní. Opravdu bych rád byl rodině nablízku. Ale vím, že bude lepší, když zůstanu tady v Česku. Jsem tady v bezpečí, to je náš společný cíl. Rodinu chrání otec a celou zemi profesionální, silná a statečná armáda.
Jak vlastně dnes pomáháš?
Chci být pro Ukrajinu co nejužitečnější. Dělám, co můžu. Pomáhám tu s humanitární pomocí a také uprchlíkům, kteří přišli na české území.
Jak se ti daří soustředit se na fotbal?
Samozřejmě je pro mě velmi těžké se soustředit na svou každodenní rutinu, týká se to fotbalu stejně tak jako všech dalších aktivit. Hlavně první dny od propuknutí války jsem toho moc nenaspal. Člověk pořád kontroluje nejnovější zprávy a obepisuje známé, jestli je všechno v pořádku. Tedy v rámci možností v pořádku.
Jak dnes vůbec vnímáš fotbal?
Je to moje profese. Díky fotbalu můžu žít v Praze. Jsem vděčný za to, že se mohu fotbalem živit. Samozřejmě, že je to náročné, ale snažím se zachovat si profesionalitu a na hřišti se maximálně soustředit na hru.
Kde přesně máš teď rodinu?
Moje rodina je teď na západě Ukrajiny. V Ivano-Frankivsku nám hned první den invaze Rusové bombardovali letiště, ale dnes je tam víceméně klid a bezpečí. Bohužel většina mých přátel je nyní pod palbou v Kyjevě a dalších ukrajinských městech. Podle mých informací jsou tam aktuálně v podstatě uvěznění. Útěk by byl vzhledem k intenzitě ostřelování příliš riskantní.
Jsou tedy všichni doma v pořádku? Jak s nimi vlastně komunikuješ?
Rodina je v pořádku, díky! Každý den jsme ve spojení prostřednictvím videohovoru. Internet jim naštěstí funguje dobře.
Kde sháníš informace?
Informace sháním od přátel a příbuzných, ale samozřejmě také na sociálních sítích na informačních ukrajinských kanálech. Bohužel musím říct, že ta situace je mnohem děsivější, než se tu prezentuje ve zprávách. Jde z toho mráz po zádech.
Jak vlastně vnímáš Rusko?
Putin je blázen. Nenávidím ho. Tečka. Chci, aby celý svět věděl, že na Ukrajinu z Ruské federace a běloruského území neustále míří armáda vojáků, vojenská technika, rakety a bomby. Ti Rusové, kteří žijí v propagandě a oslavují ruskou agresi, těmi velmi pohrdám. Cítím vůči nim nenávist za schvalování takových zvěrstev. Naopak si moc vážím všech Rusů, kteří se rozhodli promluvit! Vážím si jejich snahy porozumět pravdě a odvahy, kterou museli prokázat. Ti, kteří se nebojí protestovat a postavit se za pravdu, ti jsou v mých očích podobně, ne-li stejně stateční jako všichni Ukrajinci.
Co říkáš na současnou podporu z Čech a Evropy?
Moc si toho vážím. Je to naprosto nezbytné pro to, abychom se nakonec zdárně ubránili. Je to neuvěřitelná pomoc. Temná doba probouzí v lidech světlo. Jsem velmi vděčný za všechny Čechy, kteří nás jakkoliv podporují a poskytují potřebnou pomoc. Díky! Teď je celý svět s Ukrajinou, protože vítězství se vždycky nakonec postaví na stranu pravdy!
A co podpora v kabině?
Trenéři i kluci jsou skvělí. Všichni jsou nesmírně ohleduplní a snaží se, abych se cítil co nejlépe. Mají pochopení, když nemám zrovna náladu. Na druhou stranu právě náš humor, který je mnohdy celkem nevybíravý, je něčím, co mi dokáže zlepšit den.
Říkal jsi, že se Ukrajina nikdy nevzdá. Nikdy?
Ukrajinský lid je neporazitelný! U nás lidé věří, že je lepší padnout než se vzdát. Ukrajinci budou statečně odolávat až do konce, i kdyby to mělo znamenat to nejhorší utrpení. Jsem hrdý na to, že jsem Ukrajinec! A budu na to hrdý do konce života!
Když válka není ve vaší zemi, je těžké si představit, jak je to celé děsivé a tragické. Teď to máme pod kontrolou, ale potřebujeme vaši podporu! Doufáme v to nejlepší. Pravda je na naší straně! Слава Україні!
Díky za rozhovor, Vada.
