Kung-fu Cantona: Rebel, který navždy proměnil Manchester United

Do Anglie přicestoval jako 25letý hráč s reputací nespoutaného rebela, který sice oplývá mimořádným sportovním nadáním, ale svou náturou patří do speciální přihrádky vysoce vznětlivých fotbalistů. Po krátkém angažmá v Leedsu zamířil do Manchesteru United, kde pod Sirem Alexem Fergusonem pomohl k významné transformaci klubu.

Cantonu vnímal svět jako pozoruhodnou postavu především pro jeho „jinakost“. Svými fotbalovými schopnostmi se zcela vymykal tehdejšímu standardu. Totéž by se dalo říct o jeho častých prohřešcích, které zpravidla doprovázel svéráznými rozhovory. Fotbalovým fanouškům po celém světě utkvěla v paměti zejména vzpomínka na jeho kung-fu napadení fandy z roku 1995.

Sám Cantona v rozhovoru pro FourFourTwo nedávno prozradil, že jeho oblíbený moment v kariéře je právě onen kung-fu kop, který si podle jeho slov náramně užil. „Když jsem toho chuligána trefil, jediné, čeho jsem litoval, byl fakt, že jsem ho netrefil víc,“ dodal. Jak k tomu vlastně tehdy došlo? A co všechno Cantona na hřišti dokázal?

Cantona se seznámil s Premier League během jejího inauguračního ročníku. Před 30 lety se jednalo o kvalitativně mnohem horší soutěž, než jak známe anglickou nejvyšší ligu dnes. Rozhodně tehdy nešlo o nejlepší ligu na kontinentu. Na tehdejší úrovni Premier League se určitě částečně projevilo, že ani anglická reprezentace neprožívala veselé období, když v létě na Euru ve Švédsku vyhořela ve skupině a předčasně se pakovala domů.

Cantona se do Leedsu stěhoval ve svých 25 letech poté, co během své kariéry v rodné Francii například stihl urazit trenéra nároďáku Henri Michela se slovy, že je „pytel hoven“. Za nevybíravá slova si vysloužil zákaz reprezentovat. To v Marseille ho prodali poté, co vrhnul svůj dres na trenéra Gerarda Giliho, který si ho dovolil vystřídat. Ve Francii si ho kluby přehazovaly jako horký brambor, až se z něho postupně stávalo takřka nechtěné zboží.

Bylo zřejmé, že tenhle chlapík sice patří mezi nejtalentovanější borce, ale také si s nikým nebere servítky a může prakticky kdykoliv vybuchnout. Nicméně i přesto se našel jeden vysoce respektovaný muž, který o jeho angažmá vehementně usiloval.

Cantona na britských pažitech okamžitě zaujal. Působil jako vítaný prvek osvěžení. Na konci listopadu 1992 o něj projevil zájem dnes již legendární trenér Sir Alex Ferguson. Manchester United ho přetáhl z Leedsu za pouhých 1,2 milionu liber! Tento přestup se stal osudovým nejen pro kariéru francouzského svéráze, ale také pro celý Manchester United a následnou kariéru Fergusona. A svým způsobem také pro celý fotbalový svět.

Manchester United tou dobou čekal na mistrovský titul čtvrt století, podobně jako Liverpool před létem roku 2020. Jenže s příchodem francouzského bouřliváka se změnilo doslova všechno. Po 26 letech mohli United konečně oslavit domácí titul.

„Cantona se narodil pro United,“ říkal Sir Alex Ferguson. „Mnozí hráči nesnesou tlak velkoklubu a s ním spojená očekávání. Ale to nebyl případ Erica. Vletěl do Manchesteru sebevědomě a svým projevem dal okamžitě najevo „Já jsem Cantona, kdo jste vy? To on se stal pro Manchester United tím klíčovým mužem. Jeho příchod byl dokonale načasovaný.“

Se vší úctou, Eric Cantona neměl během své ostrovní kariéry zdaleka nejlepší čísla. Čistě statisticky šlo řekněme o mírně nadprůměrného hráče. Ve 156 ligových startech nasázel 70 gólů a připsal si celkem 56 asistencí. Přesto byl v roce 1994 a 1995 Cantona vyhlášen nejlepším hráčem Anglie. Premier League Cantonu nedávno zařadila do nově vzniklé Síně slávy, ve které figuruje aktuálně 16 legendárních fotbalistů. Cantona své zařazení glosoval se slovy: „Jsem šťastný a hrdý, ale nikoliv překvapený.“

Cantona se stal výjimečným spíš pro svá neotřelá řešení, kterými nepřestával diváky udivovat. Jeho fotbalový mozek byl dokonale propojený s prvotřídní technickou výbavou, a tak Cantona mnohdy předváděl doslova neuvěřitelné kousky. Na hřišti vyčníval svou originalitou, mimo ně jednal v hádankách. V médiích zřejmě s oblibou působil podivně, možná i trochu mysticky.

Nikoho asi nepřekvapí, že rebel Cantona obdržel během své kariéry celou řadu červených karet. Jenže na tu, kterou vyfasoval v lednu roku 1995, se jen tak nezapomene. Na hřišti londýnského Crystal Palace Cantona skopl Richarda Shawa. Cantona byl po zásluze odměněn červeným kartonem a směřoval do útrob stadionu. To, co nastalo poté, se nesmazatelně zapsalo do fotbalové historie.

Cantona si vyslechl sprchu urážek z rozvášněného davu domácích a jak měl ve zvyku, nenechal to jen tak plavat. V afektu si to namířil přímo za urážejícím fanouškem, naskočil na něj nohama napřed à la kung-fu výpad. A zrodil se malér.

Anglická fotbalová asociace mu na základě brutálního fyzického útoku udělila stopku obřích rozměrů. Verdikt zněl: 8 měsíců bez fotbalu. U londýnského soudu Cantona vyfasoval k překvapení všech nejprve trest v podobě dvou týdnů ve vězení, ale ten byl nakonec zmírněn na 120 hodin veřejně prospěšných prací.

Cantona se rozhodl pro předčasný fotbalový důchod už v roce 1997, nedlouho poté, co vstoupil mezi třicátníky. Mnohé svým radikálním krokem zaskočil, protože tehdy stále působil na vrcholu. Nicméně bylo zřejmé, že ačkoliv nic ze svého fotbalového umu nezapomněl, začal zápasit s narůstající hmotností. „Král Eric“ opustil Premier League se čtyřmi mistrovskými tituly, díky kterým se „jeho“ United odpíchli k fenomenální jízdě. Té Ferguson úspěšně velel dalších 16 let.

Jak to měl ve zvyku, Cantona se i po kariéře vydal vyloženě netradiční cestou. Zlákalo ho herectví. Cantona se například objevil v relativně úspěšném filmu Hledá se Eric, ve kterém si zahrál roli, která mu náramně sedla. Ztvárnil totiž sám sebe. Snímek pojednává o pošťákovi a velkém fotbalovém fanouškovi, který v jedné chvíli uvažuje o sebevraždě. V tom ho ale navštíví Cantona, který mu má jako guru poradit, jak mít lepší život. Cantona si také zahrál hlavní roli ve videoklipu Liama Gallaghera, který se proslavil coby frontman dnes již zaniklé rockové skupiny Oasis.