Článek
Umíte si představit, že by někdo ze současných českých rozhodčích pískal finále evropského poháru? Nyní devětašedesátiletý karlovarský právník Václav Krondl za sebou takovou zkušenost má. V roce 1994 řídil v Kodani finále Poháru vítězů pohárů, ve kterém Arsenal zdolal Parmu 1:0.
V českém fotbale se Václav Krondl výrazně angažoval v letech 2016–2018, kdy byl nejbližším spolupracovníkem polského experta Michaela Listkiewicze. Společně tehdy vedli komisi rozhodčích, a to k velké nelibosti svazového místopředsedy Romana Berbra a jeho zločinecké suity.
Václav Krondl posbíral mnoho zkušeností z mezinárodní scény také v roli delegáta soutěží UEFA. Z této listiny jej ovšem v létě 2018 vyškrtla sama Fotbalová asociace ČR. Konkrétněji Berbrova pomsta za to, že mu Krondl a spol. dva roky znemožňovali ovlivňovat napřímo české ligové rozhodčí. Tak jako následně v éře, kdy už komisi vedl Jozef Chovanec (více zde).
Berbr už kvůli svému trestnímu stíhání stojí mimo český fotbal. V souvislosti s aférou řada rozhodčích ukončila kariéru nebo se stala součástí vyšetřování či disciplinárních šetření.
Bez těchto osob pracuje od loňského léta komise rozhodčích vedená Radkem Příhodou, kterému tento důležitý úsek českého fotbalu svěřilo jeho nové vedení v čele s předsedou asociace Petrem Fouskem.
Ligová sezona pomalu finišuje. A Seznam Zprávy požádaly Václava Krondla, aby Příhodovu roční práci coby expert zhodnotil. Vzal to hodně zostra.
Jak z vašeho pohledu hodnotíte výkonnost českých sudích působících v I. a II. lize?
Krize českého rozhodcovství se dále prohlubuje. Sudí v nejvyšší soutěži vykazují chybovost kolem 50 procent. V letech 2016–2018, kdy sudí řídila naše komise, činila míra chybovosti jen 9 procent, tedy výrazně méně. Přiznám se, že druhou ligu vídám méně často, ale hodnocení by bylo podobné.
Jak se počítá ta míra chybovosti?
Jednoduše. Sečtete počet hrubých chyb, které rozhodčí udělají. A vydělíte to číslo počtem utkání.
Čemu vysokou míru chyb, jichž se sudí dopouštějí, přičítáte?
Od samého počátku komise neudělala výrazný řez s ohledem na odposlechy v kauze Berbr a spol. Pak je obtížné rozlišit, čemu lze přičítat chybovost, když řada rozhodčích patrně věděla, že dříve či později již na listině rozhodčích profesionálních soutěží nebudou.
Někteří sudí začali postupně odpadávat v souvislosti s vyšetřováním aféry. Ale četná „profláklá“ jména z berbrovských časů se na Příhodových rozhodcovských listinách pro I. a II. ligu neobjevila už na začátku ročníku. Takže podle vás měl být řez ještě zásadnější?
Ano, to je můj názor. Komise udělala chybu hned na začátku, když kádr razantním způsobem neomladila. Přitom tomu situace kolem odposlechů přímo nahrávala.
Ti mladí rozhodčí, kteří se do ligy dostali, v ní ale zrovna nezáří. Asi potřebují čas…
U mladých sudích je zřejmá absence zkušeností, což je přirozené. To se ale dá postupně napravovat tím, že se s nimi bude průběžně pracovat. Nelze očekávat, že se kvalitními rozhodčími stanou sami od sebe. Nikdo se jako rozhodčí nenarodil.
Takže když si to shrneme: Ligu pískají ti, co už by ji podle vás kvůli berbrovským propojením pískat neměli. Dále mladí sudí, co to ještě dostatečně neumějí…
...a třetí skupinu mezi rozhodčími I. a II. ligy tvoří ti, kteří nestačí fyzicky nebo zdravotně. A ti také postupně odpadávají.
Jako celek to nezní moc optimisticky. Co s tím?
Pokud s rozhodčími týdně nepracujete na odstraňování jejich nedostatků, situace se nezlepší.
Vypíchl byste alespoň nějaké pozitivum?
Sympatickým trendem je zlepšení úrovně asistentů ve Fortuna lize.
Vraťme se k těm mladým arbitrům. Jak je v jejich výkonnosti co nejefektivněji posunout dál?
Každé utkání je zkušeností, z chyb se musí učit a neopakovat je.
Hodně se hovoří třeba o talentu Dalibora Černého. Některá utkání odřídil skvěle, jindy zklamal. Třeba v neděli při řízení duelu Plzeň–Sparta. Co si o něm myslíte?
Bezpochyby disponuje předpoklady stát se kvalitním rozhodčím. Ale jeho výkony bývají poznamenány nedostatky, které se opakovaně vracejí a viděli jsme je i v jeho posledních dvou či třech duelech v roli hlavního sudího.
Specifikujte je prosím.
V některých fázích utkání se sám nenutí do pohybu a hráčům překáží ve hře. Netrefí se často do prvního osobního trestu, soupeřům také neustále vysvětluje a zdůvodňuje svá rozhodnutí. Navzdory tomu, že tato kompetence je výjimečně vymezena jen kapitánům mužstev. Ale to jsou věci, které lze při kvalitním vedení mentorem odstranit. Podmínkou je, že rozhodčímu nesmí scházet pokora.
Říkáte tedy, že by potřeboval intenzivnější péči a vedení.
A nejen on. Jsem přesvědčen, že s posudky delegátů pracuje, že radám naslouchá. Zpětná vazba je klíčová. Ale právě o její kvalitě a dostatečnosti nejsem přesvědčen.
Co další mladí?
Podobně talentovaným rozhodčím je Ladislav Szikszay, který je větším příslibem. Ostatní nováčci za nimi ve své výkonnosti evidentně zaostávají. Svou roli v tom hraje i skutečnost, že i v případě, kdy lze očekávat mimořádně náročná utkání, jde Radek Příhoda svými nominacemi bohužel takříkajíc problémům naproti.
Kde ještě podle vás Radek Příhoda a jeho spolupracovníci chybovali?
Když sestavovali listiny delegátů. A nevyužil přitom zkušeností bývalých hlavních ligových rozhodčích, nemluvě o mezinárodních rozhodčích, tak jak to předpokládá Konvence UEFA.
Čím si Příhodova komise mohla vysloužit vyšší respekt?
Ten dost utrpěl, když řada rozhodčích neuspěla při fyzických prověrkách. Správná není ani filozofie komise rozhodčích. Jde mi o rozhodcovství v Česku, vrátit mu zkušenosti nabyté z cca 250 mezinárodních utkání ve vztahu ke klubům.
V jakém smyslu?
Oddíly musíte respektovat, naslouchat jim, ale ne je poslouchat.
Tady asi narážíte na skutečnost, že kluby dostávají možnost, aby se vyjádřily, které sudí na svých zápasech nechtějí.
Řeknu to takto: Pierluigi Collina se nikdy neptal, koho a odkud má obsadit na utkání v Evropě, nenechal si mluvit do listin delegátů, nekonzultoval běžné věci při řízení rozhodčích se členy výkonného výboru. Dostanete-li důvěru, musíte být osobností.
Kdo vám v Příhodově komisi nebo v týmu jejích spolupracovníků schází?
Jediným, koho Radek Příhoda do komise vzal na moje doporučení, byl Antonín Kordula. A kdo mi v komisi schází? Tak třeba Roman Hrubeš, který v Česku rozjížděl projekt videorozhodčího. V roce 2017, v takových těch nejtěžších začátcích systému VAR, jsme byli díky Hrubešovi v evropském měřítku hodně vpředu.
Poté, co vypršela smlouva Michaelu Listkiewiczovi, to chvíli vypadalo, že pánové Roman Hrubeš a Petr Mlsna budou pokračovat v té komisi Chovancově. Ale bylo to opravdu krátké, když viděli nové berbrovské poměry, záhy oba na členství v komisi rezignovali. Petr Mlsna je dnes předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Čekal jste loni, že Romana Hrubeše nová Příhodova komise osloví?
Příhoda se zbavil možnosti spolupráce s ním, neboť při svém nástupu do funkce neměl žádnou koncepci a vizi. Nechtěl spolupracovat minimálně s desítkou bývalých mezinárodních rozhodčích, asistentů i osobností z naší ligy. U řady lidí nevyužil jejich nezávislosti na fotbalových příjmech. Tím se zbavil potenciálu, který mohl být velmi efektivní při výchově rozhodčích. Navíc byli tihle lidé použitelní i pro výkon funkce videorozhodčího nebo jeho pomocníka (VAR a AVAR).
Předseda asociace Petr Fousek prezentuje komisi jako profesionální, rozumím tomu tak, že jde o komisi placenou. Je to podle vás progresivní změna?
Úroveň profi soutěží tento krok jednoznačně vyžadovala. Pobírání nadstandardní odměny nicméně předpokládá, že za ni ten, kdo ji dostává, bude odvádět odpovídající ekvivalent. To znamená, že se minimálně 5 dní v týdnu bude věnovat této práci.
Komise zdůrazňuje, že je její činnost oproti minulosti transparentnější. Její hodnocení se pravidelně objevují na webové stránce asociace. To je dobře, ne?
Výstupy komise rozhodčích na internetu ale často nejsou v souladu s terminologií pravidel. Třeba když se tam píše, že sudí měl v dané situaci možnost vybrat si, zda udělí žlutou, nebo červenou kartu. Nebo formulace, že vyloučení hráče bylo „nešťastné“. Navíc se hodnocení obvykle týkají jen nejvyšší soutěže. Co se II. ligy týče, tak, až na pár výjimek vyvolaných třeba protesty, Příhodova komise tuto soutěž veřejně vlastně vůbec nehodnotí.
V několika klíčových jarních zápasech nasadila komise rozhodčí „vypůjčené“ z Polska. Pochopil jsem to jako sdělení, že vlastními sudími, kteří by zápasy mezi Spartou, Slavií a Plzní zvládli, český fotbal nedisponuje. Co vy na to?
Není myslitelné, aby po 30 ligových kolech komise pro české soutěže nepřipravila 5–8 rozhodčích a aby žádala pomoc ze zahraničí. Příhodova komise dala směrem na UEFA jednoznačný signál, že naši mezinárodní rozhodčí nestačí na řízení špičky české ligy. Neméně důležitá jsou však i utkání o záchranu či finanční bonusy.
Speciálně výkon Szymona Marciniaka v derby se mi líbil, dokonce bych ho označil za inspirující, nesouhlasíte?
Souhlasím. Konkrétně v jeho případě bylo pozvání správnou volbou. Jako vzor a osobnost předvedl v derby řadu námětů pro sudí na všech stupních. Třeba v otázce respektu. Škoda, že Příhodova komise nevyužila možnosti oslovit rozhodčí profesionálních soutěží, aby sami zhodnotili pozitiva i negativa Marciniakova výkonu v derby.
Jaká jste tam mimochodem viděl vy?
Mám na mysli kuráž, komunikaci s hráči, spolupráci s VAR. Na druhé straně ale i nevhodné strkání do hráče Sparty Krejčího, přehlédnutí některých přestupků atd. Kdyby si komise od sudích vyžádala bezprostředně po utkání jejich zpětnou vazbu, mohlo to přinést zajímavé výsledky. Nesporně i den po utkání mohla zorganizovat seminář pro rozhodčí, delegáty a Marciniaka pozvat na besedu.
Takže to jsme probrali pana Marciniaka, ale…
...ale pozvánky pro dalšího průměrného a podprůměrného rozhodčího, kteří z Polska přijeli, byly nesmyslem, plýtváním penězi a alibismem. Degradací našich sudích. Veřejné vyjádření nedůvěry vlastnímu týmu rozhodčích profesionálních soutěží.
Hodně se debatovalo hlavně o výkonu sudího Frankowského v utkání Slavia–Plzeň. Radek Příhoda k němu poskytl stanovisko, které tak trochu vypadlo z nůše chytré horákyně…
Za výkony všech rozhodčích ve Fortuna lize je zodpovědný předseda komise rozhodčích. Když se Radek Příhoda vyhnul jasným závěrům a vyjádřil se, že „pokutové kopy nezapadly do koncepce utkání“, bylo to z jeho strany neprofesionální. Tisíce rozhodčích, hráčů, funkcionářů i fotbalová veřejnost mají právo vědět, zda utkání bylo vedeno dobře, zda byly jeho klíčové momenty vyřešeny podle pravidel správně, nebo ne.
Váš pohled?
Pan Frankowski se nesporně dopustil tří hrubých chyb a také několika závažných pochybení neudělením osobních trestů. Komise rozhodčích si v takovém případě nemůže podobným způsobem „umýt ruce“. Její vyjádření, že rozhodčí pozvala dodatečně na žádost klubů, je nekorektní.
Pojďme se konkrétněji podívat na některá česká rozhodcovská jména. Jak hodnotíte dosavadní vystoupení českých sudích zapsaných na mezinárodní listinu?
Zklamáním je pan Orel, který ve své výkonnosti stagnuje. Z mého pohledu ani prezentace pana Klímy při podzimním utkání Olomouc–Ostrava nedala zrovna doporučení k tomu, aby byl na mezinárodní listinu zařazen. Neopravňovala ho k této úrovni.
Co další? Třeba Jan Petřík?
Ten měl ještě minimálně rok čas. Solidní výkony odváděl pouze Jan Machálek. Všechny tyto rozhodčí převyšuje minimálně o třídu Ondřej Berka. Pokud tedy respektuje fotbalové a etické normy.
Může se někdo z nich propracovat mezi elitní evropské sudí?
A vede je někdo průběžně jako mentor? Bez toho to nejde.
Jak podle vás funguje v Česku spolupráce hlavních sudích se systémem VAR?
Pravidla fotbalu byla v bodě VI. pouze doplněna, nikdo nezměnil odpovědnost rozhodčího za vedení utkání. Mezinárodní výklad VAR je přirovnáván „k parašutistovi, který vyskočí z letadla a použije jej až v momentě, kdy se mu neotevře padák, těsně nad zemí“.
V Česku se ale sudí pod vedením Michala Beneše, který má tuto problematiku v gesci, uchylují k jinému pojetí, že?
Jeho interpretace, kdy je každé i správné rozhodnutí přezkoumáváno rozhodčími, kteří nevěří ani svým rozhodnutím, je tristní. A to pominu Benešovy účelové výklady jednotlivých situací v době působení v Chovancově komisi. Rozhodčí nejsou osobnostmi, stali se z nich alibisté a bez VAR nejsou schopni utkání odřídit. Vzpomeňte si na utkání Slavia–Zlín v Mol Cupu. Scházel VAR a sudí Petřík si nevěděl rady.
Mnozí říkají, že VAR fotbalu škodí.
Kdepak. Správná aplikace VAR je obrovským přínosem pro fotbal, ale musíme se v Česku učit, jak s ním zacházet správně. Například v utkáních Champions League.
Měl byste nějaká další doporučení pro zlepšení práce s rozhodčími v Česku?
Radku Příhodovi jsem loni nabídl jasnou koncepci opatření, jež by vedla k nápravě toho, co vzešlo z činnosti komise pánů Chovance a Wilczeka. Vycházel jsem z let 2016–2018, z práce pana Listkiewicze, za účasti Romana Hrubeše, Emila Ubiase či poradního hlasu docenta Mlsny.
Vaši koncepci si Radek Příhoda zjevně neosvojil, chápu to dobře?
Naplnily ho nesmyslné obavy, že by jej ostatní „přerostli“, chtěl se všemi kluby, rozhodčími, delegáty pokračovat. Špatně vybral skupinu delegátů, po mém soudu jen slabá čtvrtina z nich má na výkon této funkce v profi soutěžích. Za celou dobu, co ve fotbale působím, jsem zažil snad jen dva kvalitní delegáty, kteří neměli za sebou kariéru alespoň ligového, lépe mezinárodního rozhodčího. Přišlo mi, že se Příhoda některých bývalých ligových rozhodčích obával.
Takže jste se na spolupráci nedohodli?
Takové řešení bylo pro mne nepřijatelné. Na tom se nic nezměnilo. Ale mně vůbec nejde o nějaké zviditelňování mojí osoby. Jde mi o rozhodcovství v Česku, kterému můžu nabídnout zkušenosti, které jsem nabyl ve zhruba 250 mezinárodních utkáních. Nemáme ve špičce výraznou rozhodcovskou osobnost. A to mě mrzí. Spousta věcí by se dala dělat mnohem lépe. Škoda.
