Jankto jako první. Fotbalista oznámil, že je gay

Jakub Jankto, fotbalista španělského Getafe, který hostuje v pražské Spartě, prolomil jedno z největších tabu ve fotbale.

Janktovo oznámení, že je gay, je ve vrcholovém fotbale raritou. Sparta, která jeho prohlášení potvrdila na svém twitterovém účtu, se za fotbalistu jednoznačně postavila. „Máš naši podporu, žádné další otázky, žádné další komentáře,“ napsal mimo jiné současný Janktův klub.

Málokdo si však uvědomuje, jaký je to v českém fotbalovém prostředí zlom. Dosud jen náznaky jiné sexuální orientace byly tabu, skoro nic se neprovalilo ani s odstupem doby, kdy už hráči ukončili aktivní kariéru.

Dlouho se to nevědělo ani u Jankta.

Reprezentační záložník je odchovancem nejstaršího českého klubu Slavie Praha, kde začínal od přípravky od pěti let. Prošel jejími mládežnickými družstvy, za první tým však nikdy v lize nenastoupil, v osmnácti letech přešel jako velký talent českého fotbalu do italského Udinese Calcio za 700 tisíc euro (asi 17,5 milionu korun).

„Je to pro mě velké překvapení,“ přiznává trenér Pavel Vyhnal, který měl Jankta v žákovském výběru. „Ani sebemenší náznak,“ reaguje na otázku, jestli se jim někdy fotbalista v této věci svěřil. Připouští ovšem, že ho vedl ve věku, kdy se sexuální život rozvíjí. „Měl jsem ho ve čtrnácti letech, kdy se člověk teprve po této stránce formuje,“ uznává Vyhnal.

„Smekám před jeho odvahou, že to Kuba veřejně o sobě prohlásil,“ oceňuje Jankta Martin Poustka, který jej trénoval v dorostu. „Je to jeho svoboda, je to jeho život, který já plně respektuji, ale odvážné to je,“ opakuje Poustka s poukazem na přetrvávající předsudky ve společnosti.

Postřehy trenérů potvrzuje i bývalý spoluhráč ze slávistického dorostu Jiří Sodoma. Orientace bývalého spoluhráče není pro něj ovšem překvapením. „Vím to asi půl roku,“ doznává. „Řekl mi to jeden člověk, který se to dozvěděl přímo od Jakuba,“ sděluje Sodoma s tím, že je vázán dalším mlčením a daný slib v žádném případě neporuší.

Sparťanský záložník je patrně prvním českým vrcholovým fotbalistou, který veřejně oznámil, že je gay. „Nevzpomínám si, že by někdo něco takového o sobě byť jen naznačil,“ probírá se bohatou kariérou internacionál Pavel Chaloupka, účastník mistrovství světa 1982 ve Španělsku. „Nikdo by se tím nechlubil, neboť by to byla pro něj velká ostuda a společenská degradace,“ vrací se do i v tomto směru pokřiveného období reálného socialismu.

Traduje se ovšem, že časem se provalí všechno. I ve fotbale. Veškeré podvody, prodané zápasy, z archivu StB navíc vyplouvají zátěžové informace, které mohly sloužit státní moci k ovlivnění vytěžované osoby. A fotbalisté, tím že jezdili do kapitalistické ciziny, byli pro státní složku lákavým objektem.

Stačí jen pátrat a ptát se. Ale ani to nepřineslo výsledek. „Opravdu nemám jediný poznatek, že by některý význačný fotbalista byl gay,“ projíždí archivy uznávaný historik Miloslav Jenšík, autor mnoha publikací. „Ani to, že by mi někdo něco sdělil po skončení kariéry. O sobě nebo o někom druhém,“ vystavuje další zeď mlčení.

Přitom nepochybuje, že i takové případy byly, ostatně sociologické statistiky hovoří jasně. „V minulosti se však tito lidé ostře stíhali, ať na základě náboženských dogmat, nebo později komunistických norem. Odhalení by představovalo naprostou degradaci a hodně dlouho to byl i trestný čin,“ rozebírá Jenšík.

K podobnému poznatku se dobral další uznávaný historik Zdeněk Zigmund. „Mezi fotbalisty a hokejisty se o podobně zaměřených sportovcích mluvilo, dokonce už před první světovou válkou,“ nepopírá. „Veřejně však bylo toto téma včetně jmen tabu, a to nejen pro sportovce, ale i pro novináře,“ zdůrazňuje.

Veřejným tajemstvím pak byli dva hokejisté, ale jak bylo řečeno – jména jsou tabu. Dosud.

Poněkud jiná situace panuje u žen. „Vždy se tradovalo, že fotbal je sport pro pravé chlapy, že ho ani gayové hrát nemohou. Ti se věnují baletu, nebo krasobruslení,“ odhaluje zakořeněný společenský názor let minulých Lubomír Král. „Ovšem u žen to bylo něco jiného,“ nastiňuje další uznávaný historik, jenž se jako jeden z mála zabývá i fotbalem žen.

Přitom nejde u něj jen o šedivé bádání v archivech. „Jako recepční píseckého sportovního hotelu Otavan, kde měla družstva žen často soustředění, jsem to vídával zcela jasně na vlastní oči,“ dokládá. „Snadno šlo rozpoznat, která s kterou, přijížděly dámské návštěvy z Prahy,“ naznačuje konkrétní případy. Ovšem rovněž beze jmen. „To je přece věc každého člověka,“ respektuje Král soukromí.

Ledacos o vztazích v kabině žen naznačuje i legendární stoperka slávistického týmu a reprezentantka Československa Eva Haniaková ve své monografii Císařovna. „Byly to vztahy různé,“ nepopírá. Ale ani ona není konkrétní s důrazným poukázáním na právo každého jedince vybrat si vlastní život. I po této stránce.

Prvním, kdo otevřeně promluvil, byl Jakub Jankto. A vysloužili si nejen od sparťanských fanoušků velké uznání.