Jak prožil Messi rok 2021? Zlatý míč, vyhnanství a plno slz

Netřeba dlouze představovat Lionela Messiho. Když se řekne „Messi“, drtivá většina fotbalových fanoušků si automaticky vybaví i FC Barcelonu – sportovní pýchu Katalánska. Spojení Messiho s Barcelonou se jevilo jako pouto, které bychom po celoplanetárním průzkumu mohli prohlásit za to vůbec nejpevnější. Vztah Argentince se svým mateřským klubem představoval ztvárnění snad těch nejcennějších hodnot, které lze v životě prožívat – loajality, oddanosti, nepodmíněné lásky a vzájemné úcty.

Jenže jak známo, se vším měl být v létě 2021 konec.

Zdálo se, že je všechno dáno fotbalovým osudem. Barcelona dospívajícímu Messimu přispěla nemalou částkou, aby podpořila jeho fyzický růst. Messi se jí „odplatil“ nesmazatelným odkazem. Katalánský velkoklub měl svůj argentinský klenot provést kompletním fotbalovým životem – od akademické kolébky až po odchod do sportovního důchodu.

Jenže do pohádkového scénáře hodila vidle krutá realita. Covidová pandemie ještě umocnila už tak rozsáhlou finanční krizi v Barceloně, v jejímž důsledku se Messi musel nedobrovolně pakovat vstříc dalšímu fotbalovému dobrodružství.

Pokud by vás zajímalo, jak se Barcelona do svých finančních problémů dostala, kolik si tehdy vydělával Messi a proč mají ve španělském fotbale zřejmě tu nejpřísnější ekonomickou politiku na kontinentu, klikněte zde.

V létě roku 2021 se tak stalo něco naprosto nemyslitelného. Před kamery vystoupil čerstvě čtyřiatřicetiletý Messi, aby v slzách prohlásil, že opouští Barcelonu – svůj domov. Těžko si představit bolest, kterou si po dvaceti letech vzájemné symbiózy musely obě strany najednou projít.

Messi se loučil s fenomenální bilancí 778 soutěžních startů, 672 branek a 35 vybojovaných trofejí. Nejlepší střelec klubové historie byl vržen přes palubu s úkolem najít si nové angažmá. Proti své vůli, ale i proti vůli svého chlebodárce.

Messiho letní uvolnění představovalo pro mnohé obrovskou senzaci, pro jiné smutné překvapení. Spoustě lidem, kteří se orientují ve světě finančních tabulek, to celé v praxi dávalo dokonalý smysl. Nebylo žádným tajemstvím, že se Barcelona dlouhá léta řítila do dluhové propasti. Na základě tvrdých dat mělo jít spíš o jakési logické vyústění postupně zanedbávané ekonomické kondice.

Finanční situace v Barceloně dospěla do bodu, kdy na jakékoli kompromisy jednoduše nezbylo místo. Sentiment musel stranou, bylo zapotřebí začít se řídit pravidly. Převládající chaos začínal vytlačovat potřebný řád.

V létě oficiálně volný hráč Messi se nemohl ani formálně upsat Barceloně za symbolické jedno euro, protože by ho tím pádem Barcelona musela zaevidovat jako zbrusu nový příchod. Zrodila se tedy vlastně poměrně paradoxní situace. Situace, která ovšem dokonale dokresluje současný stav v profesionálním fotbale.

V době, kdy se z vrcholového fotbalu prakticky kompletně vytratila jakási absolutní loajalita, byl jeden z nejlepších hráčů historie fotbalu, a tedy vlastně i zákonitě jeden z nejlepších sportovců v dějinách, donucen k rozchodu se svým milovaným klubem kvůli několika popsaným stránkám a ekonomickým grafům.

Jenže ani letní peripetie Messiho nesvedly z cesty za sedmým vítězstvím v anketě Zlatý míč. Argentinskému šikulovi se podařilo získat ocenění pro nejlepšího hráče působícího v Evropě navzdory nezpochybnitelnému poklesu formy. Na základě nejrůznějších statistik by Messimu nepříslušelo konečné první místo, které si podle všeho mnohem více zasloužil Robert Lewandowski, polský kanonýr ve službách Bayernu Mnichov.

Lewandowski se stal neoficiálním vítězem za rok 2020, kdy bylo vyhlášení Zlatého míče nešťastně anulováno. Mimochodem, v témže roce Lewandowski se spoluhráči zvládl zdemolovat Barcelonu v rámci Ligy mistrů (8:2 v součtu). V letošním roce se Lewandowskému například podařilo překonat 49 let starý střelecký rekord legendárního Gerda Müllera! Ale ani to mu na pokoření Messiho nestačilo.

Messiho poslední jaro v Barceloně se do análů rozhodně nezapíše jako éra dominance a nekončících oslav. Barcelona skončila až na 3. místě, když se musela sklonit před nenáviděným madridským duem – Realem a Atléticem. Realu v ostře sledovaném El Clásicu podlehli Katalánci 1:2. V Lize mistrů se Messi a spol. nedokázali probít z osmifinále. Nad jejich síly bylo našlapané PSG, které je vyprovodilo v celkovém poměru 2:5. Ani dva Messiho zásahy nedokázaly zastavit nevyhnutelnou porážku.

Jediné pozitivum plynoucí z jarní části uplynulé sezony tak reálně představovala jistá účast v milionářské Lize mistrů i pro další ročník. Po sezoně si tak Messi sbalil, aby vyrazil se svou Argentinou na prestižní šampionát Copa América, tedy na jihoamerickou obdobu Eura.

Ač na klubové scéně byl Messi odjakživa úspěšný, na té reprezentační se mu dlouhodobě nedařilo společně se svými krajany dobýt ty největší turnaje. Zlí jazykové mu to pravidelně servírovali na talíř. Namlsaní argentinští fanoušci dokázali na Messiho vyvíjet enormní tlak. Mimořádně neobjektivní srovnávání s portugalským Ronaldem, jemuž se s reprezentačním výběrem podařilo triumfovat na Euru 2016, také příliš nepomáhalo.

Messi a spol. to tentokrát konečně dokázali. V červenci na mistrovství Jižní Ameriky dovedl coby kapitán svou Argentinu k prvnímu zlatu od roku 1993. Messi, který po celý turnaj neslezl z trávníku, si připsal celkem 5 asistencí a 4 góly. Po vítězném finále s Brazílií si tak splnil svůj další dětský sen. A sen milionů fanoušků nejen v Argentině, ale po celém světě. Oslavovaný Messi zase posunul pomyslné hranice dosažitelného.

Jak známo, Messi v srpnu zakotvil na přepychové adrese PSG. S nejhodnotnějším francouzským klubem, který už po dekádu vlastní katarští investoři, podepsal dvouletý kontrakt s opcí na roční prodloužení. Finančně si Messi rozhodně nepohoršil.

Svůj debut ve službách nového chlebodárce si Messi odbyl v 66. minutě během ligového utkání na půdě Remeše. Když celosvětově adorovaný Argentinec vybíhal na hřiště, uznale mu aplaudoval celý stadion. Vřelá kulisa jindy nehostinného prostředí jen stvrdila Messiho status.

V Lize mistrů se Messi představil už coby člen základní jedenáctky během venkovního zápasu proti belgickým Bruggám. Od premiérové trefy v novém dresu mu scházely centimetry, když svým typickým obstřelem zpoza vápna orazítkoval břevno.

Premiérové trefy v barvách pařížského velkoklubu se Messi dočkal v Lize mistrů proti Manchesteru City. A jednalo se o skutečně výstavní kousek. Od té doby se Messimu podařilo nastřílet 7 gólů. Svým spoluhráčům pomohl také 4 asistencemi. Občasná drobnější zranění ho ale držela od ještě pravidelnějšího nastupování. Pravdou je, že v prosinci se Messi objevoval na place přece jen stabilněji.

Těžko spekulovat, co přesně přimělo většinu Messiho „voličů“ ve Zlatém míči k jejich rozhodnutí. Kdyby měl o vítězi pro rok 2021 rozhodovat naprogramovaný algoritmus, ocenění by k Messimu zřejmě nakonec nedoputovalo. Jenže fotbal je pořád ještě o lidských emocích a ty dokáže zbožňovaný Messi vyvolávat jako málokdo.

Ať mu to ještě aspoň několik sezon vydrží.